Santiniho jazyk

SANTINIHO JAZYK

(…) Tajemná story zavede hned do šesti Santiniho slavných, proslulých staveb a mnoha dalších prostředí. (…) Dramatizace knihy je dílem nejen Stanislava Slováka, ale i dramaturga Jana Šotkovského. (…) Tvůrci se snažili co nejvěrněji převyprávět prózu a tu převést na jeviště s mnoha osobami, s mnoha prostředími. (…) Obraz tady teče za obrazem. Scéna Jaroslava Milfaita je velice prostá, vyprázdněná, právě díky světelným efektům Petra Hlouška dokáže navodit či jaksi nepřímo velice volně citovat Santiniho architekturu. (…) Urban, a to tvůrci podrželi, taky zdůrazňuje jakoby nadsázku nebo nadhled, jakýsi humor nebo odstup od toho dění. (…) A tento odstup je přítomný ponejvíce přes vlastní herectví toho večera. (…) Dušan Vitázek v hlavní roli kreativce Urmana si například s hledištěm místy otevřeně povídá, co hledá nebo co ho trápí, a toto řešení, svoje postřehy hází přes forbínu a dělá z něj živější postavu, než je vypravěč v knize. (…)

SANTINIHO JAZYK ANEB POSTMODERNÍ VÝPRAVA DO FANTAZIJNÍ MINULOSTI

Městské divadlo v Brně uvedlo (…) zajímavou a ojedinělou hru, která je inspirovaná literární předlohou Miloše Urbana Santiniho jazyk. (…) Na výborně vizualizované scéně Jaroslava Milfajta, ve stejně promyšlených kostýmech, které navrhly Andrea a Adéla Kučerovy, s výbornou scénickou projekcí Patra Hlouška a se světelným designem Martina Seidla jsme také díky hudbě Lukáše Janoty prožívali napínavý přeběh reklamního copywritera Martina a lidí kolem něj. Znavený pracovník reklamky musí vymyslet univerzální slogan, jinak má „padáka“. (…) Chytí se myšlenky, objevit staré textové univerzum zázračného stavitele, který zanechal v Čechách a na Moravě nejedno zvláštní barokní dílo, Jana Blažeje Santiniho Aichela. (…) Dušan Vitázek jako Martin – hledač oné zázračné formule má nádherný prostor k vyjádření všech emocí a taky je plně využívá. Ta role je krásně napsaná i hraná. Ale tak se lze zmiňovat o všech postavách. Roman Rops, znalec dějin a Santiniho, kterého Petr Halberstadt hraje tak věrohodně, že člověk dostane chuť na fernet, který do sebe při svých zajímavých výkladech hází. (…) Velký prostor má taky šéf reklamní agentury Kňour Jakuba Uličníka. Sebestředný, autoritářský nevychovanec. (…) A byla to postava tak odporná, že ji divák vnímal ve vší ošklivosti i s humorným nadhledem. Je tady ještě Max Jana Apolenáře, coby znalec historie, antikvář, taky hezky napsaná postava. Andrea Zetelová jako Tereza, důležitá osoba v reklamní agentuře i ve vztahu s Martinem využívá všechnu svou rafinovanost. Stejně jako chápavá Gábina Elišky Skálové, Martinova manželka Míša Barbory Goldmannové, to jsou postavy, které jsou v příběhu nezastupitelné, s dobrými dialogy a dobře vypointovanými závěry. (…)