Eliška/Rejčka

Eliška/Rejčka

  • Žánr Činohra
  • Scéna Biskupský dvůr
  • Premiéra28. květen 2022
  • Délka představení2:25 hod.
  • Počet repríz15
  • Cena 580 - 620 Kč

obrazy ze života dvou českých královen, světová premiéra

V červnu 2023 se v roli Elišky Rejčky nově představí Ivana Vaňková!

Eliška se provdala v útlém věku. Zároveň se sňatkem musela opustit svou rodnou zem a naučit se žít ve zcela novém prostředí. Svého manžela Václava milovala i přesto, že byl o dost let starší a musela spolu s ním přijmout i jeho děti z předchozího manželství. Se svou jmenovkyní, Václavovou dcerou, shodou okolností také Eliškou však celý život bojovala. A nebyl to lehký život. První manželství trvalo krátce, bohužel ani druhý manžel Rudolf nežil dlouho, a tak Eliška většinu svého života strávila jako vdova. Jednou z radostí jí byla dcera Anežka a celoživotní přátelství s Jindřichem, které se časem změnilo ve vroucí láskyplný vztah.

Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že nová inscenace na Biskupském dvoře vypráví příběh červené knihovny. Je to tak jen do jisté míry, neboť postavami tohoto původního dramatu jsou skutečné postavy české historie. I letos jsme se rozhodli pro letní premiéru zpracovat příběh osobnosti, která výrazně zasáhla do dějin města Brna. Česká a polská královna Eliška Rejčka strávila v Brně sice až posledních pár let svého bohatého života, ale od roku 1318 se jí zde podařilo vybudovat prostředí, které si nezadalo s leskem královského dvora. Spolu se zemským hejtmanem Jindřichem z Lipé zde roku 1323 založila ženský cisterciácký klášter spolu se špitálem, farní kostel svatého Vavřince a baziliku Nanebevzetí Panny Marie, v níž byla roku 1335 pochována po boku svého milovaného Jindřicha. Ten jí byl většinu života obětavým přítelem, partnerem i opatrovníkem v mnoha nebezpečných situacích, kdy musela čelit nenávisti své nevlastní dcery Elišky Přemyslovny. I pro ni byla touha po štěstí, lásce a moci hnací silou života v nelehké době 14. století

Světová premiéra vypráví příběh dvou žen. České královny Elišky Přemyslovny, matky Otce vlasti Karla IV., a její velké rivalky, Elišky Richenzy zvané Čechy Rejčka, nejbohatší ženy tehdejší Evropy. Dvě současnice chtěly to samé, osobní štěstí ve spokojené zemi. Každá se toho pokoušela dosáhnout vlastním způsobem a často byly jedna druhé největší překážkou a zároveň musela každá bojovat sama se sebou. Historická freska o tom, že když dvě ženy dělají totéž, není to totéž.

Asistent režie

Kostýmy

  • Roman Šolc

Choreografie

Plakát

  • Petr Hloušek

Zvuková režie

  • Gabriela Bayerová

Umělecký záznam a střih představení

  • Dalibor Černák

Světelná režie

  • Daniel Kachlíř

Produkce

  • Zdeněk Helbich

Eliška (Přemyslovna)

Jindřich z Lipé

Jan Lucemburský

Griffina - Rejččina chůva, Kronika

Anežka - Rejččina dcera, Kronika

Markéta - Eliščina dcera, Kronika

Duchovní

Jan z Vartenberka

Vilém Zajíc z Valdeka

Jindřich Korutanský

Anna - Eliščina sestra

Kunhuta - Eliščina teta, Kronika

Rudolf Habsburský

Václav II.

Václav III.

Albrecht Habsburský

Občasník Jaroslava Štěpaníka

Jaroslav Štěpaník 18. červen 2022 zdroj www.divadelni-noviny.cz

Biskupský dvůr, součást Moravského zemského muzea, je z nejpůvabnějších míst města Brna, jak stvořeným pro open air produkci. Každoročně ožívá představeními Městského divadla Brno. Snahou MdB je představit právě zde původní hry, věnované výrazným osobnostem historie, spjatých s moravskou metropolí. Letos se na této letní scéně mj. odehrává boj dvou královen.  Drama Eliška/Rejčka přibližuje nejen osudový příběh „brněnské královny“, ale splétá se s neméně dramatickým životním dějem její sokyně, královny Elišky Přemyslovny.

