Odlehčené klarinety v Brně
Kateřina Bartošová 20. květen 2005 zdroj Lidové noviny
Brněnská úprava posiluje děj, ale stejně tak i revuální tendence. Zařazuje písně, které v původních Klarinetech nebyly a s dějem nesouvisí.
Jsou však natolik slavné a zlidovělé, že pro autory inscenace mělo smysl je do hry navázat a nechat zaznít. Pochopitelně je jejich vsunutí uvozeno nepřehlédnutelnou odbočkou z dialogu, a tím se blíží inscenace víc revui. Stejně jako definitivním odlehčením, které působí pominutí protiválečného tématu. Když nic jinýho, zazpíváte si spolu s námi všechny ty krásný suchý šlitrovky... říká Prolog.
Spojení muzikálového souboru s operetou, jež nyní působí pod Městským divadlem v Brně, vyšlo poměrně dobře. Herecky nejde o nic mimořádného, přesto v jednom z obsazení pobaví Miloslav Čížek jako roztomilý milovník dobré hudby a smutný klaun Plukovník Helmut, Tomáš Sagher zaujme coby zarputilý Poručík Klaus, v roli lehce afektované hvězdy Benjamina Milan Němec, jako horlivá novinářka Tereza se představí Zuzana Kyseľová nebo Karel Janský jako taktizující generál Šlus.
Pacifistické poselství oslovuje několik generací
Tomáš Hejzlar 6. květen 2005 zdroj Haló noviny
Každý návrat k takto idealizovanému námětu je nejen sázkou na diváckou jistotu, ale jistě i odvážný pokus, zda dílo pojmout v jeho původní osobité semaforské poetice, anebo mu naopak vtisknout vlastní podobu. Městské divadlo Brno (MdB), jež premiéru uvedlo jako divácký bonus v předvečer Prvního máje, se takového rozporu zhostilo se ctí: neodvrací se od očekávané tradiční podoby, ale zároveň nekopíruje to, co vlastně s odstupem čtyř desetiletí kopírovatelné už není. Brněnští inscenátoři přišli s vlastní podobou: nese zřetelný rukopis této scény, ale vnímá odkaz dvojice S+Š jako nezbytný základ bez nadbytečného odchylování či modernizační transformace.
Režisérka Jana Kališová vnímá titul jako výchozí atribut, z něhož v dramatické koncepci Jiřího Záviše čerpá pro vlastní vizi - sice spřízněnou s humornou rovinou Suchého textů, ale lacině nekopírující. Vyhnula se nebezpečí téměř notorické popisnosti v duchu verze filmové. Občas se tudíž blíží spíše moderní karikaturní jevištní zkratce v lehce revuální rovině (někdy poněkud parodizující typ moderní frašky stylu her Pavla Kohouta). Ovšem v samotném závěru se provedení blíží werichovskému rozuzlení - moudrému, byť myšlenkově nepřetíženému. Zábava se organicky snoubí s citlivě odvážnou filozofickou substancí. Finále se nejvýrazněji odlišuje od filmové podoby - a je to dobře: je citlivě vnímaným protiválečným mementem pro současnost.
Pro diváka je představení příležitostí k mírně nostalgickému vzpomínání. Dvě desítky hudebních čísel, včetně téměř zlidovělých hitů, jako je Tereza, Babeta, Kapitán či Zatoulaný míč a další, znějí sice odlišně (někdy až dost!) od zavedených interpretačních pravzorů, ale v rámci celku na sebe dokonale navazují. Brněnská podoba se mírně odlišuje například od verzí pražských, ale to vůbec nevadí, abychom se i nynějšímu pojetí oddali s pocitem, že nová podoba je životná a má své odůvodnění. Nejen s ohledy na diváka, ale i z hlediska dramaturgicko-režijního. V prokomponovaném sledu působí celistvě jako hravé pásmo, jež možná někomu může vzdáleně připomínat nápaditě realizovanou Mošovu jevištní transkripci Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka.
