Z nenápadné konverzačky brilantní herecký koncert
Vít Závodský 1. únor 2011 zdroj KAM
Nepředpojatý návštěvník Městského divadla Brno dokáže na obou jeho scénách, Činoherní a Hudební, ocenit soustavnou repertoárovou vyváženost náročných i oddechových (zejména zahraničních) titulů. V druhém případě tak při sledování delšího časového úseku zaznamenáme poměrně početnou sérii úspěšných francouzských či angloamerických zápletkových komedií typu „nesmrtelného“ (nepřetržitě reprízován od roku 1996!) Feydeauova Brouka v hlavě, Wildeovy salonní komedie Jak je důležité míti Filipa, hry autorské dvojice Cooney-Chapman Vydrž, miláčku!, Labicheova Slaměného klobouku, Beanova Novomanželského apartmá, Charleyovy tety od Brandona Thomase, Kumštu Yasminy Rezy, Veberova Blbce k večeři nebo Hawdonovy frašky Dokonalá svatba. K nim se prosincovými premiérami (druhá byla silvestrovská) přiřadila prvotina Stefana Vögela Dobře rozehraná partie (první provedení r. 2002 ve Stuttgartu).
V Lichtenštejnsku žijící Rakušan střední generace prošel cestou herce-kabaretiéra, divadelního podnikatele (mj. založil ve vorarlberském Götzisu prosperující Volkstheater) a několika cenami provázeného autora necelé desítky her, většinou nabízejících vděčné interpretační příležitosti. S jejich oblibou v německojazyčné oblasti kontrastuje fakt, že u nás zdaleka tolik znám není: jako jediný jeho text nastudovala r. 2008 Lída Engelová v pražském divadle ABC právě Eine gute Partie.
Vcelku jednoduchý syžet volně připomene starší veselohru populárního Američana Neila Simona Zlatí chlapci (… Vstupte!) o sklonku kariéry vysloužilých, kdysi výborně sehraných, ale poté se zarputile ignorujících, malicherně škorpících a posléze neutěšeným stařeckým údělem spojených varietních koštýřů, která se již druhou sezonu zdařile prezentuje v Mahenově divadle. U Partie se jedná o poctivou, byť nikoli nadprůměrnou tříaktovou konverzačku bulvárního ladění, disponující zajímavou povahokresbou protichůdných mužských seniorských typů, vtipnými dialogy, ba dokonce i monology na prázdné scéně. V nepříliš útulném londýnském činžovním bytě 70. let, jemuž vévodí rozměrný fotografický portrét Winstona Churchilla, scházejí se pravidelně už mnoho roků dva přátelé – váleční veteráni, Brit polské provenience Fred a Skot Walt, aby se bez jakýchkoli turnajových ambicí oddávali šachistickému koníčku. Do každotýdenního stereotypu pak coby obrodný živel vtrhne třetí vrchol trojúhelníku – najatá energická hospodyně Rosalinda Hundsheimerová, Němka s italskými kořeny.
Překlad Magdalény Štulcové mírně upravili a dramaturgicky připravili (včetně obligátně solidního programového tisku) Klára Latzková a Jan Šotkovský, a to pro šikovného mladého herce a režiséra Stanislava Slováka, který se nejprve etabloval v oblasti muzikálové (Jánošík, Sněhurka a sedm trpaslíků) a poté i činoherní (zmíněná Dokonalá svatba). V daném případě správně pochopil, že předloha skýtá vítanou, takříkajíc „benefiční“ příležitost pro zralé, jevištně na sebe vzájemně „slyšící“ protagonisty, spíše jen citlivě usměrňované generačně odlišným režisérem, schopným a ochotným přetavit vlastní přínos do jejich kreací. Taková šťastná konstelace nastala, když se podařilo získat hvězdné trio umělců, kteří všichni svého času absolvovali JAMU a poctami ověnčenou tvůrčí dráhu (mj. v devadesátých letech dvojí Cenou Thálie) trvale spojili s dvěma předními divadly Brna: nejstaršího Ladislava Lakomého, Jaroslava Dufka a nejmladší Zdenu Herfortovou.