Název hry naznačuje, že hlavní postavou není sama Eliška Rejčka, ale hned dvě královny téhož křestního jména. Druhou je Eliška Přemyslovna. Ty dvě jsou od prvního setkání celoživotními, nesmiřitelnými soupeřkami, konkurentkami, bez špetky vzájemného pochopení. Jde o tvrdý boj politický, mocenský, současně souboj ryze ženský. Střetávají se dvě rozdílné, silné ženské osobnosti, ve světě vlády mužů. Přemyslovna, v čase, kdy rod vymřel po meči, zůstává při něm, zpříma a jasně vyhlašuje soupeřce válku, kterou vede spíš „maskulinní formou“, rozhodně, bez obav z možných důsledků. Snaží se zachovat vládu a vlast v rukou rodu i bez přímého mužského představitele.

Podtitul hry obrazy ze života vystihuje podobu inscenace. Za pohnutého, ne zas tak dlouhého života obou královen, se toho v českých zemích, událo docela dost. Tvůrci divadelní inscenace se museli vypořádat s řadou historických faktů. Znalci budou možná mluvit o zjednodušení, bez toho se však divadelní kus sotva obejde. Málo poučený divák může být naopak zahlcen množstvím informací. Velmi dobrým nositelem užitečných je jako vždy „programová brožura“ vydávaná divadlem ke každé premiéře. Tentokrát bych obsažnou i sličnou knížečku zvlášť doporučil. Zejména všem se zájmem o město Brno a osobnostech, které tu zanechaly svou stopu, jako dobrého pomocníka k vhledu do historického kontextu.

Eliška Rejčka, stejně jako její sokyně, snadný život neměla, o svou, poněkud vratkou pozici účinně bojovala spíše „ženskými zbraněmi“, půvabem, šarmem, obratností, uměním získat si druhé. Dvakrát ovdovělá královna česká a polská dokázala nejen překonat místní nepřízeň k „cizímu elementu“, který v českém prostředí představovala. Na rozdíl od soupeřky, která zemřela časněji a v nouzi, sama zbohatla až pohádkově, zažívala obdiv mužů, vyhlášený přepychem byl její dvůr v Hradci, pak v Brně. Především však nalezla životní lásku v osobě Jana z Lipé, tehdy předního českého šlechtice, uznávaného, pragmaticky uvažujícího politika.

Prologem hry je scéna, kdy Karel IV. přichází k hrobu matky. Zde vedou obě Elišky svůj první dialog. – Co se té druhé povedlo, je přece on – její syn! Otec vlasti, nejslavnější Čech, dává vědět Rejčka, která, navenek určitě, projevuje víc smířlivosti. – Já jsem vždycky věděla, co chci, setře ji Přemyslovna.

Prvý obraz přivádí diváka do Brna k pohřbu Jindřicha z Lipé. Zbraslavské kronice neuniklo, jak pro jeho smrt tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná hradecká, až to budilo úžas všech… I nad tímto hrobem vedou obě královny svůj dialog plný zášti a výsměchu.

Tato konfrontace je organicky vřazována do celého děje, a sám děj, který následuje dál chronologicky, posouvá. Plynulému přechodu obrazů účinně napomáhají stručné zápisy kroniky v pěkně znělém podání ženského pěveckého kvarteta, či tria ve složení Monika Světnicová, Nikol Wetterová, Klára Jelínková a Eva Jedličková. Všechny jmenované zastanou i další role. Na místě bych hned ocenil působivou hudbu Lukáše Janoty, který je nejen známým hercem souboru. Scéna Jaroslava Milfajta pracuje se stavbu kaple ve středu jeviště, účinek posiluje sám Biskupský dvůr s arkádami a věžemi Petrova. Potřebnou podporu přináší osvětlení Daniela Kachlíře, a nejen ženy zaujmou kostýmy Romana Šolce a nápaditá choreografie tanečních čísel Zuzany Holbeinové.

Herecky spočívá inscenace především na ústřední trojici, s akcentací na dvou aktérkách války královen. Aleš Slanina, v roli Jindřicha z Lipé, byl přesně tím typem, jemuž se i silné ženy, alespoň někdy částečně podrobí, díky jeho rozvážné rozhodnosti, přesvědčivému klidu, při nezbytném espritu. Elišku Přemyslovnu ztvárnila věrohodně a přesvědčivě Lucie Bergerová, a jistě si dobyla pochopení diváků. Do srdcí publika se vtiskla Barbora Goldmannová, svým podáním hradecké a brněnské královny Elišky Rejčky, která v Brně žila svou velkou láskou a nalezla tu i místo posledního spočinutí. K úspěchu inscenace přispěli i další, v rolích vedlejších, pro celkové vyznění však významných.

Letní scéna na Biskupském dvoře přinesla letos další zdařilý dramatický příspěvek při mapování historie Brna a zajímavých osobností, které zasáhly nejen do dějů města a regionu. Upřímný a silný potlesk diváků při repríze 2. června (premiéra: 28. 5.), stvrdil, že nová inscenace na Biskupáku vzbudila zájem a oslovila. Režie se úspěšně chopil Igor Ondříček, dramaturgy byli Klára Latzková a Jan Šotkovský.

