Všemocný pan Krott

Všemocný pan Krott

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra5. říjen 2013
  • Délka představení2:30 hod.
  • Počet repríz23
  • Derniéra20. listopad 2015

Rekviem za nesmrtelného

Martin Walser (1927), autor dvou tuctů románů a řady divadelních a rozhlasových her, patří mezi nevýznamnější představitele německé poválečné literatury. Velkou pozornost vyvolává netoliko spisovatelskou aktivitou, nýbrž i jako pravidelný účastník veřejných a politických debat, který se nevyhýbá kontroverzním a choulostivým tématům. Podle ankety politického měsíčníku Cicero z roku 2007 je druhým nejvlivnějším německým intelektuálem – hned po papeži Benediktu XVI.

Mimořádně vydařená černá komedie o „všemocném“ panu Krottovi, jenž už se může srovnávat pouze s Bohem, je satirickým podobenstvím o kapitalismu, který ne a ne zemřít. Starý finanční magnát Krott tráví sklonek svého života na terase luxusního vysokohorského hotelu společně se svou ženou Elfičkou a její sestrou a sokyní Mafaldou. Pečují o ně číšník Ludvík, jeho žena Róza a jejich syn Jenda. Krottovým životním krédem vždy bylo, že se všechno musí vyplatit. A protože ví, že on už se světu nevyplácí, čeká na někoho, kdo by s ním konečně zúčtoval. Jeho odpůrci však k němu mají pořád příliš velký respekt. A tak se v apartmánu této živé mrtvoly pouze hromadí rakve s ostatky jiných... Hra měla premiéru v roce 1964 ve Freie Volksbühne v Berlíně. U nás se dosud nehrála. Inscenace Všemocného pana Krotta v překladu Jiřího Stacha a v režii Hany Burešové bude tedy mít na jevišti MdB českou premiéru.

Autor

  • Martin Walser

Asistent režie

Překlad

  • Jiří Stach

Kostýmy

  • Zuzana Štefunková-Rusínová

Scéna

  • Tomáš Rusín

Hudba

  • Vojtěch Spurný

Dramaturgická spolupráce

Mafalda

Jenda

Selzhammer/Strick

KROTTOVA DOBA UŽ MINULA

Kateřina Slámová Bartošová 1. listopad 2013 zdroj Lidové noviny

Velebím svou dobu, ale moje doba už minula. Jsem na tom jako libra pomerančů v únoru…, štká Krott ve své ranní modlitbě v úvodu hry a vzápětí se ptá, proč jej nikdo neodstraní, když už se nevyplatí. Postava Krotta bývá interpretována jako metafora kapitalismu, jenž se vyčerpal, odstranit ale nejde. Výstižně ale v programu k inscenaci podtrhuje obecné rysy absurdního divadla obsažené ve hře Václav Cejpek, když upozorňuje na to, že je Krott univerzálnějším obrazem frustrací.

Herecky jsou jako nejvýraznější karikatury postavené Krottova žena Elfička (Irena Konvalinová) a její sestra a sokyně Mafalda (Lucie Zedníčková). Obě s komicky podtrženým třesem těla, Elfička dětinská, submisivní, Mafalda dominantní, se stopami někdejší krásy a vyzývavosti. Méně nadsazené jsou postavy Krotta (Jan Mazák) a číšníka Ludvíka (Michal Isteník), které stojí více na slovním humoru. Krott pobaví cynismem, výrazně prvoplánověji i směšnou vášní k mladé číšníkově ženě Róze. Manažera Selzhammera i odboráře Stricka, čekající na přijetí u Krotta, hraje Viktor Skála, kterému se daří střih mezi revolučním odhodláním (bez přítomnosti Krotta) a ustrašenou defenzivou před jeho tváří. S ním a s postavou Rózy vstupuje do inscenace nejsilněji prvek parodie (sociální témata předkládaná s vážností červené knihovny, afektovaná gesta).

V kontextu naší současnosti vyznívá všemocný Krott jako absurdní obraz prázdnoty za bohatstvím, prázdnoty za mocí.

  

RECENZE: VŠEMOCNÝ PAN KROTT

David Kroča 22. říjen 2013 zdroj ČRo3 – Vltava

V české premiéře uvedlo Městské divadlo v Brně na své Činoherní scéně hru německého dramatika Martina Walsera Všemocný pan Krott. Černou komedii v překladu Jiřího Stacha a za dramaturgického dohledu Štěpána Otčenáška s brněnským souborem nastudovala hostující režisérka Hana Burešová. Podrobnosti o inscenaci této u nás dosud neznámé hry přináší ve své recenzi náš spolupracovník David Kroča.

