Ráj

RÁJ

(…) Líbivou se stala třetí část muzikálového triptychu autorského tandemu Moša–Merta. (…) Varovný hlas míří k nebezpečí, už zase pociťovanému, že svět ovládnou roboti (…) nebo umělé bytosti řízené vyspělejšími, avšak krutými civilizacemi z jiných hvězd. (…) Žádné jiné divadlo se na konci druhého desetiletí 21. století nemůže pyšnit lepším, profesionálnějším muzikálovým souborem se stálým přílivem talentů. (…) V Ráji se objevil nový, a pronikavý: Viktória Matušovová bravurně zahrála, zazpívala a zatančila Oré, dívku, kterou hlavní hrdina, a samozřejmě zachránce lidstva, potká v dospělosti. Toho hraje přesvědčivě Lukáš Janota. Samozřejmě nechybí hvězdy: Zora Jandová, Ivana Vaňková, Markéta Sedláčková, Ladislav Kolář, Jakub Uličník… Hraje se v dokonalých kostýmech Andrey Kučerové. (…)

MUZIKÁL RÁJ METAFORICKY UKAZUJE, JAK BYCHOM SE MOHLI MÍT, KDYBY…

Čekání na nový muzikál z pera osvědčené autorské dvojice Stanislav Moša – Zdenek Merta, (…) se vyplatilo. (…) Ráj nás metaforicky přenáší do blízké budoucnosti, kdy naše osudy (možná) budou řídit stroje – počítače a roboti. (…) Obrovskou devízou nového díla je hudba Zdenka Merty. Opět dokázal zkomponovat výsostně muzikálovou muziku, ve které se prolínají různé žánry od hudby symfonické až po elektronickou. Zazní i několik působivých šansonů, pro Mertu typických, a také krásná klavírní sóla napsaná v různé obtížnosti pro tři generace klavíristů (herců). Celá kompozice se velmi příjemně poslouchá. Děj skrývá, jak jsme u Stanislava Moši zvyklí, celou řadu metafor a úvah, zároveň ale nepostrádá ani humor a nadhled. (…) Hlavní postavu onoho nadějného klavíristy ztvárnil během premiéry Lukáš Janota, zcela přesvědčivý ve všech odstínech své figury. Ať už se jednalo o zprvu povýšeného floutka, který má raději hudbu, než lidi, tak v dalších scénách muzikálu, kdy se příběh „trochu (ne)lidsky zvrhne“. O čtyřicet let starší stejnou postavu pak ztvárňuje charismatický Ladislav Kolář, jako vždy lidský a niterný. Krásný muzikální výkon předvádí coby desetiletý chlapec Martin Bajer. Pak je tu ovšem Viktória Matušovová, ohnivá Oré, hlavní ženská postava příběhu. Výborná zpěvačka i herečka s talentem na rozdávání. Temperamentní tanečnice, pro níž také začíná být život plný počítačů, robotů, nesmyslných příkazů a dokonce zákazu plodit děti čím dál nesnesitelnější. Další velkou, a hodně  netradiční muzikálovou postavou, je robot AM111, kterého při prvním uvedení mistrně sehrál Daniel Rymeš. Během celého večera absolutně nevypadl z pózy, co se týče gest, mimiky, robotické chůze a specifické řeči. Rozesmával i děsil, přičemž pochvalu si zaslouží i skvělé namaskování. V uhrančivou vědmu, nádherně zpívající Mertovy šansony nezaměnitelnou barvou hlasu, se proměnila Zora Jandová. (…) Dílu maximálně posloužila temperamentní, atraktivní a zejména výrazově přesná choreografie Michala Matěje. Jeden z nejlepších tanečních zážitků, který jsem v poslední době na české muzikálové scéně viděl! Scénograf Christoph Weyers si tentokrát vystačil s technicky jednodušším řešením. Dominantou scény jsou dřevěné tyče, lana a bílá plátna, jež dle potřeby ohraničují a vymezují prostor až k zadnímu jevišti, na kterém tentokrát hraje orchestr MdB, jako obvykle příkladně sehraný pod vedení dirigenta Dana Kalouska. Úspornější scéna působí zajímavě v kontrastu s nadčasovými kostýmy Andrey Kučerové, které jako by diváky odkazovaly z blízké budoucnosti až ke kořenům lidstva. Muzikál Ráj završuje autorskou trilogii Stanislava Moši a Zdenka Merty velmi působivě. Nabízí nejen zamyšlení nad světem, ke kterému nás mohou dovést často zneužívané moderní technologie, ale také dobře poslouchatelné melodie a doslova strhující a dynamická taneční čísla. (…)

