V Brně řádí převlekový komiks
Vít Závodský 31. květen 2011 zdroj Týdeník Rozhlas
Hudební produkce Městského divadla Brno, představující výraznou část jeho repertoáru, zaznamenala nyní dva pozoruhodné momenty. K patnáctému výročí uvedení West Side Story, které úspěšně hostovalo v mnoha evropských zemích a dosáhlo již 650 (!) repríz, uskutečnilo se mimořádné představení s víceméně původním, prvotní energií stále nabitým hvězdným obsazením. Krátce předtím proběhla premiéra muzikálu Sugar! (1972) amerického trojlístku Jule Styne – Peter Stone – Bob Merrill, který rovněž nastudoval ředitel MdB Stanislav Moša.
Příběh dvou muzikantů, kteří se před mafiánským gangem „zašijí“ do dámské kapely a v přestrojení prožijí mnoho ztřeštěných situací, náleží k bohaté tradici světových převlekových komedií. Režisér se s ním setkal doma i v zahraničí už počtvrté, přičemž na své scéně varioval přístup poprvé uplatněný před dvěma roky v Lublani. Na podkladě svižného překladu Jiřího Joska spočívá v celkové adaptaci broadwayské předlohy přiblížením ke scénáři staršího slavného Wilderova filmu Někdo to rád horké a její osobité výtvarné stylizaci (Jaroslav Milfajt, Petr Hloušek) do podoby jevištního komiksu. Za živého doprovodu početného orchestru dirigenta Ondřeje Tajovského a v nápadité choreografii Vladimíra Kloubka se stepařskými čísly vychutnáváme kaskády vkusně vycizelovaných gagů důsledně černobíle kostýmovaných aktérů, spolu s plochými figurínami začleněnými do kreslených kulis. Všem klíčovým účinkujícím, s ukázněným apetytem využívajícím vítanou hereckou příležitost, je blízký slovní i situační humor, podle alternací robustnější či tlumenější – ať už jde o nekarikovanou titulní naivku (Mária Lalková), uměřenou saxofonovou Josefinu (Roman Vojtek), divočejší marciální basistku Dafne (Aleš Slanina), sekýrovaného manažera Bienstocka (Michal Isteník) nebo milionáře Osgooda Fieldinga (Jan Apolenář). Delší dvojdílný večer si zachovává jednotící interpretační nadhled, takže o nepodbízivou zábavu není nouze.
Nová Sugar! má šmrnc
Iveta Macková 10. březen 2011 zdroj Kult
V Mošově brněnském nastudování Sugar! excelují Roman Vojtek (Joe a Josefina) a Milan Němec (Jerry a Dafné). Výkon Márii Lalkové v roli mladinké okouzlující Sugar sice nemá chybu, ale bravuře a espritu svých zkušenějších a ostřílenějších kolegů, kteří se stali jednoznačnými tahouny premiéry, nemohl konkurovat.
Nová inscenace má šmrnc i spád, její divoký i groteskní děj v měnícím se tempu pluje ze scény do scény. Vedle skvěle podaných hereckých, pěveckých a tanečních čísel „rozehřívá“ spokojené publikum bezpočet rozmanitých situací, záměn, gagů a samozřejmě krásná živá hudba v podání Orchestru Městského divadla pod dirigentskou taktovkou Ondřeje Tajovského s písněmi Boba Merrilla v hravém překladu Jiřího Joska. Hraje se ve vtipně pojatých padnoucích černobílých kostýmech Andreji Kučerové na komiksově laděné scéně Jaroslava Milfajta s kresbami Petra Hlouška.
Celkové hravosti a vtipnosti nastudování odpovídá i rozpustilá choreografie Vladimíra Kloubka včetně stepařských čísel mafiánů. Zkrátka novinka Sugar! v sobě nese to, co většina současných diváků uvítá - perfektně odvedené umělecké dílo, které pobaví, uvolní hlavu plnou starostí, a rozechvěje bránici.
