O statečném kováři. První premiéra po nechtěné pauze v Brně
Peter Stoličný 19. červen 2020 zdroj www.eurozpravy.cz
…Jak se tedy povedla stará pohádka v nové interpretaci? Není třeba napínat, byla prostě „super!“ jak se vyjádřila asi dvanáctiletá dívka, sedící v hledišti nedaleko mne. A ještě na závěr dodala: „Mámo, to byla bomba!“
Hodně té pohádkové atmosféře dodala scéna Jaroslava Milfajta tvořící jakési staré nýtované kulisy ze železa – uprostřed funkční točna, a samozřejmě nápadité kostýmy Romana Šolce. Nesmíme ale zapomenout na orchestr MDB, který zněl živě nahoře nad scénou, pod arkádami. Velmi citlivě jej řídil Petr Gablas. V choreografii Martina Paceka se na jevišti nenuceně pohybovali všichni protagonisté, zvláště pak hlavní hrdina, Aleš Slanina v roli kováře Mikeše. (Oj, jak si on hezky, optimisticky, dokázal zakřepčit!) Ale ten Mikeš je důvěřivý dobrák, a tak si na cestu do světa přibral, koho potkal. Matěje – Jakuba Uličníka a Ondru – Kristiana Pekara. Ti dva, líní chasníci, nechají Mikeše při osvobozování princezen v kaši, zradili a sami se pak u krále tváří jako osvoboditelé. A tak Mikeš musí svést ještě boj s Černým králem, kterého hrozivě zahrál Petr Halberstadt.
Musím ještě připomenout dětskou postavu malého Mikeše, kterého výborně zahrál Tobiáš Latzka… Není on tak nějak spřízněn s tímto divadlem...? Jeho vystoupení bylo mile odvážné, s jasnou dikcí.
Představené mělo všechny atributy správné pohádky, včetně patřičného napětí a důrazného strašení.
Tady bych se rád trochu zastavil: Když jsem před čtyřiceti lety režíroval pohádku Loktibrada, tak při replice: „Vaříš kaši vaříš, ale se z ní nenajíš…“, se na jevišti spustili blesky a hromy. Nebylo to hrozné, spíš to bylo komické, ale stejně se ozval v hledišti několikanásobný pláč. Musel jsem z toho strašení hodně upustit. A dnes? Děti jsou tak divácky otrlé, že se nějakého jevištního „bububu“ vůbec nebojí. Vždyť jsou trénované PC hrami, kde laserové zbraně nadělají jinou paseku!
Petr Ulrych i režisér této rozezpívané hry Igor Ondříček, se drželi klasického pohádkového principu, se všemi atributy, které k tomu patří. Postavy v nápaditých kostýmech Romana Šolce také vytvářeli onu nádhernou atmosféru klasického příběhu. Takže to je vše – tleskám!
Vlastně ne. Musím se ještě zmínit o programu k představení. Diváci si v MdB zvykli na formát i obsah. Rozměr knížek přesně do kapsy saka, bohatý informační materiál i obrazové vybavení, fotografie ze zkoušek i z představení, k tomu kompletní text hry. Ovšem k inscenaci O statečném kováři vybrala redakce (dramaturgové Klára Latzková a Jan Šotkovský) a Patrick Fridrichovský, texty zvlášť pečlivě. Hodně se z nich dozvíme o samotné pohádce, o Boženě Němcové, o tom, kdy a jak byl tento sujet zpracován, text nás seznámí z kovářskými symboly a mýty a hodně zajímavý je prostor, věnován tvorbě a zázemí Petra Ulrycha. Moudře bylo do programu také vybráno pojednání Karla Čapka, K teorii pohádky, z knihy Marsyas čili na okraji literatury (1931). Spolu 177 stran bohatě doplněných návrhy kostýmů, fotografiemi ze starší filmové i televizní verze pohádky. Tak pestrý materiál vtěsnaný do programu kapesního formátu, se jen tak jinde nenajde.
Moc rád chválím, když na to je důvod. Tady po všech stránkách a radostně chválím. A to je už opravu vše o této open-air inscenaci.
Statečný kovář zahájil v premiéře letní sezonu na Biskupském dvoře v Brně
Jaroslav Štěpaník 14. červen 2020 zdroj www.novinky.cz
… Režisérem muzikálové pohádky je Igor Ondříček, hlavní roli Mikeše ztvárnil Aleš Slanina, kterému „sedla“, byl přesvědčivý, bezprostřední. Třeba zmínit, že na scéně měl sice ne velkou, ale bez rozpaků zvládnutou roli malého Mikeše Tobiáš Latzka. Závěrečný potlesk si zasloužil.
