Život plný průšvihů
Jana Soprová 3. říjen 2022 zdroj www.divadelninoviny.cz
(…) Na scéně jsou téměř stále přítomny všechny představitelky Mary. V pohybových etudách mnohdy doprovázejí právě rozehrávanou životní epizodu. Vzniká dojem, že se v její hlavě přesypávají útržky vzpomínek jako v krasohledu – v jednu chvíli zdánlivě nedůležitý moment náhle vystoupí do popředí jako déjà vu.
Každá z hereček vlastně vytváří úplně novou postavu, která má s ostatními podobami téže hrdinky jen málo společného. Možná paradoxně právě tohle působí autenticky. Při pohledu do fotoalba shledáme, že se skutečně hodně proměňujeme, a nejde jen o vzhled – neviditelné jizvy uštědřené životem bolí a přibývá jich stále víc.
Nejvýraznější, ale také nejobtížnější roli má Markéta Sedláčková, která ztvárňuje nejstarší Mary (vidíme ji ve věku 59, 63 a 69 let), jež bilancuje svůj život a míří vstříc smrti. Je jemně proměnlivá, a zároveň stabilní ve svém vyrovnaném pohledu na svět a tím je i nejsympatičtější podobou Mary Page.
Další herečky v titulní roli – Radka Coufalová, Lucie Bergerová, Barbora Goldmannová, Barbora Slaninová a Anna Bergerová (alt. Gabriela Čtveráčková) – nabízejí celou škálu vyhraněných podob Mary, od tvrdohlavé holčičky a nadějeplné puberťačky, která chce svůj osud řídit podle předpovědi tarotových karet, přes lehkovážnou sebevědomou svůdkyni a rozvádějící se ženu až po matku zkroušenou smrtí syna na křesle terapeutky a smutně trapnou alkoholičku. Teprve zmoudření na sklonku života jako by Mariiny životní průšvihy zakrylo milosrdným pláštěm odpuštění.
Jedenáct sond do života jedné ženy
Jan Trojan 15. září 2022 zdroj www.brnozunal.cz
Nad premiérou hry Tracyho Lettse na Činoherní scéně Městského divadla Brno
(…)Divadlo takto nabízí to nejlepší, co ve svém femini ansámblu má.
Na scéně nejdříve sedí Mary Page označená číslem 3, ztělesněná Lucií Bergerovou. Je rok 1986, má čtyřicet a v postupně se vyostřujícím dialogu oznamuje malému synkovi a starší dceři, že se rozvádí s jejich otcem a stěhuje se z Daytonu ve státě Ohio do Kentucky. Na jeviště se vrací až v desáté scéně, po čtyřech letech, kdy hledá ztraceného syna. Najde se, ale hrůza, dozvídá se, že kluk užívá drogy.
Všech šest hereček si svoji roli užívá, vychutnává. I v těch nejvypjatějších scénách a vězte, že jich v celé hře není málo. Například Mary Page 2 v podání Radky Coufalové. Je rok 1996 a padesátiletá Mary hovoří s manželem Rayem (skvělý Igor Ondříček). Pár dnů předtím způsobila vážnou dopravní nehodu, v krvi měla 3,2 promile alkoholu, těžce zranila starého muže. Očekává soud a vězení. Manžel ji samozřejmě nechválí… Naopak už vyrovnanou Mary Page 1 ve věku 59, 63 a 69 let nabídl režisér Mikoláš Tyc Markétě Sedláčkové (má o mnoho let méně!). V jedné ze tří scén ji vidíme s už jiným manželem Andym (Patrik Bořecký) v roce 2009, má už oněch třiašedesát a raduje se nad sdělením, že je volná, patrně skončil podmíněný trest.
