Jesus Christ Superstar
Tomáš Holub 26. červen 2008 zdroj Abyss - metalový magazín
Po úspěšném koncertním zpracování muzikálu „West Side Story“ se režisér Petr Gazdík rozhodl převést do koncertní podoby další světové dílo, které je již dlouhou dobu na repertoáru Městského divadla Brno - „Jesus Christ Superstar“. Anglická koncertní verze nejslavnější rockové opery všech dob ve velkém orchestrálním aranžmá pod vedením Igora Vavrdy měla premiéru 19. 6. 2008, a to v rámci festivalu „Dokořán pro hudební divadlo - Brno 2008“.
Moje rovněž premiérová návštěva Hudební scény Městského divadla v Brně (dále jen „MdB“) nemohla patřit ničemu jinému, než právě koncertnímu provedení rockové opery. I když je pravdou, že jsem se těšil především na výkon svého oblíbeného herce Igora Ondříčka, kterého jsem viděl v několika výborných komediích (např. „Brouk v hlavě“), a který mě velmi překvapil i zpěvem v muzikálu „Cabaret“.
Docela dlouho jsem návštěvě Hudební scény MdB odolával, a to i přes skvělé ohlasy na zdejší inscenace, zaštítěné jmény Stanislava Moši, Zdenka Merty, Petra Ulrycha, Milana Uhdeho a dalšími. Ale kdo by mohl odolat Ježíši, že?
Skvělou atmosféru (samozřejmě kromě milého doprovodu) předznamenávala i nedávno postavená budova Hudební scény (s možností variabilního uspořádání sedadel v hledišti) a vkusně upravený dvorní trakt vskutku moderního divadla, v jehož útrobách můžete navštívit restauraci Boulevard, zahradní posezení pod vínem, divadelní klub Nekonečno, bary, nebo jen postávat a konverzovat u tekoucí vody. Pro zajímavost - v roce 2004 získala nová budova Hudební scény MdB
1. místo v soutěži o nejlepší stavbu Jihomoravského kraje a Stavbu roku 2004.
Ale teď už k představení. Orchestr, jenž ve svých útrobách schovával i klasickou sestavu rockové kapely, tentokráte nebyl schován před zraky diváků v orchestřišti, ale byl umístěn přímo na pódiu. Před samotným koncertem diváky přivítal ředitel MdB Stanislav Moša, který ve svém krátkém projevu mj. prozradil, že jedinečnost koncertního provedení Ježíše spočívá i v počtu hrajících muzikantů. Při „klasickém“ muzikálu jich je obvykle čtrnáct, nás však čekalo muzikantů daleko více - já jich napočítal cca 35. Téměř shodným počtem byly zastoupeny smyčcové i dechové nástroje a navíc, jak jsem už psal, i klasické rockové nástroje.
Pomalé intro, ve kterém se z tichého nástrojového přednesu zvolna prolínaly jednotlivé nástroje k závěrečné strhující pasáži, by mohlo být i špičkovým úvodem jakéhokoliv blackmetalového alba. Zhutňování zvuku i vskutku temná atmosféra trefně uváděla biblický příběh posledních dnů Ježíše Krista, včetně jeho ukřižování. I když se jednalo o koncertní verzi, přesto se herci neproměnili v pouhé zpěváky, ale svým projevem, gesty a přehráváním muzikálových pasáží ve své podstatě předvedli zkrácenou verzi příběhu, který tak byl velmi srozumitelný. Tomu napomohly i dobře čitelné titulky s překladem textů do českého jazyka, které bylo možné sledovat v horní části pódia. Překvapen jsem byl i výborným zvukem a nazvučením jednotlivých nástrojů. Smyčce nejen vkusně doplňovaly kytarové party, ale skvěle vyjadřovaly emocionalitu příběhu, zatímco dechová sekce přidávala na vážnosti jednotlivých scén a měla na starosti gradaci. Hudba byla potěšením pro všechny příznivce tvorby z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let minulého století, kdy se poprvé v rockových kapelách objevovaly smyčce a další nerockové nástroje, a nešlo tak nevzpomenout na skvělé kapely YES a E.L.O. Ale bylo slyšet i ozvěny písničkové tvorby šedesátých let, a to v akustičtějších skladbách, kde byla hlavním nástrojem elektroakustická kytara (sólový výstup Máří a později i Ježíše). Britský hudební skladatel Andrew Lloyd Webber ve svém muzikálu skvěle zachytil hudbu i atmosféru doby, ve které muzikál vznikl (nejdříve byla v roce 1970 vydána gramofonová deska s nahrávkami muzikálových písniček, samotná inscenace muzikálu měla premiéru 17. 10. 1971 v New Yorku). Hercům a muzikantům MdB se tuto atmosféru podařilo v představení alespoň na chvíli obnovit, a nechybělo ani hravé nadšení, tak specifické pro původní filmové zpracování muzikálu z roku 1973, kdy byl Ježíšův příběh podán prostřednictvím skupiny mladých lidí - hippies. Další podpůrnou (ale významnou) složkou představení byla světla, jejichž synchronizace s hudbou a určitá agresivnost ve vypjatých scénách přidala představení další dimenzi (i když ostré světlo v několika málo momentech nemuselo divákům navodit jen pocit naléhavosti, ale i pocit nepříjemnosti).