Podrobnější analýza vynikající herecké složky Slovákova nastudování překračuje rozměr této glosy a nejspíš najde své místo v příslušné kapitole záslužně vydávaných sezónních ročenek MdB. Domácím pánem jednoduše zařízeného nájemního bytu (za kostýmní spolupráce Andrey Kučerové vystřídá se přičiněním výtvarníka Jaroslava Milfajta – vzhledem k časovému odstupu jednotlivých dějství – nepořádná a naopak uklizená varianta obývacího pokoje) je sedmdesátiletý Fred Kowinsky, už šest roků tráví život osamělého a zanedbaného vdovce, občas jímavě zavzpomínajícího na manželku Marylin. Jaroslav Dufek ztělesnil robustního, nevrlého a zatrpklého pedanta, kapriciózního, vztahovačného a náchylného k častým cholerickým výbuchům. Většinou nespravedlivě si vylévá žluč nejen na stále znovu „likvidovaných“ pomocnicích v domácnosti (epizodky jedné z těch, které to brzy vzdaly, ujala se Hana Kováříková jakožto Dívka), ale také na ponižovaném čtyřicetiletém synovi Leonardovi, prodavači vysavačů (dcera Margaret se provdala až do Austrálie). Jemu dal Viktor Skála nejen image a gesta pečlivého obchodníka, ale též ambivalentní vztah k otci (od starostlivosti po žárlivost), jemuž se blíží až přehnanými neurotickými projevy.
Fredovým povahovým protipólem je jeho někdejší spolubojovník Walt Ladislava Lakomého, kterého nejprve vidíme oděného do skotského kiltu. Tento subtilní, ztišený a vnitřní pokoru neokázale vyzařující křehký muž s brejličkami má i při navyklé nekonfliktnosti či jisté submisivnosti za odzbrojujícím pohledem svou přirozenou hrdost, ztěžka se vyrovnává s Fredovým dlouhodobým porušováním přátelské šachistické dohody a důsledně trvá na jeho omluvě. Jubilující Zdena Herfortová jako postarší slečna Rosalinda podle očekávání vnese do příběhu nové tóny. Této činorodé, životem poučené a praktické usměvavé bytosti je vlastní jak autoritativnost, tak rovněž diplomatická neurážlivost, bystrost předjímavého úsudku i střídání empatie či koketérie s jemnou ironií. Nejenže si ochočí a „polidští“ sršatého Freda, ale ovlivní také vztahové vazby jeho kamaráda.
Veselohra bez dramatického děje kromě plastického obrazu nekomunikativního stáří nadhazuje např. také téma štěstí založeného na podvodu nebo motiv zbytečných národnostních předsudků a válečných resentimentů. Nápaditý režisér, věkově vzdálenějšími představiteli plně respektovaný, ji – s přispěním hudebních refrénů Karla Cóna – vkusně a bez jakékoli dehonestující vulgarity osvěžil řadou nenápadných, leč význam nesoucích scénických detailů, zvýrazňujících proměnu zdánlivě všedních charakterů. V těchto drobnostech totiž jemně a temporytmicky vyváženě pulzují konkrétní situace: automaticky vykonávané soukromé „rituály“ (srov. příchody návštěv), žabomyší konflikty a malicherné spory (třeba o umístění příboru na stole), trucování a opětné usmiřování. Jevištní srozumění zkušených, typově spolehlivých hereckých bardů (pamětní náročnost rolí ponechme stranou) vytváří pozoruhodný večer, který spokojené vnímavé obecenstvo po právu odměňuje potleskovými ovacemi.
