Tanečníci, rebelové a kameloti
Lukáš Dubský 21. únor 2023 zdroj Divadelní noviny
ODBOJNÉ DĚTI
(…) Jen tři dny před londýnským představením jsem viděl druhou premiéru prvního českého uvedení tohoto muzikálu v Městském divadle Brno. Dovolím si tedy lehké srovnání, z něhož brněnská inscenace Petra Gazdíka nevychází vůbec špatně. (…) Při vědomí, jak nesrovnatelné musely být rozpočty obou inscenací, jsou však rozdíly minimální.
Silnější je naopak Gazdíkova inscenace v některých hereckých výkonech. Manžele Wormwoodovy na West Endu Amy Ellen Richardson a Oliver Bingham pojímají jako vysloveně odpudivé figurky a v některých scénách až příliš tlačí na pilu. Oproti tomu Svetlana Janotová s Lukášem Janotou dokážou bezcharakternost Matildiných rodičů přetavit v perfektní komediální výstupy. Titulní roli ztvárňují Laurel Sumberg i Anna Bergerová jako urputnou, ale vždy kamarádskou dívku, která pod suverénní maskou skrývá zranitelnost. Sumberg je přímočařejší rebelka, Bergerová dokáže lépe zachytit ambivalentnost postavy. Obě ovšem předvádějí profesionální herecký výkon – je vidět, že castingy byly pečlivé a nesázely jen na dětskou roztomilost. Despotickou ředitelku Trunchbullovou na jevišti ztvárňuje muž: Elliot Harper je úsečnější a hrozivější, což zesiluje vyznění závěrečné „dětské revoluce“, Jiří Mach více zdůrazňuje komické vlastnosti bývalé atletky nenávidící děti. Postava učitelky Honeyové není herecky vděčná, jelikož by z podstaty věci měla být nenápadnou „šedou myškou“. Lauren Byrne i Dagmar Křížová ji zvládly udržet v nepatetické rovině a obě herečky předvedly nejsilnější pěvecké výstupy celého představení.
Česká premiéra muzikálu Matilda vtrhla do Brna ve špičkově profesionální a dojemné podobě
Veronika Bednářová 10. únor 2023 zdroj Reflex
Muzikál scenáristy Dennise Kellyho s hudbou a texty Tima Minchina, který vznikl podle stejnojmenné novely Roalda Dahla z roku 1988, je o pětileté Matildě Wormwoodové, která sice každý týden přečte několik knížek, ale její rodiče nejradši sledují telku. „Shakespeare William, radši se vylijem!“ zpívá její otec… (…) Příběh Matildy, v neotrockém a nápaditém českém přebásnění režiséra Petra Gazdíka, není přímočarý ani jednoduchý: je taky docela drsný a řeší osamění i úzkosti, známé nám dobře v každém věku. Celý rok trvalo Gazdíkovi muzikál Matilda v Brně nastudovat. Ze tří set dětí vzešlo ve velkém konkursu sedmadvacet vítězů, na devět dětských rolí i s alternacemi. Ti prošli unikátní roční „Matilda přípravkou“, v závěru trénovali i s Carli Rebeccou Jeffersonovou, britskou choreografkou Matildy. Muzikál, který se stal v Brně událostí, s dětskými interprety stojí a padá. A oni na jevišti působí, což je velká devíza, zdravě podvratně a zároveň nevinně. Žádní „malí dospělí“…O povolební neděli odpoledne ztvárnila titulní postavu desetiletá Marie Juráčková, dcera herečky Aleny Antalové, drobná dívenka v brýlích s hereckou disciplínou dospělé umělkyně. Suverénně zvládá dlouhé textové pasáže plné cizích slov a jmen (velká část jedné scény je v ruštině!), navíc s podmanivým, šibalským charismatem. Je výborná i pohybově. Její lehce „šprtounský“ vzhled (fakt věříte, že miluje Dickense a Dostojevského víc než její spolužáci dorty) je pak
v kongeniálním rozporu s Matildinou povahou, kdy je „potřeba být maličko grázlík!“. Každé dítě na brněnském jevišti, tedy každý Matildin spolužák ve škole hrůzné principálky Trunchbullové, je jiné: menší, větší, tlustší, tenčí... Ve školní uniformě, ale s rozcuchanými vlasy, občas zdánlivě nesoustředěné, s velkou energií a nevydrilovanou přesností. Je až neuvěřitelné, co se dětská company dokázala naučit. I do často složitých tanečních čísel jde autenticky, nikdy se nevytrácí radost ze hry, zůstává zachována i sympatická anarchie raného dospívání. Zatímco ve vynikajícím novém muzikálovém filmu Matilda (nyní na Netflixu) hraje ředitelku Trunchbullovou Emma Thompsonová, v Brně zůstali u původní britské humorné stylizace a obsadili ředitelku naspeedovaným „strýčkem Herodesem“, hercem Jiřím Machem
s atletickou postavou a gigantickým poprsím v bílém tričku. „To je dobře, že tu ředitelku hraje chlap, není tak strašidelná,“ šeptly si vedle mě dvě děti.
