RODINNÉ STŘETY U POKAŽENÉ VEČEŘE
Vít Závodský 1. červen 2016 zdroj KAM v Brně
(…) Hra Jméno od autorské dvojice Matthieu Delaporte – Alexandre de La Patellière je uváděná od letošního jara na zdejší Činoherní scéně. (…) Režisér s bohatými hereckými zkušenostmi správně pochopil a poté na jevišti ctil autory vycizelovaný komediální žánr; nešlo tedy o robustní „řachandu“, nýbrž o jevištně autentickou, v zásadě realistickou předlohu s vtipnými břitkými dialogy, dostávající se místy na hranu černohumorného tragikomického lomu. Verbální složku s dvojznačnými replikami vyvažoval dynamickým rozehráním některých situací, poskytl dostatečný prostor (ovšem nikoli sólisticky extemporující) ostříleným interpretům a dosáhl jejich detailně propracované, avšak spontánně působící souhry, pramenící ze zjevného kreativního apetytu. Platí to pro celou vyrovnanou pětici: popudlivého a zaťatě agresivního univerzitního profesora Pierra Garauda Viktora Skály; jeho manželku Elisabeth Aleny Antalové, empaticky usměvavou, všechny trpělivě zklidňující a v osvobodivě emancipovaném monologu si ulevující; dobrodušného, citlivého a inteligentního trombonistu ve fraku Clauda Gatignola, navenek tlumeně ztvárněného Jakubem Uličníkem; pro dominantní figuru elegantního realitního makléře Vincenta Larcheta (zároveň úvodního Vypravěče) v živelně bonvivánském podání Martina Havelky, sebevědomého provokujícího ironika, kterému se po brutálním útoku na Clauda za alkoholového oparu hroutí dosavadní jistoty; konečně i pro trochu menší roli Vincentovy asertivní těhotné partnerky Anny Caravatiové, obsazenou elegantní Viktórií Matušovovou. (…)
SMÍCH JAKO NÁPRAVA, ZÁBAVA I POZNÁNÍ
Jan Kolář 16. únor 2016 zdroj Divadelní noviny
(…) Současní Francouzi Delaporte a de La Patellière napsali hru Jméno o tom, jak jeden vtip – dát očekávanému potomku „po Hitlerovi“ jméno Adolf – totálně rozvrátí rodinné i přátelské vztahy. Brutální (…) výpověď, že život je směšný a tragický zároveň, inscenoval režisér Petr Gazdík v Městském divadle Brno s přesností metronomu. Rychlé proměny mezi komickým a vážným, suverénní a celistvé, přesné herecké kresby nejednoznačných postav, především Aleny Antalové a Martina Havelky. (…)
NA PRKNECH MĚSTSKÉHO DIVADLA SE DAŘÍ LEGRACI
Miroslav Homola 4. únor 2016 zdroj Právo
Dobré komedie patří tradičně do stálého repertoáru Městského divadla v Brně a fakt, že humoru se na této scéně daří, potvrdil i šestnáctý ročník pardubického Grand festivalu smíchu, který přinesl divadelníkům z Lidické ulice hned tři ocenění za zpracování francouzské komedie, která nese název Jméno. MdB tak navázalo na své pardubické úspěchy v předchozích letech, kdy v roce 2004 zaujalo porotu inscenací Kamenný host aneb Prostopášník a v roce 2011 zde byla oceněna Škola základ života, obojí v režii hostující Hany Burešové. Poprvé v historii festivalu si však brněnská scéna vyslechla hned trojnásobné ovace. Řízná komedie francouzské autorské dvojice Matthieu Delaporte a Alexandre de La Patellière zaujala diváky v Pardubicích stejně jako v Brně energickým tokem děje od vtipných momentů k dojemným až krutým žertům a zase nazpět. Brilantní text, předepisující komorní obsazení pěti herců (Martin Havelka, Alena Antalová, Viktor Skála, Jakub Uličník, Viktória Matušovová), převedl na jeviště režisér Petr Gazdík. Ten na Galavečeru smíchu ve Východočeském divadle převzal Cenu studentské poroty a cenu Komedie diváků 2015. Název inscenace Jméno a Městského divadla Brno zazněl sálem ještě jednou, a to při vyhlašování kategorie Nejlepší ženský herecký výkon – takto porota ocenila výkon stálice MdB Aleny Antalové. (…)