V nově koncipované choreografii Lucie Gančevy se jednotlivé postavy a komparzy mění s rychlostí dějového vývoje: děj se stále vyvíjí - tak trošku jako v kabaretu. Ale není to jen plytká podívaná: jde o poctivou jevištní hru bez vnějškovitosti. Kališová tradiční podobu nepodrobuje módnímu převodu muzikálové substance do podoby spíše rockové opery, nýbrž ctí princip žánru jako elementární základ. Komparz spojený se sólovými výstupy nejzřetelněji vytváří princip výstavby večera.
Představení je vnímáno jako kolektivní souhra: výrazné osobnosti jsou zde jen zřetelnou součástí celku (v pražských muzikálech bývají hvězdy obvykle komerčně vypichovány). Přesto připomeňme představitele sobotní premiéry. Šarmem a sexappealem oplývající televizní reportérku Terezu nastudovala Ivana Vaňková, výsostně zdařilého poručíka Klause flexibilní Tomáš Sagher. Vynikající příležitost skvěle využila Jana Musilová - její seržantka Stella se po poněkud rozpačitém úvodu záhy rozehrává do několika rovin. Zatímco v první části večera se jí daří více v činoherectví, naopak druhou půlku dokonale vyšila i zpěvně v barevných vokálech připomínajících místy nezapomenutelnou Ljubu Hermanovou. Ve druhé polovině spektáklu se skvěle vyrovnává se svými party parašutistická dvojice Alan Novotný a zejména Igor Ondříček; ti svou imitací Suchého a Šlitra ve slamáku a buřince a s vějíři ve svém kankánovitém výstupu vzbudili velký ohlas.
Jako celek skvěle působí parta pohybově i výrazově vycizelovaných vojáčků; zejména Jan Apolenář (Apík), Petr Brychta (Hubert) a Stano Slovák (Nikolas) obdařují tyto postavy humornou nadsázkou par excellence. A nejen oni! Například výstupy fanynek v modrých uniformách od zcela malých holčiček až po puberťačky jsou přímo kouzelné.
Pozvánka do divadla - Kdyby tisíc klarinetů
Jaroslav Parma 1. prosinec -1 zdroj Zpravodaj Blansko
Na přelomu dubna a května se na činoherní scéně představil muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Chtělo by se napsat klasický muzikál, ale s ohledem na to - i když brněnské zpracování samozřejmě vychází ze tří někdejších verzí Jiřího Suchého, Jiřího Šlitra, resp. spolupracujících Ivana Vyskočila a Jána Roháče, (1958 Divadlo Na zábradlí, filmové zpracování 1964, Semafor 1980) - že Jiří Krnovský vytvořil muzikálové leporelo, vstřebávající i prvky z jiných her Semaforu, případně prací Jiřího Suchého, musí být tyto Klarinety chápány jako dílo původní, které se asi dočká svého klasicismu.
Nedělní premiéře 1. května byl přítomen i Jiří Suchý, který, ač není milovníkem podobných „doplňovaček“, přece jen vzdal tvůrcům hold a vyslovil naprostou spokojenost. „Kdyby tisíc klarinetů“ režijně připravila Jana Kališová, hudebně nastudovali Karel Cón a Igor Rusinko. Představitelé zvládli svoje role jak herecky, tak pěvecky skvěle. Redaktorku televize hrála Zuzana Kyseľová, svobodníka Patrika Petr Štěpán, zpěváka Benjamina Petr Gazdík, parašutisty Robert Musialek a Jiří Ressler, velitele Helmuta Ladislav Kolář, ředitele televize TBC Milan Horský, generála Karel Janský, Stellu Jana Musilová, desátníka Majzyho Jan Mazák (v téže roli alternuje Jan Apolenář, ale jako Apík). Pozadu výkonem nezůstal ani Sbor dítek hrdel nevinných či vokálně-taneční skupina (choreografie Lucie Gančeva z Bulharska) Pět švestek. Miloň Kališ navodil scénu odlehlé posádky, Jan Růžička připravil kostýmy pro dobu neurčující přesný čas. Svěží a pohodové leporelo Kdyby tisíc klarinetů, které není kopií semaforských inscenací, ale svébytným představením, což je víc než dobré, zřejmě na dlouho ovládne zájem publika. Alespoň si to myslí Jaroslav Parma.
