Bella Figura

Bella Figura

  • Žánr Činohra
  • Scéna Činoherní scéna
  • Premiéra25. září 2021
  • Délka představení1:45 hod.
  • Počet repríz38
  • Derniéra19. únor 2024

hořká komedie, česká premiéra

„Bella Figura“ je fráze vypůjčená z italštiny. Skvěle se hodí k protagonistům nové hry současné nejúspěšnější francouzské autorky Yasminy Rezy, držitelky prestižní ceny Laurence Oliviera, laureátky ceny Tony, Grand Prix Francouzské akademie a Molièrovy ceny. Tuto komedii napsala na objednávku divadla Schaubühne Berlin. Autorka přesně analyzuje způsob života dnešních lidí středních let. Jejich hlavním životním motivem je ukázat se všem okolo v tom nejlepším světle, a to za všech okolností. Užívají si všeho, co se blyští, všichni chtějí být krásní, opečovávaní, uhlazení, oděni do nejatraktivnějších značek, jezdí v nejlepších automobilech, navštěvují nejvyhlášenější restaurace, cestují do nejvyhlášenějších destinací, jsou úspěšní ve svých profesích, dbají na zákony, vzorně se starají o své děti i o své rodiče a prarodiče. Ovšem co se skrývá pod vší tou krásou?

Všechno se začne komplikovat, když Boris, který v autě veze svou nevyrovnanou milenku Andreu, při couvání na parkovišti srazí starší dámu Yvonnu. Nic se jí nestane, a tak oba pozve na oslavu svých narozenin. To by nebylo ničím zvláštní, pokud by Yvonne nebyla tchyní nejlepší přítelkyně Borisovy manželky. Když tuto nepříjemnou situaci začne zachraňovat Erik, chorobně navázaný na mírně pomatenou matku se zvláštním smyslem pro humor, zvrhne se setkání pěti lidí při šampaňském do absurdně vyšinutého večera plného groteskních momentů, jaké umí přichystat pouze sám život.

Autorka skrze skvěle vybroušené dialogy a přesnou míru humoru odkrývá rozličné bizarní charakterové podrobnosti. Pracovní úspěchy se bortí jako domečky z karet, intimní vztahy nepřežijí a počáteční okázalá vstřícnost získává zcela jinou podobu. V této náramně dobře napsané kruté komedii vítězí egoismus, nenávist, předsudky, xenofobie… a výtečný, chytrý humor. 

Upozornění: V představení se používají tabákové výrobky.

Ve veřejných prostorách Městského divadla Brno se samozřejmě nekouří. V případě užití tabákových výrobků na jevišti v rámci předepsané herecké akce jde o umělecké dílo, které požívá ochranu nedotknutelnosti ve smyslu autorského zákona. Cigareta je tak považována za rekvizitu. Používání cigaret, a to i elektronických, v již zrealizovaných představeních je považováno za umělecký efekt, který zatím nelze jinak nahradit. Nejedná se o kouření cigaret či dalších tabákových výrobků, ale o umělecké ztvárnění této činnosti.

Autor

  • Yasmina Reza 

Režie

  • Mikoláš Tyc

Asistent režie

Překlad

  • Michal Lázňovský

Kostýmy

  • Petra Krčmářová

Dramaturg

Scéna

  • Andrej Ďurík

Umělecký záznam a střih představení

  • Dalibor Černák

Plakát

  • Tino Kratochvil, Petr Hloušek

Inscenační úprava

  • Mikoláš Tyc, Jan Šotkovský

Boris Amette

Yvona Blumová

Erik Blum

Francoise Hirtová

Číšník

Bella figura: MD Brno opravdu sluší

Josef Meszáros 11. říjen 2021 zdroj www.scena.cz

Městské divadlo Brno uvádí v české premiéře další titul francouzské dramatičky Yasminy Rezy: BELLA FIGURA. Další titul, který byl zasažen covidovými opatřeními. Nicméně tato úskalí neubrala inscenace na křehké ironii, sarkasmu a lehké břitkosti. Jinak už si to u Yasminy Rezy neumíme představit. Pravda je, že autorka oproti Bohu masakru ubrala na plynu v rovině drsnosti a brutality, nicméně špetku od všeho i tak přimíchala.

