Další výpravný rodinný muzikál na scéně MDB
Iva Bryndová 26. duben 2023 zdroj www.i-divadlo.cz/blogy
(…) Městské divadlo Brno připravilo další výpravný muzikál pro celou rodinu. V režii Stanislava Moši ožili obr, čarodějnice, mořská panna, vlkodlak, to vše v americké Alabamě, na malém městečku, kde ostatní lidé žijí své běžné životy. Edwardovi tenhle běžný život nestačí, rozhodl se stát hrdinou a synovi tudíž od dětství, během něhož byl jako obchodní cestující často pryč, vypráví své neuvěřitelné příběhy.
V nápadité scéně Christopha Weyerse tak vcelku jednoduchými znaky, často jen plaňkovými stěnami, vzniká jakási ilustrace rodinného domku v Alabamě i Edwardova rodného města (doplněním o jeho hlavní dominanty) či cirkusové manéže, a ty se vzápětí zejména s využitím výrazných světel (o světelnou režii se postaral David Kachlíř) a projekcí Petra Hlouška mění v jeskyni či les. Kostýmy Andrey a Adély Kučerových věrně dokreslují každou situaci.
Company v choreografiích Michala Matěje tančí a zpívá ve stylu klasických velkých muzikálů a protagonisté hlavních rolí předvádějí výborné komplexní výkony. – Alespoň pokud se premiérového obsazení týče. Jejími hvězdami byli jednoznačně Lukáš Janota v roli Edwarda Blooma a Radka Coufalová představující jeho ženu Sandru.
Lukáš Janota dokázal bez jediného zaváhání na jevišti ztvárnit postavu věcného snílka, hrdiny, dobrodruha, který si snad některé historky domýšlí a upravuje k obrazu svému, ale nikdy si je a svůj život nepřestává užívat a prožívat naplno. Poradil si jak s obrazem postavy dospívajícího či čerstvě dospělého mladíka, tak s postavou mladého otce nadšeně vyprávějícího svému synovi všechny své historky, a stejně dobře i se stárnoucím mužem, který svému již dospělému synovi nerozumí, umírá na těžkou nemoc, a přesto s ním nedokáže najít společnou řeč.
Podobně obsáhlou, co do časového rozptylu, postavu ztvárnila i Radka Coufalová. Objevila se na jevišti v časové chronologii fabule nejprve jako vysokoškolačka, posléze v pozici největší krásky vystupující ve všech Edwardových vyprávěních a dále jako milující matka, malého chlapce a poté dospělého syna, který se žení a svému otci nerozumí.
Oba, Janota i Coufalová, se ve vynikající poloze předvedli rovněž po pěvecké stránce. Sólo Radky Coufalové Bez domu či s ním v druhé polovině představení ostatně patřilo k největším a nejsilnějším momentům večera. Podobně se ve výtečné formě představil Daniel Rymeš v roli jejich syna Williama, jemuž muzikál stejně jako představitelům Edwarda a Sandry nabídl vedle hereckého i výrazný pěvecký prostor.
Zejména činoherní je role Williamovy snoubenky a následně novomanželky Josephine, v níž suverénním výkonem přesvědčila Eliška Skálová. (…)
Městské divadlo Brno tedy opět připravilo kvalitní výpravný muzikál, který vedle výrazné výtvarné stránky zdobí bohaté choreografie, mnohá velká klasicky muzikálová čísla a skvělé výkony, jak vyrovnané company, tak v hlavních a vedlejších rolích. (…)
Velká ryba: zdařilý muzikál o fantazii a komplikovaných vztazích
Luboš Mareček 23. duben 2023 zdroj www.mestohudby.cz
Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). (…)
Muzikál Velká ryba je vlastně tříhodinovým hudebním divadlem o tom, jak je v lidském životě důležitá fantazie. Zdůrazňuje fakt, že magii můžeme objevit i v nejobyčejnějších chvílích našich životů. Co na tom, že k tomu používáme přehánění… Navrch tady jde také o důležité klubání se mezigeneračních vztahů mezi syny a jejich otci, o to, jak budeme vnímat a chápat komplikovaný svět kolem nás. Vše je v tomto muzikálu podtrženo velkou dávkou absurdity. Velká ryba je opravdu vcelku složitě konstruovaným jevištním dílem čítajícím hned osmatřicet obrazů a na dvě stovky postav. (…) Pestrobarevný divadelní příběh je také rozrůzněný hudebně a Lippova muzika jde až do kontrastů, používá retro ozvuky americké muziky z Alabamy oněch let. A lze tady zaslechnout i variace na fiddle style, tedy tradiční lidovou hudbu ze zmíněného amerického regionu se vším, co k tomu patří. Zkušenější posluchač tak rozpozná třeba valchu nebo dobro jak se zve nástroj využívaný především v country hudbě a v bluegrassu (americká lidová hudba), ale také v bluesové hudbě, k níž mají blízko i některá z devatenácti hudebních čísel. Čeká vás logicky samozřejmě banjo či mandolína. Nejde však jenom o písničky, ale také o velkou plochu čistě scénické muziky, která tady naživo zní ve velmi dynamickém a bezchybném provedení pod taktovkou Emy Mikeškové. (…) Moša se scénografem Christophem Weyersem a kostýmními návrhářkami Andreou a Adélou Kučerovými a ve shodě s tématem předlohy neinscenuje realistické iluzivní divadlo, ale snaží se pohrávat si také s loutkami a fantaskní dekorací ať už to jsou tři tančící sloni, čtyřmetrový kanón anebo promítané dotáčky z vodního světa. Divácky vděčně přijímanou lahůdkou je naddimenzovaný psací stůl obra Karla s živou a stejně obrovitou sekretářkou pohupující mohutnýma nohama nebo třeba obživlý táborák v podobě luzné tanečnice. Abstraktní či náznakové kulisy alabamského městečka jsou tady řešeny komponenty z bílých dřevěných latí. Kostýmy logicky využívají cirkusové barevnosti a třeba také třpytek.
Zaslouženou pozornost na sebe strhávají pěvecky dokonalí protagonisté. Nejde však jenom o bravuru zpěvu, ale v případě Lukáše Janoty a Radky Coufalovéjako ústředního manželského páru Edwarda a Sandy také o divácky uvěřitelné cestování časem. A oběma se daří divákům sugerovat mládí i stáří svých hrdinů. Ocenění zaslouží také mnohdy bleskové převleky sugerující tyto generační přestupy důstojně zvládané jmenovanými. Jsou ideálními představiteli a dávají muzikálu onu dospěláckou šťávu, obcházejí rozverné pitvoření teenagerů i ztěžklý sentiment života na jeho konci. Podobně je tomu u Daniela Rymeše, jako Bloomova syna Willa. Výtečné magické figurky v podání Dušana Vitázka jako (přes port hřmícího) hromotluka Karla a principála Amose, jak jej s citem pro groteskní zkratku výborně umí Jiří Ressler.
Česká premiéra mystického muzikálu Velká ryba (Big Fish) se povedla právě zdařilým rozkročením mezi jeho obě naznačené polohy i režijním a divadelním traktováním, jak opojné, náročné i přínosné může být pro ostatní vnímání světa jedince, který o sobě staví mýtus a v jehož „pravdách“ je někdy složité se vyznat.
