Kamenný host aneb Prostopášník

Kamenný host aneb Prostopášník

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra6. září 2003
  • Délka představení2:10 hod.
  • Počet repríz33
  • Derniéra7. březen 2005

komedie roku 2003

Sotva dvacetiletý hudební skladatel, boloňský rodák Vincenzo Righini, který v sedmdesátých letech 18. století působil v Čechách, dal tímto dílem Praze jednu z prvních oper o Donu Giovannim (Donu Juanovi, chcete-li), a to plných jedenáct let před Mozartem. Spíše než o opeře je však lépe mluvit o hře se zpěvy, v níž jsou mluvené dialogy protkány áriemi a sbory, jež odkazují k tradici benátské goldoniovské komické opery. Konečně i autor libreta, toho času básník vídeňského dvorského divadla, Nunziato Porta hojně čerpal z Goldoniho komedií. Vzniklo tak originální dílko – Don Giovanni na způsob harlekyniády či komedie dell´arte, která vyžaduje mimořádný herecký a interpretační um a slibuje divácky neotřelou podívanou, divadlo par excellence. Režie české premiéry této hry se ujala Hana Burešová, jež má s uváděním tohoto žánru v Praze i v zahraničí své zkušenosti a nejeden úspěch u diváků i odborné kritiky (Lazebník sevillský, Mam´zelle Nitouche, Rigoletto).

Inscenace Kamenný host aneb Prostopášník v nastudování Městského divadla Brno obdržela na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích titul Komedie roku 2003.

Autor

  • Vincenzo Righini
  • Nunziato Porta

Režie

  • Hana Burešová j.h.

Asistent režie

Překlad

  • Stella Pavlovská

Kostýmy

  • Samiha Malehová j.h.

Dramaturg

  • Štěpán Otčenášek j.h.

Scéna

  • Karel Glogr j.h.

Hudební nastudování

Dirigent

Choreografie

  • Jana Vašáková j.h.
  • Jiří Reidinger j.h.

Don Giovanni

Arlecchino

Komtur di Loioa

Donna Anna

Donna Isabella

Elisa

Corallina

Tiburzio

Na komické struně hudební i konverzační

Vít Závodský 31. květen 2004 zdroj Týdeník Rozhlas

Vskutku pozoruhodný je žánrový rozptyl repertoárové nabídky Městského divadla Brno, zahrnující vedle činoherních dramat populární tvorbu muzikálovou a nejnověji i operetní. Lze jej alespoň letmo doložit na dvou zdařilých komediálních premiérách, shodou okolností vytvořených renomovanými hostujícími režisérkami z Prahy.

Až do 18. století nás zavádí Kamenný host aneb Prostopášník (1776) v Čechách působícího týmu boloňského skladatele Vincenza Righiniho a libretisty Nunziata Porty, inscenovaný tehdy v Kotcích a nyní nově přeložený Stelou Pavlovskou. Jednu z mnoha dobově oblíbených, v tomto případě předmozartovských juanovských látek vyzkoušela si umělecká vedoucí Divadla v Dlouhé Hana Burešová již se studenty DAMU (1997). Hudebně svěží, ale vcelku běžnou číslovou operu bez moliérovských filozofických přesahů pojala režisérka jako hravé divadlo na divadle, v několika rovinách nápaditě těžící z napětí mezi dobovými interpretačními konvencemi a jejich současnou humorně vylehčující nadsázkou. Zdánlivě spíše sázkou na jistotu se jevila premiéra proslulé salonní konverzačky Oscara Wilda Jak je důležité míti Filipa (1985). Právě v MdB se s touto jeho poslední hrou poprvé setkala režisérka Jana Kališová, mající za sebou trojici zdejších úspěšných hostovaček (Picardův Parazit, Shakespearova Marná lásky snaha, O’Neillova trilogie Smutek sluší Elektře). Citlivou úpravou překladu Jiřího Zdeňka Nováka plně respektovala základní polohu této „lehkovážné komedie pro vážné lidi“, která nespočívá ani tak v individualizaci figur nebo v situačních zvratech, jako ve vytříbeném „umění lhát“ - tedy v duchaplném, elegantně pointovaném dialogu plném aforistických bonmotů, jehož části do sebe musí zapadat s filigránskou přesností. V pastelově barevné výpravě Jaroslava Milfajta, malebných Růžičkových kostýmech a vyšperkováni osvěžujícími legráckami, přistupují všichni aktéři k méně běžnému stylizovanému žánru s profesní pokorou. Graciéznost vyrovnaného mileneckého kvarteta (Viktor Skála, Petr Štěpán, Veronika Poláčková, Ivana Vaňková) a distingovanost staršího páru (Eva Jelínková, Jiří Tomek) podle očekávání přebíjí robustní výkon Zdeny Herfortové v textově nejvděčnější postavě autoritativní lady Bracknellové.

