V Brně hledají pohádkovou živou vodu
J.P. Kříž 29. leden 2025 zdroj newsletter Kritikova ŽEŇ (ŠEŇ)
(…) Pohádka o živé vodě je posvěcena značkou rodinného stříbra: Zdenek Merta, Stanislav Moša. Soupis jejich muzikálů a hudebních čísel v bezkonkurenčně nejlepším hudebním divadle Česka je obsáhlý, jedinečný. Objevují velká témata. Nepodbízejí se. Jejich invence je příkladná. Nejinak v původní pohádce Karla Jaromíra Erbena Živá voda (publikované v programu). Našli zase nový, jiný zdroj inspirace. A tým spolupracovníků stvořil v Brně další majstrštyk. Ono je toho rodinného stříbra v MdB vlastně víc. K nejvytíženějším patří jméno Petr Hloušek, autor scény a 3D projekcí, jež povyšují jím vypiplaný fantazijní svět na pohádkový zážitek.
(…) Hloušek si velice porozuměl s Jaroslavem Milfajtem, který pro pohádku vymyslel loutky. S loutkovým divadlem spojil kus života a pro režiséra Mošu vymyslel tentokrát orla a medvěda (místo Erbenova vlka), tříhlavého (místo devatenáctihlavého) draka, i psíka.
(…) A je tu Andrea Kučerová a její kostýmy! Pokolikáté jiné, vždycky originální, tvarově dokonalé, domácí i cizokrajné, rozdílné v zemi spravedlnosti a radosti, a v krajinách bídy, podlosti a zmaru. - A tak dál, až po filmové dotáčky Dalibora Černáka v režii Tomáše Bayera.
(…) Celku ovšem dominuje Mertovo hudební pojetí. Povyšuje veršované libreto na opravdový divadelní zážitek. Moša nasměroval příběh k srozumitelné přímočarosti a ke zřetelnému kontrastu dobra a zla. Jak už to v pohádkách bývá, zejména dospělejší část publika má chuť napovídat ve chvílích, kdy se dobru a pravdě děje křivda, a stačila by věta, aby okolní svět pochopil, že tak to přece není, lidé jen zase naletěli darebákům.
Z módní muzikálové tvorby – spíše jsou to ovšem jen tragicky slabé písničkály – se vytrácí melodičnost, schopnost sdělovat myšlenku ve prospěch příběhu. Merta jako by se stával stále moudřejším. Z jeho dílny vystupují melodie invenční, sdělné, a dokonce i zapamatovatelné.
(…) Není místo na zdůraznění některých hereckých výkonů nad jiné. Pohádka o živé vodě je dílem kolektivním, a je výsadou MDB, že na každou roli v inscenaci mívá dvě, někdy i tři obsazení. (…) A přece jedno jméno září: Esther Mertová v roli nejmladší zakleté princezny Kristýny (Erbenova panna-královna). Zvonivě čistý, lyrický hlásek, bezchybná intonace, a nevídaný pokrok v hereckém projevu. Velký talent.
(…) Ještě slovo o Programu Málokdy se o tom píše, měla by to být vlastně samozřejmost, ale není. Tištěné programy k inscenacím: Odborně na výši, důkladné, čtivé, Tentokrát s ohlédnutím Elišky Halodové za inscenováním pohádek v MDB, s Pohádkovým kvízem, s vyznáními autorů, s medailonky inscenátorů, množstvím archivních i reportážních fotografií, s Erbenovou pohádkou, a samozřejmě s textem Pohádky o živé vodě…
Pohádka o živé vodě - udržujme svá srdce láskou
Josef Meszáros 27. leden 2025 zdroj www.scena.cz
Městské divadlo Brno uvedlo na Hudební scéně ve světové premiéře pohádkový muzikál POHÁDKA O ŽIVÉ VODĚ autorské dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša.
(…) Režisér Stanislav Moša a jeho inscenační tým klasické téma nejen uchopili, ale posunuli je díky tvořivosti a moderním technologiím. Ty zde nejsou pouhou okrasou, ale slouží příběhu a zážitku diváka, aniž by odváděly pozornost. Tento citlivý přístup se odrazil i ve výkonech herců a celkové atmosféře inscenace. (…) Pohádka o živé vodě zachovává pohádkovou tradici a archetypy, jaké známe od Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena. Autoři ale přidávají nové prvky – mnoho žánrovou hudbu Zdenka Merty a rytmické slovní nápady Stanislava Moši. Například jednoduchá dětská říkanka „má, nemá“ získává pod Mošovou režijní rukou nový význam a poezii v podobě „má-li, nemá-li“, který celé inscenaci dodává další rozměr.
