Antonius a Kleopatra

Antonius a Kleopatra

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra29. srpen 2020
  • Délka představení2:40 hod.
  • Počet repríz20
  • Cena 490 - 520 Kč

milostná tragédie

„Vědělas, že nade mnou máš tak obrovskou moc,
že stačí kývnout, a já navzdor bohům
tě budu následovat. (…) Ty jsi věděla,
že se ti vždycky ve všem podřídím
a že můj meč mi z rukou vypadne,
ochablý láskou k tobě.“

Proslulý diktátor Julius Caesar je mrtev, mrtví jsou i jeho vrahové. Markus Antonius nyní vládne skupině obránců Říma. Na vrcholu moci je však jen do okamžiku, kdy musí odcestovat do omamného Egypta, kde mocného vojevůdce zcela očaruje nebývalé kouzlo královny Kleopatry. V jejím loži najde Antonius lásku tak silnou, že již nemá chuť válčit ani vládnout. Jenže jeden z nejmocnějších mužů světa nemůže jen tak bez následků opustit meč i vladařské povinnosti. Antonia opouští jeho válečnická suverenita, chuť i rozhodnost k výkonu moci a vášeň, kterou cítí ke Kleopatře, vede oba milence nakonec do záhuby…

V jedné z nejsugestivnějších her Williama Shakespeara se střetává neřest se ctností, touha s povinností, povznášející láska s politickým pragmatismem. Láska se stává rozbuškou války a celé říše jsou obětovány pro milostnou vášeň. Shakespeare tento příběh o lásce a moci dokázal vyjádřit nádhernou poezií, která i po staletích bere dech svou krásou a intenzitou. Pro režiséra Stanislava Mošu se po Benátském kupci a Králi Learovi tato hra stává potřetí v krátké době příležitostí, jak postihnout na našem jevišti shakespearovské „velké divadlo světa“ v jeho protikladnosti i velkoleposti.

Autor

  • William Shakespeare

Asistent režie

Překlad

  • Jiří Josek

Hudba

  • Mirko Vuksanović

Jazyková spolupráce

  • Eva Spoustová

Plakát

  • Tino Kratochvil, Petr Hloušek

Umělecký záznam a střih představení

  • Dalibor Černák

Světelný design

  • David Kachlíř

Produkce

  • Zdeněk Helbich

Marcus Antonius, triumvir

Octavius Caesar, triumvir

M. Aemilius Lepidus, triumvir

Kleopatra, egyptská královna

Sextus Pompeius

Domitius Enobarbus

Decretas

Thidias

Věštec

Vesničan

Voják, Strážný

1. Sloužící a voják

2. Sloužící a voják

3. Sloužící a voják

4. Sloužící a voják

5. Sloužící a voják

Antonius v milostných tenatech Kleopatry

(tr) 9. září 2020 zdroj www.brnozurnal.cz

...Shakespearova milostná tragédie Antonius a Kleopatra je oříškem pro diváky i divadlo. Divák by měl být alespoň trochu poučen o dějinných souvislostech a neplést si Octavia Caesara s jeho strýcem, slavnějším Gaiem Juliem Caesarem, o němž nepadne ani slovo. Postavy o všech událostech (bitvách) mluví, na jevišti se odehrávají výhradně scény složitých mezilidských vztahů. Obecně je osa příběhu známá, nicméně v podání herců Městského divadla Brno je velmi příjemné znovu sledovat triumvira a slavného vojevůdce Marca Antonia v milostných tenatech Kleopatry.

