TÍŽIVÝ MUZIKÁL S NADĚJÍ
Lukáš Dubský 23. listopad 2019 zdroj www.i-divadlo.cz/blogy
Muzikál Představ si... už Městské divadlo Brno stáhlo ze svého repertoáru, ale nyní se k němu vrátilo a na žádost diváků uvedlo dvě další reprízy. (…) Představ si... uplatňuje již mnohokrát prověřený princip divadla na divadle, takže se tu propojují dvě roviny – starověký boj židovských obránců pevnosti Masada proti Římanům a realita života ve varšavském ghettu v roce 1942. (…) Melodramatická hudba Shuki Levyho dobře strukturuje příběh, má v sobě lyrické tóny, ale také bojovnost a nezdolnost. (…) Hlavní roli principála herecké společnosti ztvárnil Martin Havelka. V činoherních scénách září – jeho Daniel Warshowsky je přesně tím člověkem, který dokáže v ostatních probudit bojovného ducha, zároveň se snaží, aby to ani přes otřesné životní podmínky nevzdávali. Navíc je i obratným diplomatem při vyjednávání s nacisty. (…) Typově přesní a pěvecky zajímaví jsou Kristýna Daňhelová (Rebecca) a Dušan Vitázek (Adam). Velmi dobře obsazeny jsou i mnohé vedlejší role, přičemž nejvíce zaujmou Lukáš Vlček a Robert Jícha. (…)
GAZDÍKOVO PŘEDSTAV SI… (…)
Lenka Kolegarová 22. březen 2018 zdroj Brněnský deník
(…) Režisér Per Gazdík nastudoval v české premiéře muzikál Představ si…, který umně propojuje příběh z druhé světové války z prostředí varšavského ghetta se starověkým dobýváním pouštní pevnosti Masada. (…) Hlavní hrdina Daniel Warshowsky se rozhodne dodat vyháněným Židům trochu naděje a zábavy. Secvičí proto divadelní představení. (…) Princip divadla na divadle funguje skvěle a umožňuje následné přechody mezi prostředími. Hned od počátku mají scény z ghetta velký náboj a vtahují diváka do lidských osudů. (…) Celkově čiší z hereckého ansámblu obrovská vnitřní síla. (…) Všichni do jednoho skládají do výsledné mozaiky svůj lidský osud a v pravém slova smyslu slouží celku. Ústředního hrdinu, principála herecké společnosti Daniela Warshowského i vůdce rebelů Eleazara, ztvárňuje typově přesný Martin Havelka. Dovede být přesvědčivý v dramatických scénách i v jímavých rozmluvách. Jeho dceru Rebeccu a současně rebelku Tamar, jejíž láska k Adamovi-Silvovi se prolíná oběma rovinami příběhu, si zahrála „dívka z plakátu“ Kristýna Daňhelová. V teprve druhém roce angažmá zvládla další z velkých muzikálových příležitostí. Postavu odbojáře Adama a zároveň vůdce legionářů Silvy si ve své dvojlomnosti bojovníka i milovníka naplno užil Dušan Vitázek. Divácky vděčně napsaná figura připadla Lukáši Vlčkovi, který ji proměnil v jednu ze svých nezapomenutelných. Jeho křesťanský sluha Pompey, který z nouze slouží římskému vojevůdci, je v převážně těžkém příběhu zdrojem humoru a odlehčených situací. Jeho písňový dialog s Židem Aaronem (v podání Roberta Jíchy) v římském zajetí o rozdílném přístupu k životu podle náboženství patří k vrcholným zážitkům. Římského vojáka Rufuse, proradného „záporáka“ s touhou po moci, si s gustem střihl Aleš Slanina. (…)
Představ si.. Muzikál, který vás přimrazí k sedadlům
Vítězslav Sladký 14. březen 2018 zdroj www.musical-opereta.cz
O genocidě a hrůzách 2. světové války už vznikl nespočet uměleckých děl. Literárních, výtvarných, divadelních. Dokumentárních i ryze uměleckých. Ovšem holokaust a život v ghettu jako muzikál? I to je možné.
