Recenze našeho večera z pera Lenky Šaldové! v Divadelních novinách!
Zase jednou normálně zpívat a hrát
Na podzim, v den, kdy vláda zakázala představení, ve kterých se zpívá, se na facebookových stránkách Městského divadla Brno objevilo krátké video s písničkou z pohádky O statečném kováři. Ne mlčet, ale zpívat svobodným lidem sluší, všem umlčeným duším zas vrátit zpěvu dar – ne plakat, ale smát se, najít správné cesty a všem pak vrátit štěstí, co unes černý král… nebědovat nad nocí a třeba malou svíčku rozsvítit a píseň zprvu tichá po celém kraji bude znít… Nevím, kolikrát jsem to ten večer poslouchala, pořád dokola, s pocitem bolesti – a vzdoru.
V sobotu přebíral Petr Ulrych, autor hudby k této pohádce, jednu z cen Městského divadla Brno Křídla 2019/2020. Byl to velmi emotivní večer. Koncentrace radosti, touhy, bolesti, obav. Radosti ze setkání po dlouhé době, touhy zase už začít normálně hrát a žít, bolesti z izolace, obav, jak dlouho to ještě bude trvat. Je to pěkný opruz, žít v online prostoru, řekl Stano Slovák. A mluvil mi z duše. Ale při tomhle dvouhodinovém přenosu jsem snad poprvé u streamu měla pocit, že energie může opravdu přeskočit i na dálku. Snad že jí bylo v prostoru divadla tolik, na jevišti i v hledišti, kde seděl soubor. Ano, bezprostřední reakce diváků jsou prostě klíčové, divadlo bez diváků se hrát nedá! A můžeme si nalhávat, jak chceme, že to lze kompenzovat výhodami streamování, třeba že si můžeme umělecky hrát se snímáním představení.
V brněnském Městském divadle si v sobotu na nic nehráli. Zase si jednou naplno zazpívali, zatančili, zablbli. Vyhlásili ceny kolegia časopisu Dokořán, cenu ředitele Stanislava Moši (Martin Havelka in memoriam!) a vítěze divácké ankety. Doprovozeno profesionálními ukázkami z nominovaných inscenací, které přímo vyzývají k návštěvě divadla. Trojice scenáristů Igor Ondříček, Luboš Goby, Aleš Slanina drze vetkla frustraci z české politiky a všech opatření především do tiskových konferencí vlády MdB, na blábolícím Babišovi, nedovzdělané Schillerové a spol. nenechali nit suchou (skvělá pětice Viktor Skála, Lenka Bartolšicová, Rastislav Gajdoš, Alan Novotný a Marta Matějová). Osvobozující. Ale při vší té legraci to stejně bylo hlavně dojemné setkání, kdy měl leckdo z vystupujících slzy na krajíčku. Díky za nepatetický upřímný večer, za ten intenzivní pocit, jak už všichni divadlo nutně potřebujeme.
- Autor: Lenka Šaldová
- Publikováno: 1. února 2021