Německá premiéra hry Všemocný pan Krott s podtitulem Rekviem za nesmrtelného proběhla už na konci roku 1963, tedy ve stejné době, kdy na české jeviště poprvé vstoupila Zahradní slavnost Václava Havla. Oba tituly spojuje nejen doba vzniku, ale i poetika absurdní dramatiky. Na jevišti Městského divadla v Brně jako by znovu ožila zlatá šedesátá léta s jejich uměleckou nespoutaností a smyslem pro společenskou satiru. 

Režisérka Hana Burešová inscenuje text Martina Walsera jako groteskní parabolu, v níž jde o nadčasovou karikaturu společnosti, která si zakládá na blahobytu. Modelový obraz světa, v němž vládne kapitalismus, představuje terasa luxusního vysokohorského hotelu. Pod alpskými vrcholky tu tráví své stáří finanční magnát Krott. Společnost mu dělají manželka Elfička, její sestra a nejspíš i sokyně v lásce Mafalda a číšník Ludvík se svou rodinou. Absurdita situace spočívá v tom, že Krott vlastně jen čeká na smrt, která však ne a ne přijít. Ačkoliv investuje do nemyslných projektů a celý den pasivně proleží na skládacím lůžku, rozjetý byznys funguje a podlomené zdraví slouží. Krott si zkrátka může dovolit cokoliv, a tak žije v blahobytu, zatímco jeho ideoví odpůrci končí v rakvích, které se na hotelové terase povážlivě hromadí.

Ironii a černý humor cítíme už z výtvarné podoby inscenace. Autor scény Tomáš Rusín akcentoval malebnost a exkluzivitu dějiště fotografií alpských štítů na horizontu, kostýmní výtvarnice Zuzana Štefunková−Rusínová maskuje zbohatlíky do podoby živých mrtvol, jejichž nezbytnými doplňky jsou monumentální paruky nebo na krku chrastící šperky. Zásadní porci absurdity ovšem servíruje režisérka Burešová s pomocí stylizovaného herectví, v němž se komika rodí z napohled vážných situací. Všemocný Krott Jana Mazáka má energii nezdolného investora, ačkoliv jeho bohorovné monology občas skončí srdečním záchvatem a během více než dvouhodinové inscenace takřka nevstane z lehátka. On opravdu může cokoliv, ale jsou okamžiky, kdy je nám ho líto a spíš jej litujeme, než obdivujeme. Platí to zvláště při pohledu na jeho společnice. Manželka Elfička v podání Ireny Konvalinové a švagrová Mafalda Lucie Zedníčkové jsou obludné stařeny, jejichž vizáž prozrazuje, že ani sebelepší péče stárnutí nezastaví, ba někdy může působit i kontraproduktivně. Nejzajímavější postavu inscenace vytváří Michal Isteník v úloze číšníka Ludvíka. To není ušlápnutý poskok, jehož úkolem je pouze nosit jídlo a pití, ale hotový manažer. Jakkoli musí občas sklopit hlavu a zahodit pocit důstojnosti, je to on, kdo má na Krotta největší vliv a až nebezpečně tak zasahuje do osudů jiných. A právě Ludvík demonstruje hořkou a nadčasovou pravdu, že být sluhou na správném místě se zkrátka vyplácí.

Hořká komedie Všemocný pan Krott je nepochybně dramaturgický objev a na jevišti Městského divadla v Brně také vkusná a poučná zábava.

  

VŠEMOCNÝ PAN KROTT V KOMEDII ČERNÉ JAKO KÁVA

Kateřina Šebelová 18. říjen 2013 zdroj www.velkaepocha.sk

Černá komedie Martina Walsera Všemocný pan Krott s podtitulem Rekviem za nesmrtelného byla poprvé po padesáti letech od svého vydání uvedena i v České republice, tentokrát na jevišti Městského divadla Brno. Hostující režiséra Hana Burešová neváhala spolu s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem oprášit u nás takřka neznámého německého autora Martina Walsera.

Martin Walser v ději, který doslova dýchá atmosférou šedesátých let, jasně ukazuje, že je skutečným mistrem absurdního dramatu. Nevybíravě si libuje v Krottově samolibosti, a navíc ji ještě více podporuje v chování ostatních postav. Krott, který jako komická figurka bojuje o to, aby s ním někdo skoncoval, se v tomto neúspěšném boji doslova utápí a ve svém zoufalství investuje do směšných a prodělečných, často charitativních projektů, které kupodivu (a k jeho zlosti) přinášejí zisk. Odpůrci Krotta (výbojný odborář Strick a Selzhammer) však nedokážou s touto figurkou zúčtovat a namísto Krotta, který touží po svém zániku, končí v rakvích oni. A rakve se nebezpečně vrší a vrší… Krott je zde paralelou na blahobytný kapitalismus, který nelze zničit.