O pogromech na Židy už jedno dílo muzikálové literatury známe. Ano, mám na mysli světoznámý americký muzikál Šumař na střeše (mnohde hraný pod názvem Anatěvka) z roku 1964. Ten proslul svým lidstvím a humorným nadhledem. Příběh muzikálu Imagine This, který odpremiérovalo Městské divadlo Brno 10. března pod českým názvem Představ si… je ze zcela jiného soudku. Divadlem na divadle, které ze všeho nejvíc připomíná antickou tragédii.
Imagine This je muzikálovým debutem uznávaného izraelského hudebního skladatele Shuki Levyho, libreto napsal Glenn Berenbeim a písňové texty David Goldsmith. Muzikál byl poprvé představen takzvaně na zkoušku, a to v červenci roku 2007 v divadle v Plymouthu. Oficiální světová premiéra pak proběhla 19. listopadu 2008 v londýnském v New London Theatre. Po zpočátku nadšených reakcích se proti představení zvedla vlna kritiky napadající autory ze znevažování holokaustu a muzikál byl po dvou měsících stažen z repertoáru. Brněnská inscenace dokazuje svou naturalistickou syrovostí, ale i něhou nesmyslnost těchto nařčení a potvrzuje domněnku, že hlavní kritici dílo nejspíš vůbec neviděli.
Příběh se odehrává ve dvou hlavních časových rovinách. Tou první je Varšava roku 1942. Nacisté právě likvidují divadelní společnost Daniela Warshowského a herce vyhání s ostatními Židy do nuzných podmínek varšavského ghetta. Daniel se rozhodne i tady v divadelní práci pokračovat, aby dodal obyvatelům trochu naděje i zábavy. Začne tady zkoušet „muzikál“ na téma starého příběhu o obléhání Masady. Právě zde, v roce 66 našeho letopočtu, vypuklo židovské povstání proti římské nadvládě. Na stolové hoře, kousek od Mrtvého moře, skupinka Židů vybudovala pevnost, která se na dlouhá staletí stala symbolem odhodlání a marné touhy po vítězství. Skutečný příběh končí sebevraždou devíti set šedesáti mužů, žen a dětí, ke které se obyvatelé pevnosti rozhodli těsně před zdrcujícím útokem desáté římské legie. Historie se jakoby opakuje. Obyvatelé ghetta stojí před podobným rozhodnutím, jako jejich dávní předci. A divadlo jim pomáhá bránit se nacistické zvůli. Ač jim Hauptsturmführer Blick nabízí výměnou za zdárný průběh představení svobodu, rozhodnou se Warshowského herci varovat ostatní obyvatele před transporty do koncentračních táborů a v závěru svého představení vyvěsí apelační transparent „nenastupujte do vlaků“. Následně jsou nacisty zmasakrováni. Dávný příběh se krutě prolíná s realitou…
Temný děj, v němž sice nechybí humorné scény, ale není jich mnoho, by byl oříškem pro každého režiséra. Sice se hraje o hlubokém lidství, lásce a naději, ale od začátku tušíme, že tady prostě není prostor pro žádný happy end, dokonce ani takový, jaký přináší z jiné doby a jiné „války“ legendární Bídníci. Petr Gazdík, který má za sebou už režii sedmnácti úspěšných titulů, stál zejména před úkolem jak (a zda vůbec…) toto dílo ztvárnit a převyprávět muzikálovému publiku. Vyšel tedy z humorného nadhledu hlavního hrdiny Daniela Warshowského, principála a zároveň „hlavy tradiční rodiny“, jenž dává všem naději, jak přežít nejtěžší chvíle. Hrát o holokaustu muzikál prostě není lehké, ale režisér našel skrze hlavní postavu onen správný inscenační klíč. Jímavé poselství veskrze smutného příběhu vyvážil nejen náznaky humoru, ale zejména velkou vnitřní silou inscenace, která na české muzikálové scéně nemá obdoby. K nejsilnějším momentům představení patří nejen scény obrovského odhodlání židovských obyvatel ghetta, ale také náznaky, nechci říkat přímo tolerance, ale spíš touhy po určitém zklidnění atmosféry ze strany důstojníka SS. A za zcela zásadní považuji, že Petr Gazdík dokázal získat pro příběh celý ansámbl, který v něj evidentně věří. V jeho hloubku, sílu a poselství.
