Slečna Jairová

Divadlo francouzsky píšícího belgického dramatika Michela de Ghelderoda (1898–1962), kořenící ve vlámských lidových tradicích, literatuře i malířství a pojímané jako jakýsi divoký karneval, nastavuje člověku kruté zrcadlo. Jeho postavy se zmítají mezi dobrem a zlem, Bohem a ďáblem, mezi skutečností a snem, životem a smrtí. Groteskní mystérium Slečna Jairová rozvíjí jeden z okrajových novozákonních příběhů o vzkříšení mrtvé dcery Jairovy, který se jakoby mimochodem odehrává na pozadí Kristovy oběti. Podobně jako na žánrových obrazech starých vlámských mistrů situoval i Ghelderode svou moderní verzi evangelijního příběhu do rodných Flander (ačkoliv psal svá díla ve francouzštině, a je tedy významným představitelem belgické frankofonní literatury), i v tomto groteskně mysteriózním, až hororovém dramatu splývá reálné s fantaskním, současné s minulým, parodické s posvátným. 

Michel de Ghelderode u nás není příliš známý, a to i přes to, že z jeho bohatého díla, čítajícího přes osmdesát her, je do češtiny přeloženo dvacet, což není málo. Řada z těchto her byla i inscenována, a to vesměs významnými českými režiséry, počínaje Otomarem Krejčou přes Evu Tálskou, Josefa Janíka či Jana Schmida až k Peteru Scherhauferovi. Nyní Ghelderodovu v Čechách dosud neuvedenou hru Slečna Jairová nastudovala režisérka Hana Burešová se svými stálými spolupracovníky.