Komiksová Sugar! těží z hereckých kreací
Lenka Suchá 7. březen 2011 zdroj Brněnský Deník
Jevištní interpretace známé crazy gangsterky Někdo to rád horké v Městském divadle Brno oživuje zašlou slávu černobílého filmu
Už druhý titul odkazující k retro stylu přidalo v sezoně na repertoár Městské divadlo Brno. Po Burešově adaptaci Škola základ života sáhlo tentokrát po jevištní verzi nesmrtelného filmu Někdo to rád horké, kterou umístilo na prostorově sevřenější Činoherní scénu. Pro režiséra Stanislava Mošu šlo přitom už o čtvrtou repliku této bláznivé převlekové komedie, když ji předtím v krátké době po sobě nazkoušel ve slovinské Lublani, pražském Divadle pod Palmovkou a v německém Budyšíně. O to, aby brněnská inscenace nebyla jen otrockou kopií předešlých, se postarali hlavně herci osobitým uchopením svých rolí.
Tango i střílecí dortMoša záměrně nevycházel z muzikálové verze Sugar! vzniklé na Broadwayi v roce 1972 (zaznamenala pět set pět repríz!), ale vlastní nastudování co nejvíce přiblížil filmu Billyho Wildera z doby o třináct let dříve. Diváci mající stále v živé paměti nepřekonatelné trio Marilyn Monroe, Tony Curtis a Jack Lemmon si tak přijdou o to víc na své, když se na jevišti dočkají i několika scén známých z filmu. Vedle střílejícího dortu nebo tanga Dafné s Osgoodem jim tak Sugar zazpívá i hit Jen tebe chci ráda mít (I Wanna Be Loved By You), a to navíc za doprovodu pětadvacetičlenného živého orchestru pod vedením šéfdirigenta Ondřeje Tajovského.
Kdo by si ale chtěl některé repliky v duchu odříkávat spolu s protagonisty, možná občas narazí. Tvůrci totiž stejně jako předloni pod Palmovkou použili nový český překlad Jiřího Joska, který si naprosto po svém vyhrál se všemi dvojsmysly a slovními gagy.
Fascinaci tehdy ještě černobílým filmem Moša nejzřetelněji promítl do výtvarné podoby inscenace. Za pomoci Jaroslava Milfajta a Petra Hlouška stvořil scénu i kreslené kulisy v přísně unisono komiksovém stylu. Ve stejném duchu jsou i slušivé kostýmy, pro něž Andrea Kučerová využila vedle černé a bílé barvy i efektní stříbřitou. Snad nejnápaditějším interpretačním posunem je stepařská stylizace party chicagských gangsterů okolo Psí dečky. Jejich perfektně sesynchronizované taneční číslo Prolezte celý město skrz naskrz patří k vrcholům inscenace. Zvolená koncepce těží z jednoduchosti, zkratkovitosti a smyslu pro detail (například po přestřelce v garážích na Clark Street se i kreslené figuríny zbarví krví a padnou na stůl).
Hlavní devízou brněnského nastudování jsou bezesporu herecké výkony, ze kterých upoutaly nejen ty v hlavních rolích. Očekávaný návrat na scénu, na které získával své první profesionální zkušenosti, zaznamenal hostující Roman Vojtek. Trojroli Joea, Josefiny a milionáře juniora obdařil přirozenou elegancí, ladností a pohybovou mrštností. Díky vděčněji napsanému partu však na sebe tradičně větší pozornost z dvojice chudých muzikantů strhává představitel Jerryho alias Dafné. Milan Němec svým suverénním ztvárněním vyvolává dojem, jako by se pro ženské role snad narodil (vzpomeňme jen jeho Macechu ve Sněhurce z minulé sezony). A nic na tom neubírá ani fakt, že si stejnou postavu zahrál už ve svém předchozím pardubickém angažmá, takže měl před ostatními malý náskok. Němec v roli v dobrém slova smyslu řádí, vyhrává si s ní do všech detailů, baví stále novými hereckými polohami a jakoby bezděčnou komikou. A co je nejdůležitější: po celou dobu drží pevně v rukou míru stylizace, nikdy nesklouzne k podbízivě lacinému pitvoření nebo travesti karikatuře.
