DON JUAN VE VÝPRAVNÉ SHOW SVÁDÍ JAKO O ŽIVOT
Kateřina Šebelová 27. květen 2014 zdroj www.velkaepocha.sk
Mnohými dlouho očekávaný muzikál Don Juan, který vytvořila „pražská“ autorská čtyřka Patejdl, Hubač, Krečmar a Hrdinka, slavnostně spatřil světlo světa na prknech Hudební scény brněnského Městského divadla 17. května 2014. Světovou premiéru tohoto původního českého muzikálu o nenapravitelném svůdníkovi režíruje Petr Gazdík.
Český autorský tým na výpravném muzikálu pracoval několik let. Společně už mají tvůrci „brněnského“ Dona Juana za sebou veleúspěšný muzikálový kousek Jack Rozparovač, který se na scéně Divadla Kalich reprízuje od roku 2007 a úspěchy slaví také po světě (Japonsko). Výsledkem brněnského počinu je dávka romantiky, humoru, pomsty, nenávisti a také jisté dramatičnosti, která však s původní literární předlohu španělského spisovatele a kněze Tirso de Moliny zachází zlehka. Samotný leitmotiv inscenace, tedy milostné avantýry a bouřlivý život nezkrotného hříšníka, zůstává plně zachován.
Výpravná scéna se vším všudy
Scéna Petra Hlouška přivádí diváky do Sevilly 17. století. Atmosféru tehdejší doby lze cítit v každém detailu, v kulisách šlechtických domů, ulicích Sevilly nebo klášteře, kam se Don Juan uchýlí před světem. Scéna je dynamická, často se mění a udržuje diváka v příjemném napětí. Mezi další bonus inscenace patří vkusné a do své doby i atmosféry dobře zasazené kostýmy Elišky Ondráčkové. Kostýmy jsou precizně propracované a jednotlivým postavám dodávají ten pravý šmrnc. Choreografka Lucie Holánková servíruje divákům svěží porci tanečních čísel v hudebním doprovodu orchestru, který má pod taktovkou Dan Kalousek. Šermířská čísla nepostrádají preciznost a akci, a přitom ději dodávají na efektivitě. Výpravná show, která se na jevišti odvíjí, šlape ve zběsilém rytmu rozbouřeného života svojí hlavní postavy.
Hudba Vaša Patejdla tvoří příjemnou a nevtíravě výraznou složku muzikálu. Podbarvuje jednotlivé scény, pracuje s emocemi. V kombinaci se živým orchestrem splňuje svůj úkol na výbornou. Co se textů týče, ty někdy působí křečovitým až úsměvným dojmem, což u textařského barda Krečmara překvapí.
Herecké obsazení nezklamalo
Dušan Vitázek ztvárňující Don Juana byl každopádně sázkou na jistotu. Nechybí mu šarm svůdníka ani rozháranost hlavní postavy vláčené osudem. Jeho vášnivost, emotivita a nespoutanost činí z jeho Don Juana nezapomenutelný zážitek. Jakub Uličník jako Sganarel, tedy Juanův sluha, je zase ze zcela jiného soudku. Sluha, který je nešťastný ze svého pána, kterého má ale zároveň i rád, tu působí jako moudrý blázen. Sganarela ve ztvárnění Jakuba Uličníka si divák užije do poslední chvilky. Uličníkovi nechybí ostrovtip ani komicky tragická póza. Prostě tyto tragikomické role herci jeho formátu sedí jako ulité. Z ženských představitelek oslní zcela zaslouženě Viktória Matušovová v roli nevinné Féliciany. Po pěvecké i herecké stránce skvělá podívaná. Matušovová se dovede s lehkostí situovat z rolí ztrápených žen do rolí sebevědomých svůdnic. Samozřejmě tempu hry dodá energii téměř vždy sehraná company. Příjemné bylo vidět i Alenu Antalovou po odmlce opět na jevišti.
Don Juan servírovaný „pražským“ čtyřčlenným autorským týmem nabízí efektní a výpravnou podívanou plnou romantiky, výborné hudby plné života, skvělých tanečních i pěveckých výkonů a barevných kostýmů. Drama člověka, který si užíval všeho, co mu život nabídl, a přitom se nebál ani Boha, však nabízí i jiný, nadčasový úhel pohledu. Vykresluje prototyp dnešního člověka, který se chová v životě podobně jako Juan. Je nutno však mít na paměti, že čím kdo zachází, tím také schází. Don Juan nezklame, pobaví, a bezpochyby bude patřit k hitům současné muzikálové produkce Městského divadla Brno.
