Ať je to ten nebo ten
Jana Bohutínská 12. listopad 2002 zdroj Divadelní noviny
...A protože je brněnská inscenace v dobrém slova smyslu tradiční, tedy spoléhající na text a kvalitní herecké zázemí, platí zase druhá možnost. Proč by si divák nevzpomněl na Nicholsona, když se mu „náš“ Havelka přesným osobnostním herectvím a působivostí postavy minimálně vyrovná. Ale v žádném případě nenapodobuje. McMurphyho hraje bez zbytečné exhibice, civilně jako svobodomyslného člověka, kterého semele represivní systém.
Existence notoricky známých filmů bývá pro divadlo nebezpečná, ale také velice výhodná. Kdo by bez Formana znal Přelet nad kukaččím hnízdem? Možná jen pár fajnšmekrů a znalců americké literatury. Takhle je to pojem, který zaručeně zaplní hlediště. A v Brně jednoznačně právem.
Havelka znovu září ve velké roli
Jiří P. Kříž 7. listopad 2002 zdroj Právo
Režisér Zdeněk Černín se v Městském divadle Brno ocitl před problémem, jak dnes inscenovat román Vyhoďte ho z kola ven Kena Kesseyho, známého z dramatizace Dale Wassermana a hlavně z Formanova filmu pod titulem Přelet nad kukaččím hnízdem.
Hrát Přelet jako hru o tvrdé moci a o represi už moc nejde, a tak se klíčem výkladu stala terapeutická sezení v blázinci. Na nich po vzoru praktik dnešních mediálních kampaní je možné skandalizovat, zostudit, případně i zničit kdykoli kohokoliv...
MD shodou okolností disponuje ideálním představitelem pro rebela Randleho McMurphyho. Martin Havelka je s ústřední postavou hry téměř totožný. Randle je věčný průserář pohybující se na ostří mezi kriminálem a ulicí, unikající z děravých sociálních sítí, užívající život nadoraz; nezničitelný optimista, ale i bojovník. Herec ho vybavil přemýšlivostí, smyslem pro spravedlnost. Takové vlastnosti ho ovšem přivádějí ke krutě tragickému konci.
Havelkův výkon je suverénní, přesvědčivý, odvedený v rozpětí od údivného sbírání sil proti překvapivě zavilé represi až po výbuch vzdoru proti zabíjející nespravedlnosti.
Náčelník Bromden Zdeňka Junáka je přesným obrazem ujařmené indiánské důstojnosti i nezlomné vůle dobýt zpět ztracenou svobodu.
Proti nim stojí „velká“ Vrchní sestra. V podání Ireny Konvalinové je ve shodě s Formanovým pojetím (Louise Fletcherová) vlastně půvabným a laskavým stvořením, v němž teprve nezkrotný Randle otevře stavidla nenávisti a zběsilé mocenské zvůle uplatňované na chovancích ústavu. Ruku v ruce s ní, avšak v primitivnějších valérech hrubé síly proti bezbrannosti, kráčí proti chovancům ošetřovatel Washington Petra Štěpána.
Život „tam venku“ reprezentují ke všemu ochotné Randleho holky Candy Starrová a Sandra. Pavla Ptáčková a Zuzana Kyseľová je bohužel v protikladu k logice příběhu pojaly jen jako odlehčené barevné karikatury... Z Randleho spolutrpitelů vytvořili nejlepší figurky Igor Ondříček (Taber), Viktor Skála (Dale Harding), Erik Pardus (Charles Cheswick) atd.
Měřeno letošním rokem v MD přiřadil se Přelet nad kukaččím hnízdem k jarnímu výjimečně exponovanému O’Neillovu Smutku slušícímu Elektře režisérky Jany Kališové. Fronty na vstupenky do divadla se v Brně tudíž rozhodně krátit nebudou.