(…) Zdenek Merta potvrzuje svou pověst skladatelského mága. Jeho hudba se pohybuje od středověké rytmiky, přes emotivní balady a rockové skladby, až po jazzové a filmové finále. Každý žánr je precizně propojen a podporuje příběh. Dirigent Matěj Voda a sbormistr Dominik Pernica dotvářejí hudební atmosféru. Scénograf Petr Hloušek významně pracuje s projekcemi a trojrozměrnými kulisami. Lesy, zámky i let orla vytvářejí pohádkovou fantasy. Kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová přinesla inspiraci gotikou a pracuje s rozmanitými materiály. Loutky Jaroslava Milfajta, jako orel, medvěd či kůň, jsou mistrovské a technicky dokonalé.
Libor Matouš jako princ Jan ztělesňuje empatii a spravedlnost. Jeho postupná zamilovanost k princezně Kristýně (Esther Mertová) je přirozeně uvěřitelná. Ivana Vaňková coby královna Anežka přináší pozitivní energii a hloubku emocí. Bratři Jiří (Kristian Pekar) a Jakub (Ondřej Studénka) brilantně hrají své negativní role, zatímco princezny Ema, Anna a Kristýna (Tereza Navrátilová, Dagmar Křížová, Esther Mertová) přinášejí emocionální bohatost a výrazové nuance.
Pohádka o živé vodě není jen o uzdravení Krále Davida, ale o hledání spravedlnosti, lásky a laskavosti v nás samotných. Je to příběh, který nám připomíná, že největší pramen živé vody máme ve svých srdcích. Udržujme je naplněná láskou a laskavostí.
Klasická pohádka mezi tradicí, verši, moderní technikou a hudbou
Luboš Mareček 25. leden 2025 zdroj www.mestohudby.cu
Nový autorský titul nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.
Jmenovaná dvojice (…) se spolehla na tuzemskou pohádkovou tradici, a to nejlepší z odkazu Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové. Právě tady milovníci tradičních pohádek objeví živý inspirační pramen a uvidí příběh, který je vlastně umnou variací klasického příběhu, jak jej známe z verzí přijímaných mnoha generacemi. I když se jedná o stará témata a motivy, které se objevily v národních pohádkách, bájích a folkloru už mnohokrát, divadelní novinka se snaží divákům nabídnout i pohled na dnešní svět. Zápletka je jednoduchá. Nemocný král, tři jeho synové - princové a touha po nalezení živé vody, která panovníka zase postaví na nohy. Pohádkově spletitou cestu za magickým lékem (ale i za nalezením sama sebe) tady samozřejmě lemují tři zakleté princezny, trio snových víl a stejně tolik záhadných žebraček nebo třeba obrovitý mluvící medvěd a lidskou řečí skřehotající orel. Obvyklou a konvenční zápletku tady autoři nechávají srazit s tradiční divadelností v podobě loutek i současných digitálních technologií. Ostatně děti uvyklé z displejů svých telefonů a tabletů dennodenním vizuálním zázrakům je dnes docela kumšt zaujmout a tady se to daří.
Na výsledku se mi líbilo právě ono autorské rozkročení mezi starosvětskou tradicí a (nejen technologickou) optikou dneška. K jisté starobylé vznešenosti Moša svůj příběh přibyl velkým, funkčním autorským gestem. Tato pohádka je totiž psána v jednoduchých verších. (…) A co je nejdůležitější: tyto verše jsou samostatnou přidanou uměleckou hodnotou, hodí se k hudebnímu divadlu, protože jejich přirozené metrum hudbu samo připomíná. Snoubí se s Mertovou muzikou přirozeně a tento dnes už jakoby zašlý jazykový odér objevuje malým divákům magické kouzlo vázané řeči. To je opravdu na pochvalu…
Vynalézavá Mertova hudba není jednostrunná, pohádkově přeslazená, ale má více poloh: od jemně dramatických, přes symfonickou velkolepost až po zdánlivě lidové popěvky nebo vcelku umné vícehlasé songy. Opravdu živé hudební nastudování Matěje Vody a Dominika Pernici, kteří dirigují třicetihlavý orchestr za scénou, je včetně perfektního nazvučení v MdB vysokým standardem, ale tady i samostatnou dramatickou hodnotou přirozeně zesilující divácký zážitek z intenzívní a výpravné hudební šou. Velký orchestr a třeba i kompletní smyčce do hlediště chrstají skutečně plnotučný sound (člověk tady místy zaslechne až rockově dunící kapelu) a zvyšují pohádkovou velkolepost výsledku.
Neskutečný pohádkový svět a kouzla na scéně včetně efektního animovaného draka stvořil Petr Hloušek. Jak už jsem poznamenal, jde tady v Mošově režii o vyváženou souhru mnoha digitálních technologií doplněných magií starého dobrého loutkového divadla. Mám na mysli scény, kdy do velké projekce na pozadí herec po prázdném jevišti vodí loutku letícího a prince nesoucího orla, aby měl přihlížející dojem, že živák na scéně mávající křídly plachtícího dravce je jakoby součástí filmového obrazu. Zdánlivě primitivní kouzla divadla tady nejen konkurují technickým vymoženostem, ale jejich magická iluzivnost jim zdařile sekunduje. Příjemné je zjištění, že loutky jsou tady rovnocennými partnery živých herců. Roztomile koktající a stejné slabiky vršící čtyřmetrový medvěd u dětí velmi zabere! Autoři vizuálně zasadili děj do raného středověku v zimních měsících, kostýmní dílna Andrey Kučerové vyprodukovala na 120 kostýmů v gotickém duchu. Malovaná opona zase upomene na kouzelné kresebné dílo Artuše Scheinera, dvorního ilustrátora českých pohádek a také tvůrce vždy výborně, poctivě a půvabně nakreslených obrázků do reklamních pohádkových sešitků. Ústrojná je tady také choreografie Michala Matěje zahrnující jak velké sborové scény v hospodě, tak třeba i specifické pohyby spoluhrajících loutek.