Kateřina Šebelová, www.velkaepocha.sk, 27. 5. 2014
Překvapení konce divadelní sezóny – brněnský Don Juan
Vítězslav Sladký 21. květen 2014 zdroj www.musical-opereta.cz
Dramaturgie Městského divadla v Brně se dlouhodobě snaží vedle „světových muzikálů superlativů“ každoročně zařadit do repertoáru také původní českou autorskou novinku. Bez tohoto invenčního přístupu by diváci na Hudební scéně nezhlédli řadu pozoruhodných titulů, například Zahradu divů, Nanu, Odysseiu, Peklo, Markétu Lazarovou, Singoallu, Muchovu epopej nebo Divou Báru. Letos tuto dramaturgickou řadu obohatil výpravný muzikál Don Juan z pera hudebníka Vaša Patejdla, scenáristy Ivana Hubače, textaře Eduarda Krečmara a producenta Martina Hrdinky. Inscenace, od níž možná mnozí nečekali příliš, velmi příjemně překvapila a stane se patrně žolíkem letošní muzikálové sezóny.
Řeklo by se – proč zrovna Don Juan? Vždyť téma potrestaného prostopášníka už ztvárnilo tolik tvůrců, v oblasti hudebního divadla dokonce samotný Mozart, svojí „operou oper“, Donem Giovannim. Nový muzikál se slavnými předlohami nesoupeří, nýbrž nabízí nový pohled na známé téma a vypráví populární příběh poutavým, svižným a srozumitelným jazykem, což je velkou zásluhou zejména dramaturgyně Kláry Latzkové a režiséra a autora úpravy Petra Gazdíka, kteří původní libreto výrazně zdivadelnili. Přitom děj ani nemuseli přesouvat kamsi na městskou periférii, do rómského ghetta nebo tovární haly, jak bychom dnes možná s hrůzou očekávali, ale ponechali jej v Seville 17. století a nabídli divákům přesně to, co od podobných produkcí očekávají: známý příběh, příjemné písničky, hezkou výpravu, přesně vyváženou porci romantiky a dramatu, a hlavně velkou špetku humoru. Vše samozřejmě v perfektním provedení.
Vašo Patejdl hudebně v Juanovi navazuje na své úspěšné muzikály, zejména Adama Šangalu a Jacka Rozparovače. Koneckonců, ústřední píseň nového díla motivicky na Jacka odkazuje. Nápadité a dobře zapamatovatelné skladby pro velký orchestr velmi obratně zaranžovali Karel Cón s Martinem Wiesnerem, kteří společně s dirigenty Danem Kalouskem a Jakubem Žídkem znovu prokázali, jak důležitá je pro muzikál hudební složka a jak obrovský rozdíl je mezi živým hudebním doprovodem a nahrávkou. Jejich přínos pro úspěch představení považuji vedle již zmíněné dramaturgické úpravy za zcela zásadní. Tradičně kvalitní texty napsal Eduard Krečmar – jeho verše zní libozvučně, vítězně bojují s naivismy, dodržují temporytmus, co víc si přát. Režie Petra Gazdíka vychází z evropské muzikálové tradice v tom nejlepším slova smyslu – inscenaci dal řád, napětí i švih, zejména první dějství je výbornou podívanou, která může konkurovat titulům daleko známějším. Rovněž Lucie Holánková naplnila choreografie jak taneční líbivostí, tak i celou řadou originálních pohybových prvků. Nápaditá scéna grafického designera Petra Hlouška se neustále proměňuje a přispívá k napětí na jevišti, podobně povedené jsou návrhy kostýmů Elišky Ondráčkové, která zejména pro ženské představitelky hlavních rolí navrhla šaty až marnotratně velkolepé.
V titulní roli se premiérovému publiku představil Dušan Vitázek (alternuje Petr Gazdík), svůdník každým coulem, který si řadu podobných charakterů na brněnské scéně již zahrál. Charismatický herec s jistým pěveckým i hereckým projevem, jen jsem měl pocit, že v řadě předchozích inscenací byla jeho čeština už lepší. Herecky snad nejvděčnější postavou muzikálu je postava sluhy Sganarela, jemuž tvůrci napsali celou řadu komických kreací a charakterově jej umístili někam mezi oddaného Sancho Panzu, mazaného Truffaldina a vypočítavého lazebníka. Jakub Uličník se této role zhostil skvěle, jednoznačně šlo o jeden z nejlepších výkonů premiérového večera. Jeho Sganarel je tu komediálně přitroublý, tu filozofující, tu prospěchářsky přemýšlející. Výborně zpívá, hraje i tančí. Podobně zazářila Viktória Matušovová, smyslná zrzka, naprosto ideální představitelka Féliciany. Všestranný talent, o kterém ještě hodně uslyšíme. V ústraní ovšem nezůstala ani Ivana Vaňková (inkvizicí zkoušená Isabela a následně jeptiška Elvíra), Jiří Mach (uhrančivý Flavio), roztomilá Marta Matějová (Petronila) či herecky výrazná Alena Antalová (Clara). Role otců Juana a Féliciany s noblesou ztvárnili Miloslav Čížek a Martin Havelka. V úloze až komicky žádostivé Luisy na sebe upozornila pozoruhodnou kreací Barbora Remišová. Pochvalu zaslouží i další představitelé větších i menších roliček a celá company – vše šlapalo jak má, ve strhujícím hudebním i tanečním tempu.