Úvahy postdivadelní

Vladimír Just 17. květen 2004 zdroj Literární noviny

K mým největším divadelním zážitkům z poslední doby patří představení MD Brno Kamenný host aneb Prostopášník (hudba: V. Righini, libreto: M. Porta, režie: Hana Burešová j.h., scéna: Karel Glogr j.h.). Dlouho jsem nepociťoval takovou radost z divadelního myšlení, dlouho jsem neviděl divadlo stylově tak krystalicky čisté, výtvarně, herecky i (dle možností činoherců) pěvecky do detailu vysoustružené. „Barokní“, spíše však až loutkářsky iluzivní scénografie, nakopnutá z obou stran jeviště odvrácenou stranou divadla, frivolním a šmíráckým zákulisím: dramatické osoby snad rovnou vystoupily z některého Fragonardova nemravného výjevu. Přesně nepřípadné pohyby, neoposlouchané hlasy, neokokoukané tváře (Alena Antalová jako hrdá Donna Anna; Viktor Skála jako kostýmem historický, klaunským myšlením současný Arlecchino; Igor Ondříček, jehož snově erotomanský Don Giovanni připomíná Markýze de Sade z Brookova slavného filmu; Jan Mazák jako majestátně neohrabaný Don Alfonso aj.). Celý tento předmozartovský Don Juan, hraný rokokovou venkovskou šmírou, byl pro mne dramaturgickým i inscenačním objevem – a jak jsem tak pozoroval sousedy v Divadle v Dlouhé, kde Brněnští hostovali, zdaleka nejen pro mne.

Grand Festival smíchu počtvrté - a nejlíp

Jan Kolář 16. březen 2004 zdroj Divadelní noviny

Na čtvrtém ročníku můžeme pardubický Grand Festival smíchu zařadit už mezi etablované, takříkajíc dospělé přehlídky bez dětských nemocí. Letos poprvé se otevřel současné divadelní komedii „an sich“ (bez regionálního omezení) a letos poprvé také zpřísnil výběrová kriteria tak, že ani jeden dramaturgicko-inscenační úlet nenašel místo v jeho programu. Zapomenutý hudební skladatel Vincenzo Righini složil svého Dona Giovanniho jedenáct let před Mozartem na libreto podobně „mrtvého“ Nunziata Porty. Jejich hudebně i literárně beznadějně muzeální Kamenný host aneb Prostopášník však skoro ideálně posloužil režisérce Haně Burešové a ansámblu Městského divadla v Brně k rozvernému divadlu na divadle, k bakchanáliím divadelní obrazivosti, k půvabné přehlídce hudebních, slovních a pohybových fórků, které na konci diváky přiměly k „nekonečnému“ potlesku a obě poroty (odbornou i studentskou) k udělení titulu Komedie roku 2003 právě této inscenaci.

Nejlepší komedii hrají v Brně

Tomáš Dvořák 16. únor 2004 zdroj Hradecké noviny

Čtvrtý ročník Grand Festivalu smíchu skončil v pardubickém kulturním stánku včera večer Titul Komedie roku 2003 získalo na čtvrtém ročníku Grand Festivalu smíchu představení Městského divadla Brno Kamenný host aneb Prostopášník.

