K historii Městského divadla Brno

Tendence založit v Brně druhou činoherní scénu existovaly ještě za první republiky, ale až po válce, hned koncem května 1945, se podařilo skupině mladých divadelníků v čele s pětadvacetiletým režisérem Milanem Páskem získat licenci k provozování druhé činoherní scény. Soubor začal působit pod názvem Svobodné divadlo na Falkensteinerově ulici (dnes Gorkého) a v té zkušební době odpremiéroval 5 nových her. Podle počtu repríz byla nejúspěšnější tehdy česká novinka V. Nezvala Manon Lescaut a Plautův Lišák Pseudolus. Za čtyři roky (do konce sezony 1948/1949) mělo divadlo na svém kontu 71 premiér a přes tisíc repríz díky mladickému elánu a nadšení divadelníků, velký zájem o druhou scénu v Brně způsobil také kulturní půst po světové válce.

Ale to už klepaly na dveře „nové“ reformy. Divadlo (tak jako ostatní) muselo měnit nejen umělecké koncepce, ale i přejmenovat svůj název – Městské a oblastní divadlo. Tento název vydržel pouhý rok, hned v následujícím roku byl přijat název Krajské oblastní divadlo, což znamenalo, že divadlo má v povinnosti dbát i o rozvoj divadelní kultury v moravských a českých regionech. Od roku 1954 bylo divadlo pojmenováno po bratřích Mrštících. Málokdo už ví, že divadlu hrozil jiný název - po ministru Zdeňku Nejedlém - a že chytří divadelníci si vzpomněli na bratry Mrštíky a zaštítili se jimi, i když kromě Maryši se k jejich odkazu vlastně nehlásili. Sídlo mělo divadlo na Jakubském náměstí (dnes Divadlo Bolka Polívky), teprve v roce 1965, kdy se soubor opery Národního divadla nastěhoval do nově postaveného divadla, se tehdejší druhý činoherní soubor přestěhoval do současné budovy na Lidické ulici. Název Divadlo bratří Mrštíků si drželo až do roku 1988, kdy bylo násilně sloučeno s divadlem Večerní Brno a Loutkovým divadlem Radost pod jeden název Brněnská divadla. Monstrózní celek se naštěstí po sametové revoluci rozpadl a dospěl k definitivnímu názvu Městské divadlo Brno. Bylo to v červnu roku 1993 a zřizovatelem divadla se stalo magistrátní město Brno.

V historii divadla se vystřídalo mnoho tvůrců - jmenujme alespoň ty nejhlavnější, jako byli prof. Rudolf Walter, dr. Libor Pleva, Antonín Kurš, Jan Fišer, Milan Pásek – zakládající režisér a ředitel, poté pak ředitel od šedesátých let až do konce let osmdesátých, a konečně Stanislav Moša, současný ředitel a dřívější umělecký šéf činohry, pod jehož vedením divadlo zásadně změnilo umělecký kurs. Bylo to v roce 1992, kdy byl Stanislav Moša jmenován do funkce ředitele, a tím začalo období velkých změn. Nejprve bylo potřeba zajistit ekonomickou stabilitu a vyřešit personální problémy přebujelého administrativního aparátu. Zároveň bylo přikročeno k přestavbě ne příliš vyhovujícího prostoru bývalého kina, na moderní a funkční sál. To se podařilo a na podzim roku 1995 byl otevřen nově rekonstruovaný sál podle architekta Miroslava Meleny, který splňoval požadavky pro náročnější produkce hudebně dramatického žánru. Zvyšující se divácká oblíbenost divadla byla dána směřováním, které nastolilo vedení divadla, kdy se hlavní vlajkovou lodí stalo kvalitní hudebně-muzikálové divadlo v kombinaci s moderně pojatými klasickými tituly. Impulsem bylo také otevření studijního oboru muzikálového herectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Zdejší absolventi se stali prvními vlaštovkami v nově se rozvíjejícím žánru, ke kterému je zapotřebí souhra tří talentů – hereckého, pěveckého a pohybového. Ačkoliv se soubor Městského divadla Brno dělil v té době na dva samostatné soubory – činohru a muzikál, neznamenalo to nic jiného, než pouhé administrativní dělení. Muzikálové herce bylo možné vidět i v činoherních rolích a naopak. Flexibilita a různorodost byly hlavním znakem těchto let. Divadlu se dařilo navázat spolupráci se zahraničními agenturami a dokázalo beze zbytku plnit náročné požadavky pro získávání autorských licencí, a tak se v malém divadle na Lidické ulici začaly hrát světoznámé tituly.

