hudební představení o lidské nedokonalosti
Hra Křik Jacka Kaczmarského je lekcí ze současné historie, která vypráví o pravdě a přetvářce, vzpouře a kapitulaci, trestuhodném cynismu a bolestné bezmoci. Vypráví též o složitém chování davu, které dává vzniknout postavě duchovního vůdce, kterou na počátku zbožňuje a na konci zničí. V natěsnání do podoby systému (není to pouze o komunismu) bojuje Umělec jako Don Quijote s větrnými mlýny a stejně jako Dona Quijota zahubil dr. Carasco, zahubí Umělce systém. Každý národ má svého Dona Quijota.
Představení je založeno na chytrých a hořkých písních Jacka Kaczmarského. Tyto písně nám nevyprávějí pouze o jedné události či o jednom cyklu historie, i když je napsal jako komentář ke konkrétním událostem či duševním postojům. Na scéně hra vyznívá spíše jako tragický příběh barda než jako jeho zmatek a přemítání o minulosti a přítomnosti. Nahání nám strach svou bezčasovostí a nutí nás k úvahám o lidské nedokonalosti, špinavých tricích, chtivosti a touze po moci.