Pitoreskní herecká mozaika

Jan Mazák ztvárňující Pana Krotta si svoji roli doslova užívá. Jako nesnesitelný požitkářský dědek s načesanými vlasy dovede bavit po celou dobu inscenace. Tu a tam si vystřelí z pušky, jinak však ve svém křesle sedí a sedí a svou přesvědčivostí podává skvělý výkon.

Na výbornou obstojí i číšník Ludvík, kterého ztvárňuje Michal Isteník. Isteníkův Ludvík je pochopitelně vždy připraven, vkusně upraven a nachystán k dispozici pro svého pána (který ho samozřejmě štědře platí), aby s ním ale jen jemně polemizoval, ale hlavně mu ve všem lichotil a pochleboval. V této pokrytecké a falešné póze Michal Isteník exceluje.

Mozaiku dokreslují Lucie Zedníčková v roli Mafaldy – lačné stárnoucí milenky a švagrové – a Irena Konvalinová jako věrná a komicky žárlící manželka. Kromě hereckého umu divák žasne nad maskérským uměním, které obě herečky změnilo téměř k nepoznání. Samozřejmě dobrou práci odvádí i Radka Coufalová jako Ludvíkova žena Róza, žijící si svůj marný sen o synově muzikantské budoucnosti, a také jejich mladičký a nerozhodný synek Jenda v podání Vojtěcha Blahuty. Viktor Skála, který ztvárňuje oba Krottovy hysterické oponenty Stricka a Selzhammera, podává až infarktově vyčerpávající výkon. V tomto cholerickém výlevu může mít divák až strach o hercovo zdraví…

Režisérka Hana Burešová se svým týmem vsadila na dobrou kartu – dramatik Walser má i po desetiletích co nabídnout.

  

VŠEMOCNÝ KROTT

Vladimír Čech 12. říjen 2013 zdroj Týdeník Rozhlas

Pražské režisérce Haně Burešové již roky připadá čest svou inscenací zahajovat sezónu Městského divadla Brno. Nyní v tandemu se svým manželem, dramaturgem Štěpánem Otčenáškem, nabídla Všemocného pana Krotta Rekviem za nesmrtelného z pera šestaosmdesátiletého Martina Walsera, jednoho z nejvýznamnějších představitelů německé poválečné literatury.

Nejkvalitnější složkou brněnského nastudování jsou skvělé herecké výkony, jejichž společným jmenovatelem je satirický škleb. Snad nejtrefnější mírou nadsázky profiluje Mafaldu, Krottovu švagrovou, Lucie Zedníčková. Krok s ní bezpečně drží Irena Konvalinová jako Elfička, Krottova žena. Pana Krotta, jenž se ve své bezbřehé nabubřelosti může srovnávat pouze s Bohem, vytváří Jan Mazák, přičemž zrůdnost své postavy zdárně sráží dědkovskou žoviálností. Z dalších aktérů připomeňme ještě alespoň Michala Isteníka v roli Ludvíka, číšníka, který se synem a manželkou pečuje o Krottovu rodinu upoutanou na invalidní vozík, a Viktora Skálu ve dvojroli Selzhammera a Stricka.

  

ZÁBAVNÝ SVĚT ZLATÝCH ŠEDESÁTÝCH

Milan Uhde 8. říjen 2013 zdroj www.nadivadlo.cz

V Městském divadle v Brně uvedli 5. října komedii Martina Walsera Všemocný pan Krott. Hostující režisérka Hana Burešová a její dramaturg Štěpán Otčenášek pro ni sáhli do hloubi šedesátých let a myslím, že se nezmýlili. Nepíšu recenzi jejich inscenace, na to jako spolupracovník divadla nemám právo. Chci jen zaznamenat, že jsme se v premiérovém hledišti spontánně smáli a černý humor hry si vychutnali.

Titulní hrdina hry i ostatní postavy dýchli na mě atmosféru doby svého zrodu. Pan Krott je oživlý nápad, žádná živá postava: kapitalistický princip, že žít si zaslouží jen to, co se vyplácí, uplatňuje nejen na své okolí, ale i na sebe, a protože dospěl k závěru, že se sám nevyplácí, snaží se najít někoho, kdo by jej zabil. Jenže to se mu nedaří. Umírají lidé z jeho okolí, rakví v pozadí scény přibývá, ale ačkoli ten všemocný boháč některé uchazeče o přijetí provokuje záměrnými průtahy k nepříčetnému hněvu, v odhodlání k vraždě selhávají.