Úspěšný divadelní Přelet
(vž) 2. listopad 2002 zdroj Haló noviny
Wassermanova divadelní dramatizace románu Přelet nad kukaččím hnízdem vytvořila druhou z letošních pěti premiér v jeho padesáté osmé sezoně. V režii a úpravě Zdeňka Černína předvedli aktéři příběhu z psychiatrické léčebny velmi dobré výkony. A to jak Martin Havelka v titulní roli Randla, či Zdeněk Junák jako Náčelník Bromden. Též Irena Konvalinová jako rázná Vrchní sestra léčebny. Hra o touze uplatnit ve společnosti vlastní svobodu, sílu osobnosti a vlastní rozum uvedlo brněnské divadlo vůbec poprvé. Autor románu Přelet nad kukaččím hnízdem Ken Kessey tu vyjádřil vztahy mezi lidmi v období beatniků či hippies. Nová premiéra přidala další kamínek do mozaiky tváře v současném období jednoho z nejlepších divadelních kolektivů v Brně. Pro něj se staví vedle dosavadní budovy MdB nová velká moderní divadelní scéna.
Do hnízda usedli skvělí blázni
Simona Polcarová 23. říjen 2002 zdroj Rovnost
Titul, nad nímž se tají dech už při jeho vyslovení, se rozhodlo jako druhou premiéru sezóny uvést o víkendu Městské divadlo Brno. Přelet nad kukaččím hnízdem měl svého času chuť zakázaného ovoce a málokdo asi nezná jeho filmovou podobu v oscarové režii Miloše Formana. O to bylo zajímavější sledovat, jak si s dramatem dnes poradí na divadle reřisér Zdeněk Černín…
…V rozehrání scén ze života pacientů léčebny (kukaččí hnízdo znamená v hovorové angličtině blázinec) si Černín vede víc než mistrně. Na malé ploše v krátkých a přesných črtách přibližuje a dobře charakterizuje jednotlivé postavy včetně jejich slabostí a tiků, přičemž každého z chovanců sleduje od začátku do konce ve všech situacích, takže v pestré paletě neexistuje slabé místo, kde by některá z figur stagnovala nebo chyběla…
…Vedle ústředního Martina Havelky jako rebelanta MacMurphyho zůstávají nepřehlédnutelní Viktor Skála v roli Hardinga, v němž se sváří hluboký intelekt s naprostou neschopností vnímat realitu, Igor Ondříček coby nepřetržitě znechucený a na celý svět nabroušený Taber, Erik Pardus v úloze rádoby solidního Cheswicka i Michal Nevěčný v sympatické poloze věčného sexuálního zvrhlíka. V neposlední řadě v této plejádě dokonale trefených postav figuruje Patrik Bořecký, pro něhož se part zakřiknutého mladíka Billyho Bibbita stal dokonale využitou příležitostí, jak ztvárnit dramatický oblouk, jímž jeho Bibbit prochází…
Přeci se nebudeme vyhazovat z kola ven...
Josef Meszáros 21. říjen 2002 zdroj Scena cz
VČernínův rozdílný úhel pohledu
Svoboda a volnost jednotlivce proti mlýnku systému a zneužití moci vůči bezbrannému, to jsou hlavní témata románu amerického spisovatele Kena Kesseyho Přelet nad kukaččím hnízdem, který zpracoval ve filmu Miloš Forman. Divadelní scénář podle románové předlohy vytvořil Dale Wasserman. Po Divadle Na Fidlovačce, se dočkal dalšího uvedení na českých jevištích, tentokrát v Městském divadle Brno. Pod režijním vedením Zdeňka Černína se divákům při sobotní premiéře 19. října 2002 představili Martin Havelka coby Randle Patrick McMurphy, jeho soupeřku Vrchní sestru Ratchedovou hrála Irena Konvalinová, v rolích pacientů se představili Patrik Bořecký jako Billy Bibbit, Viktor Skála jako Dale Harding a další.
Kontrast řádu a svobody podtrhl autor výpravy Jan Dušek. Po stranách scény umístil železné klece jako symbol omezení, střed scény ponechal volný. Režisér Zdeněk Černín bravurně zvládl aranže sborových scén, které patří k nejvypjatějším. Ve výkladu se dopustil drobných „prohřešků“, uvozovky vnímejme jako rozdílný úhel pohledu a případně jako odlišné vysvětlení významu. Černín celou hru postavil na střetu McMurphyho a Ratchedové,
naprosto upozadil hlavní postavu Náčelníka Bromdena, který v originále vystupuje jako vypravěč. Inscenaci rozehrál jako strohý střet systému a svobody. Právě onu volnost, již ve svém vyprávění představoval Bromden, přenesl na Mc-Murphyho. Ten na rozdíl od náčelníka spíše ctí anarchii, než řád svobody.
