CHODNÍK SLÁVY NA LIDICKÉ OPĚT DELŠÍ!
Při příležitosti Světového dne divadla uvedeme ve čtvrtek 27. března 2014 v 16:00 hodin další umělce a významné osobnosti spjaté s Městským divadlem Brno do pomyslné síně slávy, kterou již několik let reprezentují barevné kachličky s otisky rukou před vchodem do Činoherní scény Městského divadla Brno.
Navážeme tak na dlouholetou tradici tohoto happeningového holdu svým umělcům. Vedle kachlíků divadelních bardů jako jsou Petr Štěpán, Alena Antalová, Erik Pardus, Hana Holišová a další přibydou také otisky našich předních hereček Ivany Vaňkové a Svetlany Janotové, které jsou bezmezně obdivovány diváky i odbornou kritikou za ztvárnění své role Alex Owensové v muzikálu Flashdance, ale samozřejmě také za nespočet dalších muzikálových i činoherních rolích. Následovat je budou jejich herečtí kolegové, kteří spojili své jméno a uměleckou činnost s Městským divadlem Brno – bude jím Boleslav Polívka, který v současné době zkouší roli Žida Šajloka v novém nastudování inscenace Benátský kupec v režii Stanislava Moši, a herec a kritik Jiří Dušek, jenž letos oslavil významné životní jubileum.
Letošní uvedení osobností na Chodník slávy, který lemuje budovy MdB na Lidické ulici, však bude neobvyklý. Doposud se totiž do kachlíků zvěčňovaly osobnosti žijící, které do betonu otiskly své dlaně. Tentokrát však vzdáme hold také kolegům, jejichž stopy rukou jsme za jejich života bohužel otisknout nestihli, kteří se ovšem nezapomenutelně a nesmazatelně otiskli nejen do našich vzpomínek, ale také do inscenací, na nichž spolupracovali v Městském divadle Brno, do brněnského uměleckého života, do světa Múz. Vzpomeneme tedy na herce Ladislava Lakomého a Jaroslava Dufka, kteří nastudovali a zahráli si svoji poslední inscenaci právě na Činoherní scéně MdB (Dobře rozehraná partie v režii Stanislava Slováka), a hudebníka a dirigenta Igora Vavrdu, který nás opustil na konci loňského roku. Do betonu budou otisknuty jejich divadelní boty.
Historie chodníku slávy
Poprvé se chodník Lidické ulice zpestřil v roce 2000, kdy do něj vtiskly své dlaně muzikálové herečky Alena Antalová, Petra Jungmanová a Markéta Sedláčková a doyenové souboru a činoherní umělci Zdena Herfortová, Zdeněk Junák, Karel Janský, Jiří Tomek a Ladislav Kolář. V květnu 2001 je následovali Miroslava Kolářová, Pavel Kunert a Martin Havelka, v březnu 2003 pak skladatelé Petr Ulrych a Zdenek Merta a v dubnu 2004 herci Jiří Horký, Petr Gazdík, Dušan Vitázek a Igor Ondříček. V únoru 2006 zorganizovali zaměstnanci divadla otisk dlaní na dlaždici slavného chodníku pro svého ředitele a režiséra Stanislava Mošu coby dárek k jeho padesátým narozeninám. V květnu roku 2008 přibyli herci Erik Pardus, Radka Coufalová a Jan Apolenář, hudební skladatelé Petr Kofroň a Vladimír Franz a dlouholetý fotograf a šéfredaktor revue Dokořán Jef Kratochvil, v jehož hlavě se vlastně myšlenka chodníku slávy zrodila. K této řadě významných osobností, které přinesli prestižní ocenění nejen divadlu na Lidické, ale vlastně i městu Brnu, se v loňském roce připojila také muzikálová herečka Hana Holišová, herec Petr Štěpán, grafik a scénograf Petr Hloušek, kostýmní návrhářka Andrea Kučerová a scénograf Jaroslav Milfajt.