Nedlouho před tím, než jsem odjížděl na premiéru Dona Juana, jsem si v jisté divadelní společnosti posteskl, že už jsem v divadle dlouho neviděl „něco hezkého“. Kus, který by mě nenutil tři hodiny přemýšlet, inscenaci, jíž by tvůrci bez hlubšího smyslu neposouvali v době i místě konání. Přitom profesionální a nápadité divadlo. Brněnský Don Juan moje představy o dobrém hudebním titulu naplnil, v mnohém možná i překonal. Divácky nabízí alternativu i konzervativněji laděnému opernímu publiku, jež je mnohdy už znechuceno momentálně módními režijními výstřelky. Nearchaická, ale pěkná inscenace, která pohladí po duši.
Pražský Don Juan sklidil v Brně potlesk vestoje
Miroslav Homola 18. květen 2014 zdroj www.novinky.cz
Nadšené ovace a aplaus vestoje. Tak končila v sobotu v noci světová premiéra posledního zpracování příběhu legendárního svůdníka, milovníka a snad i sexuálního zvrhlíka, který je znám jako Don Juan.
Úspěch tragického příběhu nezkrotné touhy a sexuality se však dal očekávat. Představení totiž vznikalo skoro sedm let v osvědčené dílně pražských hudebních tvůrců Ivana Hubače a Vaša Patejdla, který je sice Slovák, ale žije a pracuje v Praze, písně texty opatřil již legendární Eduard Krečmar a o produkci se postaral zkušený Martin Hrdinka.
A aby měla čtveřice tvůrců dostatečnou pojistku profesionality provedení, pro premiéru i následující reprízování si vybrali režiséra, herecký, hudební i technický tým Městského divadla v Brně, který je považován za školu českého moderního muzikálu.
„Do Brna jsme s Donem Juanem moc chtěli. Ostatně většina zdejších tvůrců by ráda předvedla svá díla právě v brněnském Městském divadle, ovšem ne všichni to nahlas přiznávají. My jsme byli opravdu rádi, že jsme se se zdejším ředitelem Stanislavem Mošou dohodli a že jsme si také výborně rozuměli s režisérem představení Petrem Gazdíkem,“ sdělil Novinkám po představení Hrdinka.
Podle tvůrců Patejdla a Hubače bylo největší předností představení vyváženost děje, hudby, tance a zpěvu, což je největší problém, se kterým se autoři muzikálů nejčastěji setkávají.
„Je to vždy velké umění skloubit všechny tyto složky dohromady tak, aby jedna nerušila či nepřevyšovala druhou. A tady se to myslím podařilo,“ uvedl Hubač. Že ale nebylo vše tak bezproblémové, to přiblížil Patejdl.
Domluva po telefonu
„S režisérem Petrem Gazdíkem jsme se znali zpočátku jen na dálku, především prostřednictvím jeho práce. Na spolupráci jsme se domlouvali nejprve jen po telefonu. V té době byl totiž Petr vázán svými úkoly a prostě jsme na sebe neměli osobně čas. Brzo jsme však našli společnou řeč a začalo to klapat. Obrovská poklona a poděkování patří zdejšímu divadelnímu orchestru. Takové těleso mohou ostatní jen závidět. To porozumění doufám poznají i diváci, kteří na představení přijdou,“ poznamenal po představení Patejdl.
S „dědkem Krečmarem“, jak nestora české textařské scény nazývají, si přišli přiťuknout například i muzikanti Jožo Ráž, Bohuš Matuš a Richard Tesařík. Mezi hosty byla i módní návrhářka Beata Rajská, herec a režisér Ondřej Kepka a řada dalších osobností.
Úspěšná světová premiéra v MdB
Jaroslav Štěpaník 17. květen 2014 zdroj www.brnozurnal.cz
Postava Dona Juana, volnomyšlenkáře, rouhače, romantika i cynika, především sukničkáře, který se stal synonymem pro lamače ženských srdcí, jak uvádí písemný materiál Městského divadla Brno, „přímo vybízí k muzikálovému zpracování“. S tím lze beze zbytku souhlasit. Hned úvodem možno říci, že vedení divadla a jeho soubor si může přičíst společný úspěch s týmem autorů, kteří „věčnému“ příběhu vtiskli podobu soudobého muzikálu. Podařilo se! Světových premiér je na tuzemských divadelních scénách vcelku dost, za hranice republiky či jen z místa, kde se odehrálo, však pronikne málokteré dílo. Brněnský Don Juan nepochybně hradby města Brna překročí, a je pravděpodobné, že vykročí i dál. Znít v angličtině, měl by šance větší.
