Schillerova Stuartovna kráčí pod sekyru
Jiří P. Kříž 17. březen 2006 zdroj Právo
V Městském divadle Zdeněk Černín akcentoval herecký projev představitelek obou královen
Černín vnesl do tragédie Friedricha Schillera sumu potřebných úprav, podporujících dynamický, místy až expresivní inscenační výklad.
Základem vizuální stránky Schillerova příběhu, sváru dvou ostrovních královen rozdělených náboženstvím a spojovaných touhou po moci, se staly kostýmy a výprava režisérova stálého spolupracovníka Jana Duška. V první části inscenace výprava potemnělá, ve vyhrocené druhé polovině dramatu až do bělosti prosvětlená.
Také hudebník David Rotter se stává stálicí Černínových inscenací. Tentokrát odložil rockový háv a dravost. Položil hudební doprovod do poloh od jemných, lyricky melodických harmonií až po dravé a drásavé motivy osudové beznaděje, s citlivým názvukem hudebního myšlení druhé poloviny šestnáctého století.
Vše podstatné spočívá v inscenaci na bedrech představitelek titulní role Marie - Veroniky Senciové a Alžběty - Pavly Ptáčkové. I když někteří kritici slyšeli jemný slovenský přízvuk Senciové, a některým až hnidopišsky nevím proč právě u ní vadil, u talentované herečky z Opavy oceňuji její nasazení, zvládnutí vladařské noblesy i tragické osy jejího údělu na mocenské šachovnici, z nichž jedna z královen musí padnout.
Ptáčková postavila Alžbětu na variabilitě a vypočítavosti jejích kroků, těžících při intrikování hlavně z vědomí, že protivnice je ženou krásnou, ona o poznání méně. Alžbětin handicap se ovšem půvabné Ptáčkové podařilo vyhrát málo.
Z dalších představitelů připomínám aspoň Martina Havelku (Dudley), Petra Štěpána (Cecil), Karla Janského (Paulet) nebo jímavý výstup Jiřího Tomka (domácí učitel Stuartovny Melvil).
Divácky burcující je ovšem první alternace obou panovnic. Alžbětu hraje Irena Konvalinová, Marii Jitka Čvančarová. Už jen ta jména slibují mimořádný zažitek. Na jejich pojetí královen nezbývá než těšit se, že se podaří vidět je někde na festivalu nebo na sté repríze.
Marie bojuje s Alžbětou v Brně
Pavel Gejdoš 13. březen 2006 zdroj Rovnost
Režisérovi Zdeňku Černínovi, který hru upravil, se podařilo problematického vztahu mezi skotskou královnou a anglickou panovnicí Alžbětou úspornými prostředky dobře vystihnout. Pomohl mu k tomu zejména výkon obou hlavních představitelek. Part skotské mladé panovnice, sto osmdesát centimetrů vysoké krásky, svěřil Jitce Čvančarové. Ta po roli Máši v Rackovi znovu dokázala, že není jen muzikálovou herečkou. Silný je však výkon zejména Ireny Konvalinové jako tápající Alžběty, která si se svou hrdou skotskou „provincií“ neví rady.
Výkonům protagonistů dává vyniknout jednoduchá kovová scéna Jana Duška.
Strhující drama dvou mladých královen
Iveta Macková 1. prosinec -1 zdroj Kult
Schillerovo drama Marie Stuartovna uvedlo začátkem března na své činoherní scéně Městské divadlo Brno. Po lednové premiéře hravé komedie Slaměný klobouk vyvstal před režisérem Zdeňkem Černínem zbrusu odlišný úkol. Uchopit drama dvou královen tak, aby mělo co říci současnému divákovi. Vše začalo použitím novějšího překladu Aleny Bláhové a výrazným zkrácením původního textu. Drama určené pro velké jeviště se tak proměnilo v komorní dramatický příběh dvou protikladných žen - královen a jejich postavení, moci a intrik kolem nich.
Strhující příběh zralých žen staví proti sobě ženskou krásu, přitažlivost a přirozený intelekt jedné a chlad, racionálnost a nerozhodnost druhé. Obě byly ztvárněny mladými představitelkami - Pavlou Ptáčkovou (Alžběta) a Jitkou Čvančarovou (Stuartovna). Herečky hrají s plným nasazením, každá z nich ve své roli bojuje za své představy a potřeby. Jejich strhující herecké výkony jsou doslova dramatickým koncertem umného herectví. Čvančarová spolu s Petrem Štěpánem (lord Burleigh) navíc vynikají i naprosto bravurním přednesem a dikcí. Z dalších mužských představitelů nelze opomenout herecký a hlavně verbální projev Miloše Kročila (hrabě Talbot), v malé roličce se představuje i Jiří Tomek (Melvil). Poměrně velký prostor má na jevišti Martin Havelka jako hrabě Dudlej...
Hraje se v jednoduché mobilní plechové scéně Jana Duška. Režisér Černín si místy takřka pohrává s uspořádáním herců, nechává vyniknout jejich fyzické vzezření i verbální a herecký projev každého z nich. Bezesporu náročný kus byl další prověrkou hereckých dovedností obsazených herců. Autorem hudby je David Rotter. Tragický dramatický příběh o moci, strachu a v neposlední řadě nerozhodnosti v záležitosti života a smrti rodinné sokyně se zařadí k nejkvalitnějším titulům současného repertoáru Městského divadla.