Oddechové retroBlondýnka Sugar, od které se přece jen očekává hlavně jednostrunná stylizace do prostoduché naivky, je v podání Márii Lalkové navíc i příjemně roztomilým diblíkem. Ze zdařilých vedlejších rolí zaujali Osgood Fielding Jana Apolenáře, Bienstock Michala Isteníka (jeho etuda s kytkou vyvolává potlesk na otevřené scéně) nebo Sladká Sue Pavly Vitázkové (její výkřik „Bííínstóóók“ zní v uších ještě dlouho).
Brněnská Sugar! není a ani nechce být velkolepou show s třeskutými efekty. Nabízí však příjemně oddechové retro s živým orchestrem a vděčnými hereckými kreacemi. A to rozhodně není málo.
Sugar! (Někdo to rád horké)
David Kroča 6. březen 2011 zdroj Český rozhlas 3 - Vltava
Muzikál Sugar! patří mezi dramaturgické stálice na našich jevištích a přiznám se rovnou, že od jeho uvedení málokdy očekávám něco nového. Brněnské nastudování ale přesvědčuje, že divadlo je umění stále objevné a překvapivé. Režisér Stanislav Moša využil svou vlastní adaptaci muzikálu, která původně vznikla pro inscenaci ve slovinské Lublani. Jejím základem je redukce množství postav na dvacítku aktérů a snaha maximálně využít potenciál filmové předlohy. Právem se přitom předpokládá, že příběh o dvou muzikantech, kteří na útěku před gangstery přijmou angažmá v dívčí kapele, diváci dobře znají.
Režisér vsadil na černobílé výtvarné řešení, jež evokuje pamětnické filmy, ale rovněž poetiku klasických meziválečných komiksů. Nad černobílou scénou Jaroslava Milfajta s kreslenými kulisami Petra Hlouška se vznáší komiksová bublina se jménem titulní hrdinky a zvolený styl drží také kostýmní výprava Andrey Kučerové, která kombinuje černou a bílou v podobě proužků, puntíků a dalších variací. Podstatné ovšem je herecké pojetí, které je komiksově nadsazené a těží z parodických inovací. Příchod zločinecké party na jeviště se záhy zvrtne ve stepařské číslo a hercům občas sekundují i kreslené figury v životní velikosti. Jako Joe alias Josefina se po letech vrátil na svou mateřskou scénu Roman Vojtek, který je nepochybně skutečnou hvězdou inscenace, ale pominout nelze ani alternujícího Petra Štěpána, jenž vybavil nápadníka v dívčích šatech rafinovanou racionalitou. Komediantky ztřeštěného Jerryho neboli basistku Dafné alternují Milan Němec a Aleš Slanina, přičemž zvláště Slaninův výkon je z rodu těch, jež si herec skutečně po všech stránkách užívá. A konečně ve vděčné úloze sladké Sugar, která je prototypem půvabné, leč nepříliš bystré blondýny, se střídají Ivana Skálová a Mária Lalková.
Poměrně dlouhá, bezmála tříhodinová inscenace na brněnském jevišti je do detailů promyšlená podívaná, při níž se divák nenudí. Vedle herců, kteří vrchovatě využívají možností převlekové komedie, stojí tentokrát za úspěchem celý inscenační tým a také dobře hrající orchestr.
Sugar!