Celý herecký ansámbl se zhostil svých úloh v intencích pohádkového příběhu, podaného zpěvem za doprovodu živé hudby. Osloví nejen dětské publikum, ale i dospělé, jak předpokládá realizační tým. Mnozí dospělí se letos do výjimečného prostředí dýchajícím romantikou vypraví jistě i sami, tentokrát pro změnu za pohádkou.
Film, vesměs chválený, jsem neviděl, dost se o něm hovoří jako o příběhu na daný žánr až trochu děsivém. Divadelní inscenace takto nepůsobí. První půle se odehrává v pochodovém rytmu svižného putování statečného Mikeše za doprovodu dvou kamarádů, z nichž se posléze vybarví podšívky a zrádcové. Dobro samozřejmě v závěru zvítězí. Ztělesněním zla je Černý král. Již jeho příjezd na železném oři fascinuje, do první části inscenace přináší závan zloby.
Vstup do smutného království se smutným králem, přináší scéna, kdy atmosféru působivým podáním vykreslí představitelka hospodské. Vyvrcholením druhé části je střet s Černým králem. Třeba říct, že scéna (celkově mnohostranně účelně využitá), byla v pasáži boje se zlem se všemi doprovodnými efekty zvlášť působivá.
Statečný kovář vítězí, dvě princezny jsou vysvobozeny za pomoci babice, pravé ohyzdy. Pouze třetí, ze všech nejkrásnější princezna, se marně hledá, vnímavý divák však tuší...
Prvnímu představení letošního Biskupského dvora přálo také počasí. I tak mohli diváci odcházet z premiéry spokojeni, v dobré pohodě. Nyní možno jen přát celé léto bez přetržky na jedinečné brněnské open air scéně.
Kovář Mikeš na Biskupském dvoře
(tr) 10. červen 2020 zdroj www.brnozurnal.cz
Byla to dobrá volba ze strany Městského divadla Brno, když svým divákům po koronavirovém půstu nabídlo příjemný a milý pohádkový muzikál O statečném kováři. V nádherné večerní kulise Biskupského dvora s osvětlenými věžemi katedrály vyniká divadlo snad více než v kamenném stánku. Dominujícím prvkem představení je hudba Petra Ulrycha. Nejdříve zazní cimbál, ale nenásleduje moravská lidová, nýbrž typická Ulrychova hudba s lehce rockovým laděním, příjemná snad všem generacím. Na divadelní (nyní 13členný) orchestr není bohužel vidět, před případným deštěm je ukryt až nahoře v podloubí, nicméně cimbál šéfa orchestru Petra Gablase, kytara a smyčce rozeznívají celý (technikou dobře ozvučený) prostor. A znějí téměř celé představení, mluvené slovo se uskrovnilo před zpěvem.
Petr Ulrych napsal hudbu i texty písní již ke stejnojmennému filmu z roku 1983. Scénář vznikl na motiv pohádky Boženy Němcové, režíroval Petr Švéda a kováře hrál mladičký začínající Pavel Kříž (spolu s Petrem Čepkem, Vlado Müllerem, Mílou Myslíkovou). Při pondělní premiéře ho pozval na biskupské jeviště ředitel městského divadla Stanislav Moša, aby spolu s dalšími pokřtili cédéčko – samozřejmě s Ulrychovou hudbou. K filmovým písničkám připsal Petr Ulrych nyní ještě osmnáct dalších.
Nastudování tohoto milého díla probíhalo v napětí vzhledem k situaci kolem stále ještě platících hygienických omezení. Ještě jen pár dnů před premiérou vedení Městského divadla Brno nevědělo, zdali se bude muset hrát v hodně omezených podmínkách, nebo ve snesitelnějších. Naštěstí nastala lepší varianta. Připomeňme, že od 25. května do 7. června mohlo být na hromadných akcích maximálně 300 osob. To je pro větší scény beztak žalostně málo. Na Biskupském dvoře je instalováno 700 sedaček, jenže, jak uvedl ředitel Moša, při dodržení přísných hygienických podmínek, tedy při obsazení každé druhé řady a při zachování prázdných míst mezi diváky, by povoleného limitu beztak nedosáhli, „vešlo“ by se jen 220 diváků. Naštěstí od pondělí 8. června mohlo být pohromadě a bez mezer již alespoň 500 lidí, takže divadlo muselo „jen“ odložit premiéru ohlášenou na neděli sedmého až na pondělí osmého června. Se všemi organizačními problémy.