Chvála zralého herectví
Vít Závodský 25. leden 2011 zdroj Týdeník Rozhlas
Ve volné návaznosti na linii angloamerických bulvárních předloh vznikl poměrně jednoduchý, na vtipných dialozích založený příběh povahově kontrastních seniorů, válečných veteránů, kteří se v neútulném londýnském činžovním bytě pod Churchillovým portrétem léta scházejí na vleklé šachové sedánky. Pro nastudování konverzační komedie v mírně upraveném překladu Magdaleny Štulcové získal šikovný mladý režisér Stanislav Slovák hvězdné trio vyzrálých herců, kteří svou cenami ověnčenou tvůrčí dráhu trvale spojili s dvěma předními divadly Brna. Robustní domácí pán, Brit Fred Kowinski Jaroslava Dufka, je zprvu nerudný zatrpklý vdovec, ponižující svého syna Leonarda (Viktor Skála) a dlouhodobě porušující přátelskou dohodu se subtilnějším, submisivním, ale neméně hrdým Skotem Waltem Ladislava Lakomého. Do každodenního stereotypu vnese obrodný vzruch energická i empatická hospodyně Rosalinda Hundsheimerová (Zdena Herfortová), Němka s italskými kořeny. Nepříliš dějovou předlohu s nadhozeným motivem národnostních předsudků a kapricióznosti stáří režisér osvěžil mnoha nenápadnými, ale významonosnými scénickými detaily. Je skutečným diváckým požitkem sledovat plastické vykreslení proměny zdánlivě všedních charakterů, jemné pulzování jednotlivých situací: zaběhnuté rituály, banální konflikty a malicherné hádky, trucování a usmiřování. Jevištní srozumění zkušených protagonistů vytváří neběžný večer, kde označení „herecký koncert“ není bezobsažným klišé, nýbrž zaslouženou visačkou vysoké kvality.
Dobře rozehraná partie
Jiří P. Kříž 25. leden 2011 zdroj Xantypa
Dva staří kumpáni se každý týden už sedmatřicet let scházejí nad šachovnicí pod mírně nadživotním válečným portrétem Winstona Churchilla. Anglický vdovec a jeho soupeř, Skot. A po několika zničených hospodyních – nová. Temperamentní Němka, kterou ti dva kdysi ve válce přece porazili. Dobře rozehraná partie Stefana Vögela. A na scéně Mošova výsostného divadelního teritoria tři legendy brněnského divadla: Jaroslav Dufek, Zdena Herfortová a Ladislav Lakomý. Po premiéře jim vestoje tleskali tentokrát i kritici. Z nevraživých situací vykouzlili ti tři odpuštění lidských slabostí motivovaných možná i společenskou nedoceněností. A zvrátili dějiny. Po rozvratu bojové morálky spojeneckých veteránů Freda Kowinského a Walta – nejenom při malých a velkých rošádách se dokonce podváděli – se vítěznou mocností přece jen nakonec stala třetí říše, zastoupená paní Rosalindou Hundsheimovou, která si pány dokonale omotala kolem prstu. Sluší se podotknout, že to nevadí ani Winstonovi na zdi, ozbrojenému sovětským samopalem s talířovým zásobníkem. Dejž pánbů, aby ti tři nebyli pro jeviště spolu přemluveni naposledy. Sluší jim to náramně!
Tři legendy sehrály partii jímavě i s humorem
Lenka Suchá 6. leden 2011 zdroj Brněnský deník
Inscenace Dobře rozehraná partie nabízí zážitek z hereckých výkonů Jaroslava Dufka, Ladislava Lakomého a Zdeny Herfortové
Už dlouho dopředu slibovalo Městské divadlo Brno ve své poslední premiéře roku 2010 konverzační komedii Dobře rozehraná partie, velký návrat tří hereckých legend. Jaroslav Dufek, Ladislav Lakomý a Zdena Herfortová v inscenaci soudobého rakouského dramatika Stefana Vögela skutečně dokázali, že ani po letech ze společné souhry na jevišti nic neztratili. Příběh ze života tří penzistů různých charakterů obdařili letitými zkušenostmi, nenuceným civilním projevem i správným timingem svižných replik.