Pan Krott záměrně investuje do charitativních a jiných ztrátových podniků, jenže podle zákona schválnosti všechny prosperují a přinášejí zisk. Systém, na jehož vrcholu ten tvor stojí, není odstranitelný, ale autor to sděluje s černým humorem, který znamená, že se se stavem věcí smířil a nesní o jeho zlepšení nebo odstranění. Baví se jím, i když hořce. Pan Krott je zrůdička, stejně jako ztělesněná podřízenost, totiž jeho oddaný číšník Ludvík. Pitvorná je i Ludvíkova žena Róza posedlá představou o umělecké budoucnosti svého syna. Ten se však rozhodne pro číšnictví. Pitvorný je i „odborář“ Strick, jehož vzpurné chování plynule přejde v přizpůsobivé. Nikoho nelze brát vážně, ale i to, že je Krott nebezpečný, pojednává hra s pobaveným nadhledem.

Herci se skvěle vyřádili. Teprve cestou domů jsem si uvědomil, v čem byl podle mě příznačný pohled autora šedesátých let a proč jej na jevišti prožíváme tak nostalgicky: dnešní spisovatel se pohledem na svět tak pěkně bavit neumí a zřejmě ani nemůže. 

  

PANE BOŽE, ODPUSŤ, ŽE PODNIKÁM I ZA TEBE

J. P. Kříž 8. říjen 2013 zdroj Právo

Kdyby měl Všemocný pan Krott u nás takřka neznámého Martina Walsera premiéru v době stuttgartského uvedení (1963) – a mohl ji mít, protože Jiří Stach ho přeložil o čtyři roky později na prahu pražského jara, psalo by se o obrazu zahnívajícího kapitalismu, o kořistnosti titulní postavy deptající odborové předáky, podřízené i rodinu.

Němec od Bodamského jezera se nám za normalizace ztratil. Autora ve světě uznávaného objevil teprve Štěpán Otčenášek. Velkého podnikatele a průmyslníka Krotta připravil pro Hanu Burešovou a ta ho věnovala Městskému divadlu Brno.

Máme tu čest cítit se kapitalismem znovu dotčeni, i když důvěrně známe jen jeho českou veksláckou formu. Stačí to ale, abychom ironii Walserova textu pochopili se vší záměrnou, místy až obludnou absurditou modelového dramatu o člověku-lidumilovi, který dosáhl všeho, daří se mu, na co sáhne, a v neměnném dostatku už jenom čeká na smrt. Ta ale nepřichází a jemu nezbývá než považovat se za vyvoleného řídit svět – včetně Boha. Mrtvoly všech se požehnaně kupí v rakvích na terase Krottova alpského sídla, zatímco on v touze po smrti kvete, smilní, vilní, slintá a chystá další úspěšné projekty: výstavbu sauny u Rudého moře, sítě zmrzlinových stánků v Grónsku nebo přístavu a doků na Sahaře.

Absurditu činů, řečí a reality vrátila Burešová mistrovsky, tak trochu s brechtovským štychem, do stylu divadla 60. let. Kostýmními karikaturami a maskami podtrhla hořkou a tragikomickou grotesknost Zuzana Štefunková-Rusínová. Fotografií alpského velehorského pásma na horizontu pak magickou realitu přiblížení božstvu stvrdil Tomáš Rusín.

Z přihrádek a rejstříků absurdní vážnosti v mozaice výsměšného celku čerpají i herci: Jan Mazák v roli z lehátka svět řídícího Krotta, obklopeného stejně nehybnými a již jen položivými monstry – manželkou Elfičkou (Irena Konvalinová) a její sestrou, kdysi možná erotickou inspirací Mafaldou (Lucie Zedníčková).

Vlastní identitu popírá ve službě u Krotta číšník Ludvík Grübel (Michal Isteník) a v jeho šlépějích i domnělý syn Jenda (Vojtěch Blahuta). Výlupkem hrbení se před vrchností je odborář Strick Viktora Skály. Do závoje sebeklamu o možném vítězství dobra a lásky nad lží a nenávistí se halí Ludvíkova žena Róza Radky Coufalové.

Walserův kapitalismus nezahnívá. Krott odhaluje a dokládá jeho rozkvět a nezdolnou sílu. A Bůh? Ten je přece dávno mrtev.

  

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->