Týdenní festival skončil. Vítěznou hru z Brna ocenila i studentská porota, jež vyzdvihla především režijní pojetí a kompaktnost inscenace.

Festival smíchu za polovinou

Tomáš Dvořák 13. únor 2004 zdroj Pardubicko

Ve Východočeském divadle ve středu večer exceloval brněnský soubor

Čtvrtý ročník Grand Festivalu smíchu, který ve městě perníku pořádá Východočeské divadlo, se přehoupl do své druhé poloviny. Výborní brněnští herci - Středeční program přehlídky nejlepších divadelních komedií se nesl ve znamení inscenací, kde důležitou roli hrála hudba.

Zatímco odpoledne zavítali na Hronovickou scénu studenti Státní konzervatoře Praha s vydařeným představením Kancelář, na hlavní scéně pardubického kulturního stánku dostalo večer prostor Městské divadlo Brno s inscenací Kamenný host aneb Prostopášník. Výborně naservírovaná hra se zpěvy o Donu Giovannim (Donu Juanovi), v níž jsou vtipné mluvené dialogy protkány áriemi, měla vše, co má správná komedie mít. Zajímavá scéna, nádherné kostýmy, kvalitní režie hostující Hany Burešové, výtečné herecké i pěvecké výkony hlavních protagonistů katapultovaly brněnský soubor na jednoho z horkých kandidátů na některou z festivalových cen.

Don Giovanni v paruce i v negližé

Kateřina Bartošová 15. říjen 2003 zdroj Lidové noviny

Městské divadlo Brno rozšířilo repertoár o zdařilou hudební komedii podle předmozartovské opery.

Hana Burešová nastudovala operu Vincenza Righiniho a Nunziata Porty o slavném svůdníkovi už v roce 1997 se studenty druhého ročníku DAMU v Dejvickém divadle. Inscenace, kterou připravila v Brně, se řadí k tomu nejlepšímu, co je v Městském divadle k vidění.

Tvůrci využili dobový výtvarný jazyk a připravili podívanou v klasickém kukátkovém jevišti s malovaným zadním prospektem i plochými kulisami, s objemným lustrem nad orchestrem, bohatými rokokovými kostýmy a parukami. Nejde však zdaleka jen o napodobení historického stylu. S ním si režisérka pohrává, okolo mobilní kukátkové scény ponechává prostor pro „herecké šatny“, odkud stále přítomní herci vstupují do hry a na níž paralelně předvádějí drobné epizodky z divadelního zákulisí.

Prolnutí obou světů - neurovnaného zákulisí se špatně oblečenými kostýmy, opožděnými nástupy i drobnými milostnými pletkami a „dokonalého“ jeviště se záměrně přepjatými operními gesty a uměle naaranžovanými scénami, je klíčem k jemně ironickému uchopení inscenované látky. Kromě principu divadla na divadle zapojila režisérka do hry prvky commedie dell’arte - krátké a jednoduché gagy. V nich se jako hlavní aktér uplatňuje Arlecchino (Viktor Skála) - v tradičním kostýmu, s obvyklou komickou plácačkou a dřevěným mečem za pasem. S typickými postoji a gesty je jako vystřižený z dobových kreseb komických sluhů, harlekýnů. Děj režisérka s nadsázkou lokalizuje do Brna coby přímořského města.

V příjemně plynoucí inscenaci se zdařilými pěveckými výkony není nouze o vtipy a nápady čerpající z dvojí divadelnosti a ironického pojetí typů. Závěrečné utrpení Dona Giovanniho (Igor Ondříček) uvrženého do pekelné sluje přináší pomocí jednoduchých prostředků (svícení, obličejové masky) i zlom v rozverném ladění - hudební finále sugestivně evokuje hrdinovo zatracení.