Poprvé byla na českých jevištích uvedena její hra Obraz v roce 1995 v Městských divadlech pražských roku 1995. Tato inscenace pak putovala po českých jevištích tak pod názvem Kumšt (např. Divadlo Na Jezerce 2007) a Kumšt (např. Divadlo Bez zábradlí 2016).

Z dalších inscenací uveďme Tři verze života (také Třikrát život), poprvé Národní divadlo Brno 2002. Doslova gejzírem se stala inscenace Bůh Masakru, poprvé Divadlo F.X. Šaldy 2008 (postupně dalších dvanáct divadel, naposledy Středočeské divadlo Kladno 2021). Co tedy můžeme očekávat od poslední české premiéry Bella Figura?

Režisér Mikoláš Tyc vsadil na přesné herecké vyjadřování, výborně nechal pointovat některé situace, část jich byla ve výsledku lehce jiné těžce trapné. Přesně tak, jak to autorka vystavěla v předloze. Na první dobrou mi scéna, ale i dialogy evokují slavný film Sladký život Federica Felliniho, nutno konstatovat, že vzdáleně, ale přesto jistá spojitost by se našla.

V levé části scény stojí červené západní auto. Divák se stává svědkem mileneckého dialogu plného neshod mezi Andreou (Lucie Bergerová) a Borisem Ametem (Alan Novotný). Představa mileneckého dýchánku v jakési provinční restauraci, kterou ke všemu nejhoršímu doporučila Borisova manželka, se postupně rozplývá, podobně jako kvákání žab. Spor vrcholí, Boris spolu s Andreou odjíždějí. Na parkovišti dojde ke kolizi. Autem narazí do Yvone Blumové (Zdena Herfortová), kterou na oslavu jejích narozenin doprovází syn Erik (Aleš Slanina) s Franocoise Hirtovou, partnerkou nebo manželkou? (Lenka Janíková). Herecký kvintet doplňuje ještě Číšník (Luboš Goby).

Každý z protagonistů dává do své postavy přiměřenou dávku hereckého výrazu a postoje. Lucie Bergerová coby Andrea je sebevědomá milenka, která ovšem není plně v pohodě. Přesto si je plně vědoma svého postavení milenky. Problém je, že si spolu s Borisem jasně nestanovili pravidla milenky s výhodami.

Alan Novotný coby Boris Amete čelí několika tlakům současně. Jednak požadavkům nespokojené milenky. Zasáhne ho také neúspěch v jeho podnikatelské činnosti. Zda tato skutečnost horší než setkání s nejlepší kamarádkou své manželky Francoise, která odhaluje jeho milenecký poměr, to už je na posouzení každého diváka. Erik Blum v podání Aleše Slaniny (mimochodem již velmi vyzrálého herce) osciluje na hranici zkušeného advokáta, vzorného partnera, manžela a ještě vzornějšího a upjatějšího syna. Oplývá stoickým klidem, jemným a někdy až trapným humorem. Snaží se být vždy v popředí ale jak je obvyklé pro úředníka v obleku s klotovými rukávy, jistou dávku vlezlosti a poddajnosti nezapře. O to víc dokáže překvapit jeho vyvedení z rovnováhy a výbuch emocí.

Zdena Herfortová zlatý střed celé inscenace. Jemně roztržitá, lidsky pravdivá, díky svému zapomínání, které je krutě podmíněné věkem, je v emocích a postojích étericky nestálá. Ovšem stále klidná a pohodová v hereckém podání brilantní, ovšem ostatní generačně nepřevyšuje. Lenka Janíková coby Francoise Hirtová je odměřená, tvrdá, ovšem navenek k Erikovi citově vstřícná a milující. Ve vztahu ke své kamarádce, manželce Borise, je neústupná. Nicméně i ona se v určitých okamžicích děje dokáže rozehřát a dokáže uvolnit ledy, které skrývají její pravou povahu.

Inscenace Bella Figura Městskému divadlu Brno opravdu sluší. Divák si přijde na citlivý, místy břitký humor. Režisér Mikoláš si dokázal se všemi zatáčkami i rychlostními rovinami textu Yasmíny Rezy poradit.