Jiří P. Kříž 22. únor 2011 zdroj Xantypa
Stanislav Moša se do Sugar! pustil už počtvrté. Po slovinské Lublani, lužickosrbském Budyšíně a po pražském Divadle Pod Palmovkou tentokrát v Brně. V nevídané tvůrčí gradaci. Koho aspoň jednou nevzrušila sexy Sugar Marilyn Monroe a nejznámější kreace pánů v ženských šatech, jak je v postavách Josefiny a Dafné stvořili šmíráčtí hudebníci Joe a Jerry – tedy Tony Curtis a Jack Lemmon. Nápad jednoduchý: na konci padesátých let vzkřísit už dvacet let mrtvou němou filmovou grotesku. Bodejť by se pak neujala ještě o třináct let mladší muzikálová verze (1972). Moša s výtvarníky Jaroslavem Milfajtem a Petrem Hlouškem proměnili grotesku v komiks – domalováním gangsterů, členek orchestru Sladké Sue, lidiček smažících se na pláži. Přímo na americkou retuší vyvedené kulisy. Požitkem jsou gangsterská stepařská čísla choreografa Vladimíra Kloubka. Jinak jsou zlosyni mírumilovní, protože například pověstná smrtonosně rychlopalná scéna s narozeninovým dortem se odbývá pod bratrským heslem „Vítáme delegáty desátého výročního setkání Svobodné italské opery!“. Bohulibost jako v politice. Brno je středoevropskou Mekkou muzikálu. A to není jen zpěv, nebo tanec, nebo herectví, nýbrž všechno dohromady. Široko daleko to nikdo tak neumí.
Sugar! – Titul, který vždy potěší
Karla Hofmannová 18. únor 2011 zdroj www.zivotnistyl.cz
Městské divadlo v Brně sáhlo po titulu, kterým šlo tak říkajíc „na jistotu“. Muzikál podle filmu Někdo to rád horké je bestseller. A jestliže se k tomu přidá vtipná režie a několik kvalitních komediálních herců, má divadlo zaručený tahák.
V tomto případě se záměr povedl na sto procent. Vzniklo živé, vtipné a půvabné představení, které perlí jako dobré šampaňské. Režisér Stanislav Moša má smysl pro nadsázku a gagy a ví, co u diváka zabere. Současně ale nechává protagonisty, aby si své role „užívali“.
Černobílá scéna Jaroslava Milfajta a Petra Hlouška vychází z filmového zpracování a je to vlastně komix. Nejpůsobivější je klasická scéna na nádraží, kde kouř z namalované lokomotivy ofukuje Sugar. Kouzelné jsou kombinace živých a malovaných gangsterů. Kostýmy Andrey Kučerové jsou rovněž černobílé a hýří kombinacemi tvarů a materiálů.
Hudební nastudování má na svědomí Ondřej Tajovský. Orchestr hraje spolehlivě a respektuje zpěváky, kteří sice zpívají na mikroporty, ale vzhledem k tomu, že próza ozvučená není, dbá zvukař i dirigent na vyvážení zvuku a na poslechovou pohodu diváka.
Mária Lalková je kouzelná Sugar, jako by Marylin Monroe z oka vypadla. A to nejen zjevem, ale i projevem. Přitom je pravdivá a milá. Protagonisty hry však jsou Roman Vojtek jako Joe (Josefina) a Milan Němec jako Jerry (Dafné). V mužských rolích jsou to ošuntělí nevýrazní chlápkové, ale když vpadnou na jeviště jako ženské, rozsvítí ho. Obdivuhodná je především jejich pohybová kultura, která v choreografii Vladimíra Kloubka na ně klade vysoké nároky.
Favoritem představení je Milan Němec, jehož Dafne je ohnivá a pružná a daří se mu i hlasově. Jeho komické duety s Osgoodem (Jan Apolenář) jsou nepřekonatelné. I když se oba nevyhnou nadsázce a dokonce i přehrávání, stále zůstávají v roli.
Sugar! v Městském divadle v Brně pobaví a nezklame. Má vše, co má zábavné představení mít. Profesionální nadhled a provedení, šmrnc, komiku a poezii. Je půvabná a potěší.