Kdyby tisíc klarinetů, kdyby tisíc repríz
Jana Svozilová 1. prosinec -1 zdroj Kult
Pro mnohé bylo jistě překvapením, že se v hracím plánu objevilo uvedení tohoto muzikálu na činoherní scéně. Představení se však na menším jevišti odehrává s maximálním využitím prostoru a díky tomu není zbytečně statické. Scéna Miloně Kališe je příslovečně využita do posledního milimetru. Kromě sledování dění přímo na jevišti může divák zhlédnout Alkalickou show v detailu na projekčním plátně. Projekce, jejíž součástí jsou dotáčky Dalibora Černáka, umocňují umělecký zážitek. Ústřední dvojicí večera se stává Patrik v podání Petra Štěpána či Jána Jackuliaka a Tereza N. ztvárněná Ivanou Vaňkovou a Zuzanou Kyseľovou. Pitoreskním humorem vás zasype dvojice parašutistů (Alan Novotný, Igor Ondříček), půvab do hry vnese diverzní oddíl měnící se ve vokálně-taneční skupinu Pět švestek (Helena Plecháčková, Evelína Jirková, Eva Jedličková, Mária Lalková, Jana Glocová), jako uragán na jevišti působí Stella Jany Musilové. Velkou televizní show vysílanou ze sídla vojenské posádky lázní Alkalis se pokusí ze všech sil překazit Tomáš Sagher, který zosnuje množství zašifrovaných intrik - kýbl pojme žárovku, kýbl pojme žárovku....
Dalo by se říci, že zhlédnutí brněnských Klarinetů vás nabije energií. Těžko však posoudit, zda takto působí dnes již klasické hity, které během večera zazní, Krnovského a Kališové divadelní adaptace či syntéza obou zmíněných prvků. Každopádně dramaturgický tah (Jiří Záviš) to jest znamenitý. A kdyby tisíc repríz bylo, vůbec bych se nedivila.
Zdá se, že tu hraje tisíc klarinetů...
Veronica Inyberry 1. prosinec -1 zdroj Musicalnet
V Městském divadle Brno měla 30. dubna premiéru muzikálová zpěvohra Kdyby tisíc klarinetů. Na motivy stejnojmenného filmu a několika divadelních úprav vzniklo výjimečné odpočinkové představení.
V režii Jany Kališové se před očima diváka odehrává příběh vyplněný známými i méně známými písničkami autorské dvojice Suchý-Šlitr.
Grandiózní výkon ovšem předvedla Jana Musilová jako Stella. Vtipně a zároveň citlivě vystihla tuto rozporuplnou postavu nymfomanky a zpěvačky. Její „Apíčku, pohádko moje, kontrola vojenského prádla“ a další úžasné hlášky překypují vynikajícím vtipem. Ovšem postava Stelly projde proměnou. Na revue se změní v úžasnou zpěvačku, která okouzlí i slavného Bennyho. Její výkon je skvělý jak po stránce herecké tak i pěvecké a její výstupy patří k nejzářivějším místům celého představení.
Kdyby tisíc klarinetů je dalším muzikálem, kterým v Brně dokazují to, že se inscenace na vysoké úrovni dají dělat i bez mediálně známých hvězd a není to na úkor kvality. Toto výjimečné představení je nabité suchého-šlitrovkami jako je Babeta, Tereza a dalšími písničkami, které si můžete zpívat spolu s účinkujícími. Je to další brněnské představení, které stojí za to.