Bella figura. Přehlídka komunikačních trapasů v Městském divadle v Brně

Peter Stoličný 8. říjen 2021 zdroj www.kultura21.cz

Bella Figura perexItalská povaha – stručná přehlídka po italské způsobu komunikace, kterou asi poprvé popsal fejetonista Bepe Severgnini. Ano, je to termín Bella Figura. Je obsažným názvem hry dramatičky Yasminy Rezy. V režii této autorky měla hra svou francouzskou premiéru v roce 2017, v Toulonu.

„La bella figura“ není jenom název hry. Je to komplex myšlenkových pochodů a činů, přiznejme si, nejenom italských. Patří sem gesta i oblékání, od účesu po obuv a komunikace jako taková. Jde o posuzování, jak člověk působí na jiné a jak myslí i na sebe. Bella figura je komplex vztahových úkonů, patřících obecně do té či oné společenské vrstvy.

Yasminu Reza známe z inscenace Kumšt /také pod názvy Art, Obraz/, hrané v Městském divadle v Brně, kde se postavy ve vytříbeném dialogu přou o hodnotu abstraktního obrazu. Stejně jako u poslední premiéry, mají texty autorky zvláštní věrohodnou dikci. Je radost poslouchat ten příval dialogů, náhlé změny nejenom tempa, ale i obsahů, které vždy logicky do sebe zapadají. Ta významová přesnost vytváří v divákovi radost, cítí, že se vše odehrává, jak má. Žádná nečekaná překvapení, žádný inscenační fígl, který by diváka udivil. Vše probíhá v logických střetech, s vytříbeným jazykem.

Dialogy hry naráží na jistý problém. A to je městská řeč. Cosi jako Bühnenrede. Překladatel hry, Michal Lázňovský dokázal převést živé dialogy autorky do nenápadného, ovšem po všech stránkách kvalitního českého výraziva. A tak plynou slova a věty, chvástání i urážky, příkladné nedorozumění, které občas v divácích vyvolají výbuchy smíchu a někdy, díky správnému načasování slovních ataků, až diváka zamrazí.

Ty otázky, postoje, jsou nejenom francouzské, jak je autorka představuje. Ony jsou všeobecně platné: Úspěšní lidé střední generace postupně odhalují své deprese. Buď je důvodem neúspěch v podnikání, v kariéře, neúspěch v manželství, v mileneckém dobrodružství, nejistota z budoucnosti. Ti lidé se „cpou“ prášky, nebo řeší své problémy alkoholem, jsou někdy extravagantní, jindy bezradní. A v této „opičárně“ sedí jejich o generaci starší žena. Moudrá, zkušená, ovšem stejně bezradná, jako její příbuzenstvo, které ji obklopuje. Mělo to být setkání u příležitosti maminčiných narozenin. Ale něco se tady pokazilo. Správně řečeno, pokazilo se všechno a divák někdy neví, má-li se tomu smát, nebo nad tím zaplakat.

Hořkou komedii Bella figura režíroval Mikoláš Tyc. Vedl těch pět jednajících postav citlivě, vše podřídil hodnotám textu a bylo to správné rozhodnutí. Správná byla i volba téměř neutrálního prostředí scény Andreje Ďuríka i kostýmování Petry Krčmářové. Postavy byli oblečeny tak, aby co nejvíce vypovídali každá svému charakteru.

Hudební stránku inscenace doprovodil interludii herec MdB, Lukáš Janota. Původně vystudovaný klarinetista opět ukázal, že není „jenom“ muzikálovým hercem divadla, ale také talentovaným muzikantem.

Na pořadí v recenze by měl být prostor i na hodnocení jednotlivých herců. Snad mi odpustí, když to „vezmu šmahem“. Všichni byli totiž výborní, věrohodní, zvláště se ale musím zmínit o paní Herfortové, která v roli Yvony Blumové rozehrála krásný part doyena celé společnosti, dámu s elegancí a bravurou.

Zapomněl sem ještě na něco…? Ano, dramaturgem této zdařilé inscenace je Jan Šotkovský, který rád vyhledává a nachází zajímavé tituly, obohacující repertoár divadla.

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->