Anna D. Shapirová, režisérka světové premiéry této hry v roce 2016, napsala: „Na Mary Page Marlowové se mi líbí, že ona i autor, který ji vymyslel, se už nestarají o řád a smysl, ale nabízejí příběh, který ukazuje, jak život může doopravdy vypadat: jako hromada neuspořádaných fotografií ležících v krabici, kterýma se probíráte…“ Na jedné takové pomyslné fotografii spatříme Barboru Goldmannovou coby 36letou Mary Page 4 v roce 1982 v ordinaci své terapeutky (s lehkou noblesou Lenka Janíková) v Daytonu. Otevírá své nitro, chvílemi je rozčilená, až nakonec řekne terapeutce, že vlastně neví, kdo je. Předtím otevřeně mluví o své roli manželky, matky, milenky, mluví o sexu. Mimochodem sex je na jevišti tak trochu taky, když rovněž Mary Page 4 ještě 27letá vstane v nedbalkách z postele v hotelovém pokoji, obléká se a vede dialog s milencem, svým šéfem, kterého představuje urostlý chlap Kristián Pekar.
Jednotlivé scény se odehrávají ve slušivých civilních kostýmech a v dekoracích Marka Cpina. Nemocniční postel, na které se ocitá (nikoli na konci inscenace) Mary Page 1, křesla, pohovky a další kusy nejen nábytku, umístil do prostoru připomínajícího tovární halu. Vidíme až na samotný konec jeviště lemovaného sedmi prvky (jakoby) železné konstrukce v podobě (jakoby) portálových jeřábů. Stylizovaná fabrika symbolizuje nelehkost života. Světelný designér David Kachlíř rozsvěcuje mezi scénami stropní světla různých barev.
Nejmenoval jsem ještě Barboru Slaninovou, tedy Mary Page 5, devatenáctiletou. A také Annu Bergerovou, která na nedělní premiéře 11. září hrála Mary Page 6, teprve dvanáctiletou. Alternuje s ní neméně šikovná dívka Gabriela Čtveráčková. Ženský ansámbl doplňují ještě Nikol Wetterová, Esther Mertová a Eliška Skálová. Také Evelína Studénková jako matka titulní hrdinky a Diana Velčická, která vede dialog s již 69letou Mary Page 1 v nemocnici. Scény propojuje při proměnách také příjemná hudba Robina Schenka, s pohybem herců pomáhala Adéla Stodolová.
Režisérovi se podařilo to, co řekla novinářům před premiérou Radka Coufalová: Nesnažili jsme se postavu titulní hrdinky nějak sjednotit, vždyť v každé etapě života jsme každá (Mary Page) na jiné energetické bázi. Přijďte, nebudete se nudit.
Krutý a uvěřitelný příběh zpackaného života
Jana Soukupová 14. září 2022 zdroj MF Dnes
Coby první premiéru nové sezony zvolilo Městské divadlo Brno už před časem nazkoušenou hru Mary Page Marlowová od amerického dramatika a herce Tracyho Lettse. A dlužno hned zpočátku podotknout, že diváci toužící po lehké oddychové zábavě by se tentokrát místní Činoherní scéně měli vyhnout obloukem. Což ovšem paradoxně znamená, že drama popisující celý život jedné „obyčejné“ americké ženy, potýkající se s nefunkční rodinou i vlastními vztahy proplachovanými alkoholem i drogami, je kus pozoruhodný a cenný.
Jenže je tak drsně pravdivý a skutečně ze života, že se na něj nedívá pohodlně. A to ani bez účasti. Navíc nás Tracy Letts rozhodně nehodlá ani v průběhu či na konci tohoto životního příběhu utěšit, že to dobře dopadne. Což navíc znemožňuje jeho volba nevyprávět děj lineárně, ale na přeskáčku, navíc pomocí scén, jejichž vyznění si musíme postupně domýšlet, protože bývají spíše spouštěčem životního dramatu hlavní hrdinky než skutečným mezníkem jejího života.
(…) Celek je ovšem jak krutý, tak uvěřitelný. A nevadí ani vyprávění na přeskáčku včetně faktu, že hlavní postavu hraje v průběhu jejího skoro sedmdesátiletého života šest hereček, od dvanáctileté dívenky po starou ženu umírající vcelku smířeně v nemocnici. Z nich je v této inscenaci třeba vyzdvihnout hlavně výkony Barbory Goldmannovécoby promiskuitní nevěrnice v Maryině mladším a středním věku a Radky Coufalové jako padesátnice mířící po své osudové chybě do kriminálu. (…)