Zájem diváků o dění na Lidické ulici však v tomto období dal tušit, že současný prostor pro cca 370 diváků začínal být nevyhovující. Také technické požadavky na nové muzikály byly náročnější a od samého počátku ředitelování se Stanislav Moša snažil o vytvoření druhé scény, která by lépe vyhovovala modernímu trendu. Podařilo se mu skoro nemožné, v součinnosti s Ministerstvem kultury ČR a magistrátu města Brna byl vystavěn v zadním traktu stávajícího divadla moderní sál pro provozování soudobých hudebních děl. Základní kameny byly položeny 17. listopadu 2001, a to z příznačných míst. První z Dolních Věstonic, místa vzácných paleontologických nálezů, nazvaného Karlem Absolonem Moravské Pompeje pravěku. Tento kámen má symbolizovat snahu nové scény poskytnout tvůrčí platformu současným autorům, kteří jsou základní zárukou skutečně živého divadla. Ten druhý kámen byl vyzvednut z Mekky muzikálu, z Broadwaye, nikým jiným než Milošem Formanem, který zároveň udělil našemu divadlu práva pro jedinečné první představení muzikálu HAIR, hraného tak u nás v této podobě podle jeho filmového scénáře jako v jediném divadle na světě. Pak už budova architektů Romana Macha a Jozefa Kubína, za spolupráce konzultanta Emila Konečného a architekta interiérů Miroslava Svanovského, rostla Brňanům před očima. Potvrzením jejich úspěšně odvedené práce byla mimo jiné i ocenění, která stavba získala: 1. místo v soutěži o nejlepší stavbu Jihomoravského kraje, Stavba roku 2004, čestné uznání v soutěži o nejlepší investici roku TOP INVEST. Otevření Hudební scény Městského divadla Brno proběhlo 1. října 2004 slavnostní premiérou muzikálu Hair.

Od slavnostního otevření tedy uplynulo již několik let a Hudební scéna má za sebou mnoho titulů, ke kterým se řadí takové skvosty světové tvorby, jako jsou Les Misérables (Bídníci), Evita, Jesus Christ Superstar, Fame, Kočky, Chicago, Probuzení jara, Čarodějky z Eastwicku, Jekyll a Hyde, Mary Poppins, Flashdance, Horečka sobotní noci, Mamma Mia!, Matilda a mnohé další. Od samotného počátku však patřilo k hlavním záměrům pro využití tohoto muzikálového sálu také uvádění soudobých českých titulů. Pro Hudební scénu tak vznikla zcela nová díla jako Nana, Markéta Lazarová, Odysseia, Balada o lásce, Červený a černý, Divá Bára, Peklo, Očistec, Ráj, Don Juan či Devět křížů.

Na prknech Hudební scény se vystřídaly také tituly tradiční a divácky ověřené: operety Veselá vdova, Netopýr, Orfeus v podsvětí, Mam´zelle Nitouche; zahraniční muzikály z dalších evropských zemí – Papežka, Mozart!, Zorro či Jánošík aneb Na skle malované, TITANIC, Chaplin, Poslední loď, Pískání po větru, Nine, Představ si..., Ostrov pokladů, Medicus. Se zajímavým úspěchem se setkaly i tituly tradiční činohry, které byly na obrovském jevišti realizovány. Nejdříve Shakespearova hra Bouře, následovalo ponuré Jméno růže. Až v květnu 2014 přibyl další činoherní titul, opět Shakespearova hra Benátský kupec. Následoval pak Král Lear a komedie Lakomec, všechny tituly s geniálním hlavním protagonistou Boleslavem Polívkou. Hudební scéna nabídla zajímavé scénické řešení všech těchto titulů a její monumentalita napomohla k nebývalému diváckému zážitku těchto kusů.

Pro Hudební scénu připravovali svá díla umělci zvučných jmen. Připomeňme některé: Hana a Petr Ulrychovi, Zdenek Merta, Jiří Žáček, Pavel Fieber, Miloš Štědroň, Milan Uhde, Zbyněk Srba, Šimon Caban, Vašo Patejdl, Eduard Krečmar, Petr Kofroň, Juraj Deák, Christoph Weyers, Igor Barberić, Juraj Nvota a spousta dalších.