Režisér Stano Slovák nejvíc těžil právě z hereckých výkonů, takže pozornost diváků soustředil na dialogy a jednání postav. Funkčně strohá scéna Jaroslava Milfajta přesně evokuje pokoj sedmdesátiletého morouse. Válečný veterán Fred Kowinski v něm žije po smrti své ženy sám, odmítá vycházet ven, komunikovat s okolím a čas tráví převážně vzpomínkami na válku pod obří fotografií Winstona Churchilla na stěně. Nečekanou proměnu u něj způsobí až příchod rázné hospodyně Rosalindy Hundsheimerové, která zároveň nechtěně odhalí tajemství Fredovy šachové partie s dávným kamarádem Waltem.
Jaroslav Dufek nestvořil z postavy věčně „ubrblaného“ dědka přehnanou karikaturu, je přirozený a při svých nerudných výlevech často až neodolatelně směšný. Zdena Herfortová, která roli dostala od divadla jako dárek k životnímu jubileu, obdařila Rosie „hospodyňkovsky“ energickým nasazením, šarmem i ironií při jiskřivých dialozích s Fredem. „Velmistr zpomalených tahů“ Ladislav Lakomý dokázal i ve svých pouhých třech výstupech postihnout křehký charakter Waltovy duše a s vtipem ztvárnit některé nešvary stáří (nedoslýchavost, senilita).
Mozaiku postav vhodně doplnili také nešťastný Fredův syn Viktor Skála a Hana Kováříková jako dočasná hospodyně. Dvouhodinová inscenace Dobře rozehrané partie nabízí citlivý příběh stárnoucích lidí s humornými dialogy i hořkými až melancholickými pasážemi. Starším ročníkům nejspíš připomene některé okamžiky z jejich života a dodá i pozitivní poselství, že také v důchodovém věku je proč žít. A jako bonus přinese příznivcům brněnského divadla zážitek ze setkání tří hereckých legend, jejichž osudy se v uplynulých desetiletích opakovaně protínaly u „Mrštíků“ i v sousední Mahenově činohře.
Skvělá partie hereckých bardů
Iveta Macková 1. leden 2010 zdroj KULT
Premiéru Vögelovy Dobře rozehrané partie v režii Stano Slováka uvedlo Městské divadlo Brno v prosinci na jevišti Činoherní scény. Konverzační komedie představuje první hru současného rakouského autora a uznávaného kabaretiéra Stefana Vögela, který je považován za specialistu na témata mezilidských vztahů, jimž se věnuje i v dalších komediích. Děj Partie je situován do Anglie sedmdesátých let dvacátého století. Hra disponuje propracovanými a vypointovanými dialogy (překlad Magdalena Štulcová), které trefně vystihují individuální charaktery jednotlivých figur.
Hlavní postava, nepřístupný až tyranský anglický vdovec Fred (Jaroslav Dufek), je doslova postrachem svého okolí. Jednoho dne se za jeho dveřmi objevuje temperamentní a autoritativní Rosalinda, Němka s italskými kořeny, a život seniora se obrací naruby. Představitelkou Rosalindy je jubilantka Zdena Herfortová (nar. 1945), a právě pro ni byl tento titul vybrán. Třetím aktérem je neméně skvělý herecký nestor Ladislav Lakomý, který coby Walt dochází k Fredovi na partie šachu. Nelze nezmínit ani stejně bravurní výkon Gustava Skály, který ztělesnil Fredova syna Leonarda.
