MOJMÍR HEGER
(21. 9. 1928 – 25. 10. 2021)
Dětství prožil na statku svého otce ve Stavenicích, odkud odešel na gymnázium v Litovli, kde se setkal mimo jiné i s režisérem Milošem Hynštem. Pokračoval ve studiu na pražské konzervatoři, později na DAMU a již během studií se začal objevovat v českých filmech. Jeho hereckými pedagogy byli Ladislav Pešek, Karel Höger, Vladimír Šmeral, Vítězslav Vejražka a také Vlasta Fialová, kteří jej učili základům moderní herecké poetiky i jevištní praxe. První profesionální angažmá získal v divadle v Plzni, odkud odešel do Brna nejprve do Divadla Julia Fučíka na Výstavišti, které se v roce 1965 sloučilo s Divadlem bratří Mrštíků. Zde působil více než pětadvacet sezón a pamětníci si jej mohou pamatovat ještě z inscenace Othella v režii Zdeňka Černína z roku 1996, kde hrál benátského senátora, nebo z role jednoho z pacientů v Přeletu nad kukaččím hnízdem z roku 2002.
Viktor Kudělka ve své osobní vzpomínce popsal, že „hlubinou jeho herecké bezpečnosti byla česká klasika: Zajíček z Lucerny, Honza z Princezny Pampelišky, Martin Kabát v Hrátkách s čertem či Bláha v Našich furiantech. Zejména v těchto postavách, které mívaly český patos i českou střízlivost, došlo k uplatnění jeho životadárného herectví. Druhou linií jeho repertoáru pak byly postavy komediální a komické. Vzpomínám zejm. na jeho Taliána z památného nastudování Poprasku na laguně, kde za Smočkova režijního vedení rozehrál působivou ekvilibristiku nekašírovaného humoru a dovedl ji přitom spojit s charakterizační koncizností. A nejeden z diváků má dosud v paměti i v srdci Hegerova Bena z prvního brněnského nastudování Millerovy slavné hry Smrt obchodního cestujícího.“
Mojmír Heger působil také jako umělecký vedoucí zájezdového souboru Divadla bratří Mrštíků, který v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let jezdil po různých štacích od Bílých Karpat až po Šumavu, Krkonoše a Český les a odehrál téměř čtyři stovky představení. Oddaně s ním sloužil českému divadlu a pomáhal tak šířit dobré jméno brněnské činohry.
K jeho dalším aktivitám patřila i práce v rozhlase a dabingu a je s ním spjata i praxe recitátorská. V roce 2000 získal významné uznání a ocenění za dlouholetou činnost v oblasti záznamů uměleckých výkonů, Cenu SENIOR PRIX 2000 od Nadace Život umělce a Intergramu.
Do penze spolu s manželkou, také herečkou Olgou Hegerovou, se kterou se seznámil již na pražské konzervatoři a společně strávili v Divadle bratří Mrštíků profesní život, odešli v roce 1992 a žili v Řečkovicích. O jejich nesporném talentu svědčí i nadání, které se vtisklo do genetického vybavení jejich dcery, tanečnice a choreografky Ivany Kloubkové.
Čest jeho památce!
