Do Brna se vrátil muzikál Šumař na střeše. A je to dobře.
Luboš Mareček 1. prosinec -1 zdroj MF DNES
Slavný muzikál Šumař na střeše, který o víkendu ve dvou premiérách uvedlo brněnské Městské divadlo, je poslední dobou v tuzemsku v kurzu. Do Brna se slavný titul vrací po téměř čtyřiceti letech, už déle jej nyní uvádějí ve Zlíně a v pražském Divadle Na Fidlovačce. Tragikomický příběh židovského mlékaře Tovjeho, jeho ženy Goldy a pěti dcer je nepatetickou oslavou lidské soudržnosti. Vtipné libreto vzniklo v roce 1964 na podkladě humorných povídek Šoloma Alejchema. Šumař rozhojnil v brněnském repertoáru díla ze zlaté muzikálové éry šedesátých let, kam patří megahity jako Hello, Dolly! či Funny Girl.
Slavný světový muzikál je zasazen do předrevolučního Ruska počátku 20. století a do období velkých antisemitských pogromů. Německý režisér Pavel Fieber stvořil v Brně divadelně prostou inscenaci, která vcelku přesně cituje atmosféru židovského štetlu Anatěvky na Ukrajině roku 1905.
Fieber se spolehl na základní pilíře muzikálu: šikovné herce, muziku a zpěv, a také na efektní taneční čísla. Sám si ze tří jednoduchých železných stěn vytvořil také scénu. Masivní zrezivělý plát se od horizontu děsivě posunuje směrem k publiku. Herci mají zcela v souladu s tragickým vyústěním muzikálu stále méně místa ke svému jevištnímu životu a jednání. Vedle prostých kulis je mimořádným zážitkem choreografie Vladimíra Kloubka, zejména při mužských sborových číslech. Takový tanec jste ještě neviděli!
Němec Fieber to přehnal snad jen s přepjatým používáním česko-ruské makarónštiny, která není ani vtipná, ani funkční. Jde však o pihu na kráse fortelného tvaru jistě stojícího za vidění.
Šumař bez zbytečných cetek
Josef Herman 1. prosinec -1 zdroj Divadelní noviny
Muzikál Šumař na střeše se v poslední době hodně hraje, právě v Městském divadle v Brně bych ho však nečekal. Stanislav Moša se svými dramaturgy staví na novinkách, případně na málo známých či u nás nehraných muzikálech, nepotřebuje dohánět návštěvnost. Jenže je to klasika, navíc ji německý režisér Pavel Fieber nevybarvoval pastelkou, jak bývá zvykem, ale změřil jaksi geometrickými pomůckami. Podobnou metodou v Brně příliš nevyzrál na operetu, zato s ní slavil úspěch v Cabaretu, v němž ho zajímaly více společenské než soukromé důsledky příběhu. V Šumařovi dokonce až příliš ideovou konstrukci vyklenul sympatickými prostředky.
Tak především tu nic nepřipomíná obvyklé obrázky Chagalla, takřka zmizela i symbolická postava šumaře, jen v nejnutnější míře zůstaly atributy židovského folkloru. Režisér a zároveň scénograf v jedné osobě ponechal na jevišti jen štokrlata a stoly a podle potřeby přidal nezbytné doplňky.
Pozadí jeviště neprodyšně uzavřel plechovou stěnou, skrze niž vedly jediné úzké dveře jako spojení Anatěvky s vnějším světem. Stěna se v klíčových momentech hry posouvá a vytěsňuje Židy, až jim v okamžiku vyhnání zbývá jen úzký pás předscény. Když se rozhodnou odejít, stěna se zvedne, Židé s kufry vyrážejí k zářícímu obzoru, jenže cestu jim zahradí nová zeď a postavám, které se rezignovaně otočí k publiku, svítí na černých kabátech žluté hvězdy. Působivé, což o to, jenže už poněkud moc názorné, plakátové a obehrané, jakkoli je mi zase sympatická snaha režiséra, zvláště německého, připomínat holocaust znovu a znovu. Neboť se nesmí zapomínat, dokud se pro politické, náboženské či jakékoli jiné přesvědčení budou lidé zavírat a zabíjet.