Samotné obsazení komedie garantuje vynikající herecké výkony založené na dokonalé jevištní mluvě, citu pro dynamiku slova, výraz a gesto. To vše herci o premiéře předvedli a odměnou jim byly zasloužené ovace spokojeného a bavícího se publika. Nelze nezmínit ani stejně bravurní výkon Gustava Skály, který ztělesnil Fredova syna Leonarda. Hrálo se v dekoracích funkční scény Jaroslava Milfajta, v kostýmech Andrey Kučerové dokreslujících postavy a z reproduktorů zněla atmosféru podbarvující hudba Karla Cóna.
Dobře rozehraná partie a opravdu dobré divadlo
Luboš Mareček 30. prosinec 2010 zdroj Mladá fronta DNES
V brněnském Městském divadle angažovali přední herce starší generace. A přesto nejde o výprodej hvězd, ale exkurz do časů mistrného herectví
Ten nápad má cenu zlata. Svést s odstupem více než dvou dekád na jeviště tři přední brněnské herce, jako se to stalo v novince Městského divadla Brno. Svižná konverzační komedie Stefana Vögela nese název Dobře rozehraná partie. Svými figurami ji táhnou Zdena Herfortová (1945), Ladislav Lakomý (1931) a Jaroslav Dufek (1934).
Komedie soudobého rakouského autora žijícího v Lichtenštejnsku nabízí fortelně sepsaný příběh dvou válečných veteránů, kteří spolu už léta hrají v šach. Nerudný vdovec Fred Kowinski, jemuž syn posílá neustále nové a neustále odrovnávané hospodyně, umí vycházet jen se svým starým kamarádem Waltem. Hádáte správně. Staré pořádky platí jen do dne, kdy dveře bytu ošuntělého sedmdesátníka rozrazí energická italská hospodyně Rosalinda Hundsheimerová s německými kořeny. Národnostní nevraživost druhé světové války a chmury opuštěného stáří jsou naráz přemostěny vitalitou této ženy.
Režie Stano Slováka je naoko nepřítomná. Ne že by si tady zkušení matadoři českého divadla dělali, co chtěli. Jen prostě každý jeden z nich s lehkostí a odzbrojující samozřejmostí vrhá do publika po metrácích originalitu a jedinečnost svého projevu, svojí mluvy i hereckého charizmatu. Tady jste prostě ve starém světě poctivého českého divadla, kde se nepřehrává ani zbytečně a prázdně neexhibuje. Perfektně zvládnuté řemeslo je tu dozdobené právě autenticitou, která všechny tři jmenované katapultovala na nejvyšší příčky tuzemského divadla.
A přitom tato jakoby sázka na jistotu nemusela vyjít. Oba pánové jsou senioři, se vším, co to v divadelním i životním provozu znamená. Kvantita bezchybně zvládnutého Dufkova partu by byla obdivuhodná také u herce o generaci mladšího. Slovákova inscenace se nezhroutila do pietního křepčení starců. Má perfektní tempo, výborně rýsované i temperované postavy, dialogy jsou tady vyprecizované do posledního slůvka. A to přiznejme, že jde skutečně „jen“ o zručnou konverzačku, která hranice dramatického umění nijak extra neposunuje.
Brněnská novinka Dobře rozehraná partie se nestala pouhým výprodejem „old star“. Je divácky nesmírně vděčnou a přitažlivou záležitostí (diváci své herce při premiérovém aplausu pozdravili vestoje). A je také paradoxně zajímavým exkurzem do časů mistrného (a zdaleka nejen brněnského) herectví.
Partie pro tři legendy v Městském divadle Brno
Pavel Gajdoš 21. prosinec 2010 zdroj České noviny
Dobře rozehraná partie sází na herecké výkony tří opravdových legend brněnské činohry, jejichž osudy se opakovaně vzájemně protínaly jak u "Mrštíků", tak v Mahenově činohře
Fred Kowinski je věčně nabručený stařec, vdovec který žije pod obřím obrazem Winstona Churchilla převážně vzpomínkami na boje ve válce. Tím se stal Jaroslav Dufek, jinak již řadu let člen Mahenovy činohry. Jeho Fred není schopen vyjít takřka s nikým, domácí posluhovačky, které mu shání a dotuje syn, dovádí úspěšně na hranici nervového zhroucení a k rychlému útěku. Jedinou výjimkou, kterou po svém boku Fred snese, je starý kamarád Walt, přicházející již třicet let každý čtvrtek na partii šachu.
