TĚŽKÁ BARBORA ČILI O KLASICE
Luboš Mareček 20. leden 2015 zdroj Lidové noviny
Hudební produkci Městského divadla v Brně netvoří jenom opulentní muzikály. Pendantem velkoprodukčních titulů se nyní stala Těžká Barbora z dílny Werich, Voskovec a Ježek – předposlední titul Osvobozeného divadla z roku 1937, než mu léta následujícího byla odebraná koncese a de facto zaniklo. Dnešním divákům ji na komorní Činoherní scéně Městského divadla Brno představil režisér Stano Slovák se svým týmem.
Těžká Barbora je hrou naplno reflektující nástup fašismu a jeho bezohlednost. Rádo se o ní zároveň tvrdí, že má obecně platná poselství. V Brně ji tedy hrají spíše jako optimistickou komedii o tom, jak je nutné opečovávat eidamskou demokracii a dobré pořádky. A že se to dá dělat s humorem. Někomu to přijde s odkazem na iniciály V+W dost, jinému málo. Těm druhým pocit prázdna jistě zalepí šlágry Jaroslava Ježka jako Holduj tanci, pohybu, Vy nevíte, co je středověk nebo Sláva mu, on je pašák. S nástrahami dobovosti a uměním V+W při předscénách se vyrovnali v brněnské inscenaci po svém. „Werichem“ se tady v rolích sebe sama a Prvního žoldnéře stal Michal Isteník a „Voskovcem“, Jirkou a Druhým žoldnéřem Jiří Ressler. Oba inscenaci otevřou vlastní forbínou, v níž figurují sami za sebe, nesnaží se nijak kopírovat originál, ale naopak chtějí diváka navést na svůj druh humoru a lehounké improvizace. To je myslím šťastný krok. Oběma se daří udržet zájem publika a člověk nemá pocit pouhého oprašování ctihodné klasiky.
Divákům tento vjem splní jednak výprava Jaroslava Milfajta, který stvořil ze světlého dřeva hravé kulisy připomínající dětskou stavebnici. Divácký komfort zesilují herecké výkony v očekávaných mantinelech parodovaných lidských typů, jako je nerozhodný starosta, slabošský hejtman, bodrý sýrař, hubatá služka, ušlápnutý učitýlek. Prostě taková milá neútočící a neubližující rázovitost. Plejáda komediálních výkonů, které nabízí Zdeněk Junák jako starosta, Patrik Bořecký jako hejtman, Lucie Zedníčková jako jeho žena a Vojtěch Blahuta jako učitel nebo Ladislav Kolář jako zámecký pán, pak zůstává zcela v naznačených intencích.
K pozitivům Slovákovy uměřené a nikterak obrazoborecké inscenace patří vedle forbín Michala Isteníka a Jiřího Resslera ještě osvěžující pamětnický mix Ježkových hitů se živým orchestrem.
TĚŽKOSTI S TĚŽKOU BARBOROU
Peter Stoličný 17. prosinec 2014 zdroj www.musical-opereta.cz
S pocitem nejistoty a obav jsem šel na premiéru Těžké Barbory na Činoherní scénu Městského divadla v Brně. Ještě předtím jsem si z YouTube stáhl Těžkou Barboru – inscenaci z Divadla Komedie. A měl jsem obavy, jestli se premiéra podaří…
Prvním plusem byl výběr scény. Byť má hudební komedie svůj domestik na velké Hudební scéně, mnohem vhodnější je trochu komornější prostředí. Prostor pražského Divadla Komedie je možná ještě o něco menší. Zdařilá je i scéna Jaroslava Milfajta, která se inspirovala svou jednoduchostí a účelností v původní dekoraci V+W. Dalším plusem je dramaturgie Jana Šotkovského. Cítím úpravy v drobnostech, na nichž se podíleli i režisér Stanislav Slovák s herci Michalem Isteníkem a Jiřím Resslerem. A jde také o výběr hry. Zatímco mnohé z toho, co V+W vytvořili, patří svým charakterem více k revue, přece jen Těžká Barbora má dějovou zápletku a vnitřní stavbu, kterou se přiklání ke klasickému dramatu.
Jak nahradit forbíny?
Existují verze, ve kterých jsou pro jistotu hry protagonistů před oponou vypuštěny nebo minimalizovány a to nejvtipnější z nich je vepsáno přímo do hry. Touto cestou se naštěstí dramaturg Šotkovský a režisér Slovák nevydali. Zvolili si náročnější a mnohem rizikovější cestu: Najít herce, kteří by slavné forbíny zvládli. Volba padla na Michala Isteníka (řekněme, že „zastupuje“ Jana Wericha) a Jiřího Resslera (to je tedy „zastupující“ Voskovec, nebo Horníček). Ty uvozovky jsou tady na místě. Oba protagonisté naštěstí nehrají dvojici V+W nebo H+W. V něčem jsou jim samozřejmě podobní (poetika, hra se slovíčky), v něčem jsou jiní. Hodně mi připomínali korpulentního zemitého pohodáře Satinského a intelektuálnějšího štíhlého Lasicu, oba tak v osmdesátých letech 20. století.
Uf, oddechl jsem si, když uběhly první forbíny. Ano, je to ono. Nedá se říct, že jenom napodobují, oba jsou výborní – i když člověk prostě srovnávat musí. Po představení jsem si na PC zase pustil několik forbín W+H. A ty z Městského divadla Brno fakt snesou srovnání.
Vedle Wericha se v „Osvobozeném“ vystřídalo hodně dnes slavných a opěvovaných herců. A přece, odvahou a promyšleným přístupem si současní herci i režisér Stanislav Slovák s těmi slavnými týmy minulosti v ničem nezadali. Bodrý starosta Zdeňka Junáka, stejně jako hejtman Patrika Bořeckého, nebo jeho nóbl žena Elizabeth Lucie Zedníčkové, to byly nádherně expresivně zahrané figury, kterým samozřejmě sekundovali další: Ladislav Kolář jako zámecký pán, výborný učitel Vojtěcha Blahuty, výrazný sýrař Jakuba Uličníka nebo cizinec Rastislava Gajdoše. V režii Stanislava Slováka měli sevřenou stylizaci, trochu se blížící Commedii dell´arte. Podobně už jednou Slovák režíroval rozvernou muzikálovou pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků. Publikum vděčně reagovalo. Zvláštní pozornost je třeba věnovat girls i mladíkům vedle nich, kdoví, jak se jim říká. Prostě „křoví“. V Divadle Komedie v roce 1960 to byla skupina nevýrazně se pohybujících figur. Neměli takové zázemí, jako v Městském divadle v Brně, kde jsou zvyklí na jinačí zátěže ve všech současných muzikálech. V tom roce 1960 byli inscenátoři rádi, když se nožky zvedaly alespoň přibližně najednou. Je dobré zhlédnout starý záznam a pak ohodnotit, co to „křoví“ v Brně umí.
Summa sumárum
V Brně se povedl odvážný kousek. Oživit na scéně slavné dílo Voskovce a Wericha. Oba jsou již bohužel v nebíčku. A možná odtud shlížejí na to Brno a mnou si ruce, protože jejich sranda je zde už 110 let.
Dá se lákání V+W odolat?