Brněnská Sugar! vyšla na výbornou
Josef Mlejnek 12. únor 2011 zdroj MF Dnes – Magazín Víkend
Slavný muzikál Sugar! se zhruba po čtvrt století objevuje i na českých scénách – zatím naposledy ho uvedl režisér Stanislav Moša v Městském divadle Brno. Nepřekonatelný příběh dvou muzikantů, jež smrtelná „nouze naučila housti“ v přestrojení v ryze dívčí kapele, natočil v roce 1959 Billy Wilder. V roce 1972 se film Někdo to rád horké, považovaný za nejlepší filmovou komedii století, dočkal muzikálového převodu, nazvaného Sugar! Pro Stanislava Mošu je to už čtvrté setkání s tímto dílem: dvakrát je nastudoval v zahraničí, jednou v pražském Divadle pod Palmovkou.
Jako při jízdě, jako na moři Těžko si lze i čistě hypoteticky představit slavný muzikál cílevědomě režírovaný bez nejmenší relace k předloze, taková je kultovní síla filmového díla. Stanislav Moša se také při svých inscenacích snažil muzikálovou verzi co nejvíce přiblížit originálu, aniž by výsledkem byla otrocká replika. A není vyloučeno, že až na své domovské scéně nalezl soubor, který mohl naplnit jeho představy téměř beze zbytku.
Autorem scény je podobně jako v Divadle pod Palmovkou Jaroslav Milfajt, i děj se odehrává v „dvojrozměrných“ komiksových kulisách. Stylizovaní gangsteři perfektně stepují, ozvláštněné podoby se dostalo slavné scéně z garáže na Clark Street v Chicagu, kde Charlie Párátko, jeho druhové při hře v karty a posléze i jejich vrazi mluví jako zločinné obludky z nějaké počítačové hry. Lůžkové kupé, kde probíhá mejdan, se cestou do Miami na Floridě třese „jako“ při jízdě, na pláži pak dívky skáčou do orchestřiště „jako“ do moře, což docela funguje.
O to více spočívá na hercích, aby navodili dobovou atmosféru a zpřítomnili postavy, které drtivá část obecenstva zná díky oscarovému filmu zpaměti – nejznámější repliky si někteří diváci dokonce potichu předříkávají. Volá Sladká Sue (Pavla Vitázková) na manažera Bienstocka (slušně mimoňovitý Michal Isteník) v prvním pádu kvůli předloze, nebo proto, že jako bývalá vojanda pátý pád v češtině jednoduše nezná?
Ve stopách Marilyn Sugar Kaneová v podání Márie Lalkové (alternuje Ivana Skálová) není jenom typ zvaný naivka, ale její představitelka jí kromě křehkého půvabu propůjčila i onu zvláštní bezbrannou nevinnost, kterou postavě vtiskla právě „božská“ Marilyn. Všechny figury se dají ostatně snadno poznat podle svých ikonických atributů – a potřebné stylizace. Z dvojice Joe alias Josefína (Roman Vojtek) a Jerry alias Dafné (Milan Němec) se jako výraznější jeví druhý jmenovaný. Jeho rozklácený mužský neohrabanec je v ženském zapření více než přesvědčivý, ale pozor: na večírku s osudovým Osgoodem Fieldingem (Jan Apolenář) suverénně předvádí graciézně dívčí taneční krok. A při zpěvných částech (nic na půl dechu!) s živým orchestrem je na protagonistech znát, že muzikálové herectví nemusí být jakési od všeho něco, ale plod plné všestrannosti. Při natáčení filmu Někdo to rád horké se prý všichni málem povraždili, přitom paradoxně vzniklo nesmrtelné dílo. Kdyby něco takového mělo být pravidlem, museli se v Brně také slušně řezat.
Černobílá Sugar v Brně je divadelně barevná
Luboš Mareček 8. únor 2011 zdroj MF Dnes – Jižní Morava
Divadelní verzi slavného filmu Někdo to rád horké nabízejí v Brně. Zdejší Městské divadlo připravilo hudební komedii Sugar!, která dobře naladí nejen zaryté fanoušky slavného filmu.