Inscenaci možno přát co nejvyšší zájem diváků, zajímajících se o historické dění. Královna Eliška Rejčka, rodem z Polska, vdova po dvou králích, je bezesporu osobností pozoruhodnou. Její ostatky spočívají v starobrněnském chrámu, jenž sama založila. Jak praví brněnská pověst na místě doletu prvního ze tří praporků, jak je z věže Špilberku vložila náhodě a vhodila do větru. Přistál uprostřed Starého Brna, kde kázala chrám zbudovat. Další z trojice dolétl do Komína, dnešní brněnské čtvrti, kde byl postaven pěkný kostel, třetí až na druhý brněnský hrad Veveří. To už je ale jiná historie a jiné pověsti.

Královny Elišky „válčí“ na Biskupském dvoře

Jan Trojan 1. červen 2022 zdroj www.brnozunal.cz

Nad světovou premiérou z vlastních zdrojů Městského divadla Brno

Kdo by, zvláště v Brně, neznal Elišku Rejčku, kdo by neslyšel o Elišce Přemyslovně? Přesto považuji čerstvou inscenaci Eliška/Rejčka za odvážnou. Znalosti historie u českého diváka samozřejmě nepodceňuji, ale přesto jsem se bál (před světovou premiérou v sobotu 28. května) docela nemalé množiny těch, kteří budou při pohledu na tolik postav tak trochu dezo… Inscenátoři Městského divadla Brno však celkem dobře zvládli i toto úskalí. Autoři textu Klára Latzková a Igor Ondříček, oba zkušení ve svých profesích dramaturgyně a herce, zpěváka a režiséra i šéfa souboru, nenapsali vzrušující drama s dominující historickou událostí. Vytvořili více méně přímočarý a srozumitelný děj ze života obou českých královen. Nezabývají se konkrétním krátkým časovým obdobím nebo událostí (a že jich v životě obou žen bylo požehnaně), nýbrž jakoby z nadhledu letí nad jejich propletenými osudy, nad českými dějinami v oné době. Ostatně podtitul hry zní Obrazy ze života dvou českých královen. (…) Titulní postavy bezvadně ztvárňují Barbora Goldmannová (Eliška Rejčka 1288–1335) a Lucie Bergerová (Eliška Přemyslovna 1292–1330). Obě vidíme na jevišti téměř po celou dobu. Svoje královny obě dobře vystihují i ve vypjatých polohách. I když dění na jevišti působí někdy trochu staticky, tak také ostatní protagonisté dávají svým postavám dramatický náboj. Aleš Slanina coby Jindřich z Lipé, Jakub Przebinda jako Jan z Vartenberka, Ondřej Studénka jako Vilém Zajíc z Valdeka. Monika Světnicová jako Rejččina chůva Griffina a Nikol Wetterová v roli Rejččiny dcery Anežky. Obě herečky také citovaly (Zbraslavskou) kroniku. Jiří Mach byl noblesním Duchovním, společným pro všechny scény. Dobrou volbou je mladičký Martin Mihál ztělesňující Jana Lucemburského. Není pro něj problém zahrát čtrnáctiletého císařského syna, jenž poprvé vidí svoji ztepilou snědou nastávající Přemyslovnu, které je již 18 let. Zapůsobí i další postavy: Václav II. a Rudolf Habsburský, manželé Rejčky, v podání Marka Koláře a Roberta Jíchy. Též Jindřich Korutanský v podání Marka Huráka. A třetí kronikářkou a Kunhutou, tetou Přemyslovny, je temperamentní Eva Jedličková. Skladatel a také zpěvák a herec Lukáš Janota napsal pro Elišky příjemnou hudbu ve stylu 14. století i ve stylu pozdějším. Varhany v době Rejčky a Přemyslovny ještě neexistovaly, ale jejich použití inscenaci zdobí, zvelebuje. Dobře působí zpěvy žen mezi jednotlivými obrazy. Jaroslav Milfajt využil Biskupského dvora a doprostřed scény umístil goticky laděnou otevřenou kruhovou stavbu působící jako chrám. Režisér Igor Ondříček stavbu využívá pro všechny vrcholné scény, královny se chvílemi objevují i na ochozu, je to působivé. Kostýmy Romana Šolce nejsou věrnou kopií módy první poloviny 14. století, ale jsou laděny v tom stylu. Choreografka Zuzana Holbeinová využívá celý velký prostor venkovní scény. Užívá si také roli Anny, sestry Přemyslovny a manželky Jindřicha Korutanského. Koho zajímají podrobnosti ze života „válčících“ královen, nechť zakoupí program, je vybaven zajímavým povídáním.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->