Dospělí zde ve srovnání s dětskými hrdiny hrají menší role, byť samozřejmě odvedli enormní kus práce: především Svetlana Janotová a Lukáš Janota jako příšerně vymódění, pohybově výborní a celkově vykloubení Matildini rodiče, Alena Antalová jako hodná a zvědavá knihovnice paní Phelpsová, Kristýna Daňhelová jako Matildina laskavá učitelka slečna Honeyová a další. Matilda je energický rodinný muzikál pro všechny, dokonce i pro ty, kdo děti nemají. Jde v něm o poselství, že byť jediný „malý člověk“,který se nesmíří s hrubostí okolí, dokáže vybojovat změnu a vylepšit svět zaplevelený lhostejností. Tým Petra Gazdíka se navíc může pyšnit nejen tím, že kontinuálně rozvíjí nejkvalitnější muzikálovou scénu v České republice, ale i tím, že zvládne vychovávat „in-house“ další silnou muzikálovou generaci.
Z Mostu do Brna přes Ostravu
Josef Herman 6. únor 2023 zdroj www.divadeln-inoviny.cz
Trápí mě, že nestíháme víc jezdit do regionů. (…)
V Brně proběhla česká premiéra rodinného muzikálu Matilda. (…) Zájemci mohou na YouTube najít řadu různých nastudování, efektní film je k vidění na Netlixu, prostě celosvětově skvělá zábava. A příležitost dětí ukázat, co v nich je, dospělí jim dělají křoví. V Brně dětský soubor připravovali nejméně rok, ale výsledek je ohromující: v titulní roli jsem zastihl Annu Bergerovou, osobitou, skvěle intonující a pohybově bezprostřední, a to mají k dispozici ještě dvě zřejmě naprosto srovnatelné (Marie Juráčková a Karoline Kabele), k tomu je tu skvělá dětská company, která zvedá diváky ze sedadel. Až se zdá neuvěřitelné, co malí herci, zpěváci a tanečníci všechno umějí. Sice si místy neumím odpovědět, co nám vlastně tvůrci sdělují, třeba tady docela hodnou ruskou mafií, na druhou stranu kabaretní číslo na začátku druhé poloviny večera o hlupácích odmítajících vzdělání, což je jedno z hlavních témat díla, vyznělo těsně před volbami prezidenta hodně aktuálně. Petr Gazdík opět prokázal velké zkušenosti s režírováním dětí, respektoval obecnou světovou podobu díla, síla jeho inscenace je v dokonalosti, s níž tak učinil. Včetně choreografie Carli Rebeccy Jefferson a pěveckého a hudebního nastudování Dana Kalouska a dalších. Zcela výjimečná událost!
Matilda je muzikál plný dětí
Jan Trojan 27. leden 2023 zdroj www.brnozurnal.cz
(…) Pokud si někdo myslí, že na scéně tohoto divadla viděl v muzikálech už vše, mýlí se. Z jeviště tentokrát fakticky nezmizí po celé představení hlavní představitelka, dívenka řekněme 12letá, která odolává všemožnému protivenství. Mluví, zpívá, tančí, je smutná, veselá, poslušná i nazlobená. A s ní se na scéně často objeví skupina osmi jen o něco mladších jejích spolužáků. (…) Viděl jsem první reprízu 22. ledna, kdy se do Matildy zcela vtělila Anna Bergerová. Ve věku, kdy už zná mechanismy života, ale stále ještě patří do dětství, předvádí výkon hodný dospěláka. Bezchybně zvládá dlouhý part plný textu, zpěvu, tance, změny nálad. Její hlas a celkový výkon předznamenává velkou zpěvačku, herečku. V nejnáročnější roli se s ní střídají Marie Juráčková a Karolina Kabele. Podle diváckých ohlasů nijak nezaostávají za Aničkou. V postavách rodičů koncertovali Svetlana Janotová a Lukáš Janota. Ve svém zatracování knih, které si malá přináší domů, v řečech o módě, penězích a v odmítání vzdělání a vůbec v nepochopení dcerky jsou opravdoví, až diváka mrazí. „Co když se něco takového děje někde nablízku?“ Obě role alternují neméně dobří interpreti Ivana Vaňková a Jiří Ressler. Přízeň diváků rychle získává postava ředitelky Trunchbullové v podání Jiřího Macha, alternuje s Milanem Němcem. Masculinní ředitelka školy, nepříjemná stará panna, neskrývá své pohrdání vůči dětem. Jiří Mach, nepochybně i jeho kolega, si tuto postavu užívají, dokáží být skutečně odporní, rozuměj krásně, až přesvědčivě odporní.
Připomenu ještě Dagmar Křížovou v postavě slečny Honeyové, alternuje s Kristýnou Daňhelovou. Také Johanu Gazdíkovou, Alenu Antalovou a Evu Jedličkovou, které se dělí o postavu méně nápadné a hodné paní Phelpsové. Samá zvučná jména. Velkou pochvalu zaslouží už zmíněné děti, které rovněž zvládají nelehké party. Sedí a mluví i zpívají ve školních lavicích, tančí… Tady vyzvedněme choreografku Carli Rebeccu Jefferson, dala nádherný pohyb i čtyřem tanečníkům a celému ansámblu. Představení má další zápletky a postavy.
Nicméně v této inscenaci dominuje práce s dětmi. Režisér a také překladatel Petr Gazdík deníku Právo řekl: „Každé (Matildě) musím vysvětlit úplně od začátku způsob uvažování. Mám dvě možnosti. Buďto je to můžu naučit jako cvičené opičky formou – teď běž dopředu, tady se zastav, a běž zpátky a podobně. Ale tahle role to podle mě vůbec neumožňuje. Holčička, která představuje Matildu, musí sama herecky myslet. A to je hodně náročný úkol i pro dospělé herce, kteří mají problém se schopností transformace myšlení, o což já se s dětmi snažím. Každá z nich je pochopitelně jiná…“ Pro Český rozhlas Gazdík uvedl, že inscenace zdůrazňuje význam vzdělání. S dětskými herci má režisér zkušenosti z mnoha předchozích inscenací, nyní však bylo těch dětí mnohem víc.
Ve svěží hudbě australského hudebního komika, herce, scénáristy atd. Tima Minchina slyšíme občas příjemný džezík, hudebně nastudovali Ema Mikešková a Dan Kalousek, oba výteční muzikanti. Scéna známého mistra projekcí Petra Hlouška evokovala pohádku, jeho okna v domech (alespoň mně) trochu připomínala Tančící dům. Elišce Lupačové Ondráčkové patří velká pochvala za kostýmy rodičů Matildy a „odporné“ ředitelky Trunchbullové. I za všechny ostatní včetně Akrobatky (Eliška Horňáková nebo Petra Šimberová) a Eskamotéra (Aleš Slanina nebo Robert Jícha).
V brněnském muzikálu Matilda vítězí děti
Luboš Mareček 23. leden 2023 zdroj www.mestohudby.cz
Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.
Děti v brněnské muzikálové Matildě nefungují jako neodolatelné lepidlo na city diváků či jako automatické lapače emocí bezbranných přihlížejících. Company školáků je tady opravdu rovnoměrným a legitimním pendatem hrajících dospěláků. A v této proporčnosti a balanci velkých s malými vidím jedno z největších kouzel tříhodinového titulu, v němž se čaruje i jinými prostředky. Bez takto šikovných dětí by Matilda v Brně byla oním pocukrovaným divadlem, v němž jsou malí jen líbeznou vatičkou či sladkým doplňkem šou, v níž se o nich hraje. Byla by produkcí, v níž špunti na jeviště neodolatelně dohopkají, ale do toho seriózního divadla velkých vlastně nemají co mluvit, jsou jen přívěškem, jehož roztomilostí lze maskovat či vykrýt ďoury v libretu i režii. Gazdíkova inscenace dětské herce v organizaci divadelního dění obdivuhodně emancipuje, sází na jejich přirozenou energii a nenutí je k rozkošnému, ale umělému pitvoření se. Dlužno zdůraznit, že už Dahlův příběh a scénář Dennise Kellyho je ale sentimentu prostý, umí však vyvolat silné emoce a nesvádí k citovému vyděračství. (…) Gazdík na jevišti podtrhuje stejná témata jako v knize: i když se narodíte do špatné a nefunkční rodiny, je potřeba překážkám čelit, čtení a vzdělání je funkční obranou proti hlouposti či zlobě okolí, krutost přemůže laskavost a soucit, dětská upřímnost, přímost, opravdovost či úsilí zde vyhrává nad zlobou a omezeností dospělých.
Samozřejmě je brněnská inscenace také očekávaná výpravná šou, která ale není didaktická, i když chce zejména bavit a oslnit. Slouží k tomu barevná scéna Petra Hlouška, který jeviště obklopil labyrintem obrovské knihovny s mnoha regály a okny. A podobně jak jsou v Matyldině příběhu mnohé věci a lidé nakřivo, ani tady nenajdete jediný pravý úhel. Výprava se po obvodu hrací plochy jakoby potácí, uprostřed je dost místa pro efektní sborová čísla a choreografie. Právě ty dětské secvičila Carli Rebecca Jefferson nadobyčejně efektně a účinně, hromadná vystoupení školáků jsou velkou devizou inscenace. K ní lze připočítat také opravdu svižné a šlapající, živé hudební nastudování, v němž třeba dlouhé a náročné pěvecké číslo Matildy vzbudí obdiv u malých a respekt u velkých diváků. Hudebníci tentokrát sedí v zakrytém orchestřišti, muzika se pod taktovkou Dana Kalouska valí v přesných tempech a interpreti ji publiku postupují bez zádrhele. Kostýmy Elišky Lupačové Ondráčkové vycházejí z britských školních uniforem, u dospělých v hyperbole podtrhují jejich charaktery. Matildina povrchní a ordinérní matka je křiklavě, vyzývavě oblečena jako od kolotočů podobně jako její podvodnický táta s čírem Elvise. Jevišti dominuje despotická učitelka Trunchbullová s přezvětšeným poprsím a siluetou osvalené mužatky, tato někdejší sportovkyně v hodu kladivem nese na hrudi olympijské kruhy, ale ušlechtilé ideály tohoto klání jsou jí vzdálené: Děti jsou podle ní zkrátka bezcenní červi!
Jak už bylo řečeno, malí jsou tady rovnocennými partnery velkých. Marie Juráčková jako Matilda nabízí skutečně autentickou, herecky přesvědčivou podobu neohroženého děvčátka, které se nezalekne zloby či nepřejícnosti v rodině i škole. Zlou babu Trunchbullovou podle původního castu i zde hraje chlap. Milanu Němcovi tato despotická mrcha vychází na výbornou podobně jako medově příjemná Slečna Honeyová v podání Kristýny Daňhelové. Povrchností prorostlá matka Ivany Vaňkové nebo Jiří Ressler v roli jejího chotě jsou předpisoví rodiče na odstřel. Gazdík si se svými aktéry neodpustí pár povinných, předepsaných kouzel (roztočení žákyně za copy a odhození do prostoru, telekinetické posunování kelímku po stole), ale brněnská Matilda je zejména holdem divadlu a dětem v něm. Inscenace v místy i trochu rozjíveném slovníku (šulek, podvozek, nádobíčko, matka jako blbka) vyvažuje sdělení, zábavnost i neodolatelnost malých herců. Je příjemným kratochvilným povyražením stejně jako ukázkou fortelné, promyšlené a řemeslně cizelované muzikálové produkce a práce s herci ze školních lavic.