Prostopášník obrácený k humoru

Luboš Mareček 2. říjen 2003 zdroj MF Dnes

Příběh Dona Juana, jednoho z nejslavnějších svůdců, oživila režisérka Hana Burešová v Městském divadle Brno. Její inscenace opery Kamenný host aneb Prostopášník, kterou napsali Italové Vincenzo Righini a Nunziato Porta, představuje více než oprášení dílka, jehož Praha viděla poprvé roku 1776. Mozartův proslulý Don Giovanni musel tehdy na pražské uvedení čekat ještě jedenáct let.

Burešová vytáhla na světlo jednu z mnoha donjuanovských variací. V Brně se nebezpečný smilník poprvé objevil roku 1734 v taverně dnešní Reduty. Siluety nejstarší středoevropské divadelní budovy jsou nyní použity v malovaných kulisách Karla Glogra. Odlehčená replika dobové scény, kdy nad hlavami živých hudebníků plane lustr, umožní, aby se do dekorace v humorné nadsázce vloudily dva hlavní brněnské symboly: kolo a drak. Ani nevadí, že děj se odehrává v Kastilii. Pastvou pro oči jsou i rokokové kostýmy Samihy Malehové - k nevíře široké krinolíny, nemožně přezdobené paruky i střihy šatů či Don Giovanni s ryšavým copem a v sexy průsvitné košilce.

Skloubení rokokového divadla s commedií dell’arte posloužilo Burešové k syté zábavě. Příběh není složitý, Giovanniho hříchy jsou anekdoticky prosté, od začátku je jasné, že ničema skončí v pekle. Dnešnímu publiku zkýčkanému efekty je třeba dietní tragikomiku nadlehčit. Vedle opulentního výtvarného řešení vzniká kýžené napětí mezi postavami šlechticů a zástupci humpoláckého lidu. Herci sedí okolo klasického kukátkového jeviště, které tepe vlastním životem. Opožděné nástupy, vypadávání z rolí, ošklíbání se nad výstupy falešně zpívajících kolegů a jiné schválnosti tvoří další funkční polohu inscenace. Vtipy jsou kultivované, i když třeba Arlecchinův překlad německé árie do brněnské hantýrky jde za hranice přiznané lidovosti.

Burešová přitom nerezignovala ani na vážnější polohy, jež rozdováděnou komedii vyvažují. Don Juan před přestávkou bezmála učiní pokání, závěrečný pekelný výjev hořícího hříšníka, zavrženého sborem fúrií, pozvedne inscenaci do polohy vtipné moralitky. Muzikálově školení herci občas bojují s operním zpěvem, režie však i z této slabiny vybruslila. Bláznivé snažení kolektivu připomíná průměrnou kočovnou italskou či německou trupu, jaké v 18. století hostilo nejen Brno. Ovšem tehdy Don Giovanni plnil bohabojné publikum větší hrůzou. Burešová místo výchovného děsu nabídla stylově čistou, vtipnou a fortelnou podívanou, která se vryje do paměti diváků jiným způsobem.

Kamenná taškařice

Scena cz 28. září 2003

Režisérka Hana Burešová poprvé spolupracovala v Městském divadle Brno a povolala k sobě celý pražský tým - dramaturga Štěpána Otčenáška, kostýmní výtvarnici Samihu Malehovou a scénografa Karla Glógra. Všichni tři na sebe nesmírně slyší. Z jejich dílny pochází náročný projekt Obrazy z francouzské revoluce či Soudné sestry. Obě velmi úspěšné inscenace Divadla v Dlouhé. I klademe druhou otázku: Byla tato pražská invaze úspěšná?