Jak už to v „divadle na divadle“ chodí, hrdinové mají dvě jména. Ústřední postavu Daniela Warshowského alias Eleazara ztvárňuje Martin Havelka. Herecky stále onen „frajer“, který dokáže svým charismatem vtáhnout diváky do děje a udržet živý kontakt s publikem. Jeho Warshowsky je moudrý, odhodlaný a opravdový. Svojí autoritou dokáže udávat směr v těch nejtěžších chvílích. Pěvecky je role na hranici současných Havelkových možností a za vidění (a zejména slyšení) jistě bude stát i bezpochyby hlasově robustnější Petr Gazdík, který roli nastudoval jako understudy.
Danielovu dceru Rebeccu, jež během nácviku představení zahoří láskou k členovi odboje Adamovi, hraje a zpívá strhující způsobem živočišná Kristýna Daňhelová, absolventka JAMU a nová členka souboru. Další z dětí Warshowských (trochu menší roli Danielovy ženy Hannah hraje spolehlivě Monika Světnicová) Leon je další parádní dětskou rolí Adama Gazdíka (alternuje jeho bratr Josef). Více herecky expresivní postavou je pak Sarah, jíž krásně sehrála a odzpívala Ivana Vaňková. Miláčkem publika se stal Lukáš Vlček coby Izzy. Ten se nejen jako „křesťan“ v paralelním příběhu z Masady obětuje za svého „židovského“ přítele, ale zároveň odlehčuje děj prostřednictvím několika humorných scén a hlášek. Jeho protipólem je Rufus, tvrdý a zrádný vojevůdce, jenž se nezastaví před ničím. Krásný protiúkol pro Aleše Slaninu, „klaďase“ mnoha inscenací.
Pronásledovaného člena protinacistického odboje Adama opatřil Dušan Vitázek správnou mírou heroického herectví, coby velitel římských vojsk Silva pak přecházel bez problémů do jemnějších nuancí chápajícího a zamilovaného muže, který je ochoten pro lásku obětovat i svojí vojenskou kariéru. Z menších rolí nemohu opomenout brilantní pěvecko taneční výstup Salome v nastudování Diany Velčické či dalšího ukázkově záporného bídáka Igora Ondříčka (důstojník SS Blick). A také na další protagonisty v menších rolích či učebnicově stmelenou company.
Působivé je i vizuální ztvárnění hry. Orchestr MDB je tentokrát umístěn nad zadním jevištěm, odkud zní zajímavá Levyho hudba opravdu báječně. Premiéru dirigoval autor hudebního nastudování Dan Kalousek, jehož přesná gesta často s radostí sleduji na monitorech. Hudba kupodivu nevychází příliš ze židovských tradic (ve zmíněném Šumařovi na střeše jsou akcentovány mnohem silněji), je opravdu muzikálová, tak trochu i filmová (Levy je autorem hudby k dvěma desítkám filmů a sto třiceti televizním pořadům). Návrhářkou historicky věrných kostýmů je Eliška Ondráčková Lupačová, jež dokázala zajímavým nápadem symbolicky využít i šesticípou hvězdu z izraelské vlajky a dát tak odhodlání hrdinů další historický přesah. Jednoduchá scéna Emila Konečného funkčně vystihuje temnou atmosféru ghetta a zároveň prostřednictvím doplňků vytváří kulisy pro paralelní hru z Masady. Vše doplňují projekce Petra Hlouška a skvělá světelná režie Davida Kachlíře. Choreografie Lucie Holánkové zaujme sepětím s režií, nejvýraznější je ve výstupech římských vojáků a v erotickém tanci Salome.