K desátému jubileu vydalo divadlo také výpravnou publikaci s názvem 10 let Hudební scény Městského divadla Brno, která mapuje uplynulé období. Zařadila se vedle tradičních ročenek, které Městské divadlo Brno přináší čtenářům jako připomínku předešlé sezóny a která je ohlédnutím za prací mnoha lidí.

Od počátku devadesátých let divadlo začalo vyjíždět i po evropských zemích. Nejdříve to byla velká šňůra představení West Side Story v Německu a Rakousku. Následovaly další tituly a země. Sláva Městského divadla Brno se nesla do všech koutů Evropy. Divadlo pravidelně spolupracuje s divadly v Ingolstadtu, Wiltzu a dalšími. Za posledních deset let, kdy divadlo mohlo díky technickým možnostem Hudební scény a hlavně díky vysoké interpretační úrovni svých herců sahat na náročnější tituly světové muzikálové scény, rapidně se zvýšil i počet zahraničních zájezdů. Divadlo účinkovalo v Belgii, Dánsku, Francii, Chorvatsku, Holandsku, Lucembursku, Německu, Itálii, Španělsku a Švýcarsku. Je nutné také připomenout, že tyto tituly jsou většinou úplně nebo částečně nastudované v angličtině, francouzštině, němčině nebo španělštině. Městské divadlo Brno je dlouhodobě zváno také například na mezinárodní hudební festival v lucemburském Wiltzu či v rakouském Gars am Kamp a pravidelně účinkuje také  v německém Ingolstadtu.

Městské divadlo Brno své aktivity rozšířilo i o další působiště, letní scénu – Biskupský dvůr. Tento magický prostor, nacházející se v historickém centru Brna mezi Zelným trhem a Kapucínským náměstí, tak obohatil brněnskou letní kulturní nabídku o jedinečné zážitky open air představení

V minulých letech vznikly přímo pro prostor Biskupského dvora dvě zcela nové inscenace – výpravná legenda se zpěvy Baron Trenck (napínavý a dobrodružný Trenckův osud svým romantizujícím gestem dobře ladí s historickým prostorem Biskupského dvora a využívá i několikanásobnou spojitost Trenckova osudu s Brnem, kde navíc život proslulého barona skončil) a baletní činohra Cyril a Metoděj, uvedená v rámci oslav 1150. výročí příchodu věrozvěstů na Moravu. Autorské trio Stanislav Slovák – Jan Šotkovský – Petr Štěpán připravili inscenaci pro rok 2015, která je věnována osobnosti zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendela s názvem Mendel aneb Vzpoura hrášků. Její premiéra byla spojena s otevřením nového vědeckého centra „Mendelianum – atraktivní svět genetiky“, které byla umístěna právě v Biskupském dvoře Moravského zemského muzea, v prostorách, kde J. G. Mendel bádal a pracoval. O premiéru ovšem diváci nepřišli ani v létě 2014 – Městské divadlo Brno přivedlo do Brna a ozdobilo svůj bohatý repertoár šperkem českých muzikálů – 22. června 2014 představilo divákům legendární Noc na Karlštejně, a to v režii Igora Ondříčka, v hlavní roli s Hanou Holišovou. Rok 2016 byl zase ve znamení návratu muzikálové legendy Radúz a Mahulena s hudbou Petra Ulrycha. V roce 2017 se autorský tým Slovák, Šotkovský, Štěpán vrhl na zpracování brněnských legend a tak vznikla rozpustilá feérie Brněnské kolo. V roce 2018 divadlo znovu vdechlo život geniálním veršům Vítězslava Nezvala v jeho zpracování slavného románu Alexandra Dumase Tři mušketýři. Rok 2019 pak přinesl do nádherného prostoru Biskupského dvora slavnou Shakespearovu tragédii Romeo a Julie. Rok 2020 byl rokem covidových opatření a proto další premiéra původní inscenace byla uvedena až v květnu 2021 - Napoleon aneb Alchymie štěstí. V roce 2022 se pak dočkala své premiéry původní inscenace ze života dvou českých královen Elišky Přemyslovny a Elišky Rejčky s názvem Eliška/Rejčka.

Vedle uvádění inscenací se Městské divadlo Brno věnuje také bohaté ediční činnosti – vydává každoročně Ročenku MdB, ve které se ohlíží za uplynulou sezónou, obsáhlé programy ke každé inscenaci, divadelní kalendář s fotografiemi z představení, ale také CD s písněmi z muzikálů.