Inscenace Kamenný host se řadí mezi komedie dell’arte, či případně jarmareční divadlo. Mnohdy s velkou nadsázkou zpracovává látku dobývání ženských srdcí, společenskou morálku, patolízalskou úslužnost a další. Nelze od tohoto kusu čekat převratné umění náročové. V tomto duchu inscenační tým obstál - v tradičně bohaté výpravě se hraje v předsunutém kukátku. Po obou stranách rozkryté jevištní zákulisí - garderóba, inspice a maskérna. Tento prvek muzeum dodatečně obohatil a navýšil komediálno nad tragédií. Herci a herečky hráli občas smích do brečky. Ku prospěchu divákova - taškařice si mnohé sobě ale do hlediště tropili. Nejvíce odnesl tíhu jevištní Arlecchino. Viktor Skála mu vtiskl nejlepší komediálno a šaškárno. V etudě hanteco translater bodoval v raperském stylu, ten ještě opakoval. Jan Apolenář coby Don Alfonso sice kreaturu krinolinovou brilantně zvládl, avšak gestiku rukou lacino použil. Zbývající hlavní svůdník Don Giovanni v podání Igora Ondříčka náležitou slizkost, aroganci a živočišnost vůči slabšímu pohlaví měl.

Prostopášník zahájil divadelní sezonu v Brně

Pavla Hobstová 16. září 2003 zdroj Impuls

Městské divadlo v Brně vstoupilo do nové sezony šťastně. Nová inscenace tragikomického dramatu Kamenný host aneb Prostopášník od boloňského skladatele Vincenza Righiniho je milá a vtipná.

Tato podoba juanovského příběhu nevyžaduje dramatické podání ani složité psychologické zpracování postav. Zato je náročná na komediální pantomimické výkony herců. Z nich dominuje představitel Harlekýna. Skvělý herecký a především komediální výkon podává Viktor Skála. Dona Giovanniho hraje a zpívá Igor Ondříček, Komtura Ladislav Kolář. Donnu Annu ztělesnila Alena Antalová.

Režisérka Hana Burešová připravila roztomilou a vtipnou podívanou. Hudební nastudování je dílem Karla Cóna.

Burešová nechala vzplát vášně

Jiří P. Kříž 1. prosinec -1

Mít z divadla radost, moci se obdivovat kumštu a odcházet z hlediště se zážitkem z míry toho všeho - to připravila pro diváky brněnského Městského divadla režisérka Hana Burešová v nelehkém inscenačním partu předmozartovské opery. Stalo se na premiéře a na prvních reprízách Kamenného hosta aneb Prostopášníka Vincenza Righiniho a Nunziata Porty. Burešová je příkladem režisérky, která umí okouzlit diváky, ale i kritiky, kteří ji pravidelně tipují na ceny A. Radoka za nejlepší inscenace roku.

Grüss aus Brünn, skví se na rozkošné oponě (scénografie Karel Glogr) dokonale iluzivní barokní zámecké scény. Nejenom vedutou města, v němž soutok Ponávky se Svitavou byl zaměněn za skvostný mořský záliv, ale i dalšími motivy (lednické kolo i pověstný drak, Fischerova kašna na Zelném rynku, ovšem s jezdeckou sochou Komtura na vrcholu sochařského díla), proměňuje se dílko v nevídanou oslavu věčně znešvařeného města.

Na tip za nejlepší práci roku si poznamenávám bohatě zdobné, a přesto s ironickým duchem inscenace plošně deformované kostýmy Samihy Malehové. A režie? Dokonale přesné prolnutí zmíněných žánrů, čisté a bez chybičky, s druhým plánem - zmatků i lechtivých příběhů ze zákulisí, otevřeného po obou stranách portálku barokního jevišťátka.

Viktor Skála (Arlecchino, sluha Dona Giovanniho) a Igor Ondříček (Giovanni), to by byl oříšek pro rozdělovače Thálií, kdyby na premiéru trefili! Spolu s Ladislavem Kolářem (Komtur) bravurně zvládli i ne vždy lehké operní party. Mezi herečkami v tomtéž duchu vyniká Helena Dvořáková (hostinská Corallina), a také Irena Konvalinová (Donna Isabella), z níž Burešová dokázala v duchu inscenace vydolovat i krásně zcizené operní manýry subrety, která v podstatě zpívat velmi neumí.

