Vážení divadelní přátelé,
do nového roku jsme vstoupili s tím, že jsme z nového století ukrojili první čtvrtinu. Ocitli jsme se za těch pětadvacet let v lepším a bezpečnějším světě? Jsou lidé laskavější a moudřejší? Mají více času pro své děti a co sami pro sebe? Získali jsme díky novým technickým vymoženostem více štěstí nebo více opravdových přátel? Jsme svobodní, a tak je tedy mnohé z toho na nás samotných, ovšem ne všechno můžeme ze svých pozic sami ovlivnit.
A tak jako jsme byli před začátkem třetího tisíciletí vystavováni událostem, vůči nimž je prostá, byť i odhodlaná vůle jednotlivce natolik zanedbatelným činitelem v možnosti změnit tok dění okolo nás pozitivním směrem, až nás zákonitě musí napadnout, že pokoušet se svět kolem nás napravit, leží mimo naše možnosti, a proto je lepší si ničeho nevšímat, oddat se apatii a koncentrovat se jen na sebe sama, na svůj vlastní prospěch…
Jenže pokud se lidská bytost takto dobrovolně vzdá vůle chtít bojovat proti nepravostem světa, bude logicky následovat situace, v níž nakonec pozbude svobody a s ní i možnosti dosáhnout svého osobního štěstí.
Jsem přesvědčen, že jedním z nejvýznamnějších pomocníků člověka při ochraně svobody je umění, a jsem pyšný na to, že jedním z nejvýznamnějších elementů tvorby našeho divadla je fakt, že jsme a vždy jsme byli divadlo svobodné, k čemuž taky odkazuje úplně první historický název našeho divadla, které před 80 lety (14. června 1945 na Gorkého ulici v Brně) otevřeli studenti brněnské konzervatoře s názvem Svobodné divadlo. Divadelní umění, které se odehrává v živém dialogu mezi jevištěm a hledištěm, mezi lidmi toužícími po pravdě, cti, spravedlnosti a svobodě, je vnímavému člověku stále skvělou příležitostí pro boj se zlem.
Dokonce i jeden z hlavních reprezentantů filozofie pesimistického vnímání našich životů Arthur Schopenhauer, podle něhož svět a veškerý náš život nestojí za nic, si nejvíce ze všeho cenil umění, skrze které člověk může pochopit různá tajemství života – toho velkého nic.
Vždyť umění je výjimečně účinnou zbraní proti hlouposti a nudě, a ačkoliv se jedná o zápas nekončící, je nutné jej vést a třeba i ve formě komedie tak, jak nás k tomu vede moudrost Jana Wericha, který prohlásil: „Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat.“
S přáním, aby se v následujícím čtvrtstoletí svět proměnil v lepší místo pro naše životy, si vás dovoluji nadále zvát na naše představení. Důvodů k návštěvě neubývá…
