Člověk má zemřít a nechat žít
Vít Závodský 1. červen 2008 zdroj Kam - příloha XIV
Tato „bilanční“ předloha nás seznamuje s židovským pedikérem a barovým hudebníkem Manuelem Sternem, jehož rozhodnutí pověsit na hřebík staromládeneckou existenci sňatkem s katoličkou Dolly (Jana Musilová) zkomplikuje po deseti
letech nečekané „zmrtvýchvstání“ agilní dominantní matky, doprovázené suitou hřbitovních přátel. Dvojdílný, ne právě krátký večer o 18 obrazech nastudoval s přizvaným bratislavským týmem (scénograf Peter Čanecký, choreograf Juraj Letenaj) a v dramaturgické součinnosti s Ondřejem Šrámkem a Tomášem Steinerem jakožto své první tvůrčí setkání s MdB přední slovenský režisér, herec a pedagog Emil Horváth. Množství mobilních tmavošedých hranolů a krychlí, doplněných pohyblivým pódiem s živě hrající a zpívající kapelou a nutným mobiliářem, umožňuje plynulý přechod mezi Manuelovým skromným bytem a dalšími dvěma prostředími. Střídají se sekvence docela vtipné (noční výstup s matkou a ranní s Burešovým Juliem) slovní i situační černý humor s náběhy k sentimentu a zvážnělou výpovědí o svazující síle tradice, přirozeném právu na osobní štěstí a potřebě smířlivého chápání. K tomuto poznání ve vzájemných hádkách i projevech oddanosti dospívají jak chvílemi nedospělý, nervózně do výmluv se zaplétající syn v ukázněném podání nositele Cen Thálie a A. Radoka Erika Parduse, tak vitálně činorodá, věcně pragmatická i láskyplná matka Fanny temperamentní Zdeny Herfortové. Divácky vstřícný titul v tradičně důkladném programovém tisku přináší navíc obsažný pohled na historii a kulturu vzdálené Argentiny.
Jednou v noci vstala z mrtvých
Karel Hašek 3. květen 2008 zdroj Deník
Zdena Herfortová exceluje v argentinské komedii Vrátila se jednou v noci v Městském divadle Brno
Tajemný svět mrtvých reflektuje ve svých dílech velká řada umělců políbených všemi sedmi múzami. Málokdo ovšem tak bláznivě a tragikomicky jako argentinský divadelník Eduardo Rovner ve své hře Vrátila se jednou v noci. Hru právě před dvěma týdny uvedlo v premiéře Městské divadlo Brno.
Autor, jehož rodiče přišli do Argentiny z Moldávie, se na adaptace svých textů jezdí dívat, a pro soubory České republiky má prý slabost. Nechyběl ani na premiéře v Lidické ulici a představení ho dojalo.
Zápletka zdánlivě okultistické komedie je prostá - Fanny, trpící hyperprotektivním stigmatem, nemá klid ani po smrti, a když se dozví, že se její milovaný syn chystá oženit, má potřebu vrátit se k němu. Rovner ji otvírá hřbitovní branku magickorealistickým klíčem a propouští ji do světa živých - vidět a slyšet ji ovšem může pouze její syn. To je zdrojem mnoha nedorozumění a komických situací. Základní osou příběhu je pak mezigenerační vztah matka–syn, do něhož oba projektují představy o ideálním protějšku a z rozdílu mezi ideálem a realitou se vzájemně frustrují.
Autorem brněnského nastudování je slovenský režisér Emil Horváth, který s Městským divadlem spolupracoval poprvé. On i jeho realizační tým zaslouží jednoznačně pochvalu. Scénu Petera Čaneckého tvoří několik velkých šedých kvádrů, které se dle potřeby mění z náhrobků na stůl nebo postel a naopak. Barvy inscenaci dodávají Čaneckého výpravné, ale střízlivé a civilní kostýmy.
Vrátila se jednou v noci je ale především hereckým koncertem pro Zdenu Herfortovou (Fanny) a cenami ověnčeného Erika Parduse (Manuel). Role energické direktivní matky a svůj život žijícího syna jim padly (odpusťte morbidní přirovnání, ale vzhledem k umístění části děje na hřbitov si nemůžu pomoct) jako hlína na rakev.
Ostatně podle Herfortové není hra o smrti a umírání, ale o životě a radosti z něj.
Hlavní dvojici sekunduje Jana Musilová (Dolly), Igor Ondříček (Manuelův spoluhráč Anibal), Zdeněk Bureš (pověrčivý kontrabasista Julio) nebo Josef Jurásek (duch seržanta Chirina). Přestože je Městské divadlo v České republice ceněno hlavně pro svou muzikálovou tvorbu, je to Činoherní scéna, která v současné sezoně ukazuje nevídanou kvalitativní stabilitu. Ať už jde o hutné drama Smrt Pavla I. režisérky Hany Burešové, oduševnělou gangsterku Střeženého Parnassu Deník krále nebo klasickou řehtandu pro všechny Charleyovu tetu. Vrátila se jednou v noci je dalším korálkem na tuto obdivuhodně dlouhou šňůru.