ANTALOVÁ: TĚŠÍ NÁS, ŽE SE JMÉNO TOLIK LÍBILO
Tomáš Dvořák 3. únor 2016 zdroj Hradecký deník
Hned tři prestižní ocenění získala na 16. ročníku Grand Festivalu smíchu komedie Městského divadla Brno Jméno. (…) Herečka Alena Antalová si za roli Elisabeth GaraudLarchet vysloužila cenu za Nejlepší ženský herecký výkon přehlídky. „Těší nás, že se Jméno tak líbí. My, kteří jsme se na této inscenaci podíleli, ji máme také rádi a jsme šťastni, že ji můžeme hrát,“ řekla v rozhovoru pro Deník Alena Antalová. „Cenu za nejlepší ženský herecký výkon beru spíše jako kolektivní ocenění. Kdybych neměla skvělé kolegy, tak by ani moje postava tolik nevyzněla,“ uvedla herečka, podle níž je v umění těžké hodnotit. (…) „Život je pro každého z nás už tak dost komplikovaný, a tak je dobře, že existuje taková přehlídka, jako je Grand Festival smíchu v Pardubicích. Pokud se povede dobrá komedie, přináší radost nejen lidem v hledišti, ale i díky jejich zpětné vazbě také nám,“ dodala Alena Antalová.
FILOSOFICKÉ DRAMA A HÁDKA O JMÉNO OVLÁDLY FESTIVAL
Gabriela Gregorová 2. únor 2016 zdroj Mladá fronta Dnes
(…) Nejčastěji skloňovaným souborem na včerejším slavnostním Galavečeru smíchu bylo Městské divadlo Brno, jehož komedie Jméno bodovala hned třikrát. Líbila se studentské porotě i divákům. „Měli jsme možnost vidět různé typy vynikajících titulů, a to jak častých účastníků festivalu, tak i méně známých souborů. Nejvíce nás bavila brněnská inscenace Jméno, nesmírně vtipná, živá komedie s výbornými hereckými výkony, v porovnání s ostatními u nás jasně vyhrála,“ řekla za studentskou porotu Kristýna Plešková. Úspěch Městského divadla Brno ještě dokládá i cena za nejlepší ženský herecký výkon, která za roli Elisabeth Garaud-Larchet patří Aleně Antalové. (…)
HÁDKA O ADOLFA ODSTARTUJE KOLOTOČ SLOVNÍCH PŘESTŘELEK
Lukáš Dubský 8. leden 2016 zdroj Pardubický deník
(…) S příchodem postavy Vincenta začíná kolotoč ironických přestřelek a zdařilých slovních výměn. Zpočátku se zdá, že půjde pouze o akademickou debatu o vhodnosti jména Adolf mezi Vincentem a jeho dlouholetým kamarádem z dětství Pierrem. Jenže postupně jsou do sporu vtaženi i ostatní účastníci rodinné večeře a otevřená stavidla upřímnosti už nelze zaklapnout. Postavy se dozvídají nepříjemné pravdy a vypadá to, že jejich vztahy nejsou zdaleka tak idylické, jak se na počátku zdálo. Jméno je brilantně napsaná konverzačka s bryskními dialogy. Režisér Petr Gazdík (…) správně usoudil, že gradaci příběhu pomůže, pokud se představení bude hrát bez přestávky. Spolehnout se mohl také na herce, kteří předvádějí plnokrevné výkony. Martin Havelka si vyloženě užívá postavu glosátora Vincenta, která je herecky velmi vděčná, jelikož má asi největší počet vtipných hlášek. Asi nejrafinovanější výkon ale podává Alena Antalová jako Vincentova sestra Elisabeth. Zpočátku je vyloženě nenápadná, její zapojení do děje je minimální, aby se v závěrečném monologu ukázalo, že jde o postavu, která byla prudkou výměnou názorů patrně nejvíce zasažena. (…) Text současné francouzské dramatiky patří v komediálním žánru k tomu nejlepšímu, co bylo v uplynulých letech napsáno. Nevyhýbá se ani závažnějším tématům, na která se ovšem dívá s nadhledem a koření je lehce černým humorem. (…)