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO PŘIPRAVILO RÁJ. MUZIKÁL POSTAVENÝ NA NEOTŘELÉ HUDBĚ A DYNAMICKÉ CHOREOGRAFII

(…) Pro Zdenka Mertu i Stanislava Mošu je typické, že (…) vytváří vlastní, neokoukané příběhy. Jinak tomu není ani v případě muzikálového Ráje, který uvedlo ve světové premiéře Městské divadlo Brno. Autoři se rozhodli stavět na nejmocnějším lidském fenoménu, ale zároveň také nejvíce užívaném motivu, kterým je struhující, bezmezná láska. Ocitáme se ve světě blízké budoucnosti ovládané novodobými technologiemi a záhadnou mimozemskou civilizací, která se na jevišti sice nikdy neukáže, přesto není pochyb o tom, že je všudypřítomná. Komunikovat však dokáže pouze za pomoci člověkem vytvořené umělé inteligence, která se zcela vzepřela svým strůjcům. Hlavní lidskou postavou příběhu odehrávajícího se čtyřicet let poté, co na Zemi došlo k záhadné katastrofě, je bývalý nadějný klavírista, nyní už stařec Ruden (Ladislav Kolář/Stanislav Slovák), kterého osud svede dohromady s malým chlapcem, který najde v troskách města funkční klavír. Chlapce jménem Malej (Lukáš Janota/Kristian Pekar) hudební nástroj natolik okouzlí, že na dlouhou dobu netouží po ničem jiném než hrát. (…) Žít ve světě ovládaném technologiemi ale začíná být stále těžší a těžší. Hlavní hvězdou Ráje je bezesporu hudba. Zdenek Merta vytvořil strhující, rytmické skladby, které spolu s chytlavým textem tvoří nejvýraznější prvek celého příběhu. Choreograf Michal Matěj tentokrát herce nešetřil, taneční vystoupení (…) zapůsobí svojí živočišností, dynamikou, nespoutaností. (…) Jeviště rámují dřevěné tyče zasazené do země, které lze vysouvat, díky čemuž je možné prostor jednoduše upravovat. (…) Scéna tak výtečně ladí s fantaskním prvkem příběhu. (…) Nejlepší herecký výkon nelze připsat nikomu jinému než Danielu Rymešovi, který se v muzikálu objevuje v roli vyspělého robota. Nacvičené, lehce strnulé pohyby spolu s výtečně namaskovanou tváří jsou opravdu působivé. (…)

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO PŘEDSTAVILO RÁJ (…)

Původní fantasy muzikál autorů Stanislava Moši a Zdenka Merty při premiéře 8. února sklidil aplaus diváků, zaujal příběhem, hudebním zpracováním i nasazením všech účinkujících. (…) Záměrem tvůrců je podnítit k zamyšlení nad lidským jedincem, společností a jejím stavem, možnými riziky. (…) Silně výrazový zpěv, dynamický taneční projev, rituály, mísící se projevy rezignace a odporu posléze nacházejí sjednocující i symbolické vyústění. Rájem jako finálním dílem volné trilogie uvedli autoři do života nosný muzikálový příběh s myšlenkou, zajímavým dějem, výbornou hudbou. Inscenaci připravil osvědčený realizační tým za režie autora libreta Stanislava Moši. Uznání náleží orchestru pod taktovkou D. Kalouska. Na scéně Ch. Weyerse ke zvýšení patřičné atmosféry přispěly projekce P. Hlouška, (…) zaujaly invenční kostýmy A. Kučerové. (…) Herci odvedli role s maximálním nasazením. Ústřední postavu výborně ztvárnil Lukáš Janota, náleží mu i potlesk za výkon u klavíru. Jeho protipól: dirigenta a bezcitného vykonavatele příkazů robota AM 111, pohybem i pěveckým přednesem perfektně „vystřihl“ Daniel Rymeš. V roli vědmy sugestivním pěveckým projevem oslovila Zora Jandová. Ladislav Kolář zaujal podáním Nezvaného hosta, písně v příběhu významné. (…) Opomenout nelze pěvecký výkon Viktórie Matušovové. (…)

Zobrazit další fotografie