Napsat dobrý muzikál, zdánlivě lehkou múzu, není snadné. Spojit se musí tvůrčí autorský tým, který si rozumí a dokáže skloubit hudbu, dramatický text i verš v jednolitý celek tak, aby oslovil široký okruh diváků a posluchačů. Renomovaný tým stojící u vzniku Dona Juana netřeba představovat. Autor hudby: Vašo Patejdl, písňové texty: Eduard Krečmar, libreto: Ivan Hubač, producent: Martin Hrdinka.
Dílo zaujme od počátku svižným rytmem od úvodních tanečních čísel, hudba ve svém celku je citlivě vyvážená, rezonuje s dějem a textem, a co hlavně: nechybí melodie zapamatovatelné, chytlavé, bez nichž se dobrý muzikál zpravidla neobejde. Texty písní jsou výborné, nejedna může vystoupit z celku hry a oslovit v samostatném provedení.
Libreto představuje trochu jiného Dona Juana. Při zachování dobových kulis opouští příběh tradiční „mýtický kolorit“, akcent klade na psychologii hlavního hrdiny, bližší vnímání současného diváka. To vede k poměrně zásadní, avšak funkční korekci a změně „zažitého“ pojetí děje. Juanova promiskuita je vyložena citovým zklamáním, jak divák tuší, v podstatě fiktivním. Ostatně, pozdější silné citové vzplanutí přináší opět zklamání, ovšem nenaplněním „životní lásky“ jako důsledku tragické smrti. Zda by se Juan s „osudovou“ láskou oženil a společně s ní a kupou dětiček žil spokojeně do smrti, nebo po ránu zjistil, že ani ona není to pravé ořechové, může divák hádat. Don Juan tu není romantickou postavou na způsob někdejšího idolu – Fanfána v podání G. Philipa, spíše soudobým sexuálním štvancem hnaným potřebou dobýt území a ukojit puzení. Romantická stránka jeho letory zůstává zachována v percepci ženských protějšků. Ty umí omámit Juanova schopnost nepředstíraně vzplanout s upřímnou výmluvností přesvědčit o síle a opravdovosti citu, který ovšem po ránu vyprchá. Ženy pak jeho náručím procházejí tak trochu jako erotické figuríny. Děj muzikálu je srozumitelný, prezentovaný jednoduše, bez zbytečných odboček. Dynamicky, dramatickou zkratkou postupuje hudba s textem bez zbytečných prodlev k dramatickému vyvrcholení. Nevím, jak moc autoři škrtali či vyřazovali, hutnost díla však svědčí o tom, že se ubránili pokušení uplatnit vše napsané, třeba i to fakticky dobré, ubírající však na spádu děje. Výsledkem je i úměrná stopáž. Představení neunaví zbytečnou délkou, divák sleduje hru jedním dechem a v sedadle se zbytečně nevrtí.
Samozřejmě, že muzikál nemůže žít bez výborného souboru, a takový Městské divadlo Brno má!
Na předpremiérovém představení (16. 7. 2014) bylo publikum trochu „zakřiknuté“, v jeho průběhu zatleskalo aktérům sporadicky a váhavě. Závěrečný potlesk byl již spontánní a ve stoje. Don Juan se svým prvním divákům líbil.
Hlavního hrdinu ztělesnil Petr Gazdík, kterému náleží dvojí chvála: nejen za dobře zvládnutou roli, ale také za úspěšnou režii. Tomáš Sagher, tradiční komplementární roli sluhy humorem vyvažující děj i rozporuplnou postavu svého pána, zvládl beze zbytku. Z mužských rolí bych vyzvedl tradičně výborného Ladislava Koláře. (Píseň o synech v jeho podání je jednou z melodií a textů, které diváka osloví a snadno vklouznou do paměti.) Ženy měly v muzikálu o Donu Juanovi, jehož náručím vlastně jen v poklusu procházely, trochu méně příležitostí. Nejvíce v roli či spíše dvojroli „osudové ženy“, (byť možná zdánlivé), Svetlana Janotová. Zhostila se jí brilantně, uznání za dobrý výkon však náleží všem nejmenovaným, celému souboru, včetně hudby a všech, kteří se na přípravě podíleli.
Podle slov autora hudby V. Patejdla byl muzikálový Don Juan nabízen na více místech. Spolupráce s MDB vzešla mj. díky existenci zdejšího výborného souboru i z faktu, že brněnská muzikálová scéna jako jediná zaručovala představení s živou hudbou. Spolupráce autorského a realizačního týmu vyšla. Don Juan (světová premiéra 17. května v Brně) má šanci zaujmout nejen zde a v rámci republiky.