ROZHÁDANÁ VEČEŘE
Vít Závodský 8. červen 2015 zdroj Týdeník Rozhlas
(…) Nový překlad Petra Christova nastudoval Petr Gazdík, „muzikálista“ bohatých hereckých zkušeností, s pochopením pro slovní i kompoziční vybroušenost brilantní předlohy s vtipnými břitkými dialogy. Pětice ostřílených interpretů v detailně propracované souhře demonstruje domácí setkání příbuzenstvím provázaných přátel, které se po škodolibém žertíku zvrhne v gradovanou sérii vzájemných výčitek, napadání a konfliktů, kde se odkrývají roky hromaděné animozity, averze i křivdy.
Vít Závodský, Týdeník Rozhlas, 8. 6. 2015
JMÉNO – KOMEDIE, KDE NENÍ NOUZE O ZVRATY
Kateřina Šebelová 2. duben 2015 zdroj www.epochtimes.cz
(…) Emil Konečný, který vytvořil k inscenaci Jméno scénu, dovede navodit atmosféru příjemného obývacího pokoje, kde se schází přátelé. (…) Kostymérka Eliška Ondráčková nabídla kostýmy příjemného ladění i stylu. Postavám i charakterům sedí poměrně přesně (…) Martin Havelka ztvárňující mistra ironie a černého humoru – Vincenta – si svou roli střihl přesně na tělo. Klasicky živelně nespoutaný projev strhne z mužských protagonistů asi nejvíce. Jeho Vincent, který rád uvádí druhé do nepříjemných situací, to je prostě Martin Havelka typický ve své ironii a sarkasmu (…) Dobře mu sekunduje v první polovině výbušný Viktor Skála, v druhé půlce zase tichý Jakub Uličník. Z ženských výkonů exceluje Alena Antalová v roli Elisabeth, intelektuálky, která v sobě dusí mnohé křivdy a v samotném dramatickém závěru dokáže svým projevem zacpat ústa všem i sebezapřisáhlejším škarohlídům. Z pokorné a hodné ženušky se mění v emotivně vypjatém projevu na vybuchlý „papiňák“. Toto vše dokáže bez patosu a sebemenšího zaváhání naservírovat stejně jako marocké menu, na které přejde chuť i ty nejotrlejší diváky. V kombinaci s Martinem Havelkou tvoří dvojici, která táhne inscenaci od humoru po dramatickou linku, a která si prostě sedí. (…) Inscenace nepostrádá švih a spád a svižné tempo si udržuje od začátku až do konce. (…)
FRANCOUZSKÝ HUMOR V BRNĚNSKÉM MĚSTSKÉM DIVADLE
Silvie Kostovská 26. březen 2015 zdroj www.generace21.cz
(…) Pomyslným vypravěčem celého příběhu, jehož hlas můžeme na začátku a na konci představení slyšet z reproduktorů, je Annin manžel Vincent, kterého velice zdařile ztvárnil Martin Havelka. V ženských rolích excelovaly Alena Antalová a Viktória Matušovová, které se většinu doby snažily situaci uklidnit, nicméně samy měly v představení hned několik silných momentů, kdy už i jim došla trpělivost a řekly svým mužům pěkně od plic, co si doopravdy myslí. Pětičlennou sestavu doplnil Viktor Skála jako univerzitní profesor literatury Pierre a s rolí „hyacinta“ Clauda (…) se skvěle popasoval Jakub Uličník. (…)
PREMIÉRA FRANCOUZSKÉ KOMEDIE V MĚSTSKÉM DIVADLE BRNO
