NE/NORMÁLNÍ

NE/NORMÁLNÍ bipolární poruchu nezlehčuje

Jaké to vlastně je žít s duševním onemocněním? Jsou léky cestou ven, nebo kvůli nim ztrácíme identitu a schopnost cítit? A je možné vyrovnat se s vlastními traumaty? To všechno jsou otázky, které nám pokládají autoři amerického muzikálu NE/NORMÁLNÍ Brian Yorkey a Tom Kitt. 

V muzikálu se setkáváme s rodinou, která se na první pohled může zdát normální a harmonická. Postupně však vyvstává na povrch, že rodiče Diana a Dan byli kdysi zasaženi tragickou událostí, se kterou se dosud nevyrovnali. Jejich dospívající dcera Natalie se cítí ztracená a marně u nich hledá pochopení. Vše navíc komplikuje Dianino onemocnění – bipolární porucha.

Muzikál nazírá téma duševního onemocnění z mnoha stran a věnuje se především tomu, jak může ovlivnit fungování celé rodiny. Bipolární poruchu nijak nedémonizuje a samotný nekonečný proces léčby je vylíčen poměrně realisticky, bez laciného optimismu. Je třeba ocenit, že i postava psychiatra, která na začátku připomíná karikaturu, postupně dostane komplexnější rysy.

Subjektivní prožívání hlavní hrdinky ovlivňuje i samotnou strukturu muzikálu. Úvodní scéna připomíná chaotický sitcom, podbarvený manicky pozitivní hudbou. Postupem času ale ubývá vtipných momentů a ve druhé polovině se muzikál překlápí do výrazně hlubší a emocionálnější polohy.

Ivana Vaňková exceluje v roli Diany, stejně tak i její herecký partner Lukáš Janota Dana. Za zmínku stojí i dynamický pěvecký výkon Marca Salvadoriho, jeho obnažení v úvodu však může působit lehce samoúčelně.

Dianin příběh nekončí happy endem. Na konci však ví jedno. Důležité je neztrácet naději a dál žít.

Sonda do ztrápené rodiny ve formě netradičního muzikálu

Není jednoduché uvést drama z prostředí rodiny, která je postižena psychickými nemocemi, do žánru muzikálu. Hra NE/NORMÁLNÍ je dobře, věrohodně napsaná a výborně režijně pojatá je také inscenace. Žádná samozvaná exprese. Spíš tlumené tóny reakcí na mámu, která trpí depresemi. Na funkční víceméně neutrální scéně, která je vyřešena horizontálně do dvou pater, se odehrává drama, z kterého není úniku. Postihuje všechny, ovšem každého trochu jinak. Ono to ani v muzikálu jinak nejde. Kdysi znalec tohoto žánru, Ivo Osolsobě napsal (volně cituji): že když se situace nedá vyzpívat, musí se vytančit, když ani to nestačí, musí se přejít do dialogu a když ani to nestačí, musí se zase vyzpívat. To je muzikál. Je to pravda, i když se ve zmíněném díle netancuje. Ale muzikál, je většinou - až na výjimky - lehkonohá múza. Tady však jde o komorní drama.
V pozadí více tušíme, než vidíme živý orchestr. Klávesy, kytary, bicí a smyčce. Žádné žestě… Orchestr citlivě reaguje na dění na jevišti a výborně spolupracuje s protagonisty ve zpěvných partech. Vše probíhá přirozeně, velmi funkčně. Atmosféra na jevišti je autentická, pravdivá.
Nejnáročnější herecký a pěvecký part má Ivana Vaňková v roli psychicky ztrápené Diany. Musí být vyčerpávající tak uvěřitelně podat tuto roli. Velice věrohodně hraje svou roli také Lukáš Janota. Rodinné trápení se Dianina manžela Dana dotýká se vší drtivou bezprostředností. A Eliška Skálová výborně ztvárnila jejich mlaďoučkou dceru Natalii, dívku, která prožívá svou první lásku a zároveň musí vnímat rozkládající se rodinné zázemí.
Není jednoduché skloubit toto drama ve formě muzikálu, a to se režisérovi Petrovi Gazdíkovi podařilo. Zanechal v divákovi pocit sounáležitosti s lidmi, kterých se bipolární porucha týká. Citlivým vedením komplikovaných vztahů všech v divákovi vyvolal lítost, pochopení, citové ztotožnění. A to právě v době, kdy se všichni někam ženeme, málo si všímáme okolí a bojujeme sami se sebou v malých vojnách (kovidových či jiných rodinných i společenských). V té naší unáhlené době je dobré zastavit se, vnímat úžasnou různost a všímat si lidí, kteří nás možná potřebují.
.