Mrtví žijí. Ve vzpomínkách.
Kateřina Kolářová 3. květen 2008 zdroj MF Dnes
Komedie argentinského dramatika Eduarda Rovnera Vrátila se jednou v noci v česku zdomácněla. Její autor byl jedním z hostů pražského veletrhu Svět knihy.
Rovnerova komedie, jejíž dvě premiéry - v Brně a v Mostě - stihl autor během svého českého pobytu navštívit, zdatně kombinuje humor a duchařskou tematiku, trochu šmrncnutou oblíbeným „magickým realismem“. Starý mládenec Manuel se konečně chystá oženit, což vyprovokuje jeho matku, aby vstala z mrtvých a šla si nevěstu „proklepnout“. Spisovatel má ke vzniku hry historku, pochopitelně také v duchu magického realismu. Když jednou již zesnulou matku obviňoval ze svých neúspěchů, zjevila se mu náhle její tvář na stěně a nakázala mu, ať ji konečně nechá odpočívat v pokoji.
Vrátila se jednou v noci má na kontě již čtyři české inscenace, z vašeho díla je ostatně všude nejpopulárnější. Čemu její širokou oblibu přičítáte?
Na to je těžké odpovědět, ale rád si to vysvětluji tím, že můj divadelní styl má hodně ze středoevropské kultury. Rodiče přišli do Argentiny z Moldávie a své kořeny cítili v Evropě. Otec mi od dětství pouštěl Janáčka, Martinů a Smetanu - opravdu miluji Smetanovu Mou vlast. Rodiče mi také předčítali knížky středoevropských spisovatelů. V mé práci je však samozřejmě přítomná i Latinská Amerika a hlavně Argentina. Snad právě směsice středoevropského vidění a magického realismu činí moji hru tady tak atraktivní.
Nebožtíci mají všechny špatné vlastnosti a zlozvyky jako zaživa. Jak jste na tohle přišel?
Věřím, že mrtví žijí v našich vzpomínkách. Když máte mezi zemřelými nějakou drahou bytost, se kterou si v duchu povídáte - nebo koneckonců i nahlas, tak se nebožtík vrací a nevidím důvod, proč by měl být idealizován. Ve Vrátila se jednou v noci nabízím možnost, že nebožka matka je přítomna vlastně také jen ve vzpomínce. Matčin nápadník a soused ze hřbitova Salo se bojí, že svou milou ztratí, proto matce říká: Když na tebe tvůj syn zapomene, co si bez tebe počnu? Rád si vymýšlím jiné světy a jeden z nich je právě svět mrtvých. Vykreslil jsem ho podle své fantazie, proto se v zásvětí klidně mohou pořádat večírky a „život“ tam běží dál.
Píšete také loutkohry i muzikály. Jsou v této rozmanitosti nějaká univerzální témata, která vás zajímají?
Jsou věci, které si uvědomuji, a věci, které zůstávají tajemstvím. Jsem si však vědom jednoho univerzálního motivu, a to je boj jedince a společnosti, rozpor mezi přáním a touhami člověka a překážkami, které společnost klade. Díky konfliktům a nutnosti překonávat překážky se však společnost vyvíjí. Všichni potřebujeme na jedné straně svobodu a na druhé straně společenské soužití. Víte, každé divadlo vlastně může mít politický výklad. Matka ve Vrátila se jednou v noci by klidně mohla v metaforické rovině představovat diktátora - a syn novou generaci, která se autoritativnímu řízení staví na odpor. Slyšel jsem, že to tak v některých zemích hráli. Ale s tímto záměrem jsem hru nepsal. Jenže divák vždycky pochopí hru v rámci svého vlastního kontextu.
Když jste se dotkl politiky - jakou mělo v Argentině divadlo úlohu za vlády vojenské junty?
Právě divadlo, konkrétně hnutí s názvem Otevřené divadlo, se nejvíc stavělo proti vojenské povaze režimu. Bylo několik dramatiků, kteří jsme se dali dohromady a napsali několik k režimu kritických her, pochopitelně v jinotajích. Odvážilo se je uvést jedno divadlo a celý cyklus se setkal s ohromným úspěchem.Tak velkým, že režim nechal divadlo vypálit. Ale nedali jsme se zlomit, šli jsme jinam a opět bylo hlediště nabité. Krátce nato režim padl. Nechci přeceňovat naše zásluhy, ale věřím, že svým způsobem divadlo ke konci režimu přispělo.
Říkáte, že dokud vzpomínáme na mrtvé, jsou s námi. Za jak důležitou považujete jako spisovatel paměť?
Paměť je klíčová. Minulosti se nezbavíte. Nezapomenu na léta strávená ve strachu, že mě režim nechá zavřít nebo zmizet. Vzpomínky také tvoří historii, ale žít pouze vzpomínkami je škodlivé. Ve Vrátila se jednou v noci přijdou za Manuelem mrtví a chtějí ho vzít s sebou do jejich říše. On odmítne a volí budoucnost. Pro mne je tahle hra osobně velice důležitá, protože jsem se díky ní konečně dokázal smířit se svou mrtvou matkou.