Tento úhel pohledu umožnil Černínovi dramatičtější škádlení diváka. Ve hře „na kočku a na myš“ byl ohleduplný a vyvaroval se všech drastických scén, ty ponechává jen na slovním popisu. Toto jakési napínání diváka se vyplatilo zejména v závěrečném obrazu, kdy Náčelník „osvobozuje“ operací duchovně znetvořeného McMurphyho a po provedení jeho eutanázie opouští duše McMurphyho scénu otevíráním dveří ústavu za doprovodu emotivní hudby. Hudba vznikla v autorské dílně Davida Rottera. Vyvažuje upozadění Náčelníka, neboť většinou využívá rytmy indiánských bubnů. Zde se můžeme dostat do filozofického rozporu ve výkladu svobody a systému. Pravidelný tepot bubnů symbolizuje systém a řád, ovšem je nutné podtrhnout, že řád, který vychází z přírody a ze souladu člověka s ní. Vedle toho představovaný systém sestry Ratchedové má původ v rozjetém stroji, který bezhlavě a systematicky ničí. Rotter zkomponoval zajímavou hudbu, vedle zmíněného rytmu si velice dobře poradil s obrazem mejdanu, kdy použil velmi tvrdý rock coby zdůraznění revolty.
Z hereckých výkonů na sebe největší pozornost upínali Martin Havelka a Irena Konvalinová. Randle Patrick McMurphy ztvárněný Martinem Havelkou bezesporu patří k těm, „co dělaj právě navopak, než říkaj pravidla“. Dokáže být patřičně extrovertní a komunikativní. Dobře zvládl scénu s hlasováním o možnosti zhlédnout sportovní utkání. Tato scéna ve svém závěru sedla i Ireně Konvalinové. Nechala se vyprovokovat Murphym a to i za cenu, že je trénovaná v sebeovládání. Dodržování řádu symbolizovala perfektně, chyběla jí ovšem rafinovanost. Snažila se o ni díky částečně strnulému výrazu v obličeji, který střídala s mračením, ale přesvědčit jako pravá Vrchní sestra Ratchedová věrohodně nedokázala.
Z celé plejády pacientů a chroniků mají stěžejní prostor Dale Harding (Viktor Skála) a Billy Bibbit (Patrik Bořecký). Viktor Skála bezvadně zvládá intelektuální výraz, skrytá homosexualita, jež je mu podsouvána, se jeví jako druhoplánová. Velmi dobře kontroval se svým rivalem Taberem (Igor Ondříček). Ten pro svoji postavu využil masku podrážděného buldoka (dobře, že na rautu se již nemračil - pozn. red.). Nejpo-zoruhodnější z výkonů v epizodních
rolích předvedl Patrik Bořecký coby koktavý Billy Bibbit. Bořecký skvěle zahrál nejen muže, který má radost ze ztráty panictví, ale poradil si i s přechodem k záchvatu, kdy se na něm Vrchní sestra dopustila takřka vraždy, když ho nekompromisně drtila, tím, že vše řekne mamince. (V tomto obraze naprosto unikla logika - Billy se podřezává v originále před milostným aktem, režisér kladl v tomto případě důraz na netvora v podobě Ratchedové, nechal Billyho podřezat se na samotce, kde by se tam dostal k noži!!!)
Přelet nad kukaččím hnízdem v nastudování Městského divadla Brno bude bezesporu patřit k úspěšným inscenacím, a to nejen díky lákavé předloze a prostředí, kde se odehrává. Systém nebo volnost? Svoboda nebo řád? Naprosto vyrovnaně, podobně jako je potřeba soužití muže a ženy. Přeci se nebudeme vyhazovat z kola ven...