Inscenace Sugar! režiséra Stanislava Moši vychází v Městském divadle Brno z černobílé poetiky filmu a komiksů. Žádný jiný tón (nepočítáme-li rudě smyslné rtěnky) na jevišti nenajdete. A nejen výpravě a kostýmům toto důsledné dvojbarevné ladění sluší. Nejde jen o kýženou retro atmosféru naoko zašlého celuloidového světa, kterému kdysi kralovala božská MM. Toto jakoby monotónní ladění hlavně funkčně odráží, co je na této inscenaci nejbarevnější: a sice herecké výkony.
Muzikál vznikl volně podle filmového scénáře v roce 1972 a na Broadwayi zaznamenal více než pět set repríz. Bude spravedlivé připomenout, že režisér Moša tento titul již inscenoval v Lublani, Praze a Budyšíně. Mošova inscenace oproti broadwayské divadelní verzi neskrývá okouzlení legendárním filmem. A tomuto černobílému pokladu se snaží také svoji divadelní verzi co nejvíce přiblížit.
Divácky vděčná převleková komedie o dvojici chudých muzikantů, kteří se v dívčí kapele skrývají před gangstery, je plná gagů, slovních i situačních špílců. Co na tom, že mnohé z těchto vtípků těží z nerovnováhy mezi pohlavími a útočí na divákovu první signální.
Herecky září dámy pravé i nepravé
Titul, který se v tuzemsku pravidelně reprizuje, má v Brně skvělou slovní kondici díky svižnému překladu Jiřího Joska. Teď jde jen o to, všechna tato slovíčka a dvojsmyslné významy na jevišti pořádně roztočit, a rozparádit tak i publikum, které se baví nesnázemi dvou mužů navlečených do ženských sukní a bojujících s podvazky, podpatky i veškerou ženskou parádou.
A to se v Brně daří. Mošova inscenace má nepolevující a gradující tempo, které také výtečně nese a drží živá muzika v podání bezmála třicetičlenného orchestru. Skvělý zvuk kapely dirigované Ondřejem Tajovským patří k přednostem této divadelní novinky. Dává výsledku opravdu šťavnatý odér, o který by za použití playbacku tento kus prostě přišel.
Jak už bylo řečeno, Sugar! stojí a padá s hereckými výkony ústřední trojice. Recenzent viděl bohužel jen alternaci tria Márie Lakové, Milana Němce a Romana Vojtka, který se jako host vrací pod divadelní střechu, kde získával své první profesionální zkušenosti. Oba jmenovaní muži si svoje travesty úlohy užívají s přehledem. Zejména Milan Němec předvádí, že je herec se skvělým komediálním rejstříkem. Jeho Dafné je ženská od rány, má divadelní páru, Němec však svoji ženskou hrdinku nikdy nenechá utrhnout se ze řetězu. Spolu s Vojtkem na jevišti řádí na plný pln, ani jeden z nich nesklouzne k nějakému nadbíhání publiku. Svoje dámy mají prostě pod kontrolou a právě o to víc se divák touto proměnou baví.
Až se skoro zdá, že tento tajfun ženského herectví v podání obou pánů zastiňuje výkon Sugar Kane. Zdání klame. Hlavní skutečně ženská role v podání Márie Lalkové staví na perfektní stylizaci do jednoduché naivní blondýnky, která tak trochu pije a čeká na svého milionáře.
Lalková mohla svoji hrdinku nechat prostě jen koulet očičkama, špulit rtíky a vrtět zadečkem. Samozřejmě, že všechny tyto zbraně u své prostoduché Sugar herečka používá. Přísně a přesně držená stylizace tohoto dětinského diblíka nebudí u hlediště ploský dojem. Je k sežrání i k popukání. A mezi těmito póly umně balancuje. Až by se chtělo říci, že Lalková na jevišti existuje jako legendární sexsymbol s iniciálami MM. Lehce ji napodobuje, nijak se po ní ale neopičí, což se naplno ukáže ve slavném songu Jen tebe chci ráda mít (I Wanna Be Loved By You ).
