V pátek 3. června uvede režisér Stanislav Moša v Zámeckém divadle německého města Fuldy historický muzikál "Die Päpstin" (Papežka). Nové hudební dílo vzniklo na popud zahraniční agentury v koprodukci s Městským divadlem Brno, které se kromě části realizačního týmu (režie St. Moša, kostýmy Andrea Kučerová) podílí na inscenaci výrobou dekorací, kostýmů či rekvizit. Scénografie je dílem Christopha Weyerse, který už s Mošou spolupracoval na inscenacích Bídníci a Ptákoviny podle Aristofana. Choreografii má na starosti Julia Poulet. Muzikál Papežka se hraje v německo - švýcarském obsazení. Od 3. června do 14. srpna je naplánováno prozatím 106 představení, prodáno je už více než 55.000 lístků (vstupenky jsou k dostání od 16 do 52 euro). O inscenaci projevil zájem také Mnichov, po tři týdny bude Papežka uváděna v příštím roce také v tomto městě.
Jako druhé na světě však uvede historický muzikál Papežka Městské divadlo Brno, a to v české premiéře 24. března 2012 na Hudební scéně. V překladu Michaela Prostějovského, režii Stanislava Moši a s českým obsazením.
O čem to je
Nový muzikál napsal podle světového bestselleru americké spisovatelky Donny W. Cross mladý německý skladatel a textař Dennis Martin (autor muzikálů Elizabeth a Bonifatius). Už samotné vydání knihy zaznamenalo obrovský ohlas - vyšla ve více než třiceti jazycích a dokonce byly podle ní již natočeny dva celovečerní filmy. Dílo uvádí na jeviště téměř neuvěřitelný příběh – legendu o ženě, která v polovině devátého století usedla na papežský stolec. Mladinká Jana je dívkou, která se zcela vymyká svému okolí i zažitým představám o ženách, jejich možnostech i poslání. Je výjimečně chytrá a talentovaná. Nejprve se jí, proti všem tehdejším zvyklostem, dostává i jako dívce legálního vzdělání. Následně pak může v převleku za svého nešťastně zabitého bratra pokračovat v učení. Samozřejmě že je díky svému převleku neustále na útěku, a tak její cesta pokračuje až do Říma, kde se stává nejprve léčitelem nebohých až se nakonec stane lékařem samotného papeže a následně i jeho nejbližším rádcem. Když papež násilně umírá, stává se Jana – Jan jeho následníkem. Milují ho především prostí lidé – chudí a nemocní, kterým obětuje své osobní štěstí. Přesto však i ona podléhá lásce a jak o této legendě vyprávějí dochované středověké obrazy, je nakonec prozrazena v okamžiku, kdy porodí dítě. Ačkoli se katolická církev ve středověku pokoušela všechny důkazy o tomto příběhu zničit a snažila onu historku prezentovat pouze jako středověkou fantazii, není dosud zřejmé, zda skutečně nešlo o historickou postavu. Navíc dodnes existuje formální zkouška pohlaví nově nastupujícího papeže. Jedná se o nebývalý příběh plný tajemství, vášní, touhy po vzdělání i obětování se.
Stanislav Moša o "Papežce"
„Když jsem se poprvé potkal s románem Papežka, byl jsem nadšen, jak její hlavní hrdinka realizuje svůj, byť krátký život, skrze “vyšší přikázání“. Od útlého dětství touží její přirozený a neobvykle velký talent po dalším vzdělávání, od útěku z domova touží její opuštěná duše po lásce. Obé realizuje s nádhernou vášní ať už jako lékař pomáhající každému potřebnému, či později jako papež, který pro svůj vztah k lidem, pro laskavou péči o ně dosáhne obecného pojmenování „Papa populi“. I svůj osobní život završuje skrze lásku. Bohužel její čekání na narození dítěte končí nešťasně. Dynamické, citově extrémně angažované dílo Dennise Martina a Christopha Jila mě silně zasáhlo již při našich prvních kontaktech a v průběhu spolupráce s celým inscenačním týmem i se souborem jsem se skrze realizaci mých představ jen dále utvrzoval v přesvědčení o mimořádnosti hlavního sdělení tohoto příběhu. Lhostejno, zda je člověk mužem, či ženou… tím nejdůležitějším je obsah našeho života, který mu vtiskneme jen my sami proti všem příkořím, proti předpojatosti okolí, proti nevzdělanosti a nelásce.”