NE/NORMÁLNÍ: unikátní muzikál i jeho brněnská inscenace

Opravdu pozoruhodný hudební titul NE/NORMÁLNÍ nabídlo v premiéře Městské divadlo Brno. Komorní muzikál pro šest herců se točí zejména kolem tématu bipolární poruchy a duševního zdraví obecně. Jakkoliv to může znít divácky odtažitě, vznikla na zdejší činoherní scéně v režii Petra Gazdíka výtečná inscenace, která divadlu publikum nadežene. Důvody jsou jednoduché: jde o dramaticky skvěle sestavený kus s obtížnou, ale velmi nápaditou muzikou a jeho brněnské hudební i herecké provedení je téměř bezchybné. (…) V případě titulu NE/NORMÁLNÍ je výsledkem opravdu jedinečný tvar nejen hudebně, ale zejména dramatickou konstrukcí. Tři ceny Tony a Pulitzerova cena za nejlepší drama určitě toto mistrovské dílo jen podtrhuje. O to více kouzelné je navrch zjištění, že muzikálový žánr, který si většinou publikum oprávněně spojuje (a rádo je také proto vyhledává) s melodramatičností, ulepenou nasládlostí zpracovávaných motivů, tady ukazuje hloubku i možnosti moderního hudebního divadla. Vzniklo totiž mimořádně působivé současné drama o rodině poznamenané duševní poruchou. (…) Na Gazdíkově brněnském nastudování je cenné, že za pomoci jednoduchých scénických prostředků vytvořil svižnou, dvou a půl hodinovou inscenaci, přičemž se tady žádné z nastíněných témat neobchází. Brněnská NE/NORMÁLNÍ není sentimentální, ale naopak je ukázkou živého hudebního divadla s komplexně fungujícími a vyrovnanými složkami, je mistrnou souhrou celého fungující inscenačního týmu. (…) Opravdu kvalitní je hudební nastudování této mnohdy na zpívání nejednoduché muziky. Šestice muzikantů za závěsem nahoře na jevišti s bandleaderem Antonem Marko odvádí bezchybnou práci. Tato podivná směsice rockových a jazzových motivů (včetně odkazů a zdařilé citace na slavný muzikál Sound of Music – Za zvuků hudby) se v písních místy snoubí do opravdu skvělých tercet, závěrečné sborové číslo celého sextetu je (nadějeplnou) korunou všeho dění bez typického amerického happy endu. Nu a jsme u výkonů. Velkou pochvalu si zaslouží všichni zúčastnění, ale přece jen speciální uznání míří za Ivanou Vaňkovou v roli duševně nemocné Diany a Marco Salvadorim v úloze jejího mrtvého syna Gabea. Protagonistka nabízí střízlivě realistickou, a přitom i oduševnělou sondu do pocitů, stavů a mysli ženy, které se okolní svět i paměť ve vlnách rozbíjejí na střepy. Jedná se o enigmatický, ale i charismatický výkon, jehož neokázalá exprese diváka doslova pohltí. Podobně záhrobní vzpomínka, tedy syn Gabe, který jako zlověstná stínová Nemesis doráží nejen na svoji matku, je ve výkonu Salvadoriho pěvecky i herecky opravdu bravurně zvládnutým partem. Nikdo ale nezaostává. Lukáš Janota v roli starostlivého otce a manžela Dana, Dušan Vitázek v lékařské dvojroli nebo puberťáci Henry v podání Jonáše Floriána a Elišky Skálové jako Natalie snesou nejvyšší měřítka. Působivé režijní vybalancování dramatického obsahu muzikálu NE/NORMÁLNÍ , perfektní sound a obdivuhodné herecké kreace posouvají tuto novou inscenaci do kategorie diváckého zážitku.

Zobrazit další fotografie