Ke kladům černobílé brněnské inscenace lze přičíst také kreslenou výpravu Jaroslava Milfajta a Petra Hlouška. S valéry dvojice barev si vyhrávají kostýmy Andrey Kučerové, které jsou v případě Josefíny i Dafné záměrně přeťáplé, co se vzorů i střihů týče. Švunk dodává výsledku také choreografie Vladimíra Kloubka využívající třeba stepování v případě mafiánských lumpů.
Divadelní návraty k legendárním filmům mívají často pachuť logické nenapodobitelnosti filmového média. V případě brněnské Sugar! tento problém není aktuální. Pomohl tomu nápaditý černobílý koncept, který nezakrývá svoji fascinaci originálem a zároveň si z této přiznané hry tak trochu tropí švandu.
Ovace provázejí Sugar počtvrté
Jiří P. Kříž 8. únor 2011 zdroj Právo
Ovace provázejí Sugar! režiséra Stanislava Moši. Počtvrté. Tentokrát v brněnském Městském divadle, předtím ve slovinské Lublani, německém Budyšíně a v Praze pod Palmovkou. Málokterý muzikál je tutovkou jako Sugar!. Peter Stone napsal libreto podle filmu Wildera a Diamonda. Šťastné hvězdy svedly Stonea s hudebníkem Jule Stynem a s textařem Bobem Merrillem – no a je z toho bláznivý muzikál muzikálů.
Groteska a komiks
Asi bychom nenašli nikoho, koho aspoň jednou nevzrušila sexy Sugar Marilyn Monroe a nejznámější kreace pánů v ženských šatech, jak je v postavách Josefiny a Dafné stvořili šmíráčtí hudebníci Joe a Jerry – tedy Tony Curtis a Jack Lemmon. Nápad jednoduchý: na konci 50. let vzkřísit už dvacet let mrtvou němou grotesku a postavit na ní situační komedii. Wilderova nesmrtelnost byla na světě. Bodejť by se pak neujala Stonea a Styneho o třináct let mladší muzikálová verze (1972).
Moša s výtvarníky Jaroslavem Milfajtem a Petrem Hlouškem geniálně vyřešili problém, jak rozměrný broadwayský muzikál dostat na komorní Činoherní scénu. Proměnili grotesku v komiks – domalováním gangsterů, členek orchestru Sladké Sue, lidiček smažících se na pláži. Přímo na americkou retuší vyvedené kulisy. S výtvarným pojetím scény geniálně korespondují černobílé kostýmy Andrey Kučerové. Další lahůdka – choreografie Vladimíra Kloubka. S libidem excelentních stepařských čísel gangsterů (Sagher, Novotný, Przebinda, Brychta, Matěj). Jinak jsou zlosyni mírumilovní, protože například pověstná smrtonosně rychlopalná scéna s narozeninovým dortem se odbývá pod bratrským heslem Vítáme delegáty desátého výročního setkání Svobodné italské opery. Bohulibost jako v politice.
Když jsou lidi
V monroeovské Sugar! se střídají Mária Lalková s Ivanou Skálovou, v roli Joea (Josefiny) křepčí Roman Vojtek nebo Petr Štěpán, Jerryho (Dafné) jako z partesu hrají Milan Němec a Aleš Slanina. Milionářem k zulíbání, sirem Osgoodem Fieldingem, je Jan Apolenář a ještě víc sňatkům oddaný Jan Mazák. V Někdo to rád horké není malých rolí. Sladkou Sue jsou Pavla Vitázková a Lenka Janíková, přisleplým Bienstockem Michal Isteník.
Sugar je dokonalá!
Naděžda Parmová a Jaroslav Parma 1. únor 2011 zdroj Blanenské a boskovické noviny
Kdo z vás by neznal závěrečnou větu „Nikdo není dokonalý“ z amerického filmu z roku 1959 Někdo to rád horké? Je v něm napětí, kouzelná atmosféra zájezdu dívčí kapely do letoviska na Floridě, honičky, gagy. Je asi zbytečné připomínat děj a slavné scény, tak raději něco kolem historie.
