lidová hra o starozákonním prorokovi
Mojžíš
- Žánr Činohra
- Scéna Činoherní scéna
- Premiéra10. září 2011
- Délka představení2:20 hod.
- Počet repríz26
- Derniéra14. březen 2013
Autor
- František Vodseďálek
Režie
Adaptace
Asistent režie
Kostýmy
- Samiha Maleh
Dramaturg
Scéna
Hudba
- Petr Skoumal
Hudební nastudování
Pohybová spolupráce
- Hana Halberstadt
Rekonstrukce textu
- Vojtěch Ron
Mojžíš
Blázen
Áron, 4.robotník
Král Faraón, 1. úředník egyptský, Muž izraelský
Král egyptský, 5. robotník, Muž izraelský
Odpovědník, Kněz madiánský, 2. robotník, 1. sedlák egyptský, Muž izraelský
Jozue, 3. úředník od robot, 1. úředník od robot, 2. sedlák egyptský
2. úředník egyptský, 1. mudrc egyptský, 1. voják egyptský, Muž izraelský
Služebník - Žalobník, 2. úředník od robot, Služebník krále Faraóna, 2. voják egyptský, Muž izraelský
3. robotník, 2. mudrc egyptský, Muž izraelský
Matka Mojžíšova, Dcera kněze madiánského, Mirjam, sestra Mojžíšova
Sestra matky, Dcera kněze madiánského
Princka egyptská, Dcera kněze madiánského, Žena izraelská
Děvečka princky, Zafira - dcera kněze madiánského, Žena izraelská
1. bába, 1. žena zlá, Žena izraelská
2. bába, 2. žena zlá, Žena izraelská
-
Eva Jelínková Hostující herečka
5. robotník, 7. muž izraelský
-
David Kropáč Hostující herec
Dívka izraelská, 5. dcera madiánská
Chlapec izraelský
Muzikanti
-
Dimitr Mitev
-
Kateřina Stanislavová Hostující herečka
-
Marek Švestka
-
Jakub Šimáně
-
Lubor Pokluda
-
Tomáš Cvejn
-
Petr Šupler
Aktuálnost "sousedského" divadla
Vít Závodský 17. leden 2012 zdroj Týdeník RozhlasMěstskému divadlu Brno se už řádku let velmi osvědčuje pravidelná spolupráce s pražskou režisérkou Hanou Burešovou a jejím dramaturgem Štěpánem Otčenáškem. Nejnovějším výsledkem je (jednadvacet roků po kladenské premiéře) stylově čisté nastudování biblického dramatu Mojžíš, patřícího do pestrého odkazu našich barokních a obrozeneckých lidových her. Jako zdařilou prvotinu ji v roce 1811 vytvořil a s chudými vesničany také provozoval podkrkonošský švec František Vodseďálek. O nesnadnou rekonstrukci rukopisu se zasloužil herec a teatrolog Vojtěch Ron.
Režisérka se svým týmem (výtvarníci Karel Glogr a Samiha Maleh, skladatel převážně živě prováděné hudby Petr Skoumal, choreografka Hana Halberstadtová) přistoupila k neběžnému úkolu s obvyklou pečlivostí i pokorou. Uvědomovala si, že epicky rozměrný, půvabně naivní veršovaný text může při dnešním „klipovém“ vnímání reality působit dojmem vleklé statičnosti. Proto jej téměř o polovinu zredukovala, výrazně omezila počet postav (i tak jich většina ze dvou desítek chórických účinkujících ztělesňuje několik) a čtyři akty rozčlenila na mnoho sekvencí, dynamizovaných mobilní dřevěnou scénografií (v kostýmní složce kontrastuje ahistorické černobílé odění Židů s pestrou barevností Egypťanů). Předloha i antiiluzivní provedení vcelku pietně respektují myšlenkově nadčasový starozákonní příběh života Mojžíše (charismatický Igor Ondříček) a izraelského národa po příchod k zemi zaslíbené. Při citlivém respektu k dobové atmosféře venkovské komunity se skromným Opovědníkem (Ladislav Kolář) a poťouchle zpochybňujícími komentáři Blázna (Michal Isteník) přirozeně nejde o muzeální rekonstrukci tehdejších plenérových produkcí. Mluvený i zpívaný večer ukázněné souhry si ovšem zachovává jistou sakrální obřadnost a citovou vroucnost, a přitom nevtíravě nabízí nejednu aktuální analogii: společenskou potřebu morálního řádu (motiv Desatera); utlačovaný, avšak na rizika svobody reptající národ; dilema spravedlivého jedince, který o vůdcovství neusiloval. Nad dvousetletou hrou má divák věru o čem přemýšlet.