Napětí a obavy divadelníků cítíme při pročítání textu prohlášení Asociace profesionálních divadel datovaného v úterý 12. května:
„České divadlo v posledních měsících, a ne svým zaviněním, se dostalo do situace, která nemá v novodobé historii obdoby. … Právě oblast divadla bude jedním z nejvíce postižených segmentů života naší společnosti.“ Tehdy ještě hrozilo, že v hledišti budou muset diváci sedět odděleně, aby mezi nimi zůstala volná místa. „Copak si lze představit, že by se divák mohl intenzivně věnovat divadelnímu umění, plně se mu odevzdat a užít si jej, když jeho hlavní starostí má být vzdálenost od jiného diváka, ochrana rouškou i další omezení? Vždyť právě těsný fyzický divácký kontakt umožňuje onen zázrak divadla, který všichni dobře známe jako tzv. společný prožitek tzv. společné duše publika…,“ stojí dále v prohlášení. Autoři pak upozorňují na nebezpečí prohlubování již tak fatálních ekonomických ztrát.
„Jsme přesvědčeni, že svoboda shromažďování, která je podstatou divadla, musí být umožněna bez omezení. Uvítali bychom umožnění letních exteriérových divadelních produkcí od počátku měsíce června ve venkovních prostorách s kapacitou do cca 800 diváků,…“ citujeme z prohlášení. V červnu se ovšem na Biskupském dvoře a všude jinde hraje pouze pro maximálně 500 diváků. Do data premiéry nebyla na prohlášení divadelníků oficiální reakce.
Přesto – divadlo se hraje, Statečný kovář baví a vytváří pohodu. V hledišti jsme viděli i čtyřleté děti, zvládly celé představení. Vzniklo, jak sdělil režisér a také představitel (staršího) Kováře Igor Ondříček, podle scénáře zmíněného filmu. Zásadním přínosem byl autor hudby Petr Ulrych, jenž pro městské divadlo zhudebnil řadu úspěšných inscenací (Radúz a Mahulena, Koločava, Markéta Lazarová, Máj aj.) Role Mikeše, tedy Statečného kováře, je jakoby ušita pro i v civilu příjemného a usmívajícího se Aleše Slaninu; sekundují mu Jiří Mach coby Krajánek a již zmíněný Igor Ondříček. Trojici zachránců princezen dotvářejí s Mikešem ještě Matěj a Ondra v podání osvědčených komiků Jakuba Uličníka a Kristiana Pekara. S rolí (hodného) Krále si pohrává zkušený Zdeněk Junák, v postavě (zlého) Černého krále přijíždí na jeviště na vysokém koni a s psí obludou téměř o generaci mladší a zlobou překypující Petr Halberstadt. Přesvědčivou Hostinskou je Lucie Bergerová, mihne se i klučina Tobiáš Latzka jako Malý Mikeš. Autoři úpravy Klára Latzková a opět Igor Ondříček dali princeznám křestní jména hereček: Eliška, Kristýna a Barbora – Skálová, Gašperáková a Musilová. Nejpůsobivější jsou scény, kdy zpívají všichni, tedy i princezny včetně company. Působivé souboje s halapartnami a další pohyby herců vytvořil Martin Pacek, do hnědavého odstínu příjemně ladily kostýmy Romana Šolce. O to více vynikly zářivé šaty princezen. Hraje se v nápaditých velkých i vtipně řešených dekoracích Jaroslava Milfajta. Na sociálních sítích převažují kladné, až nadšené ohlasy.
Pohádkový muzikál pro celou rodinu
Lukáš Dubský 10. červen 2020 zdroj www.i-divadlo.cz/blogy
Populární českou pohádku O statečném kováři připravilo pro svou letní scénu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. Autoři divadelního scénáře režisér Igor Ondříček a dramaturgyně Klára Latzková vycházeli spíše z filmového příběhu než z původní pohádky Boženy Němcové. Z filmu použili také hudbu Petra Ulrycha, přičemž skladatel pro novou inscenaci složil další písně, takže se jedná o regulérní pohádkový muzikál.