Podkladem je skutečná událost ze 14. února 1929, kdy mafián Al Capone se chtěl zbavit několika mužů z gangu, který jim konkuroval. Ten vedl Bugs Morana a akce „Masakr na Den svatého Valenýna“ se odehrála v garážích, kde byli svědky vražd Joe a Jerry. To se už chytáme, ještě upřesníme filmová jména mafiánů – Psí dečka a Párátko Charlie.
Muzikantů je třeba se zbavit – stávají se psanci. V prostředí dívčí kapely by byl dobrý úkryt, ale to znamená převleky, několik šatů, střevíce na podpatku a změnit hlas. Ale je tu Sugar a pomáhá jak jen může. Slavná role Marilyn Monroe vypadá lehce a úžasně. Ale podle svědectví kolegů a natáčecího štábu to byl horor. Nedochvilná, nepřipravená a s hladinou alkoholu vždy nad nulou. K tomu třikrát vyšší honorář, než ostatní hlavní role. Ale když se díváme na její výkon ve filmu, vše je zapomenuto a jsme nadšeni.
Dá se toto vše převést na divadelní prkna? Dá. Od roku 1972 se hrál v muzikálové adaptaci na Broadwayi a zaznamenal 505 repríz, hrál se také na londýnském West Endu i po celém světě. Režisér Stanislav Moša vytvořil vlastní adaptaci muzikálu, kterou zpět přiblížil k filmu – s tímto provedením slavil úspěchy ve slovinské Lublani, v pražském Divadle pod Palmovkou a v německém Bautzenu. Naštěstí pro nás přivedl muzikál Sugar! i na svou domovskou scénu do Městského divadla Brno, pro zdůraznění komorního prostředí a zvýraznění celkového efektu na činoherní scénu.
Zajímavostí je barevné ladění celého prostředí muzikálu – téměř vše je černobílé – kulisy, kostýmy, barevně jsou zvýrazněny pouze určující detaily – například rudá růže při známém tangu Dafne a sira Osgooda.
Pro nás je hra blízká také tím, že hudební doprovod obstarává orchestr pod vedením čerstvého šéfdirigenta Ondřeje Tajovského, ve kterém hrají i muzikanti z Boskovic. Jednoduché černobílé kulisy ve stylu komiksových kreseb perfektně dotváří atmosféru hraných scén a s jejich pomocí se jednoduše přemisťujeme mezi různými dějovými místy.
Pro každého herce je asi velice složité zahrát na divadle roli, kterou divák notoricky zná z televize nebo filmu, má na ni zafixovanou postavu herce a hlas dabéra. Musím však říci, že na druhé premiéře se všem účinkujícím podařilo své role podat naprosto skvěle a místy možná i lépe, než ve filmovém originálu. Muzikál má spád, je akční, stále se něco děje a obdivuhodné jsou zejména hlavní role Joe a Jerryho, alias Josefíny a Dafne. Druhou premiéru si zahrál v roli Josefíny Petr Štěpán (alternace Roman Vojtek) a Dafne Aleš Slanina (alternace Milan Němec). Je těžké vybrat nejlepší, ale nám se nejvíce líbili Jan Mazák v roli sira Osgooda Fieldinga a Aleš Slanina jako Dafne.
V roli křehké blondýnky Sugar Kane se můžete těšit na Ivanu Skálovou nebo Máriu Lalkovou. Dívčí soubor diriguje Sladká Sue v podání Lenky Janíkové nebo Pavly Vitázkové. Marně se ho snaží uhlídat Bienstock v podání Michala Isteníka.
Nezbývá než jen doporučit, abyste se na Sugar! zašli podívat, pokud tedy seženete vstupenky. Všechna představení jsou zatím beznadějně vyprodaná.