    Zvláště, když režisér a ředitel divadla Stanislav Moša vybral protagonisty z nejznámějších, Ivanu Vaňkovou a Petra Gazdíka. Většina diváků ví, že jsou již dlouho partneři i mimo divadlo. Tato skutečnost však nebyla pro režiséra žádným důvodem pro výběr Gazdíka, ujistil novináře před premiérou. Ivanu Vaňkovou měl totiž jako vládkyni Egypta vytipovanou hned, o partnerovi přemýšlel déle. Vybral dobře. Kleopatra skvěle vystihuje rychle se měnící nálady. Je milující ženou, hysterkou, je chladně uvažující i rozvážnou, je vznešenou i nízkou. Petr Gazdík s Kleopatrou trochu kontrastuje, své city nedává najevo tak vášnivě. Je zamilován, ale stále trochu chladně uvažuje. Nezklamal ani Michal Isteník v roli Domitia Enobarbuse, Antoniova přítele. Vtipně glosuje děj, ironizuje. K tomu dělá své typické grimasy, moc mu to sluší a divákům se líbí. Vážnější je v momentě, kdy Antonia zradí. Je to podle skutečnosti, jinak tuto postavu Shakespeare pěkně vymodeloval podle svého. Méně výrazný je Jakub Uličník ve zmíněné již postavě triumvira Octavia Caesara. S Antoniem se střetává, jejich dialogy jsou ve hře stěžejní, ale cítíte, že by to chtělo, ze strany Octavia, trochu víc drajvu. Uličník je ovšem výborný herec i komik, lépe mu sednou role jiného typu. Mluví se kultivovanou češtinou překladatele Jiřího Joska. Slyšíme ji rovněž z úst Viktora Skály v roli další důležité postavy, triumvira Marca Aemiliuse Lepida, pěkně zní od Dagmar Křížové v roli Antoniovy manželky Octavie. Výrazněji svoji postavu vzbouřence Sexta Pompeia pojal Dušan Vitázek, neztrácel se ani Jiří Mach coby Thidias. Mezi všemi, i nejmenovanými postavami, zcela logicky vyniká ústřední dvojice. Ivana Vaňková ještě dlouho nebude stárnoucí Kleopatrou, o to více vnímáme její půvaby coby svůdnice významných mužů. Režisér Stanislav Moša se přiblížil filmovému představení, rychlými prostřihy se ocitáme střídavě v Egyptě a v Římě. Jak sám sdělil, původní autorův text zkrátil zhruba o 30 procent – pro větší přehlednost a pro divákovo lepší soustředění. Scénograf Christoph Weyers vytvořil pro Činoherní scénu čtyři čtveřice vysokých sloupů vzdáleně evokujících architekturu obou lokalit. Při střídání místa děje mění každá čtveřice svoji polohu. Výrazným oživujícím prvkem je hra světel (David Kachlíř), působivé je tlumené osvětlení uvnitř každého sloupu. Výtvarnice Andrea Kučerová oblékla antické postavy do současných kostýmů, „antický“ střih mají některé šaty Kleopatry a Octavie. Hudbu Mirko Vuksanoviće téměř neslyšíme, ale je příjemná, ladí s textem i scénou. Vynechat tuto inscenaci by byla škoda.  (tr)

 

Antonius a Kleopatra – premiéra slavného dramatu v Brně

Peter Stoličný 4. září 2020 zdroj www.kultura21.cz

…Slavnou hru nastudoval režisér a principál divadla Stanislav Moša, zkušený režisér, který má na svém kontě stovky realizovaných inscenací u nás i v cizině. Režíruje od roku 1983, po absolvování Divadelní fakulty JAMU. Není proto divu, že jeho režie Shakespearova díla byla na vysoké profesionální úrovni. Na úpravách se v překladu Jiřího Joska podíleli dramaturgové Jan Šotkovský a Jiří Záviš. Nemám k dispozici původní Joskův překlad (přebásnění), ale jsem přesvědčen, že byly v textu realizovány významné škrty. Ony už ty Joskovy práce byly zvláštním způsobem předávány do Shakespearových textů. Pro Lidové noviny rok před svým skonem (2018) napsal: „Nevěřím tomu, že co je nesrozumitelné, je poetické, zvlášť v případě divadelní hry, u které nesrozumitelná replika jako by neexistovala, stává se šumem, který divák nemá šanci vstřebat.“ Ano, Moša a dramaturgové měli k dispozici text, který k divákovi promlouval jasným, srozumitelným jazykem. A jistým krácením většinou vedlejších dialogů, získal text na tempu, s důrazem na ony perly Shakespearových sentencí, které zněly o to naléhavěji: Kdybych ztratil čest, ztratím sám sebe… Osud dobře ví, že nedbáme, když se nám protiví… Je podivné, že často litujeme toho, po čem jsme nejvíc prahli…