V Brně herci pod Fieberovým vedením nepřehrávali, jak tu bylo v poslední době nedobrým zvykem, ale adekvátně puristickými hereckými prostředky stvořili uvěřitelné postavy, s nimiž se lze radovat i smutnit, smát se jim i litovat je. Ani Ladislav Kolář (alternuje Zdeněk Junák) příliš nezdůrazňuje židovství mlékaře Tovjeho, je to člověk, který se protlouká životem a snaží se všechno si pěkně po svém srovnat v hlavě. Loučení s Hodl na imaginární vlakové stanici je právě prostotou jednání velmi působivé. Tváří v tvář takovému muzikálu se ukazuje síla Mošova souboru z pomezí činohry a muzikálu. Tak precizně zazpívanou (a hlavně sezpívanou!), zatančenou a zahranou scénu Tovjeho dcer o ženiších jsem možná ještě neviděl, hlavně vynikly tři nejstarší dcery v podání Jany Musilové (Cajtl, Ivany Vaňkové (Hodl), Márie Laľkové (Chava). Ale chtělo by se jmenovat všechny, také Pavla Šruta, jehož jazykově bohatý překlad této nadčasové inscenace dokonale vyhověl. A Jiřího Petrdlíka, který s Karlem Cónem hudební čísla dobře nastudoval a řídí, ostatně živý, plně obsazený a dobře hrající orchestr aby dnes v muzikálových produkcích pohledal. A ještě alespoň Vladimíra Kloubka za originální choreografii.
„Tak holka ber! No nemám recht?“
M. Hudec 1. prosinec -1 zdroj Echo
Městské divadlo Brno se stále výrazněji stává českou muzikálovou scénou. Již nám přineslo celou řadu inscenací prověřených stovkami repríz, řadu muzikálů autorských či překladů muzikálů zahraničních.
Počátkem měsíce května jsme na Hudební scéně divadla přijali muzikál amerických autorů Josefa Steina-Sheldona Harnicka a Jerryho Bocka „Šumař na střeše“. Dílo se po čtyřicet let objevovalo v předních divadlech světových metropolí. V New Yorku dosáhlo přes tři, v Londýně dva tisíce repríz a statisticky patří mezi nejdéle hraná muzikálová díla celé divadelní historie.
Fieber dovedl rozehrát kvality dirigentů Jiřího Petrdlíka a Karla Cóna, autorky kostýmů Andrey Kučerové, choreografa Vladimíra Kloubka, sbormistryně Jany Hruškové. Vedle režie zasáhl do hry některými úpravami a vytvořil nekonvenční scénu. Podařilo se mu též použitím Davidovy hvězdy v závěru hry futurizovat děj se strašným holocaustem...
Divadlo obsadilo inscenaci z nejlepšího výběru. Ladislav Kolář hrál mlíkaře Tovjeho, Miroslava Kolářová jeho ženu Goldu, dcery Jana Musilová, Ivana Vaňková, Mária Laľková, Terezie Jurečková a Vendula Otisková. Dohazovačku Jente Květoslava Ondráková, Krejčího Motla Petr Brychta, revoltujícího studenta Perčika Jan Jackuljak, řezníka Wolfa Milan Horský, rabína Miloš Kročil a další. Všichni herci hráli své role s plným nasazením a co více, citové
okamžiky sami též prožívali. Nešlo jen o divadlo, ale o opravdový boj s nespravedlností.
Autorům tohoto jistě nelehkého muzikálového díla můžeme jen blahopřát a těšit se s nimi na další podobně hluboké zážitky.
Šumař na střeše
David Kroča 1. prosinec -1 zdroj Český rozhlas 3, Vltava
Muzikál podle povídek Šoloma Alejchema nabízí dnešním inscenátorům stále řadu aktuálních témat. Dojemný příběh židovského mlékaře Tovjeho a jeho početné rodiny v předrevolučním Rusku a na prahu antisemitských pogromů zpracovává téma netolerance k menšinám, ale i problém nesmiřitelnosti různých náboženství. Hostující režisér Pavel Fieber se podle všeho snaží ukázat, že fundamentalismus v každém náboženství vede k nenávisti a konfliktům.
Odlišnost světa židovské pospolitosti a křesťanů podtrhl ve své úpravě také tím, že ruské obyvatele vesničky Anatěvky nechá promlouvat ve zkomolené ruštině, zatímco Tovje a jeho soukmenovci zařazují do slovníku výrazy z jazyka jidiš. Z hlediska celkového vyznění zdařilejší a divadelně působivější je ale režisérův nápad při ztvárnění scény. Na horizontu ji zakončuje rzí pokrytá plechová stěna, která se ve zlomových okamžicích propukající perzekuce posunuje směrem k divákům a doslova tak demonstruje, jak nenávist omezuje životní prostor hrdinů. Fieberovo pojetí je vůbec civilní a prosté všech nadbytečných scénických efektů. Chce-li jeviště divadelně oživit, spoléhá přitom na osvědčenou hudbu v podání jistého orchestru pod taktovkou Jiřího Petrdlíka a Karla Cóna a také na originální choreografii Vladimíra Kloubka, jenž připravil divákům nejedno překvapení. Netřeba je proto prozrazovat, snad jen upozornit, že při mužských sborových číslech dojde i na slavný tanec s lahvemi na kloboucích.
Ačkoli herci podávají vyrovnaný kolektivní výkon, již z povahy textu vyčnívá postava mlékaře Tovjeho. Zdeněk Junák, s nímž alternuje Ladislav Kolář, pojal protagonistu jako muže pevných zásad, jenž neustále svádí boj mezi lpěním na tradicích a hlasem svého srdce i rozumu. Když si nejstarší dcera Cajtl chce vzít chudého krejčího namísto bohatého řezníka, dokáže v sobě ještě potlačit úctu ke starým pravidlům i vlastní ješitnost, když se však prostřední dcera Chava tajně provdá za jinověrce, s kamenným výrazem ve tváři ji prohlašuje za mrtvou. Junákův výkon byl spolehlivý nejen při interpretaci osvědčených hitů, jako je píseň Kdybych já byl Rotschild, ale i při drobných humorných výstupech, jako je například komické přehrávání fingovaného snu před vlastní ženou. Miroslava Kolářová hraje Goldu s vnitřním napětím jako ztrhanou hospodyni, v níž se však ve vypjatých okamžicích probouzí pochopení a laskavost. Dodala své hrdince tragický rozměr, aniž by přitom poklesla k nostalgii či patosu.
Na inscenaci Šumaře na střeše v Městském divadle v Brně potěší, že nejde o žádnou nablýskanou podívanou. Jednoduchá scéna, strohé kostýmy, úsporné herectví - to jsou prostředky, s nimiž prostý příběh o prostých lidech v nehostinném světě vyrůstá paradoxně do rozměru působivé tragédie. Konstatování o to cennější, že takový přístup k muzikálu není v našich končinách právě obvyklý.
Skvělý Fieberův Šumař
Iveta Macková 1. prosinec -1 zdroj Kult
Příběh židovského mlékaře Tovjeho, jeho rodiny a vlastně celé vsi Anatěvky s názvem Šumař na střeše podle literární předlohy Šoloma Alejchema uvedla začátkem května hudební scéna Městského divadla Brno. Režie jednoho z nejvyhledávanějších klasických muzikálových titulů podle námětu Josepha Steina, s hudbou Jerryho Blocka a písněmi Sheldona Harnicka se ujal německý režisér českého původu Pavel Fieber.
Šumař se vrací na brněnské jeviště po takřka čtyřiceti letech, a to ve špičkovém zpracování. Pětašedesátiletý režisér s hereckými, pěveckými a šéfovskými zkušenostmi má za sebou kolem stovky činoherních, operních, operetních a muzikálových titulů. Díky jeho uznávanému režisérskému umu se mu podařilo získat souhlas (od nakladatelství zastupujícího autorská práva k muzikálu) k tomu, aby provedl v dnes již klasickém muzikálu některé úpravy, které se běžně nepovolují. Například Tovje navíc hraje některé pasáže jiných postav. Veškeré klíčové zvyky a motlitby na scéně jsou nazkoušeny podle skutečných židovských reálií. Tím vznikla inscenace, která dává současnému, zejména mladšímu divákovi možnost seznámit se s některými židovskými tradicemi a obyčeji.
Fieberova režie dává vyznít všem hereckým výkonům na scéně. Ústřední postavu Tovjeho ztělesňuje Zdeněk Junák (v alternaci s Ladislavem Kolářem), pro něhož bude Šumař bezesporu životní nebo přinejmenším jednou ze životních rolí. Junák ze sebe herecky, pěvecky i tanečně vydává maximum a výsledkem je opravdu zralý a vynikající jevištní výkon. Z dalších pak na premiéře zazářili například Miroslava Kolářová jako Golda, Eva Jedličková (Cajtl), Evelína Jirková (Chava) či Radka Coufalová-Vidlák (Hodl) a mnozí jiní.
Autorem jednoduché scény s přibližující se kulisou zdi a jednoduchými rekvizitami je rovněž P. Fieber, dobové kostýmy navrhla Andrea Kučerová a hudební nastudování je dílem Jiřího Petrdlíka, který zároveň brilantně dirigoval premiéru. Muzikál Šumař, který představuje jeden z vrcholů zlatého období amerického hudebního divadla 20. století, se nepochybně zařadí k vrcholům muzikálových inscenací v Městském divadle Brno.