Kde se hraje
Barokní město Fulda je od Brna vzdálené bezmála 700 km a leží v samém srdci Německa. Jde o deváté největší město Hessenska. Založeno bylo už v roce 744, kdy tu byl postaven první klášter. Víc než tisíciletá historie města zde zanechala svědectví v podobě mnoha úžasných architektonických památek, ať už jde o proslulou barokní čtvrť s několika paláci u katedrály sv. Michaela, či středověkou starou část města s dlážděnými úzkými uličkami, malými náměstíčky, roubenými domky a staroměstskou radnicí. Město žije, díky svým stále otevřeným historickým pamětihodnostem, uměním a kulturou. Oproti historickému odkazu však město žije také dneškem - naplno je tu rozvinut strojírenský či automobilový průmysl... Fulda je také městem univerzitním (VŠ Fulda, Teologická fakulta), díky rozsáhlým zahradám dochovaným ze středověku je Fulda nazývaná také městem zeleně.
Zámecké divadlo ve Fuldě (Schlosstheater Fulda)
Zámecké divadlo se nachází přímo v centru barokní části města Fulda. Po rozsáhlé rekonstrukci dnes patří k nejkrásnějším v Německu. Hlediště nabízí 680 míst k sezení. K návštěvě vybízí řada činoherních i hudebních titulů, díla světoznámá i původní.
Realizační tým muzikálu Die Päpstin
Hudba: Dennis Martin
Libreto: Dennis Martin, Christoph Jilo
Režie: Stanislav Moša
Scéna: Christoph Weyers
Kostýmy: Andrea Kučerová
Choreografie: Julia Poulet
Obsazení
Johanna (Päpstin): Sabrina Weckerlin
Gerold: Mathias Edenborn
Anastasius: Christian Schöne
Mutter/Marioza: Isabel Dörfler
Rabanus/Fulgentius: Dietmar Ziegler
Riechhild: Eveline Suter (und Cover Johanna, Marioza, Mutter)
Aeskulapius: Daniele Nonnis
Arsenius: Jogi Kaiser
Johannas Vater/Papst: Norbert Conrads
Lothar/Thomas: Markus Kulp
Johannes: Matthias Bollwerk
Rabe: Niklas Gertl
Katharina: Evita Komp
Swings:
Nikolas Gerdell
Stephan Przywara
Wolfgang Schwingler
Janna Blaurock
Laura Stecher
Z tisku:
Tato papežka si získala mé srdce
Producenti, herci, členové sboru, kreativní tým – kdykoliv v souvislosti se spotlight muzikálem „Papežka“, který od 3. června můžete vidět v Zámeckém divadle ve Fuldě, přijde řeč na režiséra Stanislava Mošu, nešetří nikdo ze zúčastněných slovy chvály. A skutečně: při jeho návštěvě v redakci se pětapadesátiletý režisér ukazuje jako velmi příjemný partner pro rozhovor.
Dobří umělci jsou vždy také komplikovaní lidé, říká intendant Městského divadla Brno. Proto je zapotřebí někoho, kdo bude držet v rukou otěže. A on je zvyklý udávat směr. Od roku 1993 vede Městské divadlo v Brně, které s fuldskou společností Spotlight při „Papežce“ kooperuje.
Jak jste se Vy a fuldská produkční společnost Spotlight potkali?
To bylo tak: Bettina Migge z berlínské agentury Gallissas viděla minulý rok představení „Bonifatius“ a setkala se s producentem Peterem Scholzem a skladatelem Dennisem Martinem. Pak mi zavolala a oznámila: Připravují pěknou věc: „Papežku“. Píší muzikál.“ Hned přemýšlela o tom, že by se můj tým, tedy Christoph Weyers, scénograf, kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová a já, měl s Martinem a Scholzem seznámit. To byl začátek. Scholz a Martin mě navštívili v Praze, kde jsme hostovali, pak přijeli i do Brna a naše práce se jim líbila. Já jsem pak byl v září ve Fuldě na tiskové konferenci k muzikálu, setkal jsem se Donnou W. Cross a bylo mi to jasné: Tato papežka si získala moje srdce, chtěl jsem být přitom.