I režisér Petr Gazdík jistě ví, že muzikál Představ si… není a nikdy nebude mainstreamovou záležitostí. Což neznamená, že nebude úspěšný. Brněnské publikum je vzdělané a už dávno ví, že muzikály nejsou jen veselé. Silný a dojemný příběh je doslova přimrazil k sedadlům.
PŘEDSTAV SI… MUZIKÁL, ZE KTERÉHO AŽ MRAZÍ
Kateřina Šebelová 14. březen 2018 zdroj www.epochtimes.cz
(…) Scénograf Emil Konečný nabízí výtvarně scénografické řešení hyperrealistického charakteru. Výtvarně prostor připomíná špinavé neosobní prostory starého domu, ulici či schodiště, které může znamenat jak schody, tak i zároveň samotný skalní útvar Masada. Tento prostor, kdy postavy šplhají po prkně na balkón, vyjadřuje nejen utrpení lidí, ale také touhu po svobodě, po tom, co lidstvo přesahuje. Kostýmní složka nás vrací o více než sedmdesát let zpět, do období druhé světové války. Vydařené kostýmy i účesy a módní styl věrně dokumentují svou dobu i název inscenace. Lidé z ghetta měli těžko peníze a materiál pro kostýmy a rekvizity, a tak jen úsměvně sledujeme, jak se ubrus mění v tógu císaře, tyč se změní na meč či oštěp nebo prkno vytváří cestu na samý vršek pouštního útesu. Zbytek kostýmů tvoří realistické podloží, ať už se jedná o výstroj legionářů, civilní oblečení čtyřicátých let minulého století či nacistické uniformy. Nechybí ani židovské prvky, které ději dodají kýženou náladu. Hudebně se dirigentské taktovky ujal Dan Kalousek, který řídí ukrytý téměř třicetičlenný orchestr. Hudba převážně symfonického charakteru má až filmový charakter. (…) Dramatická hudební linka se střídá s jímavými skladbami, které tíhu děje odlehčují. A samozřejmě hudbě nechybí ani náznak židovských rytmů. (…) Choreografie Lucie Holánkové je poměrně stylizovaná a umí vytěžit z minima maximum. A tak si desetitisícová armáda u Městského divadla vystačí s šesti vojáky, kteří v efektním pohybu rozpohybují celou římskou legii. Zaujme tanec Salome před císařem, kde tanečnice předvedou tanec sedmi závojů i propracovaná hromadná čísla. Hlavní role v muzikálu Představ si… se chopil Martin Havelka v dvojroli ředitele divadla Warshowských – Daniela Warshowského a vůdce rebelů Eleazara. (…) Role silného muže, který dává víru a naději před desetiletími či tisíciletími druhým, Martinu Havelkovi sedí jako ulitá. (…)
Když muzikál není jen homolí cukru
Luboš Mareček 13. březen 2018 zdroj www.mestohudby.cz
V české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál s názvem Představ si… Na velké jeviště zdejší hudební scény se dostalo velmi zajímavé dílo, které publikum strhne umně komponovaným příběhem, výtečnou muzikou a silným mravním apelem či přesahem. Dílo je totiž nahony vzdálené jisté cukrkandlovosti, přepjatosti či prázdnému romantickému patosu, s nimiž tento druh hudebního divadla často (po právu) spojujeme. Inscenaci režiséra Petra Gazdíka toho lze vytknout skutečně málo.
Určitě bude správně v souvislosti s novinkou divadla v Lidické ulici nejdříve hovořit o dramaturgickém objevu. Import anglického muzikálu Imagine This z roku 2008 (v Brně se jedná o jeho teprve třetí produkci) totiž názorně ukazuje, jak se může hudební divadlo vyrovnávat či nápaditě pracovat s vážnými tématy, která v tomto případě dokonce umně vrství a propojuje.