Walt v podání Ladislava Lakomého je křehký, přiznaně starý, ale ne senilní, ani hloupý, ani přecitlivělý. Lakomý dal postavě životnost, nesklouzl ani náznakem k nešvaru karikatury stáří jako senility. Stejně tak Dufek zbytečně nepřehrává, tvaruje starého bručouna přirozeně a s gracií. Jednoho dne ale Fredův klid a jistoty překope kdo jiný, než žena. Nová hospodyně s německými a italskými kořeny, což je pro válečného veterána smrtící kombinace. Nebo naopak životodárná? Rozalinda, v energickém podání živočišné, ale přitom vkusné Zdeny Herfortové, se s Fredovou povahou nesmíří a pozvolna a nenápadně jej začne přetvářet a tvarovat.
Zdatným sekundantem tří hlavních protagonistů je Viktor Skála jako nešťastný zneuznaný syn válečného veterána Leonard Kowinski. Dívka - dočasná hospodyně je příjemným osvěžením díky novátorskému obsazení Hany Kovaříkové ze zpěvoherního souboru do činoherní role. Režie brilantní konverzační komedie soudobého rakouského autora žijícího v Liechtensteinsku Stefana Vögela se v dramaturgii Kláry Latzkové a Jana Šotkovského ujal Stano Slovák a přivedl do divadla v Lidické další oduševnělý kus moderní komedie.
Dobře rozehraná partie - herecký koncert brněnského tria
Kateřina Šebelová 17. prosinec 2010 zdroj Velká Epocha
Herecké výkony Dobře rozehrané partie jsou v provedení MdB skutečně výborně rozehrané. Situační komika si pohrává s osudy hlavních představitelů vcelku nemilosrdně a rozhodně je nešetří. Příběh je silný právě díky hvězdné trojici ústředních postav. Jaroslav Dufek byl správnou volbou pro nesnesitelně roztomilého penzistu a šachového podvodníka a v tandemu s Waltem v provedení Ladislava Lakomého tvoří výborně sehranou dvojici. Vše výtečně zhodnotí ženský element v podání Zdeny Herfotové jako hospodyně Rosalindy. Trojúhelník těchto tří herců je bezesporu hereckým koncertem. Roztomilou nesnesitelnost Jaroslavovi Dufkovi doslova jako diváci baštíte i s navijákem a ještě se u toho skvěle bavíte. Protipólem nesnesitelného penzisty Freda Kowinského je klidný a trpělivý Walt s okouzlujícím hlasem Ladislava Lakomého, který výbušnost svého spoluhráče efektivně tlumí. Zdena Herfortová, která se nakonec stane tou, o kterou se mezi oběma muži hraje, je ve své roli neodolatelná a šarmantní a nelze jí nic vytknout. Její temperament je prostě neuvěřitelný. Zoufalý syn Leonard v podání Viktora Skály srší emocemi, možná až příliš, ale ve své postavě to není na škodu.
Dobře rozehraná partie nabízí vtipné představení pro celou rodinu. Břitký humor, vtipné dialogy, skvělé herecké výkony a nasazení – to je koktejl, který graduje a udrží si vtipnou a dramatickou linku a spád až do konce. Říká se, že čím je víno starší a zralejší, tím lepší má chuť. V Dobře rozehrané partii to platí trojnásob. Důkazem je, že ne nadarmo si MdB Dobře rozehranou partii připravilo jako slavnostní silvestrovské představení.