DIVADLO PRO STÁDA BEZ PASTÝŘE
Josef Mlejnek 1. listopad 2011 zdroj Divadelní novinyPodobně jako v inscenaci z roku 1990 tvoří základ scény víceúčelová dřevěná konstrukce uprostřed. Skládá se z dvojích schodů, z plošiny nahoře slyšíme zpupného faraona, ale také Mojžíše přinášejícího ze Sinaje desky Zákona, mezi sloupky pod plošinou se objevuje zacloněná komnata egyptské princky, ale posléze i sídlo pohanského Bála, kterého komicky vzývají egyptští mudrcové, před ní proběhne Mojžíšova svatba s dcerou madiánského kněze. „Sousedskost“ představení vyjadřují židle rozestavěné podél stěn. Nepřeberné množství postav si stejně jako v sousedském lidovém divadle vynutilo, že se herci objevují ve více rolích, a to nejen při kolektivních výstupech Izraelitů prchajících z Egypta nebo žehrajících na svůj úděl při putování na poušti. Ivana Vaňková například postupně hraje Mojžíšovu matku, jeho nevěstu i jeho sestru. Bez vedlejších rolí zůstávají pouze Mojžíš a Blázen. Mojžíšovi vtiskl jeho představitel Igor Ondříček mužnou velebu a sílu, a to i v okamžicích, kdy se zdráhá naplnit své poslání. Postava je celá v bílém, ostatní Izraelité včetně Opovědníka (Ladislav Kolář) v černobílém oděvu, v kontrastu k pestré egyptské nádheře. Na představení se podílí živé hudební těleso. Inscenace respektuje skutečnost, že náš čas je jiný než sousedský čas dlouhých zimních večerů v Jizerských horách před více než před sto padesáti lety. Režisérka předlohu výrazně krátila, a tak je v představení pouze několik statických momentů – těžko by šlo krátit počet egyptských ran na polovinu. Cílem obnovených obrazů z biblické dějepravy pochopitelně nebylo předvést divákům repliku nebo preparátorskou rekonstrukci venkovského divadelního života.
Hana Burešová umí dodržet určitou formu, nijak nevyhlazuje neumělá zjednodušení předlohy. Podařilo se jí vytvořit živé divadlo také tím, že herecké představitele dokázala „přesadit“ do poloh naivního a neporušeného vnímání, bez protivné stylizace nebo zesměšňujícího odstupu. Stran legrace je ve hře koneckonců postava Blázna, šaška. Isteníkovy repliky, chytrolínská mimika a gesta (typu vidíte, já to hned říkal) patří k nejvýraznějším vkladům brněnského představení, navíc herec dokáže například vleže vytvořit vlastním tělem vlnky na Nilu unášející košík s malým Mojžíšem. Viktor Skála v roli Krále egyptského faraóna vyniká především ve chvílích, kdy je Mojžíšovým mocným a lstivým protihráčem. Mimořádně zdařilá je scéna bitvy Izraelitů s Amalečany.
Když promlouvá Hospodin k Mojžíšovi – nejen z Ohnivého keře nebo na Sinaji – propůjčují mu svůj hlas různí herci, muži i ženy. Nejde o žádný feministický vrtoch. Duch svatý mluvil ústy proroků, ale také, byť nepoměrně řidčeji, ústy prorokyň, a koneckonců je, jak neotřele pravil jeden nekonformní současný teolog, naše Matka.
Případný odstup a nadhled „těch, co vědí lépe“ v nás opadá ve chvíli, kdy na scéně zaznívají slova božího Desatera a průvodní kletby v celé jejich strohé vznešenosti (Proklet budiž ten, kdo vás učí: Lžete a vražděte!). Před dvaceti lety jsme si mohli do hry o Mojžíšovi promítat vlastní čtyřicetileté bloudění totalitní pouští, dnes se prý dobře strefuje do nostalgie po údajně plných egyptských hrncích a do úspěšně pobíhajících malých zlatých telat. Ale „Mojžíšův příběh“ není moralita. Jeho hlubší smysl nám může nyní lépe vytanout na pozadí lidských „stád bez pastýře“, která se chytají kdejakých náhražek. Toto především máme dnes před očima.