SVETLANA JANOTOVÁ (21. 9. 1986)
IVANA VAŇKOVÁ (12. 7. 1978)
Herečka Ivana Vaňková pochází z východního Slovenska a její umělecké zaměření a nadání se projevovalo už od malička. Vystudovala hudebně-dramatický obor na konzervatoři v Košicích a v roce 2001 dokončila studium na brněnské JAMU. V Městském divadle začala působit ve stejném roce na poloviční úvazek. Její první rolí byla Anita v muzikálu West Side Story, kterou nastudovala pro zahraniční turné po Německu. Začátkem nové sezóny 2001/2002 získala plné angažmá. Následovala řada činoherních i muzikálových rolí (Rada – Cikáni jdou do nebe, Elisa – Kamenný host aneb Prostopášník, Victoria – Hair, Ahinsa – Zahrada divů, Máša – Tři sestry, Dolly Leviová – Hello, Dolly!, Alexandra – Čarodějky z Eastwicku, Jelena – Strýček Váňa, Alexandra Owensová – Flashdance a další). Mimo prkna MdB ji mohli diváci vidět v Národním divadle v Brně v muzikálu Muž z kraje la Mancha, v Divadle Nová scéna v Bratislavě v muzikálu Hair a v plzeňském Divadle J. K. Tyla v ruském rockovém muzikálu Juno a Avos. Jejím televizním debutem byla role operní subrety Elly Vienny vseriálu Četnické humoresky. Za sezónu 2005/2006 ji diváci zvolili nejoblíbenější herečkou souboru v anketě Křídla.
BOLESLAV POLÍVKA (29. 7. 1949)
Herec Boleslav Polívka ukončil v roce 1971 studia na JAMU, kde se vedle činoherního herectví zabýval i panto-mimou. Začínal s Ctiborem Turbou a Bori-sem Hybnerem v Pantomimě Alfreda Jarryho a od roku 1972 je angažován v brněnském Divadle na provázku. Zde hrál ve vlastních autorských inscenacích a stal se výraznou osobností, která je spojována se slavnou érou tohoto divadla. Inscenace jako Am a Ea, Balada pro banditu či Šašek a královna se staly legendami českého divadelnictví. Mnohé z nich byly následně zpracovány i ve filmu. Český film nabídl Boleslavu Polívkovi mnoho příležitostí, například v divácky oblíbeném filmu Věry Chytilové Dědictví, ale ztvárnil také několik dramatických rolí, z nichž můžeme jmenovat roli faráře ve filmu Zapomenuté světlo, za kterou získal cenu Český lev za mužský herecký výkon. Jeho jméno je také spojeno s další významnou brněnskou divadelní scénou – Divadlem Bolka Polívky.
Boleslav Polívka v roce 1997 zahajuje spolupráci s Městským divadlem Brno v nastudování hlavní role slavného anglického herce Edmunda Keana v inscenaci Kean IV. Po sedmnácti letech se tedy tento slavný herec vrací na prkna Městského divadla jako Žid Šajlok v Shakespearově komedii Benátský kupec v režii Stanislava Moši.
JIŘÍ DUŠEK (14. 2. 1924)
Herec a významný dabér stál u zrodu divadla Večerní Brno, ovšem většinu svého života spojil s Divadlem bratří Mrštíků, kde ztvárnil více než sto nezapomenutelných rolí v inscenacích jako Pygmalion, Jak se vám líbí, Sbohem smutku, Tři sestry, Revizor, Coriolanus, pod režisérským vedením Stanislava Moši hrál například v inscenaci Foxtrot, Lakomec a Pravda o zkáze Sodomy. Často účinkoval v televizních inscenacích brněnského studia Československé televize, z jeho filmové tvorby připomeňme roli francouzského ministra Victora de Lacroix ve dvoudílném velkofilmu Dny zrady (1973) nebo televizní seriál Legenda o živých mrtvých (1971), kde zazářil v roli dobromyslného důstojníka německého wehrmachtu majora Lenze. Věnuje se také dabingu a rozhlasové tvorbě, kde vystupuje nejen jako herec v inscenacích, ale také jako hudební režisér nebo komponista scénické hudby. V roce 1990 z divadelního života nečekaně odešel a sporadicky působí již jen v rozhlase a dabingu, věnuje se ovšem své celoživotní vášni – vážné hudbě. V roce 2009 obdržel od Herecké asociace Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Letos v únoru oslavil nádherné jubileum.
