JANE EYROVÁ (Jane Eyre) – muzikál
Michaela Springer 27. únor 2022 zdroj www.musicalcocktail.info.at
České Městské divadlo Brno mělo 27. února na programu zřídka uváděný muzikál JANE EYROVÁ podle románové předlohy Charlotte Brontëové. Autorem hudby a textů písní je Paul Gordon, scénář vytvořil John Caird.
...
S poutavým příběhem dokonale ladí hudba plná citu. Orchestr pod uměleckým vedením Caspara Richtera dokázal vyvolat u publika silné emoce. Orchestr čítající přes 30 hudebníků se postaral o impozantní posluchačský zážitek. Protože nebyly k dispozici ani anglické, ani německé titulky, byla jsem jako osoba, která neovládá český jazyk, soustředěna na pojetí, zpěv, hudbu a scénu. Ale kdo je jen trochu sečtělý, neměl by mít s porozuměním problémy.
Všichni členové souboru jako celek dokážou svým hereckým projevem a zpěvem působivě vyjádřit emoce. Především oba hlavní představitelé byli na jevišti neuvěřitelně přesvědčiví. Obsazení Lukáše Vlčka jako Edwarda Rochestera bylo pro tuto roli ideální. Jeho plný hlas, který vyvolával husí kůži, společně s impozantním vystupováním dokázal diváky nadchnout.
Kristýna Daňhelová jako Jane dobře vystihla roli guvernantky. Přesto však nevystupovala poníženě, ale silně a současně citlivě. Disponuje jasným a pevným hlasem. Ani ve vysokých polohách nezněly tóny stísněně nebo dokonce jako výkřiky.
Scéna Petra Hlouška byla pojata spíše úsporně a prostě, působila však nanejvýš kreativně a efektivně. Sbor zde musel být dokonce vybaven velkými větvemi a představovat les. V jiné scéně tyto větve posloužily jako košťata. Otočná scéna přenášela díly mostu do různých poloh a díky tomu otvírala různé průhledy do prostoru. Různě laděné osvětlení, místy podporované efekty mlhy, vytvářelo radostnou náladu nebo naopak hrozivou atmosféru.
Režisér Petr Gazdík si byl vědom toho, v čem je síla jeho souboru. Když má člověk k dispozici prvotřídní jevištní soubor, který zvládá hereckou i pěveckou stránku vystoupení, a současně Caspara Richtera, který se svými hudebníky nastuduje orchestrální stránku s maximální pečlivostí, pak nepotřebuje velkolepé kulisy, světelné efekty, projekce a dunivou hudbu proloženou silnými údery, aby odpoutal pozornost od průměrných zpěváků a hudebníků. Souhra mezi zpěváky na jevišti a orchestrem byla mistrovská. Byl slyšet každý tón, každý nástroj, každá nota. Zesilovače byly využívány jen velmi úsporně.
JANE EYROVÁ, muzikál o silné ženě, která nachází svou cestu, je ideálním kusem pro velké divadlo s velkým orchestrem. Lze se jen nadít, že bude v dohledné době uveden také v Rakousku. Zde by však muselo dojít ke změně pohledu na věc. Bylo by zapotřebí oprostit se od technických nesmyslů a začít uvažovat o skutečných hodnotách vysoce kvalitní hudební inscenace, to znamená její herecké, pěvecké a hudební realizace.
Z Vídně je to do Městského divadla Brno jen něco přes 90 minut. Zde se člověku dostává všeho, co si srdce divadelníka žádá – a to za dostupnou cenu méně než 30 euro.
Kdo tedy požaduje kvalitu místo kvantity, je v Brně na správném místě.
Jane Eyrová: silné a působivé hudební divadlo
Luboš Mareček 24. říjen 2021 zdroj www.mestohudby.cz
(…) Český překlad obstaral režisér Petr Gazdík a dlužno říct, že i když jsou v této verzi místy písňové texty až romanticky jazykově napěněné, lze na celkovém výsledku ocenit vkusné servírování dojemného příběhu siroty, která se probíjí neutěšeným životem až k vyvzdorované lásce s vysněným mužem. Právě v takovýchto látkách je možné lehce sklouznout ke ulepenému kýči a melodramatičnosti, což se naštěstí divadelnímu zpracování Jane Eyrové v Brně vyhnulo. Gazdíkova inscenace je prokomponované hudební divadlo, které v režii obsahuje a nenuceně zdůrazňuje onen romantický arzenál předlohy: témata osobní cti, obětující se lásky a zázračné síly odpuštění. Divákům toužícím právě po velké muzikálovém divadle, se toho všeho dostane v míře vrchovaté. A toto naznačené sdělení, vzkaz a poselství či hlavní myšlenka téměř tříhodinové inscenace je tady zabalená do vcelku důmyslné divadelnosti. Vizualitu večera obstarává zdařilá scéna Petra Hlouška, který k portálům postavil vysoké dřevěné stěny šlechtického sídla v Thornfieldu, jindy na jeviště sjede náznaková střešní konstrukce a pod těmito krovy a dřevěnými vazbami se odehrává část příběhu. Důmyslné je také využití pyramidového schodiště, které přijíždí na jednom z jevištních stolů na často využívanou točnu a efektně míchá dějem, Gazdík je také využívá k nejedné zajímavé