Příběh muzikálu se odehrává v děsivých kulisách varšavského židovského ghetta za druhé světové války roku 1942. V tomto stísněném prostředí připravuje herecká rodina v čele s Danielem Warshowsky představení o pouštní pevnosti Masada, kde při velkém židovském povstání proti římské říši zhruba tisícovka Židů dlouze odolávala přesile Římanů. Všichni posléze roku 72 spáchali hromadnou sebevraždu, aby nepadli do otroctví nepřítele. Paralely Římanů s nacisty v těchto dvou časových rovinách jsou zřejmé, autor libreta Glenn Berebeim židovské aktéry z obou příběhů nechává vést podobně marný boj. Nejde však jen o nápaditou architekturu muzikálového příběhu.
Pracuje se tady chytře s divadlem na divadle a vše je v jiné optice také poctou tomuto umění, velkým holdem lidské imaginaci, nesmrtelné touze vyprávět a hrát si. Vše je tady ovšem hlavně velikou oslavou nespoutanosti a svobody lidského ducha, která je zásadní podmínkou pro naši důstojnou a smysluplnou pozemskou existenci.
Ale je toho ještě mnohem více, čím je tento scénář opravdu zajímavý. Vedle umného zakomponování nezbytné, osudové love story (tady židovské dívky Tamar a římského vojevůdce Silvy), která v tomto případě ovšem není ulepenou vějičkou na diváka, se přihlížející setká také s ukázkou židovských anekdot či jemného pošťuchování se židovské a křesťanské věrouky. Muzikál Představ si ... je skutečně mistrný a ve scénáři opulentní v mnoha rovinách.
Režisér Petr Gazdík se svým týmem fortelně a bez zbytečných inscenačních pozlátek vypráví celý příběh, ve kterém jemně a až nenápadně akcentuje ony zmíněné přesahy díla. Jeho inscenace proto není didaktickou, ale emočně strhující podívanou. Výsledek je o to vzácnější, že se napřesrok blížíme kulatému výročí začátku největšího válečného konfliktu lidstva a pozorujeme, že náckovské tendence naší společnosti zdaleka nejsou minulostí. Zdařilý je překlad Zuzany Čtveráčkové, i když užitá až starosvětsky operetní sousloví (tonout v kadeřích) občas jemně zatahají za uši. Pozitivní dojem z české verze ovšem převažuje.
Gazdíkovu inscenaci v mnohém určuje víceúrovňová scéna Emila Konečného, který na jevišti postavil obrovskou konstrukci jakoby tovární haly (Brňáky napadne příměr s klenbou Pavilonu A na zdejším Výstavišti). V půli tuto věž přetíná ochoz či balkon, ve spodním patře jsou velká otevírací vrata. Technicistní odosobnělost tohoto prostoru evokuje sklíčenou atmosféru ghetta a zároveň je také metaforickou citací samotné Masady tedy pevnosti na vrcholu izolovaného skalního útesu na východním okraji Judské pouště. Je to prostor, z něhož jakoby není úniku. Výtečné jsou Kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové, která zejména v materiálech a střizích civilních šatů židovských žen zachytila přesně ono prvorepublikové retro a eleganci.
Jednou z věcí, která na mne vedle syžetu muzikálu Představ si… udělala dojem je samotná muzika Shuki Leviho. Občas má charakter až symfonické filmové muziky, ve výsledku je však celistvá, dramatická a lehce prorůstající dějem. Sborová čísla i jednotlivé songy či efektní dueta se z ní rodí nenásilně. Je radost poslouchat ji v živém provedení orchestru MDB, který je nyní umně skrytý za scénou a pohled do podsvíceného kotle s hudebníky diváka nerozptyluje.