Co bylo rozhodující? Příběh děvčete Jany?
Ano, samozřejmě. Petr Scholz a Dennis Martin jsou mi velmi sympatičtí. Na DVD a CD jsem se seznámil s jejich inscenacemi „Bonifatius“ a „Elisabeth“ a musím říct, že oba dva mladící pracují velmi tvrdě a zcela profesionálně. Ale v popředí stojí vždy příběh. Téma je to hlavní. A já jsem nadšený, že jím můžu bez feministických zbraní bojovat za práva žen. Každý člověk by měl mít možnost žít tak, jak chce. Navíc středověk byl pro ženy osudnou dobou.
Vaše divadlo v Brně a Spotlight kooperují. Proč?
V mém domovském divadle, které má asi 400 pracovníků, produkujeme pět nových muzikálů za rok. Mým plánem je uvést každý rok dvě díla českých autorů a jedno dílo některého mladého evropského autora. V roce 2012 to bude „Papežka“. Je to dobrá volba pro naše divadlo. Je to také dobrý scénář. Má odpovídající tempo. Dialogy jsou krátké, ale přesto velmi obsažné. A co se nepřenese přes mluvený text, to sdělíme publiku písněmi.
Kooperace ale bude Vaše domovské divadlo něco stát. Vezměme v úvahu jen kulisy a kostýmy.
Náklady si se společností Spotlight rozdělíme. A „Papežka“ není ve srovnání s jinými produkcemi našeho divadla ta nejdražší.
Rozdíl ve velikosti Vašeho divadla a divadla ve Fuldě je obrovský. V Brně máte k dispozici úplně jiné vybavení. Jak obtížná je práce tady?
Když se lidé zajímají o svou práci a o dané dílo, pak velkost divadla vlastně není vůbec důležitá a neexistují rozdíly. Potíže? Pořád očekávám, že si lidé řeknou: „Ach, ten cizinec nám chce tady něco vykládat o důrazu a akcentech.“ Ale namísto toho vidím, že mi lidé naslouchají pozorněji, když s nimi mluvním jejich jazykem, který je pro mne cizí. To je velmi příjemné.
Jaké rozdíly najdeme v Papežce při jejím uvedení v Brně?
Vlastně žádné. Tamější herci samozřejmě přinesou do hry zase nové aspekty. Ale pouze dvě věci budou jiné: v mém divadle máme orchestr, který bude hrát živě. A v Brně nebude nikdo dvojitě obsazen. Ve hře jsou například dva havrani, jejichž představitelé budou mít u nás náročnější kostýmy a proto nebudou moci přijít na jeviště dvakrát.
Jsou už pevně stanoveni hlavní představitelé pro rok 2012?
Ano, Svetlana Slováková, velmi mladá umělkyně, bude Jana. Gerolda ztvární Petr Gazdík. S oběma dvěma se velmi dobře spolupracuje. Mimochodem, i se Sabrinou Weckerlin, která zde ve Fuldě hraje hlavní roli. S ní je to pěkná, intenzivní práce. Je to velmi kreativní člověk.
Jaký je tým tady ve Fuldě?
Úžasný. Všichni si vzájemně pomáhají.
Žádné konflikty?
Ne. To bych zakročil. Divadlo pro mne znamená harmonii. Dobří herci jsou vždy egoisté, ale když spolu navzájem nevychází, tak zasáhnu.
A je-li to nutné, tak se s někým rozloučíte?
Ano. Když máte před kočárem jedenáct koní a každý z nich táhne jiným směrem, tak to nejde.
Premiéra bude zanedlouho. Jak jste daleko?
Už velmi daleko. Od příštího týdne zkoušíme v divadle. Mám scény v hlavě a pořád strach, jestli budou taky fungovat. Často jsem však pak překvapený. Moje nápady na jevišti ožívají.
Anke Zimmer, Fuldaer Zeitung, 19. 5. 2011