Partneři na jevišti i v životě
Antonius a Kleopatra je obrovskou hereckou příležitostí, především pro ty dvě hlavní postavy. V civilním světě jsou Ivana Vaňková a Petr Gazdík manželé. A divák vidí, cítí, s jakou chutí, se soustředěním na detaily, sehráli své role. Je to procítěné, byť herectví s civilním výrazem. Jsou to dnešní lidé a přece osudové postavy historie. Mužských rolí, ve kterých se musí hrdina rozhodovat mezi láskou a veřejnou povinností, je více. Také u Shakespeara. Petr Gazdík se zhostil té role výborně. Divák věří jeho trápení a jeho váhání, věří jeho vzdoru. Gazdíkův Antonius dokáže být ke Kleopatře něžný až submisívní a hned je to zase voják dobyvatel, ve kterém se vše bouří. Ivana Vaňková má za sebou hodně rozporuplných ženských postav, v nichž projevila své výborné herectví. Ovšem role Kleopatry je výjimečná a herečka ji také výjimečně ztvárnila. Bez zaváhání lze konstatovat, že je to její životní role.

Shakespeare ve svých hrách dává prostor i dalším postavám, které mohou využít své herectví. A tak můžeme obdivovat i Michala Isteníka v humorně laděném Enobarbusovi: Začínám litovat své poctivosti, jen hlupák bývá věrný hlupákům. Nebo Dagmar Křížová jako Octavia, lákavá ve své ženskosti: Já bídná, proč musím milovat dva, kteří se nenávidí… Ale tak bychom mohli jmenovat všechny protagonisty příběhu. Každý hrál svou roli na vysoké úrovni. Každý z nich vyloupl i díky citlivé režii ze své postavy to podstatné…

Kontrastující rozdíl mezi dámskými a mužskými kostýmy
Celá atmosféra dávné tragédie se odehrává na scéně, kterou navrhl Christoph Weyers. Modře osvětlené sloupy - lehký kompromis mezi těžkou egyptskou a lehkou antickou architekturou, se pohybují v přítmí a účinně vytvářejí jednotlivé obrazy, také díky projekci na horizontu. Podpořeny jsou krátkými a nápaditými hudebními vstupy interludií, kterých autorem je Mirko Vuksanović. Kostýmy navrhla Andrea Kučerová. Na jedné straně jsou na scéně vynikající dámské oděvy. Zvlášť krásná a funkční je garderoba Kleopatry. To si určitě výtvarnice a Ivana Vaňková tu módu užily. Na Kleopatře je vše krásné, nápadité. Naproti tomu volba mužských kostýmů působí trochu těžkopádně. Antonius v upjatém modrém obleku 20. století… Kdyby hrál jenom v bílé košili, ta současnost by až tak nerušila. Stejně tak Thidias v bleděmodrém obleku, ale naopak, Lepidus a Agripp v nezvykle dlouhých pláštích… Je toho v mužských kostýmech víc, čemu autor této recenze nerozumí.

Celkové hodnocení inscenace však je více než kladné. Srozumitelná střízlivá režie dílu slušela, herecké výkony všech protagonistů jsou přesvědčivé, výborné – a to v tomto souboru divák už předem očekává. Dvojice Vaňková – Gazdík byla opravdu úžasná.

Takže zůstává jenom k sedmdesáté páté premiéře tohoto divadla blahopřát.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací