Bastard: křížení lásky a zla
Josef Meszáros 6. květen 2024 zdroj www.scena.cz
(…)
Inscenaci Bastard nastudoval nový tým. (…) Režisér Petr Gazdík vypráví pohádkový příběh s využitím moderních scénických technologií, které před třiceti lety tvůrci neměli k dispozici. O dokonalou vizualizaci se postaral Petr Hloušek. Díky jeho fantazii se ocitáme ve vesmíru, kde se střetává dobro a zlo.
(…) Scéna Petra Hlouška je orámovaná chrámovými sloupy. Důraz na duchovno a mystiku celého díla je důrazná. Starý chrám má v průčelí náznak oltáře. Boží stánek se střídavě proměňuje v Inferno, zejména díky laserům, ty neúprosně křižují prostorem, převažuje červená a zelená barva.
Hudba Zdenka Merty je mnohovrstevnatá, strukturovaná na Introdukce, Kyrie eleison, Offertorium, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei… Na svou dobu má celková skladba soudobý zvuk od rockové balady až po chrámový chór. Tato hudební pestrost pro sedmi člennou kapelu je opravdu výzvou. Bandleader Tony Marko dokáže band vést s velkou bravurou. K tomu musíme uvést, že sám v kapele aktivně hraje a do toho obstarává různé elektronické zvuky. Toto vše vyžaduje velkou zodpovědnost od chóru, bandu i sólistů.
Libretista Stanislav Moša si převážně hraje se symbolikou slov. Text oratoria doslova tepe. Do toho všeho ale onen magmatický proud slov dává smysl, uvolňuje žár. Představuje příležitost pro jednotlivé interprety odhalit charaktery postav. Vést diváka v naznačeném příběhu.
Bastard Dušana Vitázka je autentický v hledání. Nabízí postavu tvrdého rockera, který pod skořápkou skrývá svou jemnou duši. Zápasí s nástrahami, úsečně odráží problémy, které nechce slyšet ani řešit. Postupně jsme ale svědky, jak se do něho zarývají a přeci jen ho nutí jednat.
Satan Viktórie Matušovové je vyzrálý a hlavně pevný. Matušovová dokáže vládnout svým hlasovým rozpětím, ale jeviště ovládá i fyzicky. Plně se jí podřizuje trio jejich stínů (Svetlana Jandová, Ivana Vaňková a Diana Velčická). Všechny tři protagonistky si užívají svých rolí jakýchsi wamp žen. Postupně odčerpávají z Bastarda pravou lásku k bližnímu transfúzí prodejné lehké lásky hříchu.
Markétka Esther Mertové je čistá a věrná. Nabízí křehkost a zranitelnost. Nevěří, že by jí mohl někdo ublížit. Hříchy Bastarda sice vidí, ale věří, že se zlo v dobro obrátí. Jinou normu než dobrosrdečné a obětavé lásky si nedokáže připustit.
Homunkulus v podání Ondřeje Studénky je inovativní - na scéně se zrodil robot vybavený umělou inteligencí. Postupně se učí a zdvořile nabízí Bastardovi strohou pravdu, která se těžko přijímá. Na konci všeho je podle něj a pravdy zánik. V robotickém pojetí uvažování nedokáže přijmout Království nebeské a další pokračování duchovního života.
Duch svatý Jana Apolináře je patřičně rozvážný a klidný. Další zdroj světla na jevišti. Apolinář divákům předává dobře frázované belcantové árie. Herecká zralost a uváženost odpovídá naturalu jeho postavy.
Užitečné návraty
Josef Herman 4. květen 2024 zdroj www.divadelninoviny.cz
(…) Čím jiným než znovuuvedením Bastarda mělo divadlo zahájit oslavy dvaceti let Hudební scény (otevřena byla premiérou muzikálu Hair 1. října 2004), i když tehdy se samozřejmě hrálo na malém původním jevišti, dokonce ještě před rekonstrukcí Miroslavem Melenou.
Z paměti se mi vybavují útržky bohatě nasvíceného, kostýmovaného, ale spíše statického provedení oratoria, ne nepodobného nastudování Bernsteinovy Mše – ta, odhaduji, Mošu zásadně ovlivnila. Kdežto nové provedení staví na proklamované vizualizaci, na fascinující podívané vytvořené současnými technologiemi na rozlehlém jevišti Hudební scény. Tehdy se témata především odzpívala v partech, mimochodem hodně náročných, kdežto režisér Petr Gazdík je promítl do ohromujících obrazů a do výrazných akcí sólistů i company v originální choreografii. Jako by Bastard měl opět zapůsobit programově v současných výrazových prostředcích perfektně zvládnutého muzikálového aparátu, nechyběly ani cirkusové prvky. Proudům slov v Mošových textech jsem na chuť nikdy nepřišel, natož okázalému boji o duši Bastarda mezi peklem a nebem, tady Satanem a Duchem svatým, za asistence Goethovy Markétky. Ale v bohatě gestickém zhudebnění dílo tehdy i dnes nabídlo působivé rituální zamyšlení nad nejobecnějšími věcmi člověka. Titulní roli dokonale předvedl Dušan Vitázek, převzal ji po Janu Apolenářovi, který nyní exceluje coby Duch svatý. Žebračku famózně zazpívala Zora Jandová, současnou Markétkou byla její dcera Esther Mertová, dala ji skvěle. Názorné srovnání někdejších východisek se současnými možnostmi přitom tehdy i dnes směřovalo k témuž hudebnímu divadlu o světě a o lidech, kteří v něm žijí.
Z hříšného bezčasí
Libor Kalina 23. duben 2024 zdroj www.brnozurnal.cz
(…) Vizualizované oratorium Bastard (jak uvádí program) na hudební scéně Městského divadla Brno (premiéra 20. dubna 2024) je čerstvou adaptací stejnojmenné činoherní inscenace (MDB, 1993, 201 repríz). Muzikálová férie, v níž se divák vždy nemusí hned orientovat, je sestavena z jednotlivých a víceméně samostatně stojících hudebně dramatických čísel. Hlavní postavy jejich prostřednictvím posouvají vpřed nesložitý děj. Zatímco Homunkulus, stylizovaný do realistické formy umělé inteligence, (konzistentní premiérový výkon Ondřeje Studénky) nabízí kritický pohled na jednotlivá Bastardova uklouznutí, postava Černoděra jako by byla navíc. Špína a zlo je všude okolo, téměř jako norma, dobře, ale ještě uvěřitelněji by ji Oldřich Smysl prodal, byl-li by alespoň v jednom výstupu za Bastardova přímého kumpána a nikoli jeho stínovou alternací. Drama naopak dobře stupňuje Satanka ve střídmě uvěřitelném podání Viktórie Matušovové a její lehkonohé stíny, rafinovanost rusalkovsky vábných nástrah násobí skvostné kostýmy (Andrea Kučerová). Ve skutečná zjevení proměnil každý v výstupů Ducha svatého Jan Apolenář. S nesnadnou rolí éterické, opakovaně zrazované Markétky si dobře poradila neokoukaná Esther Mertová. Jedním z nejsilnějších momentů premiéry rozhodně byla árie Zory Jandové v roli Žebračky. (…) Dušan Vitázek v hlavní roli odvedl výtečný výkon. Orchestr jako nedílná součást scény, která evokuje trosky gotického chrámu, byl skvělý především v komornějších polohách. (…)
Vizuální podívaná na faustovské téma
Lukáš Dubský 22. duben 2024 zdroj www.i-divadlo.cz
Více než 30 let po původní premiéře se na jeviště Městského divadla Brno vrátila hudební inscenace Bastard autorů Stanislava Moši a Zdenka Merty. Jedná se o dílo netypické svou strukturou, autoři ho nazývají vizualizovaným oratoriem.