Neztratili se ani Alena Antalová (Donna Anna), Jan Apolenář s Janem Mazákem (Don Alfonso), Ivana Vaňková nebo Zuzana Kysel’ová (Elisa), Alan Novotný (Tiburzio, sklepník z hostince). Dílo se zkrátka v Městském divadle zase povedlo.

O záletníkovi zpěvem i slovem

Jaroslav Parma 1. prosinec -1 zdroj Informační měsíčník města Blanska

Téma Dona Juana bylo zpracováno mnohokrát. Dramaturgie brněnského divadla (Štěpán Otčenášek, j.h.) sáhla však do hodně vzdálené minulosti a přivedla na scénu (v premiérách 6. a 7. září) barokní operu s prvky komedie dell’arte „Kamenný host aneb Prostopášník“, jejímiž autory jsou operní skladatel Vincenzo Righini a libretista Nunziato Porta, kteří svým dílem předešli bezmála o 20 let Mozartova Dona Giovanniho.

Hostující režisérka (i když na brněnské scéně není poprvé) Hana Burešová (s asistencí Jiřího Záviše) nepřistupuje k dílu s žádnou pietou, spíše s rozumem, umožňuje hercům, před nimiž jsou i náročnější operní povinnosti, dosti prostoru k realizaci postav, výjimkou není ani určitá nadsázka. Především v již zmíněných zpěvních partech. Hudebně představení nastudoval a upravil Karel Cón, ale dirigentem je Cónův žák, kterého si sám vybral, nadaný hostující Dan Kalousek. Kostýmy vycházejí z návrhů Samihy Malehové, j.h., na pohybové spolupráci se podílejí rovněž hosté Jana Vašáková a Jiří Reidenger. Netradičně je řešena scéna, představující jeviště i s jeho zákulisím, od Karla Glogra, j.h.

Titulní role Dona Giovanniho je svěřena Igoru Ondříčkovi (novému šéfovi zpěvohry Národního divadla Brno, která přejde pod křídla Městského divadla - pozn. ar), který si ji doslova vychutnává, obdobně lze psát i o Ladislavu Kolářovi v roli Komtura. Ovšem potěšení ze hry lze vycítit i u Viktora Skály (Arlecchino), Aleny Antalové (po určité době se vrátila „domů“ v roli Donny Anny), Ireny Konvalinové (Donna Isabella), Alana Novotného (snad jen v roli sklepníka byl až moc „roztřesený“, hraje ještě rybáře), Jana Mazáka (při druhé premiéře v roli Dona Alfonsa, když alternuje s Janem Apolenářem), Pavly Ptáčkové (komorná) i Heleny Dvořákové (hostinská). Divadelní personál představuje Michal Nevěčný.

Bez obav lze o inscenaci říci, že je laskavým příspěvkem (a jistě dlouho bude) do současného repertoáru stále populárnější brněnské scény.

Prostopášník sice prostopášnil, bavil však hlavně Arlecchino

Vladimír Čech 1. prosinec -1 zdroj KAM

Hostující pražská režisérka Hana Burešová inscenovala donjuanovský Righiniho a Portův opus jako divadlo na divadle. A tak na jevišti vidíme další scénu i s portály, na jejich bocích postávají připravující se herci, jsou tu garderobiérky, vlásenkářky, inspicient apod. Představení s jedinou pauzou trvá zhruba dvě a čtvrt hodiny, přesto ve své druhé části působí trochu zdlouhavě, neboť se tu odvíjí už jen Giovanniho poslední oběd, při němž je Komturovým hostitelem titulní protagonista, a následná večeře, kdy se Komturovým hostem naopak stává Giovanni. A právě ono opulentní stolování je přebohatým zdrojem všemožných legrácek, které se sypou z bezedné kapsy sluhy Arlecchina (u Mozarta je to Leporello), přičemž jeho výstupy s hostinskou Corallinou jsou malými parádními etudami.

Samozřejmě, že Kamenný host aneb Prostopášník v designu Městského divadla Brno není operou v pravém slova smyslu. Je to spíše činohra se zpěvy. Pod scénou nicméně sedí malý orchestříček s elektronickým cembalem, který diriguje oparukovaný Dan Kalousek (hudební nastudování Karel Cón).

