Vážení divadelní přátelé,
už poněkolikáté připravuju se svým realizačním týmem premiéru ve Švýcarsku. Odcestoval jsem den po premiéře My Fair Lady (ze Zelňáku) a hned další den jsem začal zkoušet muzikál FLASHDANCE v mezinárodním obsazení, který se bude hrát nejméně v pětadvaceti reprízách vždy pro 2 000 diváků v exteriérech malebného prostředí jezera Walensee, které leží na dohled od Lichtenštejnska.
A samozřejmě, že kromě zkoušení zde trávím hodně času mezi tzv. normálními lidmi. Pozoruju podmínky zdejšího života, zdejší politiku, zdejší všudypřítomnou hrdost občanů Švýcarska na jejich zemi, čtu o jejich historii a jistěže se průběžně neubráním různým srovnáváním se zemí naší. Obzvlášť v současné situaci, kterou ovlivňuje odporně barbarská Putinova válka proti Ukrajině, v období, které je decimováno vzrůstem cen téměř všech komodit, mě zajímá, co se odehrává v zemi, která si po celá staletí snaží za každou cenu zachovat svou neutralitu. Někdy ve prospěch celého světa, někdy ve prospěch pouze svůj vlastní, a tedy na úkor okolního světa…
Zvláštní zde není, že je tu všechno jinak, ale že je to proto, že zde vskutku existuje demokracie. Švýcaři si v referendech rozhodují o všem. Třeba i o tom, že se na jejich dálnicích jezdí maximálně stodvacítkou a všichni to tady dodržují.
Před pár lety ze dne na den si Švýcaři sami srovnali kurs svého švýcarského franku s eurem na jedna ku jedné. Nikoho se ani nezeptali a ono to vyšlo. Připomenulo mi to Rašínovu měnovou odluku, která znamenala zásadní růst českého hospodářství po první světové válce, k čemuž se váže jedna krásná legenda, že se spolu s tímto rozhodnutím dostala česká ekonomika v meziválečném období mezi pět nejvyspělejších zemí světa. Dnes je lhostejno, zda to tak skutečně bylo, ale reklama to byla skvělá… Vždyť České země produkovaly v 90. letech 19. století přibližně dvě třetiny veškeré průmyslové výroby v Rakousku a z toho v některých odvětvích bylo jejich postavení téměř monopolní! A když došlo k rozpadu Rakousko-Uherska, Československo zdědilo 21 % jeho rozlohy, 26 % jeho obyvatel, ale přitom dvě třetiny veškerého průmyslu!!! Bylo tedy na čem stavět… Ovšem muselo se to (někdo šikovný – Alois Rašín), to musel zařídit.
Ale ještě zpátky k oné neutralitě. Švýcarsko od roku 1847 neví, co je to válka. Ta poslední měla charakter, jak už to bývá, náboženský. Trvala asi měsíc a vyžádala si méně než sto obětí…! Nemůže mě nenapadnout, proč tomu tak není všude?
Když touto zemí zaplněnou vesnicemi za různými účely projíždím, fascinuje mě, že u každého druhého domu stojí funkční stodola a že se zde ve velkém stále provozují opravdová hospodářství. Všechny louky bývají ve správnou dobu posečeny, všechen dobytek v danou dobu vyhnán na pastvy od údolí až po ty nejvyšší vršky švýcarských hor. A že jich tu je nepřeberně. Jednou mi jeden německý kolega řekl, že Švýcarsko vůbec není malá země. Že kdyby se všechny hory „srovnaly naplacato“, bude Švýcarsko větší než celé Německo…
Lidé jsou tu nesmírně srdeční, váží si práce jiných, protože moc dobře vědí, co úsilí je stojí jejich práce vlastní. Umějí se společně scházet, domlouvat i radovat a jak už jsem zmínil, když se na něčem domluví, tak to vždy platí. Výborně tu funguje systém školství, který například nedovolí, aby tu byl nadbytek zbytečných profesí a nedostatek těch potřebných.
A ještě jedna zvláštní věc. Ministři i jiní politikové zůstávají ve svých funkcích, dokud je vykonávají dobře. Klidně celá desetiletí. A ti, kteří to nezvládají, záhy končí…
Švýcarsko je v současné době multikulturní zemí. Žije tu na 10 miliónů obyvatel, ale z nich je pouze (!) 6 miliónů tzv. původních Švýcarů. Zbytek – ostatní přišli z celého světa a všem je to zde úplně jedno. Vládne tu absolutní rovnoprávnost, v níž není důležité, odkud kdo je, ale co umí.
Říct, že ve Švýcarsku vládne selský rozum, není vůbec urážkou, nýbrž v tom nejlepším slova smyslu poklonou.
Omlouvám se, že to řeknu já, ale prostě je dobré to říct. To, že si už poněkolikáté vybrali švýcarští producenti kooperaci s naším divadlem, a přitom by si mohli zvolit kohokoliv z celého světa, svědčí jen a pouze o tom, že naše divadlo považují za… Asi víte, co má následovat.
Přijďte se o tom sami přesvědčit.
Těšíme se na vás jak v obou sálech našeho divadla, tak i na Biskupském dvoře!
Za všechny kolegy z Městského divadla Brno