(…) V muzikálovém žánru nebývá takto složitý tvar obvyklý, Bastard nenabízí standardní děj, spíše jednotlivé alegorické obrazy. (…) Na prvním místě lze zmínit hudbu Zdenka Merty. Ačkoliv nejsem pamětníkem a fanouškem původní inscenace a jejího záznamu, po hudební stránce mě Bastard zaujal svou netradičností. Je velice proměnlivý, kombinuje motivy duchovní hudby s rockovým řízem, nachází se zde silné motivy. Režisér Petr Gazdík vystavěl inscenaci jako velkolepou vizuální podívanou, což podporuje chrám evokující scéna Petra Hlouška, barevné kostýmy i spolupráce s akrobatkami na šálách. Bastard také nabízí několik skvělých výkonů. Na prvním místě musím zmínit Esther Mertovou, která v roli Markétky opět ukázala precizní pěveckou techniku a krásně znělý hlas, zároveň asi nejvíce dokázala překonat limity libreta a polidštit svou postavu. Na velmi malém prostoru (vlastně jde jen o jednu píseň) zaujala svým suverénním a zároveň citlivým zpěvem Zora Jandová v roli Žebračky (v původním nastudování hrála Satana).
K postavě Satana byly přidány jeho Stíny a role byla rozdělena mezi čtveřici hereček (Viktória Matušovová, Ivana Vaňková, Svetlana Janotová a Diana Velčická), jejich herecká i pěvecká souhra mě bavila.
Titulní úloha musí být pro Dušana Vitázka fyzicky i emocionálně náročná, prochází celým představením, jeho scény jsou většinou citově velmi vypjaté. Po herecké stránce se mu daří vytvořit zpupného člověka, jehož postupně dohánějí jeho vlastní viny. (…)
BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 79)
Jaroslav Štěpaník 22. duben 2024 zdroj www.i-divadlo.cz/blogy
(…) Bastarda vnímám jako mistrný kus autorské dvojice, za taktéž výborného režijního pojetí Petra Gazdíka za spolupráce celého týmu. Pro ústřední roli z hereckého souboru si asi nelze představit vhodnějšího představitele jako Dušana Vitázka. Skvělý výkon. Esther Mertová byla přesně tou Markétkou, zklamávanou, stále však milující, s něžným lyrickým přesvědčivým projevem. Satana ztvárnila jedinečně a dramaticky Viktória Matušovová. Pěvecké souboje s výborným protějškem Ducha svatého, v podání Jana Apolenáře byly excelentní a poslechovou lahůdkou. Homunkulus – človíček, umělé stvoření, z fantaskní představy alchymistů, zde však stvořitelem sám Bastard. Homunkula pěkně přiblížil Ondřej Studénka. Podoba byla pojata přiléhavě a soudobě: jako robot vybavený umělou inteligencí. V menší roli žebračky upoutala výrazným pěveckým projevem Zora Jandová. Nepřehlédnutelnou úlohu v celé inscenaci sehrály další ženské a mužské role v menších skupinkách jako významný dramatický prostředek, podtrhující i podkreslující ústřední dějovou linku. Zvlášť sugestivně působivá byla vystoupení trojice (Svetlana Janotová, Ivana Vaňková a Diana Velčická) provázející a umocňující roli Satana jako jeho stíny.
Ocenění náleží malému orchestru, vhodně umístěnému přímo na scéně a dodávajícího potřebné grády. Do děje se zapojilo tentokrát i kvarteto akrobatek z brněnského cirkusu LeGrando. Uznání náleží za scénu a projekci Petru Hlouškovi, ale i všem dalším, kteří se postarali o účinný doprovod dokreslující představení prostředky moderního soudobého divadla a stejně tak nápaditým kostýmům Andrey Kučerové.
Výjimečná, dynamická, obsahově a hudebně hutná inscenace, spíš operní, vymykající se standardu muzikálových představení, byla přijata premiérovým publikem s nadšeným ohlasem. Osloví jistě i další návštěvníky hudební scény, zaujmout by měla jistě ty z mladších ročníků přátel divadla.