LIDOVÝ MOJŽÍŠ
Eliška Poláčková 3. říjen 2011 zdroj www.rozrazilonline.czPRVNÍ PREMIÉROU V NOVÉ SEZONĚ MĚSTSKÉHO DIVADLA BRNO JE VÍCE NEŽ ZDAŘILÝ MOJŽÍŠ
Markéta Matlová 24. září 2011 zdroj www.vasedeti.czMOJŽÍŠ S PRVKY LIDOVÉHO DIVADLA DÝCHÁ ENERGIÍ
Lenka Suchá 19. září 2011 zdroj Brněnský deníkMOJŽÍŠ NA SCÉNĚ MĚSTSKÉHO DIVADLA V BRNĚ
Karla Hofmannová 16. září 2011 zdroj www.zivotnistyl.czOstatní obsazení tvoří kompaktní herecký soubor, který se vzájemně prolíná a doplňuje, zachovává jednotu a styl a předává divákovi svůj vzdor, pochyby i výslednou víru. Představení je prolínáno zpěvy v přirozeném, neakustickém provedení a hudbou Petra Skoumala, kterou hraje šestice hudebníků pod vedením Františka Školaře.
MOJŽÍŠ PODLE KREJČÍHO, ZEDNÍKA A HOSPODÁŘE
Jiří P. Kříž 13. září 2011 zdroj PrávoRodák ze Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou sepsal na úsvitu obrození (1811 až 1827) pro místní selské divadlo šest biblických her, z nichž Mojžíš byl prvotinou, zároveň ale dílem nejlepším. V pozdějším opise ze 60. let 19. století byl také jediným v úplnosti dochovaným, objeveným pak znovu roku 1985 a editovaným Vojtěchem Ronem.
Burešová zkrátila hru jen na vylíčení prorokova osudu do jeho smrti, zatímco původní verze končí až vítězstvím Izraelitů nad Amorejskými a dobytím Jericha. Tlumočí poměrně věrně starozákonní příběh z druhé až páté knihy Mojžíšovy a z knihy Jozue. Ze tří tisíc veršů zbylo jich po režisérčině a dramaturgově úpravě asi sedmnáct stovek.
Herci tlumočí půvab, naivitu, místy kostrbatost verše, ale i vroucnost víry přesně, ukázněně, s potlačením vlastní individuality a temperamentu. Od Opovědníka (Ladislav Kolář) a Blázna (Michal Isteník) až po hlavní postavy, které hrají Igor Ondříček, Jiří Mach, Ivana Vaňková, Hana Kováříková a další. Vodseďálek byl krejčíkem, ševcem, zedníkem, hospodářem. Zkušená režisérka vložila jeho lidovým figurám v různých prostředích styl a obraznost egyptské reliéfní profilové malby, renesančních biblických olejů a také kompozice obřadních pašijových nebo adventních shromáždění. To vše v dokonalé kostýmové souhře Samihy Malehové, se zázračně proměnlivou scénou Karla Glogra, s pohybovým domyšlením Hany Halberstadtové a s hudbou Petra Skoumala, evokující písně a chorály mešní, procesní, kolední.
Celek evokuje v hledišti atmosféru místy až slavnostní, chrámově velebnou. Práv Susovy estetické školy hledat společenskou podnětnost v díle z kterékoli epochy nemohu se ubránit obavě z nových deseti ran egyptských za krutosti a smilstvo mocných a z dalšího čtyřicetiletého, pro boha, putování pouští. Hrozí nám víc než nové zjevení, které by vrátilo na zem Boží přikázání – „dvě tabule jiné za ty první rozražené“!
V BRNĚ UVEDLI PREMIÉROVĚ MOJŽÍŠE Z LIDOVÉHO DIVADLA
13. září 2011 zdroj PrávoMěstské divadlo Brno uvedlo v sobotní premiéře hru o Mojžíšovi, jeden z nejkrásnějších textů českého lidového divadla z Podkrkonoší.