Heidi… a na život!
Josef Meszáros 22. leden 2024 zdroj www.scena.cz
(…) Režisér Stanislav Moša na úvod premiéry přivítal samotného autora scénáře Hanse Dietera Schreeba, ale zároveň vyzdvihl čistotu dětství, které se prolíná životem každého i v dospělosti, protože nikdo neví, nakolik zůstal dítětem, a hlavně okolí to naše vnitřní dítě nemusí vidět.
Po úvodním hudebním prologu, který vychází ze švýcarské lidové hudby, kdy hudební motiv je přímočarý, a hlavně melodicky zpěvný se jednoduchost postupně přetavuje v orchestrálně instrumentální bohatý zvuk. Daná naivita je na místě, protože tématem je zachycení dětského osudu a světa. Této dějové lince odpovídá i scéna Christopha Weyerse a kostýmy Andrey Kučerové.
Režisér Stanislav Moša vsadil na jednoduchý spektákl barokního divadla, používá „pouze“ kulisy na horizontu v duchu švýcarské horské vesnice a krajiny s horskými výhledy. Ovšem jednoduchost povýšil na moderní technologii díky digitální projekci. Tím docílil grafické kvality, ale zejména kouzlí během lusknutí prstu. Iluzorní plošnost doplňuje přidáním plochých částí např. vybavení bytu, kuchyně, sklepa, chaloupky, skály atd. do prostoru. Tyto jsou opět ve 2D, ale dokáží navodit iluzi prostoru. Podobně je to s přiznaným stádem koz. Opět iluzorní a na kolečkách, k tomu sedí iluzorní kozí mečení. Díky tomu vypálil rybník ochráncům zvířat a divák si s tím poradí. Kostýmy Andrey Kučerové jsou honosné a praktické. Vychází z anglikánské módy v kombinaci s tyrolským duchem. Postavám dodávají svěžest, ale zároveň podtrhují jejich společenské postavení.
Herecké vedení je opět velmi vnitřní, zejména práce s dětskými herci. (…) Titulní roli Heidi ztvárnila Karolína Čtveráčková, své dívčí postavě dodala velkou dávku čisté a dobrosrdečné energie, ale hlavně pokoru spojenou s velkou empatií ke každému člověku, ať dospělému, nebo svému vrstevníkovi. Věrohodně si poradila např. s částí, kdy byla náměsíčná a v polospánku říká svůj text v náručí doktora.Kryštof Helbich, skutečně ostřílený herec, který přitahuje diváky svou přirozeností. Coby pasák velmi mistrně zvládl např. pasáž, kdy Heidi seznamuje s tajemstvími přírody, kdy se ji snaží spolu se stádem chránit před bouřkou. Dobrý byl i ve chvílích, kdy dával najevo svou žárlivost po příjezdu Kláry. Třetí dětskou herečkou je Gabriela Čtveráčková, ztvárňuje postavu Kláry upoutanou na vozík. Její pesimismus a odhalování utěšujících pozlátek ze strany dospělých je věrné a přesvědčivé. Zvládla na výbornou i svůj proces uzdravení, kdy opět dokonale předvádí neobratné první kroky až po zdravou chůzi.
Děti nehrají samy, jsou obklopení dospělými. Robert Jícha coby Dědeček Konrád se představuje divákovi jako neprostupný mrzout, i když lze postupně odhalit, že je to jen obranná skořápka. Velmi silná změna nastane, když má nastat první odloučení od Heidi. Rovněž skvěle hraje ve snovém propojení s Heidi a pasáčkem Petrem. Jíchovi v jeho nepřístupnosti pomáhá kostým i maska s plnovousem a hárem. V pěveckých partech mu autoři přisoudili hlubší polohy, často v pianu a pomalém rytmu na hranici recitativu. I tyto nástrahy Jícha zvládl.
Slečna Rottenmeierová v podání Ivany Vaňkové je skutečně vděčná postava. Záporná, i když… Vzorně se stará o chod celého domu Sesemannových. S velkým smyslem pro řád se z ní stává vlastně neřád. Diváky děsí zejména při přijetí Heidi. Z výrazu jako „to stvoření“ atd. skutečně mrazí. Jak je známo, pro herce je podobný typ role vděčný a Ivana Vaňková toto potvrdila. Zejména i díky autorům, kteří jí v závěru umožnili se Heidi omluvit a přijmout ji jako dítě, a ne věc.
Muzikál Heidi se v Městském divadle Brno opět zařadí do linie rodinných titulů.
Divákům nabízí přímočarost a čistotu dětského pohledu na svět a to je dobře. (…)
O síle přátelství a kráse přírody
Lukáš Dubský 22. leden 2024 zdroj www.i-divadlo.cz/blogy
(…) V Brně dlouhodobě úspěšně pracují s dětskými herci, proto si tu mohli ve skvělé kvalitě dovolit uvést třeba megahit Matilda. A svěřit dětem náročné role se nebojí ani tentokrát, čímž se odlišují od německojazyčných produkcí tohoto díla, kde hlavní role hráli dospělí herci. Z ústředního hereckého trojlístku mě nejvíce zaujala Gabriela Čtveráčková, která v úloze handicapované Kláry Sesemannové musela zvládnout obtížná pěvecká sóla. Kryštof Helbich je jako Petr přirozený, rošťácká role mu sedí. Karolína Čtveráčková coby Heidi hýří energií, až mi přišlo, že v některých scénách sotva popadá dech.
Ale zaujmout dokáží i dospělí. Robert Jícha sice působí na roli dědečka Konráda trochu mladistvě, ale vše vynahradí jeho krásně sytý hlas. Na malém prostoru dokáže zazářit Ivana Vaňková jako upjatá guvernantka slečna Rottenmeierová, ze které dělá asi nejzábavnější postavu inscenace.
(…) Režisér Moša pojal Heidi jako pohádku, čemuž odpovídá i scénické řešení. Kdo od Christopha Weyerse očekává jevištní kouzla jako v některých jiných inscenacích, pod nimiž je v MdB podepsán, bude asi zklamán. Základ scény tvoří postranní kulisy a zadní projekce, v obou případech pojaté v záměrně naivistickém duchu. S touto nerealističností kulis se v inscenaci i pracuje, když Heidi s Petrem ženou na pastvu kozy v podobě hraček na kolečkách. Naopak kostýmy, které navrhla Andrea Kučerová, odpovídají době konce 19. století, do níž je příběh zasazen.
Heidi sice není muzikálovým majstrštykem jako zmiňovaná Matilda, ale svou laskavostí a vstřícností vůči dětskému divákovi může být vděčným soustem pro publikum hledající v divadle únik z reality do doby bezstarostného dětství.
