realistické drama o mateřské lásce
„Správa divadelní projevila velmi dobrý vkus. Obecenstvo potvrzuje toto mínění úplně, zavrhujíc šmahem tu nízkost posuzování neostýchající se viniti Pastorkyni z nemravnosti! Nám líbí se v Pastorkyni nehledání efektů, prostota a opravdovost. Viděti přímo na obecenstvu, jak jest opravdově dojato.“ Takové byly reakce na první uvedení dramatu Její pastorkyňa v roce 1890 v pražském Národním divadle. Od té doby bylo drama uvedeno jen od roku 1945 nesčetněkrát a zásadního významu získalo i po úspěchu operní adaptace Leoše Janáčka z roku 1904.
Gabriela Preissová (1862–1946) byla již v té době uznávanou autorkou a dramatičkou. O rok dříve mělo premiéru její první drama Gazdina roba, které napsala podle své povídky přímo na popud tehdejšího ředitele Národního divadla F. A. Šuberta. Byla to doba, kdy na české jeviště vstoupil nový umělecký směr realismus, a tak hry, které dnes považujeme za „českou klasiku“ (Naši furianti L. Stroupežnického, Maryša bratří Mrštíků, Vojnarka a Otec A. Jiráska), musely obhájit své místo v dramaturgických plánech divadel. Realistické popisování tehdejších problémů společnosti, často vyhrocené až do tragických situací nebylo obecenstvem přijímáno lehce, a proto byly hry často označovány za nemravné a nevhodné. Tak tomu bylo i v případě obou dramat Gabriely Preissové. Tehdejší úhel pohledu na příběhy povětšinou z venkovského života, které odhalovaly skutečné problémy běžných lidí, se naštěstí brzy pozměnil. Realismus obhájil své místo jak na jevištích, tak v srdcích diváků. Výše zmíněná dramata se pravidelně na česká jeviště vracejí a vybízejí k novému inscenování.
Její pastorkyňa vypráví příběh ve vsi vážené, obětavé, ale přísné Kostelničky, která se snaží chránit svou nevlastní dceru Jenůfu před hanbou a utrpením. Když zjistí, že Jenůfa čeká dítě se Števou, lehkovážným mladíkem, který si ji nemá v plánu vzít za manželku, rozhodne se jednat. Ve snaze uchránit dívčinu čest a zajistit jí lepší budoucnost v zoufalství učiní děsivý čin. Zatímco pro Kostelničku je tragické rozhodnutí zničující a zpochybní veškerou morálku, v niž dosud věřila, Jenůfa nakonec nalezne smíření, pochopení a lásku.
Na jevišti našeho divadla byla Její pastorkyňa uvedena jedinkrát, a to v roce 1950 v režii Zdeňka Dopity. Po dlouhé době se tak tedy naši diváci dočkají nové inscenace známého plnokrevného příběhu v režijním pojetí Petra Gazdíka.