Zdařilé noty je nutno ovšem povedeně zazpívat. Hnidopišský recenzent sice připomene jistá pěvecká zaškobrtnutí Martina Havelky či zkušené zpěvačky Ivany Vaňkové, což lze smířlivě přičíst premiérové nervozitě. Hvězdami večera jsou potom Kristýna Daňhelová a Dušan Vitázek v rolích ústředního mileneckého páru z obou časových rovin. Na obou výkonech je cenné, že je jejich interpreti neutopili v sentimentu a romantičnosti. Zajímavou zápornou figuru práskající Židovky vytvořila Diana Velčická jako proradná Lola. Půvabná herečka ale publikum odzbrojí svým svůdným tancem coby Salome kdy jde o ukázku starověkého strip tance, který v jejím podání vyniká opravdu velkou grácii a je více než efektním momentem večera. Přívlastkem jedinečný se nebojím opatřit také výkon Lukáše Vlčka, jako nejdříve prohnaného sluhy Pompeye, který se posléze promění v křesťanského prvomučedníka. Přirozenost Vlčkova výkonu je odzbrojující a právě herec přes svoji figuru traktuje jednoho z velkých témat večera o tom, že Bůh je nás všech a mezi námi nejsou rozdíly, pokud je nechceme jako třeba při holocaustu vyrábět účelově a uměle. V roli důstojníka SS se blýsknul Igor Ondříček, kterému jsou esesáci tak trochu hereckým osudem.
Muzikál Představ si… v nastudování Městského divadla Brno představuje opravdu mimořádné oživení zdejší hudební produkce. Jde o chytrou, velmi impresívní a zároveň i zdařilou ukázku muzikálového divadla. Je dobře, že o podobných tématech a látkách divadlo, které hraje, zpívá a tančí, nepřestává naléhavě mluvit. Že to vše umí správně a srozumitelně dolehnout až k obecenstvu, dosvědčilo až hmatatelně napjaté ticho v sále po celé představení, ale i dlouhé bouřlivé ovace, které – myslím – v tomto případě nebyly jen formálně zdvořilostní záležitostí, jak tady často býváme svědky.
PŘEDSTAV SI…, ŽE DIVADLO HRÁLI I V GHETTU
(tr) 12. březen 2018 zdroj www.brnozurnal.cz
Kdo zažil premiéru (a věřím, že i reprízu) nově uváděného muzikálu v Městském divadle Brno s názvem Představ si…, byl svědkem úžasného úkazu. Totiž hlubokého společného prožitku diváky i protagonisty. (…) Na Hudební scéně probíhají dva příběhy se společným jmenovatelem – lidé v bezvýchodné situaci. Zachovají se však statečně. Ve varšavském ghettu v roce 1942 přesvědčí otec rodiny Daniel Warshowsky svou rodinu a přátele, aby společně zahráli muzikál z historie židovského národa o dobývání Masady. Mnozí odmítají zpívat a tančit na takové téma, nakonec souhlasí. (…) Oba příběhy se v průběhu obou dějství prolínají. Podle romantické předlohy hrají o lásce římského generála Silvy (Dušan Vitázek) a židovské rebelky z Masady (Kristýna Daňhelová). Proti Silvovi, jenž nechce Židy zabít, stojí záporná postava, Římu oddaný Rufus (Aleš Slanina). V ghettu hrají tito herci a zpěváci člena odboje Adama, dceru principála Daniela Warshowského Tamar a řadového obyvatele ghetta Ottu. Do děje se snad nejhlouběji noří Daňhelová – v obou svých postavách. Její podmanivý zpěv dokresluje nevtíravá, přesto výrazná hudba oceňovaného izraelského skladatele Shuki Levyho. (…) Havelka, Vitázek, rovněž Ivana Vaňková v roli Danielovy sestry a „romantické“ Naomi přesvědčivě vystihují pro muzikál neobvykle vyhrocené drama. (…) Skvěle zpívá, mluví a tančí Diana Velčická jako Lola a především jako Salome, kterou poslal římský vůdce darem generálu Silvovi. Nápaditá je erotická scéna s postupným svlékáním několika vrstev lehkého oblečení. (…) Úžasné jsou scény, kdy celý ansámbl „naplno“ zpívá a tančí. (…)