Ze skladeb mi v paměti utkvěly zejména procítěná „Everything’s Alright“ a klasické hitovky „Superstar“ a „Hosanna“. Největší potlesk však bezprostředně po skončení skladby zcela oprávněně patřil Ivaně Vaňkové za píseň o milostném vyznání Máří Ježíšovi. Nemohu se ubránit srovnání s hlasově skvěle vybavenou Bárou Basikovou, která tuto roli zpívala v prvním českém uvedení muzikálu v Divadle Spirála na pražském Výstavišti (muzikál byl uváděn od 22. 7. 1994 do 28. 6. 1998). Zatímco Basiková píseň sice bezchybně a přesně „podle not“ zazpívala, její hlasový projev nebyl podle mého názoru příliš pocitově výrazný a bohatý. Oproti tomu Ivana Vaňková dala kromě hlasu této písni i kus svého srdce a musím přiznat, že její zajímavější provedení nelze hodnotit jinak než slovy „procítěné“, „dojímavé“, a to bez jakéhokoliv klišovitého nádechu. Jako skvělý bych rovněž ohodnotil výkon Jiřího Macha v roli Šimona. Samozřejmě i ostatní aktéři snesou ta nejpřísnější měřítka, jak výrazově téměř neohraničený Dušan Vitázek (Ježíš), tak svérázný a rebelský Petr Gazdík (Jidáš), ale i ostatní (např. Igor Ondříček se pohyboval v samém suterénu svého hlasového rozpětí). Myslím, že i obsazení rolí jednotlivými herci s rozdílnými vokálními projevy se velmi zdařilo, a diváci tak mohli slyšet pestrou škálu hlasů, které se s obdivuhodnou lehkostí setkávaly v nádherných sborech.
Neutuchající aplaus diváků (všech 680 míst bylo obsazeno) po doznění posledních tónů představení byl odpovídající odměnou všem aktérům. Potlesk musel přerušit až Stanislav Moša, který se po slovech díků ujal křtu knihy o muzikálech překladatele (mj. přeložil i muzikál Jesus Christ Superstar), textaře, publicisty, producenta a muzikálového znalce Michaela Prostějovského, který si na pódiu užil i přídavek v podobě české verze písničky „Hosanna“, která mu byla věnována k jeho šedesátinám.
Netroufnu si příliš srovnávat první inscenaci muzikálu, obsazeného zpěváky Kamilem Střihavkou (Ježíš), Danem Bártou (Jidáš), Alešem Brichtou (Pilát Pontský) a dalšími známými rockery, s provedením MdB, ale faktem je, že
rozdíl v hudebním pojetí tu určitě je. Muzikáloví herci MdB se možná více nebáli vkládat do zpěvových partitur i kus vlastní invence, což bylo markantní zejména u písniček Máří Magdalény, ale i styl zpěvu dalších herců byl od „pražského“ pojetí prostě odlišný. O obou inscenacích lze ale říct, že byly plné skvělých pěveckých výkonů a jsem rád, že jsem měl tu možnost spatřit tak povedenou premiéru koncertního provedení muzikálu v MdB, navíc v původní jazykové verzi. Vzhledem k předvedenému výkonu všech účinkujících je jasné, že to určitě nebyla moje poslední návštěva tohoto divadla.