Všechny role jsou alternovány a na jevišti se předvádí při jednom představení přes padesát herců. V první premiéře opravdu zazářilo nejmladší a nejčestnější princátko Libor Matouš. Křehce lyrický, herecky čistý a pěvecky odzbrojující podání svojí nejmladší zakleté princezny Kristýnky nabídla Esther Mertová, která je fyzicky i pěvecky predisponovaná pro tento typ rolí. Chválit lze také další protagonisty: Terezu Navrátilovou, Dagmar Křížovou, Ondřeje Studénku nebo Kristiana Pekara.
Pohádka o živé vodě v tomto divadelním balení sází na mnoho tradičních motivů jako jsou kouzelné bytosti, zkoušky odvahy a věrnosti, čistá nezištná láska a samozřejmě šťastné finále. Vše doplňuje moderními scénickými prostředky. Městské divadlo v Brně vypravilo hudební pohádkový titul, který je opravdu pohádkově rodinný: ohromí diváky všech věkových kategorií, dopřeje jim divadelní zázrak a kouzla sjednocující diváckou rodinu.
Pohádka o živé vodě - Desátá inscenace tvůrčího tandemu Moša – Merta
Jaroslav Štěpaník 19. leden 2025 zdroj www.brnozurnal.cz
(…) Inscenaci české pohádky stojící na tradičním syžetu žánru se zažitým dějovým stereotypem dodává na působnosti „soudobé balení“ vhodně využívající prostředky moderní scény a přístupy, na které jsou dnes i malí diváci, možná i víc, jak nejeden dospělý, zvyklí. Technika, přispívá ke spádu a dynamice děje, zajímavě se prosazuje v kombinaci s divadelní tradicí – s loutkami, zde na prvý pohled vzbuzující pozornost ztvárněním i nápaditým technickým řešením. První, co diváka zaujme, je opona s patinou starobylosti. Na prvý pohled evokuje barvotisky, jak zdobívaly přední desky vazeb starých vydání pohádkových knih.
(…) Do děje je divák rychle uveden a vtažen, hra má spád, obrazy se rychle střídají, často kontrastně. Komorní obraz se smutným přemítáním a smutkem, jak nemocnému králi pomoci, či jak dál, když pomoc nepřichází, střídá dynamická scéna plná osob v pohybu. Obdobný kontrast posiluje a akceleruje děj při sledování cesty každého ze tří kraleviců za živou vodou. Technické prostředky dotváří či přímo vytváří „historické“ pozadí a prostředí, v němž je děj situován a probíhá. Součinnost v interakci s živými herci v pěkných historických kostýmech je přirozená, kompaktní, společně ladí a tvoří atmosféru starých zašlých časů. Projekce dodávají místy podobu až filmovou, vtahují sugestivně do dění, v některých momentech navozují blízkost téměř k iluzi, že spolu s hrdinou, nejmladším z bratrů procházíme hrozivým nebezpečným lesem, a pak, jako bychom téměř s ním, na
křídlech orla vznášeli se vstříc boji s vícehlavou dračí příšerou. U již zmíněných loutek je na místě pochválit i ty, kteří jim propůjčili osobitý řečový projev. Oblibu diváků jistě získal impozantní orel, stejně dobrácký medvěd, udivující velikostí, zajímavě řešený koník i milý, malý, bílý psík.
(…) Hudba je výtečná, střídá polohy temperamentní, dynamické, s těmi plnými naděje a citu, zní a hraje přiléhavě se slovem a dějem. K nejpůsobivějším určitě náleží v sólu, v duetu s nejmladším z princů i v triu vil jemné procítěné podání Esther Mertové – Lísteček za lístečkem do vody padá…
(…) Městské divadlo v Brně nezapomíná na dětské diváky, do programu neopomíjí zařazovat rodinná představení, oslovující děti i dospělý doprovod. Často jde o osvědčené světové „hity“. Zde třeba ocenit myšlenku přivést na scénu původní muzikálovou pohádku, opírající se o domácí klenotnici tradiční české pohádky v podobě muzikálu za přiléhavého využití prostředků moderního divadla. Z odezvy a reakcí dětských i dospělých diváků možno očekávat, že Pohádka o živé vodě oslovila a osloví další. Zajímavé by mohlo být, jak by český pohádkový muzikál přijalo publikum v zahraničí. Za pokus by stálo.