JAROSLAV DUFEK (26. 4. 1934 – 30. 9. 2011)
Po studiu herectví na JAMU v roce 1962 vstoupil Jaroslav Dufek nejprve do angažmá v našem, v tehdejším Divadle bratří Mrštíků, kde v pozoruhodných inscenacích, vybíraných tehdy zejména jedním z největších tuzemských dramaturgů Bořivojem Srbou, sehrál řadu znamenitých a často hlavních rolí v inscenacích jako Dobrý člověk ze Sečuanu, Manon Lescaut, Tři kamarádi, Opera za pár grošů, Revizor, Kat a blázen aj. Od roku 1966 až do svého odchodu do penze v roce 1998 působil v souboru činohry v tehdejším Státním, později Národním divadle Brno. Z bezpočtu jeho mimořádně kvalitně ztvárněných úloh odehraných v Mahenově divadle jmenujme například Peera Gynta, Tofola v komedii Poprask na laguně, Antonína Důru v Rozmarném létě, Mackieho Messera v Žebrácké opeře, Sira Johna Falstaffa ve Veselých paničkách windsorských či Hastingse v dramatu Richard III. Jaroslav Dufek byl také pozoruhodně hudebně a pohybově nadaný – z jeho občasných „odskoků“ k hudebním žánrům připomeňme alespoň titulní roli v muzikálu Řek Zorba. Spolupracoval také s rozhlasem a televizí, patřil k předním českým dabingovým hercům. Téměř do konce svých dnů předstupoval před divadelní publikum. Svou poslední roli nastudoval na naší Činoherní scéně v komedii Dobře rozehraná partie, kde také naposledy stál po boku svého dlouholetého kolegy a přítele Ladislava Lakomého. V roce 1995 získal Cenu Thálie za ztvárnění role statkáře Karamazova v inscenaci Bratři Karamazovi, v roce 2002 obdržel Cenu Františka Filipovského za dabing.
LADISLAV LAKOMÝ (14. 11. 1931 – 11. 4. 2011)
Činoherní, filmový a televizní herec zasvětil svůj život městu Brnu. Jeho herecké aktivity začaly již ve studentském věku a po vystudování herectví na JAMU byl v roce 1956 přijat do našeho divadla, tehdejšího Divadla bratří Mrštíků. Vytvořil zde řadu postav české a světové dramatické tvorby, kde mohl uplatnit intelektuální přístup a psychologické ztvárnění každé postavy. Byl to například De Grieux v Manon Lescaut, Lenskij v Evženu Oněginovi nebo Jan Hus ve stejnojmenné hře. V roce 1965 nastoupil do činohry Státního divadla v Brně, kde působil až do své smrti a odehrál nespočet rolí (Persona Ježíš – Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, Myškin – Idiot, Vávra – Maryša, Car Fjodor, Marlow – Král Krysa, Soudce – Zahrada na křídě, Polní kazatel – Matka Kuráž a mnohé další). Věnoval se také filmové a televizní činnosti, práci v rozhlase, účinkoval v Divadle u stolu. V roce 2006 mu byla udělena Cena města Brna, za jeho uměleckou tvorbu v dabingu mu byla udělena Cena Františka Filipovského. Své životní a pracovní jubileum oslavil v roce 2006 v inscenaci muzikálu Cikáni jdou do nebe na naší Hudební scéně, kde ztvárnil také svoji poslední postavu – Waltra v inscenaci hry Stefana Vögela Dobře rozehraná partie.
IGOR VAVRDA (6. 11. 1948 – 26. 12. 2013)
Kytarista, saxofonista, houslista, pianista, dirigent, skladatel a aranžér Igor Vavrda se nesmazatelně zapsal do hudebních dějin nejen brněnských. V roce 1969 absolvoval brněnskou konzervatoř, kde vedle hry na housle studoval i dirigování a skladbu. V letech 1970 – 1972 působil jako houslista v orchestrech Janáčkovy opery a Státní filharmonie Brno, kde si ho v roce 1972 vyhlédl pro svoji kapelu sám Gustav Brom. Aranžoval nejen pro jeho Orchestr, ale také pro stálice populární hudební scény a k natáčení upravoval i své vlastní skladby. Vavrdovo autorské, interpretační a aranžérské rozpětí bylo opravdu široké. Od bigbítu, přes vážnou, populární a džezovou hudbu třeba až ke specifickému hudebnímu seskupení Vinařští romantici se Zdeňkem Junákem. Významnou část svého života spojil také s Městským divadlem Brno, kde působil jako aranžér, dirigent a hudební dramaturg. Jako aranžér pracoval téměř na všech titulech éry Hudební scény (např. muzikály Čarodějky z Eastwicku, Balada o lásce (Singoalla), Jesus Christ Superstar, Kvítek z horrroru, Papežka, Pokrevní bratři, Ptákoviny podle Aristofana, Stars of Musical, Funny Girl, Jezinky a bezinky, Peklo, Očistec, Jekyll a Hyde či Zorro). V koncertních představeních Jesus Christ Superstar a Jazz Side Story působil také coby dirigent.
S Igorem Vavrdou jsme se rozloučili 7. ledna tohoto roku na Hudební scéně MdB.