jevištní akci. V pomyslném protikladu anglikánsky prosté scény v drsných podzimních barvách jsou opulentní kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové. Tady jsme svědky skutečné dobové módy první poloviny devatenáctého století. Vedle střihů a látek lze zejména u dam ocenit smysl výtvarnice pro detail, třeba při použití lorňonu či nejrůznějších mašlí a pečlivých skladů. Dalším příjemným překvapením večera jsou zajímavé sborové choreografie Hany Kratochvilové, která tuto company v černých kostýmech vybavila dlouhými větvemi. Z nich, ale také z lidských těl tady vznikají hory, kopce i ona pověstná vřesoviště. Tato prostá pohybová čísla jsou nápaditým a organickým tmelem příběhu, dodávají inscenaci nenucené kouzlo. Jsme ovšem na půdě romantického muzikálu a tady si přijdou na své milovníci hudby ve vynikajícím orchestrálním aranžmá dirigenta Caspara Richtera, který první premiéru výtečně řídil. Zvuk orchestru je skutečně nadstandardní a je také pevnou půdou pro usazené a stabilní výkony účinkujících. Přirozeným těžištěm inscenace je Kristýna Daňhelová v titulní roli, která svoji Jane vybavila nejen pěveckou bravurou, ale dává ji také nutné herecké charisma. Neústupná hrdinka v tomto podání není romanticky bolestínskou dívkou, ale skutečně živoucí bytostí, jejímž řečem i písním o lásce, pokoře, odevzdání se a odpouštění lze věřit. Daňhelová svoji Jane nepřecukrovala, naopak svoji hrdinku zčásti obalila přitažlivým hereckým enigma tolik potřebným a funkčním právě v romantických látkách. Nejen v duetech ji zdařile sekunduje Lukáš Janota jako Edward Rochester, který našel také optimální podobu pro svého zčásti záhadného a neokázale milujícího hrdinu, který publikum pobaví i jako stará, zpívající cikánka. A právě jemným humorem vybavila svoji paní Fairfaxovou Alena Antalová, jejíž pěvecké party coby ubrebentěné Rochesterovy hospodyně jsou skutečným posluchačským požitkem. Stejně jako kouzelný čistý hlas Sáry Milfajtové, která si hlediště získává nejen výtečně zazpívanou koloraturní sopránovou árií, v níž předvádí velkou lehkost a pohyblivost, zejména v nejvyšších polohách. Nelze jmenovat všechny odrostlé protagonisty, ale diváky též spolehlivě dojmou dětské výkony, kterým v sobotu opravdu nenuceně kralovala Marie Juráčková jako rozpustilá a také trochu teatrální Adele. Podtrženo sečteno: brněnská inscenace tohoto romantického muzikálu je zajímavým divadlem, které vynalézavě traktuje ikonicky známý příběh sirotka bez melodramatických pastí na diváka, s výtečně odehranou i zazpívanou muzikou. Jane Eyrová představuje v hudebním repertoáru Městského divadla Brno silný titul na hony vzdálený občasné povrchnosti a laciné zábavě muzikálového žánru.
Jane Eyrová – muzikál v Městském divadle Brno
Peter Stoličný 29. květen 2021 zdroj www.i-divadlo.cz
(…) Jako Jane Eyrovou jsem viděl Dagmar Křížovou, která je členkou MDB teprve od roku 2017 a tato role pro ni byla zatím nejnáročnější. Svůj part herecký i pěvecký zvládla obdivuhodně dobře. Jistě také díky režii Petra Gazdíka měla na scéně dost prostoru pro vytvoření přesvědčivé role. Romantický příběh lásky mezi Janou a Edwardem Rochesterem výborně rezonuje v podání Lukáše Vlčka jako Edwarda. Dospívající Jane zemře nejbližší přítelkyně Helena (přesvědčivě hrající Petra Šimberová), od které se ovšem naučí, že nejhorším nespravedlnostem lze čelit odpuštěním, a díky tomuto mottu se nakonec dočká zaslouženého štěstí. Přesvědčivé bylo i ztvárnění role paní Fairfaxové Alenou Antalovou. Museli bychom zde však vyjmenovat celé rozsáhlé herecké obsazení, protože všichni protagonisté hráli s plným nasazením. I když na rozdíl od románu byly v dramatizaci vypuštěny někdy dost důležité postavy a situace, lze konstatovat, že muzikál jako celek vyzněl kompaktně, splnil svůj účel – vytvořil citlivý pohled na emancipační problematiku devatenáctého století. To, měřeno dneškem, kdy se stále dokola omílá „Me Too“, je až komické. Dnes už začíná být problémem podat dámě ruku, aby to nebylo obtěžování. To by se Jane Eyrová divila… Různé myšlenky létají divákovi hlavou, po zhlédnutí toho muzikálu. Jeden fakt je však důležitý. Hudba, příběh, jeho interpretace a prožitek z díla je očistný. Dělá prostě divákovi dobře. Po tak dlouhém „absťáku“ z pandemie, i přes nepříjemné roušky na tvářích, stojí za to muzikál Jane Eyrová vidět, nechat se nést výbornou dramatickou, jindy lyrickou hudbou, vcítit se do problémů protagonistů, které tak věrohodně podali herci a zpěváci MDB.