Ulrychova hudba má nezpochybnitelné kvality, je to příjemná směs folku, lidové písně a rocku, kterou pěvecky dobře disponovaný soubor mění v jednu z největších devíz plenérového kusu. Nová hra má i s přestávkou jen necelé dvě hodiny, takže je lehce přístupná i dětskému publiku, nudit se ovšem nebudou ani dospělí, jelikož pohádkový příběh si vedle jasně definovaných charakterů a nutného mravního ponaučení zachovává i příjemný nadhled.
Hoř, plamínku, plápolej, tupou sílu udolej!
Luboš Mareček 10. červen 2020 zdroj www.mestohudby.cz
Muzikálová pohádka podle filmového scénáře Bohumila Steinera a Jaroslava Petříka je nyní dílem dramaturgyně Kláry Latzkové a režiséra Igora Ondříčka. Pohádka trvá přibližně půldruhé hodiny a z celkového času se bez deseti minut mluveného slova naživo pořád muzicíruje a zpívá. Ulrychova hudba tak logicky výrazně určuje náladu celého večera. Nejednu písničku divák dobře zná z oblíbeného snímku; je chvályhodné, že některá původní hudební čísla přibyla a tvůrci nevsadili jen na jakýsi automatický remake populárního filmu. Nu a přítomnost třináctičlenného živého orchestru, rezignování na možný předtočený záznam a half playback patří k dalším plusům večera.
Ulrychova hudební ražba i tady vychází z moravského folkloru, v Brně bude tento titul o to více rezonovat. Vedle cimbálu tady ovšem zazní třeba i basová kytara. Tyto nástroje v přirozeném protikladu v inscenaci hudebně určují a rozlišují dva světy – svět dobra, tedy kovářů, a svět zla zastoupený Černým králem. V duchu Ulrychovy autorské licence tady nechybí ani housle a další lidové nástroje. Zaslechnete tady violy, kontrabas, flétny, ale třeba také hoboj či kytaru a samozřejmě bicí. Písničky jsou to příjemné a nevtíravé, krystalicky prosté a ve slovníku záměrně až naivní jako celá pohádka vycházející z jasného rozlišování dobra a zla i jejich zápasu.
Jak už bylo naznačeno, na celém výsledku je příjemné a chvályhodné, že nejde o prostou recyklaci někdejšího filmového hitu. Režisér Igor Ondříček animační i digitální možnosti filmu (triky a kouzla) ve své inscenaci úspěšně nahradil důsledným zdivadelněním předváděného. Právě nápadité využívání rekvizit, kostýmů a jejich náhlých proměn, využívání obřích loutek či jevištních objektů (Černý král, železný kůň) v kombinaci s chytlavou, prostě textovanou muzikou dělá z výsledku příjemnou podívanou. Děsně jsem se bál, že tvůrci tady jako čáry máry použijí v Městském divadle Brno tolik oblíbené videoprojekce, které s doslovností a bez obrazotvornosti provedou přítomné světem kouzel. A přitom jevištní zázraky a divy tady vznikají zcela jednoduše v rámci kýžené divácké imaginace. To když Matěj balancuje na scéně s vysokým stohem pytlů s moukou, když tanečnice na čtyřikrát promění barvu kostýmu a diváka tak provede kvartetem ročních období nebo když silák Ondra zápolí s obrovským kmenem, který posléze musí odvléct tři jiní herci. Toto vše má navrch opodstatnění nejen pro uchování střídmé a nestrojené poetiky původního kouzelného pohádkového vyprávění, ale také prostoty Němcové jazyka a Ulrychovy muziky.
K dalším kladům večera pod širým nebem patří půvabná scéna Jaroslava Milfajta, které po jevišti rozmístil železné nýtované objekty, jakoby tyto ploché kovové kopce se stromečky či mlýnem na svých horizontech vyšly právě z rukou šikovného kováře, kterým Mikeš bezesporu je. Jednoduché kulisy umožňují zvraty děje zcela v duchu nepřezdobeného a účinného divadelního vyprávění.
Z této pohádky neustále prýští znamenitá hudba, která v největším partu vypravěče Krajánka nese ozvěny Ulrychova nezaměnitelného pěveckého projevu ze zmíněného filmu. V umném a silném podání Jiřího Macha je tady slyšet nejen autor muziky, ale také hercovo skvělé školení v lidovém zpěvu. Na své si tady v písničkách přijde téměř každý a diváky čekají příjemná pěvecká (nealternovaná!) vystoupení Aleše Slaniny v hlavní roli, Elišky Skálové jako princezny Elišky nebo Lucie Bergerové coby Hospodské. Pod Petrovem nyní lze zajít na prostou ale o to působivější hudební pohádkovou inscenaci.
