Městské divadlo Brno dvakrát v téže řece
Jan Trojan 30. říjen 2024 zdroj www.brnozurnal.cz
(…) V tomto případě je onou příslovečnou řekou muzikál Čarodějky z Eastwicku, který se na prkna vrací po sedmnácti letech.
Tři původní čarodějky hrají také dnes. Ivana Vaňková, Johana Gazdíková a Radka Coufalová profesně i lidsky vyzrály, samozřejmě včetně Petra Gazdíka a Petra Štěpána v roli neodolatelně přitažlivého Darryla van Horna, kteří hráli tehdy a hrají i dnes. Časový posun všem nijak nepřitížil. Ukazuje se, že zmíněný svůdce Darryl může ovlivňovat zralejší ženy věkem více k sobě, ale stejně úspěšně i mladší. Bodejť by ne!
(…) Viděl jsem až druhou premiéru s mladší garniturou čarodějek, jsou úžasné. Divák má pocit, že Svetlana Janotová, Tereza Navrátilová a Andrea Zelová prostě patří k sobě odjakživa. Jejich dialogy i pohyby rychle se střídající s dlouhými melodickými písněmi prostě skvěle baví. (…)
Petr Štěpán, jenž za roli tajemného a pro ženy okouzlujícího Darryla získal v roce 2008 Cenu Thálie, by mohl tento svůj úspěch zopakovat, neboť coby věkově mírně pokročilejšímu to více sluší, je opravdovější. (…) Na druhé premiéře zářila v postavě Felicie neméně obdivovaná herečka a zpěvačka Lucie Bergerová, po první premiéře byla chválena též další alternantka Viktória Matušovová. (…) Slova uznání patří i dalším nejmenovaným, též company za tanec a zpěv i čtyřem swingujícím. Samozřejmě též orchestru řízeném Emou Javorovou nebo Danem Kalouskem. Interpretují živou i uklidňující hudbu Dana P. Roweho s texty písní Johna Dempseye, též autora libreta. (…)
Povedený, sexy návrat muzikálové komedie
Luboš Mareček 24. říjen 2024 zdroj www.mestohudby.cz
Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.
Mnoho diváků vzpomíná zejména na Petra Štěpána v ústřední roli démonického ďábla Darryla van Horna, za kterou v roce 2007 obdržel cenu Thálie. Hlavním důvodem přitažlivosti kusu je fakt, že muzikál servíruje skvělý a nikoliv plytký příběh, který zdařile těká mezi žánry magické komedie, romantické story, moderního příběhu o válce pohlaví a následně emancipačního dramatu; a to vše ve výborné hudební výbavě. Hudbu k muzikálu Čarodějky z Eastwicku složil Dana P. Rowe a texty napsal John Dempsey. Muzikál obsahuje několik výrazných a chytlavých písní, které kombinují různé hudební styly: od rocku a popu až po tradiční muzikálové melodie.
(…)
Muzikál kombinuje sociální kritiku s emancipačním humorem, magii s dramatickými zvraty vrcholícími až dvojnásobnou smrtí, a to vše udržuje diváky v napětí až do samotného konce. Moša titul inscenuje jako zábavný příběh o síle přátelství, sebeobjevování a také o důsledcích toho, když se člověk nechá unést svými tužbami nebo manipulovat naoko charismatickým vyslancem pekla. Nejde tady o žádnou moralitu, ale spíše o zábavnou, často ironickou šou. Režisér tedy muzikál zčásti vidí také jako satiru na maloměstsky škrobené poměry, což se odráží zejména v sarkastických typových šablonách upjaté Felicie nebo jejího podpantofláckého manžela Clydea. Zkušený Moša ale dobře ví, že od tohoto hudebního žánru a konkrétního titulu se čeká také zábava a publikum tedy režie nešetří pyrotechnickými efekty, rozkvétáním stromů či hraním violoncella bez muzikantky. První půli ukončí divácky atraktivní levitování tří hrdinek, které se vznesou bezmála ke stropu vysokého jeviště. Je zajímavé, že v tuzemsku tato létající kouzla a tedy trikovou stránku na tak vysoké úrovni není schopen nikdo realizovat, a tak inscenátoři museli opět použít patentovaný a finančně velmi nákladný „flying systems“ od britských Flying By Foy. Tyto působivé divadelní legrácky naštěstí nepřehluší hlavní ideu díla, v němž ani tak nejde o nesmrtelnost duše, ale o svobodné já.
Mošovu inscenace povyšuje na zážitek skvělý překlad Jiřího Joska a taky bravurní choreografie Igora Barberiče, mimořádně šťavnaté a energické hudební nastudování Emy Javorové a Dana Kalouska, sólistické výkony i davová sborová vystoupení početné company. Zvuk opravdu početného orchestru je krásně sytý, místy až swingující muzika šije nejen nohama účinkujících. Ostatně na soundu nynějšího muzikálu je slyšet, jak a kam se technologie zvuku za sedmnáct let od prvního tuzemského uvedení titulu posunula.
