Janez Starina (ročník 1948) patří k předním hereckým osobnostem slovinského divadla. Profesi vystudoval na lublaňské Akademii divadla, rozhlasu, filmu a televize (AGRFT) roku 1974. Začínal ve Slovinském lidovém divadle v městě Celje, kde působil osm sezon, pak na dalších dobrých dvacet let se upsal Přímořskému divadlu v Nové Gorici (dnes nese název Slovinské národní divadlo), kde v letech 1986-1991 vykonával též funkci uměleckého šéfa a v letech 1994-1997 byl jeho ředitelem. (V Nové Gorici stál u zrodu Uměleckého gymnázia se zaměřením na divadlo, kde vyučoval herectví a režíroval školní inscenace.) V roce 2003 odešel do slovinské metropole a stal se členem Městského divadla lublaňského. Na jevištích vytvořil více než sto padesát rolí, namátkou uveďme Dionýza v Cankarově dramatu Lepa vida, Edgara v Kroetzově hře Ani ryba, ani rak, Režiséra v Pirandelově hře Šest postav hledá autora, Mackieho Messera v Brechtově Třígrošové opeře, Muže v Pasoliniho Orgii, Valerije v Büchnerově kusu Leonce a Leona, Pana Smithe v Ionescově Plešaté zpěvačce, etc. Za herecké výkony obdržel řadu prestižních cen, např. Borštnikovu cenu (1979), Bronzovou růži (1982, 1985) nebo Cenu sdružení činoherních umělců Slovinska (1999). Hrál v jedenácti filmech a v mnoha televizních inscenacích a seriálech.
Jako divadelní režisér debutoval roku 1978, kdy na jevišti celjeského divadla inscenoval Stalo se v ZOO od Edwarda Albeeho. Následovala řada režií v novogorickém i v dalších slovinských divadlech, ale také na scénách zahraničních. Becket aneb Čest Boží je po komedii Dušana Kovačeviče Maratónci běží čestné kolo (1992) a Feydeauově vaudevillu Manželství na druhou (2001) jeho třetí incenací v Městském divadle Brno.
Dodejme, že je ženatý a otcem dvou dětí. (Syn Matic studuje na lublaňské univerzitě dramaturgii a podílel se i na inscenaci Becketa v MdB.) Dobře zná českou literaturu, má rád třeba Jaroslava Haška, ale vskutku zamilovaný je - jak sám říká - «do díla Milana Kundery a básníka Jana Skácela z Kotlářské 35a.»