Peter Stoličný 15. březen 2015 zdroj www.i-divadlo.cz
Pár slov k samotnému názvu: „Jméno“ je francouzsky „Nom“. Ovšem název hry je správně „Le Prénom“. Další křestní jméno se dává dětem po narození, připojuje se k příjmení a slouží k odlišení jednotlivých osob v rodině. To je do českého jazyka nepřeložitelné. Takové druhé jméno by neměli rodiče před narozením prozrazovat. Vede totiž v rodině k vášnivým diskusím, bylo-li vybráno správně. No a to je základ konfliktu hry, to je spouštěcí motor všech dalších trapností, fórků, životních situací napsaných tak brilantně, že se divák směje vlastně pořád, aby mu na moment naskočila husí kůže: „teda tady to autoři přehnali“, ale hned následuje uvolňující smích, protože protagonisté se z toho velečerného humoru zase nějak vtipně dostanou. Není to však jenom bohapustá sranda. Na mnoha místech autoři umně přibrzdí, změní rytmus hry, dávají prostor k zamyšlení: „Co jsme to za lidi, že si dokážeme takto ubližovat?“
Městské divadlo Brno hru Jméno uvedlo v překladu Petra Christova a dramaturgii Jiřího Záviše. Režijně ji připravil zkušený Petr Gazdík. V týmu měl scénografa Emila Konečného (funkční a jednoduchá scéna obýváku intelektuálů), herce oblékla do kostýmů Eliška Ondráčková (každá postava měla skutečně oblečené přesně to, co se od postavy očekávalo) a o světelný design a projekci se postarali jako skoro vždy v tomto divadle David Kachlíř a Petr Hloušek. Nápadití, vždy připravení přinést do inscenace něco zajímavého.
Petr Gazdík, profesí herec i režisér, vedl své protagonisty smysluplně ve snaze o co největší pravdivost. Ti čtyřicátníci jsou čitelní již po prvních výstupech. Viktor Skála jako Pierre, dost popudlivý profesor, často zbytečně konfliktní, tak trochu „macho“. Umí pouštět hrůzu a hned zase být mlčenlivým posluchačem. To potom přemýšlíme, co se mu motá hlavou a kdy zase vybouchne. Jeho manželka Elisabeth (Alena Antalová) rozehrála nádherně emancipovanou ženskou, bylo jí plné jeviště, i když na něm fyzicky nebyla. Nádherná role, nádherně zahraná. Kotel vášně, divák cítil, s jakou radostí si Antalová tu postavu „střihla“. Jakub Uličník hrál muzikanta ve fraku, Clauda. Je to přítel všech, ještě z dětství. Nejdřív netušíme, proč hraje tak uzavřeně, jako by měl v sobě něco, co ho nutí držet se zpátky. Pak na to přijdeme, ale to se neprozrazuje, to je klíčová událost ve hře. Uličníkův Claude je krásným příkladem záměrně brzděného rozvoje postavy, aby se pak vše rozvinulo v plné překvapivé barevnosti. Martin Havelka hraje bratra Elisabeth, Vincenta. On je strůjcem většiny černohumorných žertů, on je tím bonvivánem, motorem bláznivých situací, on je také terčem útoků svých přátel a zdrojem většiny konfliktů. Havelka dokáže být živlem a dělá to s obrovskou radostí. Zbývá ještě jeho těhotná partnerka Anna, kterou hraje Viktória Matušovová. Patří do muzikálového ansámblu divadla, viděli jsme ji ve Flashdance i v Donu Juanovi, je to dobrá herečka, ale zde platí parafráze: I velkého herce potká malá role.
Bezvadná parta herců na bezvadné scéně rozehrává bohapustou srandu s nečekanými dramatickými momenty. Smích až břicho bolí a najednou husí kůže. Poklona, páni autoři, poklona, pane dramaturgu, poklona, pane režisére. Chapeau!