Pozornost na sebe logicky strhávají staronoví protagonisté. V hlavní roli Darryla Van Horna zůstávají Petr Štěpán a Petr Gazdík. Pro mne - jako pro pamětníka - je zajímavé sledovat, jak oba tito druhdy mladíci k ústřední roli dozráli. Věk jim na hereckém charismatu i přidal. Zatímco Gazdík je takový laskavější, vemlouvavější ďábel a svůdník, jeho kolega Štěpán se nebojí větší sexistické přímočarosti. Oba v roli těží humor po svém naturelu: Gazdík je uhlazenější šprýmař a pokušitel, Štěpán jde rovnou na věc a někdy až doslova do prvních řad publika. Nebojí se slézt z jeviště a provokovat divačku. Obě herecké strategie mají své kouzlo a poskytují zejména dámské části publika onu kýženou satanskou jiskru, pro níž na jevišti hlavní ženská trojice zjihne a zpočátku shoří. Oba Petrové (Štěpán i Gazdík) svého Darryla zpodobňují s humornou obscénností a velkým scénickým magnetismem. Nikdy sice nevstoupíš dvakrát do téže řeky, ale v tomto případě je původní ponor nyní došperkovaný jistotou a radostí ze směšně přefouklé maskulinity a nutkavé neodbytnosti sukničkáře a ďábelského hormonálního štvance (před sexuálním útokem si tady oba vždy sundají rychle boty).
Roli Sukie s Radkou Coufalovou z původního castu nově nastudovala Andrea Zelová, o roli Alexandry se podělila někdejší Ivana Vaňková se Svetlanou Janotovou a postavu Jane s původně obsazenou Johanou Gazdíkovou hraje novicka Tereza Navrátilová. Coufalová strhne publikum k otevřenému potlesku v perfektně udělaném songu Words, words, words, který je vlastně bravurně zazpívanou ekvilibristickou a pěveckým žonglováním se slovy. Nebylo by fér porovnávat původní obsazením s tím novým. Faktem ale je, že ono „starší trio“ v muzikálu hraje zejména o ženách středního věku, které jsou schopné a umí najít ztracené sebevědomí, stejně jako nakažlivou a bezuzdnou vášeň k životu a jeho pozemským, tělesným radostem. Mladší trojice zase kouzelně v muzikálu traktuje ono hořlavé téma: mladá žena bez sebejistoty, vědomá si životních traumat a trablů lehce, vyhladověle vzplane v kontaktu s charismatickým mužem, u kterého o věk zas až tolik nejde. Viděl jsem obě verze a bavilo mne pozorovat onen naznačený rozdíl ve výkladu, v tom jak herečky ze svých interpretací vyplavují témata blízká jejich reálnému věku. Pěvecká bravura samozřejmě nechybí žádné z nich.
Moša vytvořil divácky vděčnou hudební komedii. Všechny zmíněné inscenační složky v ní bezvadně lícují a doplňují se. Zájemce i napodruhé čeká, dobře napsaný a dobře udělaný muzikál a inteligentní zábava.
PS: Technické vymoženosti jubilující Hudební scény MDB umožňují na pódiu odhalit i bazén s téměř pěti tunami vody, v níž se ráchají oba představitelé Darryla Van Horna. Taky kouzlo svého druhu…
(…)
Čarodějky jako totální muzikál (…)
Jana Soukupová 18. říjen 2024 zdroj MF Dnes - Brno a Jižní Morava
Po sedmnácti letech se Městské divadlo Brno rozhodlo vrátit k muzikálu Čarodějky z Eastwicku, který hudebně stvořil Dana P. Rowe a libreto i písně přidal John Dempsey. I nyní v něm zůstalo zachováno mnohé z té doby včetně režie Stanislava Moši, kostýmů Andrey Kučerové, scény Jaroslava Milfajta, ale částečně také tehdejších alternací hereček ve třech hlavních rolích.
Přičemž právě Ivana Vaňková, Johana Gazdíková a Radka Coufalová, které se nyní objevily při prvním premiérovém večeru, od té doby vcelku žádoucně zestárly do patřičného věku, v němž si osamělé venkovské ženské přičarují okouzlujícího milence z pekel. Jeho úlohu ztvárňují i nyní oba tehdejší Darrylové van Hornové, totiž premiérový Petr Gazdík a Petr Štěpán, který za svého ďábla bral v roce 2008 Cenu Thálie.
Naprostá interpretační jistota, která dovoluje zkušeným a „vyhraným“ muzikálovým herečkám i herci vydat ze sebe právě i po těch letech to nejlepší, je prvořadým bonusem tohoto po všech stránkách promyšleného příběhu. Ten ovšem muzikáloví tvůrci přiblížili podobě amerického filmového hitu z roku 1987 s Jackem Nicholsonem, Cher, Michelle Pfeiffera Susan Sarandon, nikoliv původní knižní předloze Johna Updikea.
Jenomže muzikál si zkrátka žádá své – a řekněme rovnou, že tento kus tvořili lidé, kteří velmi dobře věděli, co zmíněný druh jevištní zábavy potřebuje a dokáže. A díky tomu vyprodukovali jeden z těch nejpřitažlivějších, s výraznými rolemi, funkčním humorem, zřetelným sex-appealem, ale i temnější pohádkovou magií. K čemuž lze na Hudební scéně Městského připočíst profesionální výkon divadelního orchestru, výrazné scénické efekty, a nikoliv v poslední řadě velmi slušný překlad Jiřího Joska.
A samozřejmě neselhávající výkony celého souboru včetně všech představitelů i v menších rolích, z nichž na zhlédnuté premiéře svou pěveckou jistotou vyčnívaly Viktória Matušovová jako rigidní Felicie a Kristýna Daňhelová coby její mladičká dcera Jennifer. Zatímco ve vděčné roli jejího otce, podpantofláka Clyda, bavil Milan Němec.
Na Čarodějky z Eastwicku se bude i po sedmnácti letech do Městského divadla Brno hojně chodit. Protože muzikálový fanoušek může málokdy a málokde dostat v tomto směru něco lepšího.
