Světáci tentokrát na jevišti / Nad premiérou komedie podle slavného filmového zpracování v MDB
(tr) 21. prosinec 2021 zdroj www.brnozurnal.cz
(…) Brněnské provedení (…) vzniklo již před rokem, pandemie odložila premiéru o celý rok, až na sobotu 11. prosince. Stojí samozřejmě na hercích. Také oni mají nelehkou úlohu u vědomí, že divák si promítá filmovou předlohu. Zdůrazněme, že herci ani režisér se nesnažili v každém případě o podbízivé připodobnění. Skupinu fasádníků tvoří osvědčená komediální esa Michal Isteník (fasádník Prouza, ve filmu Vlastimil Brodský) a Jakub Uličník (Petrtýl, Jan Libíček). Trojici dotváří služebně nejmladší člen MDB Petr Halberstadt, hraje trochu rozvážnějšího a opatrnějšího fasádníka Skopce, ve filmu Jiří Sovák. Jejich dialogy jsou téměř totožné s filmem, přesto brněnští herci zůstávají svojí. Přesvědčivě vystihují venkovské fasádníky, kteří se chtějí v Praze, kde pracují, povyrazit v luxusním podniku. Samozřejmě se jim nedaří vtělit se do pražských lvů salonů, i když si objednají drahé obleky u Adama. Pánové hrají s potěšením, které přenášejí na diváky. Stejné hodnocení zaslouží i dámské trio, které se původně snaží fasádníky vylákat do privátu a okrást, vše dopadne jinak. Markéta Sedláčková hraje zkušenější protřelou Božku (ve filmu Jiřina Bohdalová), Pavla Vitázková je noblesnější Marcela (Jiřina Jirásková) a nejmladší Zuzanu předvádí Andrea Zelová (premiéra), alternuje s Barborou Remišovou (Iva Janžurová). Všem se vyvedla vrcholná scéna (ve filmu i na divadle) v nóblovém nočním podniku, kdy šestice vede dialogy „na vyšší úrovni“, kdy se jedni před druhými přetvařují, hrají si na někoho jiného, lepšího. V životě dosti častá situace, tady nádherně vyvedená do absurdity. Ano, zase ten film. Většina diváků, i tech mladších, zná text rozhovoru. Možná i proto není tato scéna tak gradující jako u Podskalského. Nicméně i režisér Stano Slovák využívá své technické možnosti. Inscenace „odsypává“ formou rychlého střídání scén, umožňuje to také výtvarné řešení Jaroslava Milfajta. I větší dekorace na kolečkách rychle přijíždějí nebo mizí. Po obou stranách jeviště výtvarník umístil klasické a dnes už málo používané trubkové lešení. Živý orchestr – velké plus představení – je umístěn ve výši vzadu na jevišti. Dirigenta, autora nových písní a scénické hudby a aranžmá Karla Cóna ve stínu nevidíme. Zato od orchestru sestupuje dolů na scénu (nefilmový) muž v bílém v podání Lukáše Janoty. Je průvodcem děje; glosuje, hodnotí, zpívá. A hraje na klavír a saxofon, krátce i zatančí. Odehrává-li se děj někde jinde než v baru, orchestr se noří do tmy.
Postavu emeritního profesora tance Dvorského si užívá Ladislav Kolář (ve filmu Oldřich Nový). Také on předvádí svůj komediální talent. Alternuje s Lukášem Vlčkem. Od muže z Hodonína v podání Jiřího Resslera samozřejmě nemůžeme očekávat výkon srovnatelný s filmovým Vladimírem Menšíkem. Divadelní muž je mnohem klidnější, střídmější. Je dobře, že se režisér nesnažil Menšíka napodobovat. Výraznou postavou je Šatnářka Marie Trčková brilantně podaná Drahomírou Hofmanovou (ve filmu Jiřina Šejbalová). Brněnské obecenstvo ji zná také z působení v Národním divadle Brno. Pestrou paletu kostýmů ze 60. let včetně zednických montérek navrhla Andrea Kučerová. Představení je vkusně rámováno zpívajícím a tančícím oktetem.
Jevištní Světáci v této nelehké době uklidní, zpříjemní divákovu mysl. Otevřete-li brožuru k představení, dozvíte se mimo jiné spoustu zajímavostí o vzniku filmu Světáci, také o Zdeňkovi Podskalském a Vratislavu Blažkovi.
Světáci nejsou jen filmová komedie. V Brně adaptaci pro divadlo zvládli
Peter Stoličný 20. prosinec 2021 zdroj www.eurozpravy.cz
(…) A už je to venku: Světáci na prknech MdB byli veleúspěšní. Veselý a zároveň nostalgický příběh tří fasádníků z venkova, kteří se rozhodli alespoň jednou v životě zažít „vůni velkoměsta“, ať to stojí, co to stojí. Jsou to vlastně tři Pygmalioni, kteří se snaží za několik dnů naučit inteligentně konverzovat, chovat se společensky u stolu, no prostě stát se někým jiným, než ve své přirozenosti jsou. A trojice žen lehčích mravů se snaží o totéž, pod vedením zkušené... no řekněme na rovinu, socialistické „bordel mámy“. Vyjdou z toho parádní role plné nejistoty, přetvářky, společenských malérů… vždyť není běžné, aby návštěvníci baru způsobili požár a další výstřednosti.
Situační komedie dává hodně příležitostí ke zvládání malérů, které tak proslavil Charlie Chaplin. Dává příležitost k rádoby inteligentní konverzaci, při které „čouhá sláma z bot“. A je z toho všeho nebetyčná švanda. Navíc, divák očekává vše, co se bude dít dál a těší se na to. Vždyť ta inscenace dost přesně kopíruje filmový příběh. A stejně se divák srdečně směje. (…)
Máme tedy v brněnském Městském divadle staronový titul. Dramaturg Jan Šotkovský a režisér Stanislav Slovák s přispěním Karla Cóna s jeho hudebním nastudováním, díky výborné variabilní scéně Jaroslava Milfajta a v kostýmech Andrey Kučerové… snad jsem nikoho důležitého z tvůrců nevynechal. Tak tedy, všichni, kteří se na divadelních Světácích podíleli si zasloužili dlouhý potlesk na premiéře. A návštěvníci Městského divadla v Brně se mají zase na co těšit.