Třikrát bravo aneb nevídaný herecký koncert
Jiří P. Kříž 14. prosinec 2010 zdroj Právo
Jaroslav Dufek, Zdena Herfortová a Ladislav Lakomý v moc Dobře rozehrané partii
Banální náčrt: dva staří kumpáni se každý týden už sedmatřicet let scházejí na šachových partiích: anglický vdovec a jeho soupeř, Skot. A po několika zničených nová hospodyně. Němka. Dobře rozehraná partie Stefana Vögela. K nedocenitelným patří ovšem nápad pozvat na jeviště Městského divadla Brno tři legendy brněnské scény. Jaroslavu Dufkovi, Zdeně Herfortové, Ladislavu Lakomému a jejich Dobře rozehrané partii tleskali po premiéře ve stoje všichni.
Válka ještě neskončilaSluší se připomenout, že režijně se mistrovskou trojku pokusil ukočírovat Stanislav Slovák a doprovodnými akordy podpořili herecký koncert ještě Viktor Skála v roli vdovcova frustrovaného synka, Hana Kovaříková coby další hospodyně, a také chlouba – Winston Churchill na portrétu v životní velikosti.
Tři protagonisté vykouzlili z nevraživých situací pochopení a odpuštění lidských slabostí motivovaných možná i společenskou nedoceněností. Nikdo se ale nemusí bát, že po zhlédnutí Partie bude muset přemýšlet o předsudcích válečné generace. Angličan, Skot a Němka s italskými kořeny jsou krásně živí. Jaroslav Dufek: sršatý a nevrlý vlastenec Fred Kowinski deptající všechny hospodyně a nepovedeného synka, i když úspěšného distributora vysavačů.
Od polských předků zdědil smysl pro slovanský šizunk. Dufek vodí Freda po jevišti v permanentních předinfarktových mrákotách. Zbylo v nich ale místo i na smutek. Bravo!
Ladislav Lakomý: úsporná a v roli Walta nádherně ztišená dikce i gesta jsou jeho odvěkou hereckou devizou. Také na něj má hospodyně Rosalinda Hundsheimerová blahodárný vliv. Dokonce opustí i národní chloubu – kostkovanou sukni. Vybavil svého mizerného šachistu jímavou a hrdou urážlivostí. Diváci s ním cítí. Bravo!
Když hraje ThálieZdena Herfortová: umí jako Hundsheimerová i v cholerikovi Fredovi oživit dobré mravy, přímo darwinovsky ho polidštit a mít holt nad chlapy navrch. Baba princmetálová, ale nebrání se míru. Ani v této roli není jednostrunná, i když by pohodlně být mohla. Jubilantka nepřipomínaného věku?! Inu – Thálie. Bravo. Dejž pánbů, aby ti tři nebyli pro jeviště spolu jen přemluvení a naposled. Sluší jim to!
Dobře rozehraná partie dostala v Městském divadle Brno zasloužený aplausový mat
Alena Kopečková 14. prosinec 2010 zdroj www.topzine.cz
Městské divadlo Brno u příležitosti významného životního jubilea herečky Zdeny Herfortové uvedlo komedii Dobře rozehraná partie.
Jako naprosto perfektní bych zhodnotila výkon skutečného penzisty Ladislava Lakomého, jakožto Walta, Fredova kamaráda z války a zároveň jeho šachového parťáka, označovaného velmi vtipně velmistrem zpomalených tahů. Zdena Herfortová po celou dobu hry zářila a sršela tím správným hospodyňkovským nasazením a Jaroslav Dufek ztvárnil svého penzistu do puntíku přesně. Dobře rozehraná partie o čtyřech dějstvích a se skvělým obsazením je určitě to pravé pro chladné, nejen prosincové večery. Kdo má chuť se odreagovat a pozřít trochu nadsazené reality, nechť určitě zavítá do Městského divadla Brna na Dobře rozehranou partii. Nebude litovat.