Lze tedy shrnout, že Kamenný host aneb Prostopášník skýtá vcelku oddechovou inteligentní zábavu, při které se upřímně zasmějete.

Nejlepší Kamenný host

1. prosinec -1 zdroj Scena cz

IV. ročník Grand Festivalu smíchu již minulostí.

Kdo že se smál naposledy? Určitě ne Městské divadlo Brno - inscenace Kamenný host aneb Prostopášník obdržela titul Komedie roku 2003. Hru Vincenza Righiniho a Nunziata Porty nastudovala režisérka Hana Burešová. Tato inscenace obdržela i cenu Studentské poroty za režijní pojetí a kompaktnost inscenace.

Festivalové ohlédnutí očima odborné a studentské poroty

Studentská porota 1. prosinec -1 zdroj Zpravodaj VČD Pardubice

Letošní ročník Grand Festivalu smíchu měl dosud nejvyrovnanější úroveň. Dramaturgický výběr shromáždil kvalitní a žánrově odlišné inscenace, čímž porotě připravil nelehký úkol. Zastoupena byla činohra, muzikál a dokonce i opera. Zvláště oceňujeme zařazení dvou současných původních textů. Bohatší náplň měl i doprovodný nesoutěžní program (14 souborů) a zvýšila se společenská prestiž festivalu účastí České televize na závěrečném galavečeru.

Odborná porota

Při zpětném pohledu na letošní ročník Grand Festivalu smíchu jsme s potěšením zaznamenali pestrost vybraných titulů v soutěžní i nesoutěžní části. Každé jednotlivé představení dodalo na pomyslnou festivalovou paletu jiný odstín smíchu, smíchaný tu z humoru černého, tu z bílého jak sníh, jindy humoru trochu k červenání. Byli jsme rádi, že letos mohla své barvy hájit i Praha. Každopádně však žádná barva nepřebila výrazně ty ostatní, a tak pro diváka příjemná vyrovnanost úrovní přinesla potíže nám porotcům, co vybrat. V užší nominaci se ocitla inscenace „Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou“ ze Zlína, choreografie Martina Packa v inscenaci „Sugar“, kde nás zaujal i výkon Milana Němce, dále Simona Stašová v „Třikrát život“ Divadla ABC a nakonec u nás suverénně zvítězivší „Kamenný host aneb Prostopášník“ Městského divadla Brno. Vítězná inscenace nás zaujala především režijním pojetím, které hru povýšilo na divadlo na divadle a také kompaktnost inscenace.

Festival smíchu

Magdalena Nová 1. prosinec -1

Čtvrtému ročníku Festivalu smíchu v neděli odzvonilo. porotci i dramaturgyně Jana Uherová si libují - pražské divadlo ABC katapultovalo pardubický festival do první ligy divadelních přehlídek. Do závěrečného souboje se dostala nakonec vítězná inscenace Kamenný host aneb Prostopášník Městského divadla Brno a komedie Třikrát život pražského Divadla ABC. „Nakonec zvítězilo Brno, inscenace žánrově naprosto brilantní. Režisérka Hana Burešová dokázala jedinečným způsobem propojit starou komediální operu se svým oblíbeným žánrem commedie dell’arte,“ vysvětluje Kříž a dodává, že porota navíc ocenila režijní nápad spojit obojí s motivem divadla na divadle. „Nešlo neocenit bystře odpozorované motivy z divadelního zákulisí,“ přiznává Kříž. Brněnská opera zaujala také studenty divadelní vědy, kteří usedli do studentské poroty. „Brněnský Prostopášník byl něco jako dokonale sehraný orchestr. Všechno fungovalo, doplňovalo se, nic nevybočovalo. Text hry, který je přeci jen zastaralý, v rukou Hany Burešové prostě ožil,“ chválí brněnské divadlo porotce Filip Jan Zvolský.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->